Místo v životě

20. listopadu 2018 v 21:30 | Vlasti
Našla jsem místo v životě,

Tím bych mohla začít a vlastně i skončit.
Řeklo by to asi vše, nové obzory přede mnou a voda se dávno zavřela za minulostí!
Jenže asi bych tím těžko ukojila vaši zvědavost o tom jak teď žiju.
Zda něčeho nelituji zda nejsem nešťastná či zavržená.

Co tedy napsat abych neodkryla své nové soukromí víc než by bylo zdrávo a zároveň aby to nevyznělo jako chvástání?

No pokusím se, hezky se děti usaďte a poslouchejte.
Byla jedna malá chaloupka na palouku v lese a v té.... :-)
No jo já vím, zlobím tedy pohádky stranou. Je to rok a třičtrtě co jsem po operaci a tři a čtrt roku na hormonech. A světe div se stále se měním, jak v obličeji, tak i po těle. Poslední půlrok se mi konečně začali dělat hezké dámské křivky. No dokonalé to úplně není, ale ukažte mi holku, která je dokonalá :-)
Jak vypadám hodnotit nechci to prosím ať někdo udělá za mě.

Opravdu dávno již neřeším zda někdo něco poznal, je to zbytečné, vlastně není co! Minulost jsem dávno spláchla, hodila přes palubu a neřeším. Je už to jen dávno, zapomenutý zlý sen. Už si ani nedokáži představit, že by to bylo někdy nějak jinak, prostě celké hezká vysoká a trochu praštěná Vlasta. Ženská se vším co k tomu patří.
Nepřijde mi divné že na plavečáku jdu do dámských šaten, že řeším chlapi, děti, menstruaci, oblečení, vlasy (ty mám bez asi tří centimetrů do pasu).
Já jsem já, žena nijak jinak o sobě neuvažuji! A ani můj nový kolektiv o mě jinak neuvažuje a ani je nic jiného nanapadne proč taky.

Tedy jak teď žiju? Světe div se začala jsem dělat kariéru v mezinárodní firmě, a prý to i někam dotáhnu :-) Samozřejmě jak jsem zmínila výše, kolegové nic neví o mé minulosti. A ani mí nový kamarádi. Vlastně jsem úplně vyměnila okruh známých.
Minulý týden po mě hezky vyjel ředitel obchodu pro střední evropu na společné firemní večeři.
Lump jeden Rakouský, jak to ti chlapi s ženskými umí! Opil mě, nenápadně oddělil od ostatních aaaaaa
Teda fakt se snažil dokonce mě i trochu pomuchlal, ale pššššt nedala jsem mu. Nejsem žádná poběhlice a stejně měl pupek :-( ať si ho nechá pro nějakou Gertrudu. Ale co, tohle ženu vždy potěši :-)

No vidíte svět dokonalý není, na prince jsem zatím vypsala odměnu, asi zatím jen leští zbroj a zatím do boje nevyjel! :-)

Práce fajn, baví mě, máme super mezinárodní kolektiv. Prací jsem si splnila další sen. :-) Asi to bylo potřeba řešit postupně, nejprve přeměna pak nová práce, nové vzdělání nové cíle, nové sny.
Žiju, bavím se, cestuji, v létě na sluníčku u vody, v zimě na horách. Pánové mě zvou na večeře a padají do kolen když se objevím. (někdy fakt jo! NEKE!) tento sen splněn!

Možná se teď zbyvá zamyslet nad tím co se děje na konci pohádky, když se sen splní a zevšední?
Kdy princezna na trůně štupuje ponožky a princi vypadali vlasy a narostl pivec?
Pak pomůže optimismus! A toho mám na rozdávání! Lidi svět je fajn místo pro život, zvláště pro ženskou!

Našla jsem své místo v životě tam kde patřím a o kterém jsem vždy jen snila a je to tisíckrát lepší a jsem tisíckrát dál než jsem kdy snila!


Pohádky je tímto konec a taky i tomuto blogu!
A já jdu shánět princovi vodičku proti vypadávání vlasů!
V.

25.11.2018
Doplňuji po pár dnech od sepsání:

Dnes jsem si byla zaběhat v Oderských vrších a v tom nějméně pravděpodobném odlehlém místě v lese jsem potkala starší manžele jak si u turistického rozcestníku vaří oběd.
K dokonalé iluzi jim chyběl jen "Hrnečku Vař" a trochu naloupaného perníčku.
Byli moc milí, hned se dali se mnou do řeči a vyměnili jsme si turistické poznatky co kde navštívit a kde je to fajn.
No ale proč to tady píšu?
Ke konci mi řekli: Slečno co vůbec děláte? Vypadáte strašně spokojeně a vyrovnaně! Asi čekali nějakou umělkyní či zpěvačku :-) no v tom jsem nemohla sloužit, ale v jednom měli pravdu:
Jsem spokojená, komu se v životě splní to že žije své sny?

Mějte své sny, běžte za nimy, nedejte se a nečekejte na zázrak.
Já vím, ne každý sen se v životě splní, ale pokud budete sedět s rukama v klíně a předem se vzdáte tak tím tuplem ne!
 

Letní lásky aneb není každý den posvícení

2. května 2018 v 18:53 | Vlasti
Jak jsem slíbíla plním, sice s malým zpožděním ale plním :-)

tento článek jsem napsala před třičtvtě rokem k výročí dvou let na hormonech.
Teď už ani pořádně nevím, proč jsem jej tehdy nezveřejnila.
Snad proto abych se odstřihla od minulého života ke kterému blog patřil, snad proto abych nezlobila lidičky co se jim ta přeměna nevede tak hezky jako mě. Nebo se mi nechtělo poslouchat otravné trolly a hejty, ale teď už je to vlastně jedno.

Ahoj všichni.
kdy jsme se to vlastně viděli naposledy? Ano vím je to dlouho, snad v dubnu? Tehdá jsem psala o prvním záchvěvu léta a radosti z něj a nového těla.
Teď už máme léto i život v plném proudu a já napíšu dlouho odkládaný článek. Mám vlastně dvouleté výročí na hormonech, takže si to určitě článek zaslouží!

Nevím jestli se Vám to také stává, že máte nějaký sen nebo nějaké vidění, třeba nějaké situace a ona se Vám splní.

Měla jsem tedy sen, sen o tom že jsem krásná holka mám na sobě ještě krásnější letní šaty a jdu ulicí. Je léto, ptáčci zpívají louky voní a já si můžu dát kdekoliv zrzlinu. "Jakou si dáte slečno?" Osloví mě prodavač a usměje se.
Jo a málem bych zapoměla že mám strašně dlouhé vlasy!

Milionkrát opakovaný sen z dětsví, který se mi zdával v noci, nebo který jsem si snila přes den, když jsem vypadla do lesů či luk, někde kde budu sama moct snít s otevřenýma očima.
Ano mívám někdy vidění a někdy vím jak daná situace dopadne v okamžiku kdy nastala, protože se mi prostě o tom zdálo. Ale sen o dívce se vidění jaké sem tam mívám vůbec nebodobal, byl to jen sen o princezně z pohádky. V dospělosti dávno zapomenutý a zasunutý do nejzaprášenějších a nejtajnějších šuplíků v mé paměti.

