Říjen 2014

Po medvídcích

29. října 2014 v 0:26 | Vlasti
Druhý laser je za mnou a já se konečně mohla oholit. No díky bohu, po laseru mi úplně zčernal obličej a já ani nevěřila tomu co vidím v zrcadle. Ale tom bude úplně jiný článek.
V neděli mi psala Lenička MtF ze stejného města kde bydlím já (psala už o ní a její rodině Terka) , jestli se na mě můžou přijít v úterý podívat na výstavu hraček i s rodinou. Proč ne, i když mě tam nevystavují :-)
V pondělí jsem kvůli laseru měla na výstavě volno, vzal to za mě šéf. Proto jsem využila nabídku známého majitele horské chaty v beskydech abych mu do hor odvezla auto co měl ve městě v servise.
Proč ne, miluji hory, tak proč si neudělat fajn výlet, pochodit po horách a zpátky do města vláčkem. A ten laser v pohodě stihnu! A hlavně tam nebudou žádné zrcadla a já si v přírodě výborně vyčistím hlavu :-)

Vyjela jsem tedy nahoru do kopců na chatu a nechala si doporučit trasu kudy zpět na vlak. Dostala jsem do ruky mapu a Ivan mi říká, Vlasti nemůžeš zabloudit! Podívej, půjdeš celou dobu po medvídcích :-)
Vyrazila jsem plná nadšená po medvídcích, celá šťastná z krásných hor které zrezivěly jako pod dotykem kouzelného proutku podzimu. I to sluníčko hřálo tak jako by zapomělo, že už je podzim. Koukám dokola a všechny moje starosti zůstali dole v zamlženém údolí.
Takhle se kochám a najednou mi došla jedna věc: kam se ztratili medvídci? Jejda já se ztratila!
No díky bohu za GPS v mobilu a jiné mobilní vychytávky. Nakonec jsem našla i ty medvídky.
Štráduji si to po horách a začínám o sobě přemýšlet. Jak se mi mohlo stát že jsem se ztratila? A nebyla se schopna vyznat v turistické mapě? Za letošek jsem ušla dlouhou cestu, strašně jsem se změnila. Není to jenom v tom co vidím v zrcadle. Jsem někdo jiný i uvnitř. Chlapovi se v životě nestalo, že by se ztratil, a když tak se jen kouknul do mapy a byl doma. Zdá se to jako nesmysl, Já jsem přeci pořád Já. Nechci si nic nalhávat nebo sama se pasovat do role hloupoučké holčičky. Taky jsem o například horší řidička než býval chlap.
To Vám klidně potvrdí ten slovák co jsem ho firemní dodávkou při couvání tlačila několik metrů před sebou. Než ho ze zoufalství napadlo zatroubit. No ten slovenský čardáš co pak nastal si ani nepředstavujte :-)
Tak si to přkně štráduji míjím medvídka za medvídkem a uvažuji o sobě o dávné minulosti i té méně vzdálené. Až se divím jak jsem se změnila vnitřně. Například
jsem vždy měla ráda děti, ale miminka mi moc neříkali. Teď když vidím miminko tak úplně zjihnu a moc si ho chci pochovat. Prvního synovečka jsem jako miminko měla v rukou jen jednou. Mic mi to neříkalo. Jeho mladšímu bráškovi dělám indiánskou babičku a jsem štastná když ho mám v náručí. Jsem se trošku zasnila, to je věc která mě moc mrzí že nikdy nebudu maminkou. Zpět do hor. To řízení a a mapy a jiné jsem si vysvětlila tím, že jsem teď taková roztěkaná a méně soustředěná. Ty další věci jako je myšlení atd je asi tím že už se nesnažím držet té mužské role a chovám se a dělám věci tak jak chci. No dobrá tak to prostě je. Určitě jsem hodnější a otevřenější k lidem a lidé mi to vrací. Tak jsem v těch horách došla k názoru, že tak je to lepší a život mě takle baví více. Nechci být uzavřena do sebe sama jako býval chlap a svět kolem něj jen míjel.


Večer na laseru jsem pak byla odhodlanější a větší hrdinka než posledně. S čistou hlavou jde vše líp. Škoda jen že sestřička Šárka je tak strašně hodná, že mi pak sama od sebe snižovala výkon laseru, když viděla jak každý záblesk se mnou mává.
Asi to mají všechny sestřičky od laseru v popisu práce :-) Ale ta moje to je anděl.
Prý ti moji potvořáci jsou strašně silní a hustí grrrr, no nevadí já ten boj nad nimi vyhraju!
Se Šárkou jsme potom skvěle pokecaly, já ji ukázala blog a nějaké své fotky nad kterýma se divila jak vypadám hezky žensky oooo děkuji Šárko tohle potřebuji slyšet. No jasné že se diví, když mě vidí jen s obličejem černým jak kominík křížený s lupičem. Tímto ji zdravím! A těším se na sedmnástého prosince. Kdy se znovu uvidíme :-)

Večer mi napsala Lenka a chtěla upřesnit kdy se potkáme na tom výstavišti a jestli je propašuji dovnitř. A já do toho spadla. Já se ještě nikdy nepotkala osobně s MtF:-) teda kromě sebe. A začala být z toho nervozní, přesněji děsně nervozní. Jsem prostě splašená koza, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem nechala telefon na večeři v pizzerii.
V noci jsem toho moc nenaspala a celé ráno hledala telefon. Nasadila jsem tomu korunu a zapoměla se stavit k šéfovi domů pro mikrofony. No den blbec jak vyšitý. Zapoměla jsem i to, že mám napsat Leničce smsku v kolik mají přijít. Ještě štěstí že Lenka kontroluje mailíky. Do toho na výstaviště vpadnul šéf jak velká voda vyděšený co se se mnou děje, že jsem nepřijela a že neberu telefony. On ví co se mnou je, zná i a viděl moje stavy tak chudák myslel, že někde skáču z mostu nebo pod vlak :-)
Přišlo odpoledne a čas příchodu Lenči,
Já už úplně vytočená lítala nahoru dolů po výstaviště jak křeček v akvárku. Tep 250 hrrrr dolů jestli už čekají venku pak zase k zrcadlu se rychle učesat, pak zpět nahoru zase pro V.i.pky prostě a jednoduše koza Róza.
Naposledy vyběhnu ven nikdo, vběhnu dovnitř a Lenka mě bere za loket ať jim zase neutěču. :-)
Proběhlo představení s rodinou já jen nervozně prohodila pár seznamovacích vět. Kačka manželka Lenky ze mě byla trošku vedle. Lenka jí totiž neřekla s kým s potkají. Hihihi
Lenka moudře rozhodla: " My si to tu prohlédneme a pak se za tebou stavíme".
Posléze i ty ledy trošku roztály a fajn jsme pokecely.
No musím Lenku pochválit, má úžasnou postavu. Byla jsem hrdá na to jak jsem zhubla, ale když jsem viděla Lenku tak to je jiná liga. Já se můžu jít klouzat. Z ní, když se jí na tu cestu vydá bude krásná ženská. Nikdo nic nepozná! Ale na druhou stranu to holka nemá jednoduché. Má manželku a dvě krásné děti. Ale pro mě je úplně jasná holka. Má úplně ženský pohled. Co jsem sledovala tranformační videa tak ten pohled se většinou objevoval kolem šestého měsíce na HRT, málokterá holčina ho měla před HRT.

Teprve teď si uvědomuji jak já můžu mít tu svou přeměnu jednoduchou, když nemám žádné závazky. Leni, Kači držím