Posuňme se o mnoho světelných let dopředu. Je pátek minulého týdne. Je krásné letní odpoledne, na náměstí perlí vodytrysky a já jdu za kamaráden do vinárky. Měla jsem opravdu fajn den, šéf mi půjčil své uplně nové luxusní auto, s ním jsem vyzvedle jeho krásné holčičky, odvezla je na oběd a pak jela místo něj něco zařídit.

Teď kličkuji mezi vodotrysky, které náhodně vystřikují z různích míst na náměstí. Kupuji zmrzlinu a procházím ulicí kolem velkého tmavého výkladu.
Jen tak po očku nakouknu doleva, copak tam asi mají!
A bum ho úplný šok! Sakra tohle jsem já? To není možná, tahle vysoká sošná slečna s blond kudrnatými vlasy na temeni v culíku v krásných šatech? To není možné! Musím zastavit a podívat se znovu! Co mi to jen připomíná? No jasně tohle je ten dětský sen! Jen ty šaty tehdá byly do půl lýtek a ne nad kolena a červené ne tmavě modré s puntíky! Jinak úplně přesně!
Hned mě napadlo že tohle si musím vyfotit a dát to sem na blog. Vlastně mě před pár dny jedna známá přesvědčovala, že ta fotku na blog je žádoucí, spoustu lidem by prý pomohla.
Já s ní souhlasím, jen mám strach aby se to v budoucnosti neobrátilo proti mě.
Proto fotka nebude a reptalové můžo dál tvrdit, že vše co píšu je výplod mé choré fantazie :-). No a co ať si žvaní, kdo mě zná naživo, ví kde jaká je skutečnost!

Když se podívám pár řádků nazpět připadám si strašně naivní, jsem na měkko a štastná z úplných hloupých banalit. Prostě jak ta nejhloupější růžová blondýna co celou kapacitu mozkovou spotřebuje na lakovaní nehtů na růžovo. No ale co, raději se usmívat a být spokojená z maličkostí než se mračit na celý svět.

Hezký pátek taky souvisí s mým zamyšlením jak jsem se změnila já ale také kam se vše otočilo na vše kolem mě za poslední tři roky! Větší změna ve všem by už ani nemohla být!

Tohle jsem napsala před měsícem, pak si přečetla poslední článek a zjistila že je to skoro to samé vo jsem už psala, ano splnění snu. Mám Vám ještě vůbec co říct? Ano jak říká Miroslav Donutil: Furt se něco děje, jenže já už si to asi nechám raději pro sebe.

Ahoj!

Voda se zavřela.
Starý život zapomenut.
Jsem to já, ale nejsem to já. Každopádně uplně jiná než jsem kdy byla!
A že vám to nedává smysl? No mě taky moc ne, ale jsem žena a ta smysl nemá :-)

Tak jde život

31. října 2017 v 11:49 | Vlasti
Bože to je paráda když nikdo nic neví a nepozná :-)
Právě jsem se vrátila ne z hradu, ale od firemního doktora, kde jsem absolvovala důkladnou vstupní prohlídku.
Sice jsem musela něco nenápadně zamazat ze zprávy kterou mi dala má obvoďačka, ale prošlo to!
Ano nová práce nové výzvy!

Sice jsem byla trochu nejistá, když se mnou paní primářka probírala porody a gynekologické obtíže a pravidelnost menstruace, ale vše je jednou poprvé!
Hezky jsem pokecaly, myslela s si, že jsem ségra Gabky Koukalové :-)

Jo tak mě to nadchlo, že i možná večer dopíšu ten dlouho slibovaný článekl!

Mějte se! V!
 


Zázrak se stal! Jsem žena od narození

11. dubna 2017 v 23:42 | Vlasti
Ano zázrak , volejte haleluja! Anebo ne, stačí když se usmějete :-)
Tak jako já, před pár dny v obchodě na pána, co volal:" pusťe slečnu má jen tři věci v košíku"
A k úsměvu mám i dnes velký důvod. Právě jsem si vyzvedla svůj nový rodný list s krásným ženským rodným číslem! A ještě krásnějším F v pohlaví dítěte.
Před těmi X lety se tedy opravdsu narodila holčička :-) Jen to příroda nějak popletla, nebo to zblbli na té matrice? To je už teď jedno, vše napraveno!
Já vím zase blbnu, o zázracích jsem psala snad stokrát! Jenže zázrak se k dnešku uzavřel.
Uvědomila jsem si to těsně před tím než jsem lezla do sprchy. Kdy jsem jen v tričku a kalhotkách tančila u zrcadla a usmívala se sama na sebe! Proč taky ne, vždyť v zrcadle tančila celkem hezká holka.
A mě konečně došlo, kam jsem se až dostala. Alenka v říši za zrdcadlem je proti tomu úplný čajíček.
Kam jsem to došla? Za všechny hranice fantazie! Jen si to zrekapitulovat!
Začnu u těch skromných přání, nechtěla jsem být ošklivým tlusťochem.
Od puberty jsem snila o tom, že nebudu mít ošklivý křivý nos a snila o plastické operaci nosu!
I jako úplný bezvěrec jsem se modlila ke všem východním a i západním božstvům abych neměla ty hnusné vousy.
A v úplně nejhlubších dětských snech, které jsem si jako dospělá ani neodvážila snít jsem byla holka v šatech.


Vše splněno, dokonce mnohem hlouběji než jsem si dokázala kdy přát, nožná ještě kdysi v těch tajných holčičích snech kdy přišla jednou za rodiči krásná dospívající holka a řekla to jsem já a jsem zpátky!
No a teď v tom zrcale jsem si to mohla říct: to jsem já!
Jsem to já a sen se nerozplyne, pokračuje!
Hnusný, tlustý, nemladý, nešťastný chlap zmizel!

Možná jsem právě překročila tu hranici kterou jsem si stanovila, nehodnotit sama sebe a svůj vzhled.
To musí hodnotit jiní.
Ne, nedoufejte! Svou fotku sem nedám. Myslete si třeba, že úříšerně lžu a mé články jsou výplodem mé fantazie. A ve skutečnosti jsem příšerná vobluda něco jako kombinace vyhublého travesťáka s ježibabou z Mrazíka, jak si myslí spoustu škarohlídů co se mi tu sem tam snaží kazit ovzduší. :-)
Jenže co když je opak pravdou? No třeba sem někdo kdo mě zná a viděl, dá koment, jak to je ve sklutečnosti!

Slíbila jsem seriozní články o tom co sebou do nemocnice, nebo jak se hojím a kdy by člověk mohl po operacích nastoupit do práce a kdy je schopen se o sebe postarat.

Jenže můžete chtít něco seriózního po ženské co má v posteli tři plyšáky a každý večer jim domlouvá, aby se v noci tolik neroztahovali?
Nebo při lezení do sprchy pokaždé bez vyjímky domlouvá svým prsam, prsou, prsami ne Kozičkám:" holky supr, už začínáte vypadat! Krásně rostete! Už to není úplná ostuda, ale pozor neusnout na vavřínech rosteme dál! Ideální to ještě není, tak tedy šup šup!"

Teda já dneska nechtěla ani psát o sobě, vlastně jsem i měla původně v úmyslu vytvořit informativní článek.
Chtěla jsem jen pár řádků euforie, já chtěla napsat i o jiných holkách na stejné cestě. Kdy taky ještě před pár dny nevěřily ve výsledek a teď jsou v euforii také, třeba Eli, když jí u doktorky měli za paní, po pár dnech na HRT. Nebo o Zuzce, která byla dnes na kontrole po operaci u primáře Vřeského, či Niki, terou čeká příští týden. Tento blog by už neměl být jen o mě, ale i o Vás ostatních.
A hlavně o naději, o naději na nový život!

Pro mě se už přeměna uzavřela a dalo by se říct, že stříhám cílovou pásku, jenže ne! Tohle cílová páska není! TO je startovní!
Já postoupila do dalšího levelu hry zvané život.
A stojím jako nový člověk s novými úkoly zase hezky na startu, takže co teď dál, nová práce? Nový partner?
Ale když restatr tak restart, tedy pořádný, co tak právnická fakulta?
Že na to nemám?
Ale jděte zázraky se dějí, že ano?


A nebojte, já to zítra dopíšů i s pár zajímavými daty!



Už je zítra, tedy zase dneska :-) tedy 12.4. a já neméně v euforii pokračuji v psaní článku!


Je mi jasné, že pár dat bvych se dát měla. Třeba o tom jak dlouho trvalo přidělení rodného čísla.
8.2. 2017 to si asi budu pamatovat celý život den konverze! Ještě z nemocnice jsem vyřídila u Mudr Entnerové potvrzení o změně pohlaví.
Na matrice jsem byla první den možný den po propuštění z nemocnice tj 23.2.
27.2. jsem dostala potvrzení z změně jména a vzdala se práva na odvolání a matrikářky začali řešit s ministerstvem změnu rodného čísla. To trvalo přesně šest týdnů, jak paní matrikářka předpovídala. A tedy včera 11.4. jsem si vyzvedla rodný list.
A dnes jdu vyřídit nový občanský průkaz.
Pamatuji se jak jsem z toho před rokem a čtvrt dělala vědu. Ladila účes, make-up s řešila které náušnice a čekala na vhodný okamžik kdy po laseru nebudu mít černý obličej.
Fotka se povedla a já do dneška nemám problém ukazovat občanku! Je tam bezpochyby ženská, že je ošklivějšíé to nevadí. Na průkazovém fotu každý vypadá jak trestanec.

Děsně fajn, že to numusím řešit, prostě si tam odskočím když půjdu dneska odpoledne na chvilku do kanceláře. Ať si mě cvaknou tak jak běžně vypadám.

Počítám že mi dneska procvaknou občanku a dají lísteček s novými daty.
S tím si oběhnu kolečko po pojišťovnách, operátorovi, změnit vysvědčení a diplomy (na to se netěším). A za čtrnáct dní nástup na operaci čela. Pak vyzvednout novou občanku a zněnit řidičák a techničák od auta. Velký nadvakrát, protože na velký TP jen připíšou změnu. Což je víc než pitomé, tak jej po té roztrhám a za týden půjdu znovu, že mi jej roztrhal pes ať mi udělají nový, kde už bude jen nové jméno a rodné číslo bez minulosti.

A to snad bude všechno.

Některé z Vás zajímalo, kdy je člověk funkční po operaci a kdy může začít chodit do práce.
Každopádně je to asi inviduální a každý to má jinak.
Mé resumé je takové: člověk se přinutí a dá se fungovat i třeba tři týdny po operaci. Ano hrála jsem na jedné akci po týdnu a půl od propuštění z nemocnice. Slíbila jsem to dlouho dopředu a nějak špatně spočítala.
Sice jsem to zvládla, ale bylo to vyloženě trápení zvýřátek a já si tím způsobila komplikace!
Počítejte s tím, že první měsíc od propuštění z nemocnice to chcec opravdu klid a když to porušíte tak vás tělo vytrestá!
Lepší je užít si to volno a odpočinout si! Stejně to poslední měsíce před operací byl děsný blázinec!
A do práce pokud neděláte horníka, nebo neděláte u odpichu na v hutích by se asi tak dalo po dvou měsících od propuštění z nemocnice! Ale upozorňuji, že stále to po této době není zahojené a nejsem stoprocentně fit!

Já jsem stále na nemocenské, ale aby se kancelář nesesypala dělám z domu a dvakrát týdně v době vycházek skočím do kanceláře.
Stejně mám za 14 dní zase nástud do nemocnice a během toho lítání po doktorech, tak by byla blbost to na těch pár dní ukončovat!


Já už jedno ukončení článku včera zvládla, ale stejně mám stále něco na srdci:
Dostala jsem se někam, kde holky které začínájí s hormony, nebo jen uvažují o léčbě, či jen tajně sní vůbec nevidí.
Je to pro ně vzdálené miliony světelných let a mají pocit, že se jich to skoro ani netýká. Že jsem už úplně někde jinde.
Ano jsem, ale také nezapomínám, že jsem taky byla tam kde ony!
Moc dobře si pamatuji, že nejvíce jsem hltala ostatní blogy v době kdy se to ve mě lámalo a kdy jsem čekala na první vyšetření u sexuoložky, a že to teda trvalo!
Dobu po Konverzi jsem si nedokázala ani představit, vlastně ani ten ženský svět!
A jen zoufale vzhlížela k holkám které to dokázaly!
Nedosažitelná meta pro mě byl začátek hormonální léčby!
Vlastně úplně původně jsem si říkala, tohle pro mě není, ze mě by byla jen vobluda marně parodující ženství!
Pak jsem měla jen malý sen prostě jen být ošklivou ženou v koutě, jen abych nebyla za chlapa to by mi tehdá úplně stačilo!

Dostala jsem se mnohem dál než jsem vůbec snila, stačilo jen chtít a jít za snem!
A já za ním došla! Tedy smysl a název blogu se naplnil.
Dál to bude cesta životem jedné ženské!

K nerozeznání a Ahoj léto!

6. dubna 2017 v 23:12 | Vlasti

Prosím když posíláte vzkaz z blogu a chtete abych Vám odpověděla zadávejte prosím svůj email! Pak to vypadá že jsem nafrněná a neodpovídám, jenže nemám komu, když na sebe nezanecháte kontakt!






Ahoj všem :-)
Tak už je to tady,
jaro nám dalo dalo malý závdavek léta.
Sice ještě vzduch létem nevoněl ani náhodou, ale teplé letní paprsky a snaživé sluníčko vyhnalo o víkendu teploty na téměř letní!
Po dlouhé temné zimě je to tady! Jaro zahnalo Moranu a já po měsicích bolesti tmy a koukání do čtyř stěn jsem se konečně rozlétla do světa.
Ano jsem to teď už opravdu já bez nějakého ale.
Moc se těším na léto, strávené u vody v lese a na loukách. Bikiny prosím sem! Jen se nemůžu rozhodnout zda ty černé s bílými tečkami nebo tyrkysové, či snad červené? nejlíp asi všechny :-)
Já vím že si ještě nějakou chviličku počkám. Ještě mě toho čeká.
Jen prostě už vím jaké to bude!
Žádné schovávání, žádné maskovaní či stahování! Jsem ženská všude!
no a tím bych mohla skončit.

Jen by to zase byl další článek o ničem. Sice bych si užila jeho psaní, možná bych pár řádků přidala a ještě více popustila svou fantazii jenže ke čtení by to asi až tak nebylo.
Ne ne kdepak dávnou už nepíšu sama pro sebe.
Tak tedy ať je o čem číst.

Hodněkrát jsem psala o tom jak můj blog změnil funkci od vypisování depek a mého neštěstí po prvotní nadšení a radosti a tužby. Až do současného stavu, kdy chci ostatním ukázat že to jde a že to může být výce než fajn!
Možná trochu kostrbatě napsáno, ale co! Nic lepšího mě momentálně nenapadá a nebudu plýtvat básnickým střevem, na věc kterou jsem už popsala a vysvětlovala několikrát. Proč taky když mi myšlenky běží už uplně jinam. Ano do léta!

Pro další článek vždy potřebuji nějaký impulz tedy při mé lenosti spíše několik než jen jeden.
Tak kudy dál ať to má nějakou vypovídající hodnotu?
Tak třeba tím, jak to se hojím po operaci.
Nejlíp vše vystihuje to že už 14 dní chodím běhat a už celkem normálně sedím. Samozřejmě úplně vše v pořádku ještě není. Pobolívá to uvnitř v oblasti podbříšku, ale s tím se už dá fungovat a nebude to navždy.

K výslednému orgánu.
V pátek jsem šla posedět ven s pár kamarády. Jak jsem z toho sluníčka a náznaku léta ve vzuduchu a sama sebe v letních šatičkách a sandálkách byla vláčnejší a jala ukazovat nějkaké fotky v telefonu. A vůbec mi nedošlo, že hned vedle mám fotky svého nového orgánu.
Tedy ne že bych se nějak vyžívala v selfiečkách, to ne. Ale jak si člověk dolů pořádně nevidí, chtěla jsem si ji pořádně prohlédnout.
No teda děsná ostuda, že? Ukazovat někomu svou pipinu. Teda vlastně jí vlastně viděla jen kamarádka. A ta z toho byla tak v šoku a nenechala si to pro sebe, že jsem to musela ukázat i ostatním. Nedali by mi pokoj.
Tak vlastně proč ne? Stejně to na mě všichni ví tak co.
A já taky měla trochu pochybnosti zda je opravdu k nepoznání.
Teda Vřeský si ji chválil jak se mu povedla :-) ale znáto to: každá liška chválí svůj ohon.
Tak tedy reakce byla taková, že mi nevěřili že je to má výbava :-) prý si z nich dělám legraci a je to normální pipina.
Asi to další komentář nepotřebuje.
Asi nemusím psát nic o tom jak mě ta reakce potěšila.
Samozřejmě mě asi čeká ještě malá kosmetika v oblasti nad clitorisem. Mudr to tam chce ještě snížit, aby se vytvořil přirozenější zářez.
Whav fajn pocit tohle včechno mít! A nenít nic jiného. těžko popasat co prožívám.
Vlastně už ani nevím že to někdy bylo jinak. teď je to přirozené! A hlava mi nebere že to někdy bylo jinak. já ji přece měla vždycky.

Ale pojďme na jiné téma.
V pondělí jsem byla na svém junilejním sedmnáctém laseru. Teď už doufám že snad posledním.
Ten šestnáctý proběhl v listopadu a pomalu nebylo co laserovat jen rty a brada.
Vlastně už tehdy jsem si říkala je to poslední? Ne nebyl ani jsem tomu nevěřila. Tušila jsem že po před operací během vysazení hormonů tam zase něco naskáče.
Ale já se teď vrátím o dva měsíce zpátky. Je úterý 7.2. já mám po příjmu v nemocnici a zítra ráno v šest tam a "jde se na věc." Už více než týden jsem bez hormonů a v pátek jsem si depilovala nohy. Vždy si je vyškubu mám aspoň deset dní klid. Jenže já zjistila, že čtyřech dnech mám nohy jak ježek záda. Včechny chloupky vyrašili jako dobře pohnojená zahrada! A uplně všude a neskutečně pichlavé! No fuj to bude v nemocnici ostuda!
Prostě se splašili hormony :-)
No nic ono mě to tehdá až tak nepřekvapilo, jen jsem se bála zda mi to neudělá stejnou paseku na obličeji. Zvlášť když mi vycházel na termín operace Laser. Prostě už byl pomalu čas a zase tam něco maličko začínalo rašit. Jenže operace byla důležitější tak jsem nechtěla nic riskovat.
A teprve teď jsem se na něj cítila. Potvoráci vousáci Už se zase hlásili o slovo, ale už to bylo jiné. Nedělali takové to mužské zašednutí, snad jen velmi lehce na horním rtu. Ale to má i spoustu bio ženských. Prostě už to jsou prostě ženské vousky.
Jaké ale bylo mé překvapení když mi sestřička blýskala na celém obličeji a i na krku?
Prostě byli tam! Téměř neviditelné spíše jemňoučké chloupky. prostě se to vysazení HRT podepsalo i zde! Jenže na druhou stranu se po operaci výrazně oslabili chloupky na jiných místech. To mi dává naději, že i nad nima vyhraji!

No a jako vždy jsem se zakecala a utekla mi myšlenka, kterou jsem začala rozvíjet na začátku článku.
Na psaní potřebuji impulz.
A ten správný nepřišel s tím sluníčkem, ale s facebookem.
Mám moc ráda když mi sám nabízí a připomíná co jsem dělala a kde jsem byla, nebo jaké jsem měla myšlenky před rokem dvěma nebo ještě hlouběji.
A nedávno mi nabídl fotku kterou jsem udělala v den první návštěvy své sexuoložky.
Heeej ono je to jen dva roky?
Co to jsou dva roky v lidském žití? Jak moc se člověk může změnit za dva roky?
Před těmi dvěma lety tam ale stál někdo úplně jiný!
Nemyslím až tak fyzicky, to je jasné každému, že na hormonech se člověk krásně mění a rozkvétá!
Já si spíše připoměla své tehdejší rozpoložení, své tužby, potřeby, myšlenky.
Ptám se tedy sama sebe, jsem to, či nejsem stále já?
Po delším váhání odpovídám sama sobě ano jsi! Některé vlastnosti se prohloubily, jiné ustopily do pozadí a řeším úplně jiné životní situace a problémy. žiju úplně jinak!
Ale stále jsem to já, ale teď už opravdovější, teď už neskrývaná. Teď už opravdu žena uvnitř i navenek se všemi klady i zápory!
Je fajn nebrečet, nad tím že mám mužské tělo, rostou mi vousy, jsem nechutně ošklivá, a v depresi sama ze sebe a svého bytí. Že tohle přeci nejsem já a kde se stala ta hnusná chyba!
Tedy i Já nezapomímám že jsem jednou stála na startovní čáře, nebo spíše přesnější topila se v bažině deprese sama ze sebe. I Já byla hnusná!

Teď už nejsem! Já si nezvolila tento úděl, a tisíckrát obrečela jak jsem se narodila. Proč se to stalo právě mě?
Jenže jednu šamci jsem dostala, možnost to změnit, a tuto šamci jsem nepromarnila.
Nepromarněte své šance na život!


To není sen, to je přirozenost a sebou do nemocnice.

3. března 2017 v 18:44 | Vlasti |  PŘEMĚNA
Stále se mě někdo ptá jak se mám a jaké to je když se splní sen.
To mě nutí se nad tím zamýšlet,
Ano splnil se mi nejtajnější holčičí sen, ale je to úplně jiné než když si splníte sen krásnými šaty, vysněným autem, nebo bytem. To je věc která se stane najednou a je to. Máte tu věc a jste šťastní. Jedno jak jste k ní přišli, zda našetřili půjčili si, nebo dostali. V jeden okamžit ji nemáte a v druhý ano!
To co se se mnou děje, je věc která je dlouhodobá. Nic nebylo přes noc. I ta operace je na dvakrát a dlouho trvá než se vše stabilizuje a začne vypadat a fungovat jak má.

Prostě spíše se cítím fajn a přirozeně i když stále vše bolí!
Jako bych žila tak, že dříve nic nebylo a byla to jen noční můra! Ono poslední dva roky jsem dělala, že to tam dole není! Vyhýbala se pohledu na to a i na noc jsem to měla stánuté abych neměla v kalhotkách bouli. No a teď to tam není doopravdy!
Teď jsem to prostě konečně já! Nedokonalá ale svá! Už nemusím otáčet či zakrývat zrcadla v koupelně! Nedostanu z toho co vidím v zrcadle záchvat vzteku. Spíše naopak, teď mě pohled na jisté části potěší. Jako třeba vcčera a já si štěstím trošku zabrečela. Vlastně člověka těší i ty nepříjemné starosti, jako kupováni vložek nabo ještě zajímavější, nákup vaginálních čípků. Prostě přirozenost, nikdo se neptal a nedivil ani nezvedal obočí.

Já jsem já a teď už dokonce i s příponou -ová na konci jména, další fajn pocit. Prostě vše jak má být! jen na to nové rodné číslo si ještě pár týdnů počkám. Ale co to je drobnost, spíše se netěším na obíhání školy, operátora a pojišťoven a tam se všude vyoutovávát. No co teď už to bude opravdu naposledy!

Ale pojďme na důležitější věci, Už byla poptávka po tom co jsem slíbila:
Tedy co sebou do nemocnice a malé typy jak se tam chovat!

Ještě upozorňuji, že tohle platí pro Ostravu, v Motole to může být úplně jinak!

Před nástupem jsem četla a psala maily na všechny strany co si mám nachytat. Nutno říct že to byla pěkná kupa věcí!

Tedy co sebou?
Vlastně skoro nic z těch obsáhlých seznamů! Vše dostanete!
Z oblečení stačí to v čem přijdete, + župan nebo dlouhý svetr, přezůvky a teplé ponožky
Skoro není potřeba ani vlastní noční košile, dostanete erár a každý den vám ji vymění!
Ale pokud máte raději svou z příjemnějhšího materiálu vemte si ty košile aspoň tři! První dny strávíte v eráru a pak si vezmete vlastní.
Dále se mi hodili síťované kalhotky, ale nemusí být nakonec se tu taky našli!

Dále klasika: Toaletní potřeby, kartáček pastu, Sprchový gel. A pozor nezapoměňte na žínku! Možná pár odličovacích tampónů a papírové kapesníčky. A na co nezapomenout tak to jsou ubrousky na intimní hygienu! A vezměte to největší balení! Aspoň 50 kusů! koupíte to v dětských potřebách!

Telefon, nabíječku a k němu sluchátka! Nějaké knížky. pokud máte krátkou šňůru z nabíječky, kupte si co nejdelší!

A co se mi opravdu hodilo, tak vezměte si sebou malý polštářek, může být i trochu tuhší! Bude se opravdu hodit!

Je potřeba si uvědomit, že nejedete k moři :-) ani se předvádět na kolonádu do lázní!
Tady to kompletně proležíte!

Není sebou potřeba tahat notebook, já vše odbavila (maily, blog, filmy, youtube) chytrým telefonem a i mít notebook tak jej stejně nevytáhnu! Ani si nedokáži představit jak bych jej lovila z kufru na zemi! První dva dny jsem se do něj ani nedostala!

Ani krásné nové kalhotky nebudou potřeba, když už vezmete nějaké krom těch co budete mít na sobě, tam maximálně staré. Čím víc vytahané tím líp, stejně je zničíte! Ale ty se mi spíše hodili doma, kdy jsem zjistila že jsou lepší než síťované kalhotky!

Další kapitola je jídlo,
Nečekejte stravovaní jako v interhotelu u Polreicha, i když třeba proti fakultce v Porubě to bylo o třídu lepší! Jen bych to nenazvala nemocniční dietou, ale spíše Výkrmovou, čtyřikrát do týdne knedlíky, sladké snídaně, tukové rohlíky a k tomu tučná vysočina.
Mě vždy stačilo sníst polovinu toho co přinesli.
Co doporučuji, dvě lahve neperlivé vody, může se hodit viz níže, taky pár kousků ovoce, a když bude nejhůře tak knekenbrod.

A tím se dostáváme k pár tipům co si v nemocnici pohlídat nabo jak se chovat.
Samozřejmě budete mít dostek čaje, jen se může stát, že bude na oddělení nějaký problém a nikdo nebude mít čas zrovna nosit čaj! Proto sebou tu vodu!

Jak jsem psala jídla je dostatek, jen to časování! Snídaně v osm či později, oběd o půl dvanácté a večeře o půl páté. Tj mezi večeří a snídaní může být i šestnáct hodin bez jídla! Já se později poučila a když jsem nesnědla něco na snídani, nevracela jsem to, ale nechala jsem si to na druhou večeři!

Pamatujte! Ne vždy je tam plně poučený personál, který ví co s vámi! Neberte to špatně nejste tam sami!!! Sama musíte vědět co a jak!
Tak například večer před operací si říct o projímadlo, ať se co nejlépe vyprázdníte a pak následně můžete jít co nejpozději od operace na velkou! To byla první věc, kterou jsem si po operaci uvědomila a pak se bála! A taky jsem ze začátku raději téměř nejedla! Hlavně ať nemusím na velkou! Když daná věc přijde, znovu si řekněte o projímadlo! S ním to nebudu až tak náročné a bolestivé!

Další věc, druhý den po operaci se nenechte vyhnat od personálu, že si máte zajít k umyvadlu na hygienu! Ten sanitář to třeba ani neví, že nemůžete chodit! Čím méně se hýbete tím to méně bolí a taky si nic nepotrháte! Ať vás pěkně umyjí v posteli! A s tím souvisí další věc!
Nechte si první den po operaci pořádně umýt záda a hlavně pozadí, stehna a vše kolem kde to nebude zavázané!
Budete celá žlutá od dezinfekce a jak se začnete v posteli potit pěkně to pálí a dělá odpruzeniny!

Nedělejte hrdinku a přiznávejte že Vás to bolí! A vyžadujte injekce a léky proti bolesti! S nima to půjde o hodně lépe a ušetříte si trápení!
Nečekejte že je Vám dají automaticky! Ještě jednou opakuji řekněte si o ně! Máte je napsané, a personál je nedá automaticky!!!!!!!

Ještě se vrátím k tomu polštářku!
Musíte počítat, že celou dobu v nemocnici strávíte na zádech v leže či pololeže. Sedět nebo ležet na boku se moc nedá! Proto třikrát sláva za elektricky polohovatelné postele. Ty se budou hýbat za vás a taky se můžete sami polohovat a tím pádem měnit polohy, když už jedna nebude snesitelná!
Polštářek se opravdu bude hodit, Ať člověk dělá co dělá, potí se na zadečku, stehnech a zádech a to je velmi nepříjemné. Pak přijde vhod ten polštářek různě si jej budete podkládat, tak aby si daná část vašeho těla nadzvedla větrala a nedělali se proleženiny a opruzeniny! Nebo se dal s ním nasimulovat částečné ležení na boku!

Vubec můžu doporučit natrénovat si spánek na zádech! Já ho trénovala loni, když jsem ležela na urologii, a pak musela spát čtrnáct dní na zádech i doma. Ale měla jsem natrénováno tak to šlo.
A teď nemocnici se to taky sakra hodilo! Vlastně ještě pořád se nadá spát celou noc na boku, jen chvíli pak to začne bolet!

No a to je asi tak vše na co jsem si vzpoměla, když mě něco napadně ještě doplním!

Jejda a ještě dvě důleživou věc jsem zapoměla!
Jak jsem již psala, první dny po operaci jste opravdu nefunkční jen ležíte a jste rada že se menusíte hýbat! tzn nedostanete se ani do kufru! Proto je potřeba než Vás odvezou na sál vše hezky nachystat ať pak máte vše potřebné po ruce!
Tak tedy: zapojte si do zdi nabíječku na mobil a kabel tak aby jste na něj dosáhli! A do stolku dejte knihu a toaletní potřeby!

A ta druhá, pro někoho samozřejmost, ale raději připomínám! V předvečer operace si velmi důkladně oholte místo operace i vše kolem, vzláště kolem konečníku! Takže sebou žiletku!

Specifická rada bude pro toho kdo do nemocnice přijde až v den operace!
Chystat na operaci se budete na předoperačním pokoji! A pak Vás až se stabilizujete převezou na standartní pokoj. V okamžiku odjezdu na sál budete muset mít všechny věci v kufru! Krom přezůvek a toaletních věcí, které vám sestry poté dají do stolku!
Tak tedy mobil a nabíječku si dejte k toaletním potřebám! Ať na ně v první dny dosáhnete!

Jen doufám ,že jsem někoho nevyděsila. Já nerada maluji na růžovo. Nebudu tedy psát nesmysly o tom jak to nebolí a že si za týden po propuštění z nemocnice otrlejší jedinec zaběhne maraton pod dvě hodiny.
Ano oprace je bolestivá, jenže dá se to přežít. Ta motivace je přeci obrovská, člověk to nedělá pro zábavu či z plezíru! Je to vyvrcholení velké životní cesty!

Taky z mých článků jste mohli nabít dojmu jak je personál nekompetentní a že Vás tam nechá shnít ve špíně a hlady. Kdepak, opak je pravdou je tam spoustu úžasných sestřiček které ví co přesně s Vámi dělat a co ne! Jen je to tam jako všude jinde, málo personálu a moc pacientů. proto se může někdy stát že se sestry věnují těm akutnějším případům!

Jak se tak koukám dneska to moc veselé nebylo, na mě až moc strohé a přímé!
Veselé je to ve skutečnosti! Šlověk se probudí a ví že už je žena a neumírá hambou když musí ukázat rozkrok!
Tenhle pocit přebije každou bolest! A co teprve když poprvé vidíte vlastní tělo a je to tělo ženské?
K nazaplacení!

Jedu domů, den desátý a jedenáctý

22. února 2017 v 19:02 | Vlasti
Nemocniční postel jsem vyměnila za tu domácí.
A teď mě plně pohlcuje rekonvalescence a péče o nový orgán.
Určitě napíší ještě o tom co jsem opravdu v nemocnici potřebovala a k tomu pár postřehů.
Ale teď se ještě ve zkratce vrátím k posledním dvou dnům v nemocnici.
V neděli dopoledne měla jít ven fantom a cevka.
Z toho druhého jsem radost neměla. Strašně jsem se bála jestli se rozčůrám. S tím že mi to necura bojují od mala a poslední roky se z toho už stalo peklo. Není nic horšího než nemoct se vyčurat když se mi strašně chce a pak člověk podřizuje celý život tomuto problému.
Po loňské operaci a následné medikaci jsem to skoro dostala o stavu normálu.
Takže možnost že mi to zase nebude čůrat byl velký strašák.
Návrat noční můry.

Když jsme se o tom o den dříve bavili s MUDr Vřeským, tak jsem mu říkala, že jestli má pochybnosti tak ať klidně cevku nechá, mě nevadí a počkám až se to více zahojí.

Vím že s uretrou měl při druhé operaci problémy.
A po operaci je vše napuchle i uretra, proto je rozčůrání vždy problém.
Tak jsem si chtěla ušetřit trápení.

Na druhou stranu jsem počítala s tím že ji vytáhne.
Proto jsem v neděli ráno pila jak nemocný osel. Chtěla jsem jít čůrat co.nejdrive po vytažení cevky.
A mít to za sebou.
Lup a cevka byla venku a začalo se řešit zítřejší propuštění a následná péče.
Naštěstí mi sestra nabídla odvoz sanitkou. Nechápu jak můžou holky z Motola jezdit domů metrem. Já bych dojela zase zpátky do nemocnice.

Doktor odešel a přišla sestra a začala řeším to mé inzeráty rozčůrání a mě z jejich slov došlo, že to bude opravdu problém.
Zase na druhou stranu jsem si říkala, že s tím mám letité zkušenosti a vím co dělat aby to šlo.

Mezitím co jsem do sebe lila jeden čaj za druhým, přivezli mi na pokoj slečnu se slepakem.
Bylo mi jí líto, užila si své, ale taky jsem z ní byla rozhozena. Buď brečela že ji to bolí nebo, když nebolelo pořád vstávala a někam se courala. Aby ji to zase bolelo a neříkala v bolestech.
No po třech hodinách od vytažení již byl tlak na močák už nesnesitelný a já si byla jistá že se dílo podaří.
Dobelhala jsem se na záchod celá natěšená a nic. Prostě najednou je to všechno jiné, vše napuchle necitlivé a necurajici ani násilím.
To bylo poprvé co jsem se v nemocnici regulerně rozberečela. Prostě ne a ne a ne ať jsem dělala cokoliv.
S brekem jsem šla do pokoje a cestou hlásila sestře že je průšvih že déle to už nevydržím a že to nejde a co jako budeme dělat?
To už zkoušíte teď? To vám nepůjde to je brzo. Nejdříve večer!

V pokoji jsem uvažovala co dál, jestli už nic nepit ať nemám šílené muka z ještě plnějšího močáku. Když mi evidentně nikdo cevkou nepomůže, nebo do sebe lit čaj dál a dej se vůle boží.
Psychicky jsem z toho všeho byla dost na dně. Dokonce tak že jsem napsala mamce, ať dnes nechodí že je tu holčina se slepakem ať ji nerušíme. Vždy jsme si při jejích návštěvách pouštěli biatlon a odborně jej komentovaly což bylo i dnes v plánu.

Mamka přecijenom dorazila a i ten biatlon se konal, škoda té bramborové Gabko :-D
No mamka chtěla kecat a řešit zítřejší propuštění, ale já ji brzdila ať s tím moc nepočítá. Opravdu mi z toho všeho bylo hodně špatně.
A už jsem ji pakovala pryč. Už to bylo tak špatné, že jsem ani nemohla chodit jak se mi chtělo na malou.
A povedlo se to! Neskutečná euforie a úleva!!! Brečela jsem štěstím!! Ani z operace jsem neměla takovou strašnou radost jako z teď!!!! Kdybych vyhrála miliony v loterii tak nebudu mít takovou radost jako z prvního holčičího čuraní.

Hned jsem se musela pochlubit sestrám, byly hooodne překvapené, že se povedlo tak brzy už odpoledne. Tj po šesti hodinách od vytažení cevky. Prý se většinou povede až večer spíše v noci.

Jen hlodal čertík zda se povede i po druhé.
Počkala jsem si zase až na maximální tlak a v noci se povedlo podruhé.

Máme tu pondělí a po vizitě přichází sestra a řeší propuštění a sanitku. Stejná která mě v den první operace chtěla zvedat ať se projdu.
Že ať si vezmu lístek a zajdu dolů do šatny pro šaty. Třeba jiná směna té paní co se mnou ležela a celou dobu bez problémů chodila ty věci přinesla. Já doteď nesměla sama ani na záchod.
A teď nejednou takový kus sama?
No bylo to tak tak a celou dobu jsem se musela pridrzovat zdi.
Nejhorší bylo čekání ve frontě na výdej oblečení. Odkud zrovna odcházela sestra z našeho oddělení. No fajn to.mi jako nemohla přinést? Tohle bylo fakt velké sousto! Já se při čekání musela opřít o zeť a ještě rukou chytnout za nějaký háček.
No jsem zpátky na pokoji, oblékání vzdávám a.leham si na postel že nikam nejedu. Možná tak za nejdříve za hodinu.
Za půlhodinu je tu zase ta milá sestra a dostávám nadano, proč nejsem oblečená, že sanitka už je tady. Nemám ani sílu odporovat, napůl se oblekam věci házím do kufru a znovu padám i v kozackach na postel. Jeee já tu málem zapomněla Arnošta, který se za tu dobu zde stal úplným maskotem :-D ty vometaku plyšový ty tu jako zůstáváš? Že ani nepipnes? Zato jedeš domů v kufru!
A slečna z vedlejší postele si trhá stehy smíchy, že když jej panují do kufru hlavou dolů.
Po včerejšku a noční operaci ji evidentně ulevilo. První co ráno jak ji přivezli z jipky sháněla, bylo kde se tu dá kouřit. A děsně se rozčilovala, že tu není kuřárna.
Prý bude kouřit na záchodě. Jediné štěstí že já jela domů. Na zakoureny záchod fakt zvědavá nejsem. To by letěli cigara do záchodu.

No nic je tu milý saniťák, zvedá mě z postele pomáhá do kabátu a pomaličku vede dolů do sanitky.
Jejda tak takového vsimaveho chlapa bych brala všemi deseti! A jak byl na mě opatrný a jak mi krásně pomáhal do sanitky. No krása. Úplný sen, jako bych byla secesní dáma a gentleman mi pomáhal do kočáru ;-)
Jízdu sanitkou jsem poloze pololežíciho střelce, ať dodrzime biatlonovy slovník ani moc nevnímala, jen jsem si žehrala na to že jsem si polštářek nesbalila do kufru, ale měla jej hezky pod hlavou.

Šikovný saniťák nedal jinak, než že mě musí dovézt až do bytu. Hehehe, toho pána se zlomenou nohou co jel s námi vyhodil před vchodem a rozloučil se. A mě hezky až do bytu? Když otevřela maminka tak měl úplně čáru přes rozpočet a evidentně zkažené plány :-P

A já hezky pravou nohou přes práh a hup do nového života!
Tedy přesněji hup do postýlky ty manévry mě utahaly!
Vlasti pěkně se vyspi, večer tě čeká první dilatace!

Ten nejlepší pocit

20. února 2017 v 11:01 | Vlasti
Jsem doma ležím v posteli, před chvílí se mi povedlo po třetí po operaci samostatně vyčurat. A v ruce držím papír o ukončení léčby.
Poslední kolonka: pohlaví ženské.
Vše je tak jak má být!

Osvobození. Den osmý a devátý.

18. února 2017 v 19:43 | Vlasti
21:00 doplnění :
Ještě jednou pozamemavam, že píšu na půjčeném telefonu, takže psaní je.spise trápení a chyby nejdou téměř opravovat.
Natož aby to celé mělo nějakou formu.


Nevím jak velkou vypovídající hodnotu mají mě články z nemocnice.
Většina je jich napsaná pod různými tišícími prostředky a pod bolestí. Teď je to spíše můj deník. A vím že je fajn že ho píšu. Jinak bych si vůbec nepamatovala co proběhlo.
Včera a dneska už nejhorší bolesti polevili a já ten svět začínám konečně vnímat. Konečně se radují z toho že už to tam dole není. Dokonce přicházejí i záchvaty euforie.
Dnes odpoledne jsem nad tím přemýšlela jaký teď když už jsem při smyslem vítězí pocit a co vnímám nejvíce je obrovský pocit vysvobození!
Včerejší tedy osmý den nezačal nejlépe, v celou noc jsem neměla co pít, že došlo i na vincentku a nejhlubší zásobu vody. Prostě toho měli sestry moc a já nechtěla zvonit jen kvůli čaji.
Dopoledne uběhlo nějak pospavanim odpoledne s mamkou, která mě zachránila od umreni žízní. Ošetřovatel mi ve dvanáct hodin odnesl čaj s tím že donese nový na zapiti léků. No ale blížila se druhá hodina já byla totálně vyziznena a stále nic, ve čtvrt na tři už mi bylo z žízně špatně. Tak jsem zazvonila. Přibehl vyděšeně doktor jestli není další průšvih a když jsem jen řekla.ze mi je špatně z žízně řekl že to zařídí. Jen jsem slyšela osetrovatele, že je to v pořádku, že už začnou čaj roznaset.

Ale stále se nic nedělo, já nechtěla pořád hloupě zvonit, když jsem věděla že se pořád něco děje. Aspoň jsem trenovala vstávání a šla dvakrát k umyvadlu pro vodu.
V tomto ziznivem čase jsem zaslechla na chodbě telefonovat toho starého pána volaje zřejmě někomu stejně hluchemu jako byl on sám. Minimálně pětkrát do telefonu zařval tak, že to slyšeli dole.na vrátnici: " jsem na fiejdach v nemocnici je to v p..či"
Zachránila mě mamka kafem a mineralkou.
A při odchodu udělala ještě vítr v sesterne a u doktora protože, čaj stále nikdo nepřinesl.

No co pak jsem dostala vynadano os sestry,že prý proč.si nezazvonim :-D


Ten den jsem měla v plánu velkou "operaci" velkou a první osprchovani nového orgánu. Po zkušenostech s touto smenou jsem raději počkala až se vystřídá. S jejich formou bych klidně mohla ležet hodinu ve sprše. Než by na to přišli.
Proběhla sprcha a já poprvé uviděla svoji pipinu po druhé operaci a konečně nenapuchlou jako by mi do ní trefil nějaký Maradona merunou!!!
Yupi už to opravdu vypadá jako pipina!!!
Senzace, a já dostala ve sprše záchvat euforie a rozbrecela se nadšením. To tělo speciálně klín má teď úplně jiný tvar!!! Prostě žena!!!
Posléze přišel Primář Vřesky, a po kontrole mínil, že to není nejhorší a nakonec ta třetí operace bude 50/50. A slíbil.ze dneska ráno vytáhne fantoma!
Takže to byl nakonec fajn den!

Ráno plné očekávání a obav jestli to nebude další porod, jsem zjistila že už se i celkem udržím na nohou. Tak jsem zůstala u zrcadla skoro půl hodiny, poskubala chloupky a konečně udělala něco s příšerně zacuchtanými vlasy. Jo kudrliny nejsou žádný med zvlášť po deseti dnech na zádech.

MUDr se dostavil těsně před obědem a začal operovat. No žádná slast ale když jsem viděla jaký byl ve mě macek, došlo mi proč jsem nemohla dát nohy k sobě! ZHRUBA 13 NA 3 centimetry! Jupi to je celkem použitelné a to se ještě neogina s dilataci zvětší! Hurá!!!
Při této gynekologii přišla osetrovatelka a přinesla oběd a místo aby vycouvala a přišla později to vedle nás nachystala a ještě se hloupě dívala dovnitř, fakt teda blbý pocit.
Prostě ale Vřesky je formát! Každý jiný doktor by ji hnal svinskym krokem a on jenom suše poznamenal, že více nevhodneji přijít nemohla.

Macek je pryč mě se volně dýchá, i mezi nohama je to takové fajn, dám je k sobě a nic nezavazi. A nejhorší bolesti jsou fuč.
Teď už jen ten ten močový katetr! A jsem osvobozena.
A to se uvidí zítra, a pak možná v pondělí domů!

Při těch zachvatech vzteku a zoufalství z toho boje s telefonem jsem zapomněla napsat ještě jednu včerejší radost! Doktor mi nasadil zpátky estrofem, tj hormony. Zaplať pánbůh. Už jsem se bála co to se mnou udělala skoro tři týdny bez!
Vlastně do dnešního rána jsem neměla ani odvahu podívat se do zrcadla. Ale tak strašné to nebylo, až na tu sedozelenou flekatou barvu pleti!

Teď už bude líp. Jen nějak vymyslet jak se dostat z nemocnice domů. Taxíkem to nepůjdu nevím jak bych vysvětlila že nemůžu sedět a musí mě z auta vytáhnout, nerknuli nějaké čekání a pochod na taxík venku. To bych se klasicky dostala zase zpátky do nemocnice, až by to se mnou seklo.
Úplně klasická věc, člověk který každého vozí, převáží babičky, na vlak k letadlu atd když potřebuje tak má smůlu.

Den sedmý a osmý Operace II.

17. února 2017 v 10:21 | Vlasti
Já pátek a mě se to tu pomalu krátí.
Sedmdesátiletá paní vedle na posteli jde konečně po čtyřech dnech domů a je na mě uražená. Asi proto že jsem ji včera nepodrzela a neutesovala když ji nepustili domu. A ona probrecela dopoledne.
Paní nebyla zlá, jen to asi špatně snášela. Samozřejmě že mi ji bylo líto, ale já opravdu nebyla ve stavu abych ji utesovala. Když jsem po druhé operaci nemohla dva dny vstát.

Tedy středa a den operace číslo dvě.
Já se těšila, nejvíce na to, že vytáhnou dreny které byly protivné a nejvíce bolely. A také na to že se konečně pořádně v narkoze vyspim!

Měl se mi vyměnit fantom odstranit hadice a ještě prý drobná kosmetika. Přesně jsem Primáře Vreskeho nepochopila, co všechno chtěl dělat. Já to moc neřeším, prostě ať si dělá co.umi a já budu trpělivá.

Šla jsem první po.sedme ráno což.bylo fajn. Aspoň jsem nemusela čekat.
Po probuzení jsem zase perlila. Už na sále jak.me prekladali na postel jsem se dozadovala šampaňského!
A potom na dospavaku chtěla po sestřičce ať donese růžové, že si dáme spolu a skleničky ať položí na ten pipajici přístroj.
No co bylo to lepší než minule kdy jsem brečela bolestí.
Teď už to vydržet šlo, prostě se jen nehybat.
Jen mě překvapilo, že jsem tam byla skoro dvě hodiny.
Den jsem tak nějak prolezela s hledáním vhodné nebolestive polohy kombinované se seriálem hospoda na YouTube. K večeru jsem z ní i dostala skoro chuť i na pivo, které moc nemusím ;-)

Večer jsem měla nejlepší zážitek z celé nemocnice! Nejprve jsem dostala analgetikum do žíly a pak na noc ještě hypnotikum do svalu.
No úplně nejlepší zážitek! Nic mě nebolelo!!! Senzační pocit!!!
Bylo mi tak fajn, že jsem nešla spát a ještě jsem hodinu poslouchala hudbu. Vlastně poprvé tady v nemocnici.
Dávám takovou malou radu: neodmitejte léky proti bolesti, dozadujte se jich. Některé sestry vám je ani nenabidnou i když je máte napsané!!!


Čtvrtek: ještě v dobré náladě po nočním neboleni a zbavení se drenů.
Ráno na vizite se doktoři bavili něco o tom že proběhla Z plastika, a.ze na to nebudou sahat protože Vřesky se na to přijde podívat večer.
No já zastrihala ušima a byla zvědavá co řekne Primář a taky mi se mi osvetlili ty dvě hodiny na sále. Z plastiku dělají v Motole až po X měsících. A o ničem podobném MUDr nemluvil.
Teda ale bolelo to spíše jako by dělali W X Z plastiku :-D

Odpoledne mi přinesla mamka záhadný dopis, vypadal jako z ciziny na něm logo Air mail a mé současné neutrální příjmení.
No co to může být????
Titul před jménem byl úplně nečitelný a nejblíže to mělo k Mr. Což mě naštvalo a já neměla chuť to otvírat.
Jenže opak byl pravdou, byl to pozdrav od naší zlaté doktorky Entnerové o ukončení léčby změny pohlaví!!!! Jupi už jsem i úředně žena!!!

Velké poděkování Niki, za to že to za mě u MUDr zařídila!!!
Mamka chtěla vědět co to je, jenže neměla brýle na čtení a nahlas před paní jsem to říkat nemohla.
Je to důležité, neztrat to a doma se podívej co to je! ;-)

Večer při návštěvě Vreskeho už jsem se tak neradovala. Měli prý problémy s uretrou a nedosáhli to co přesně potřebovali k dokonalému vzhledu, takže za tři měsíce bude repete.
No co se dá dělat, teď to jen skloubit s těmi nadocnicovymi oblouky v Praze.
Které mám za dva měsíce.
V současné sobotu, nebo v neděli má jít ven cevka, tak se teď bojím že mi to klasicky nebude čůrat. Tedy u mě nic nového. S tím bojují od dětství.
No co nějak to dopadne.

Kam dál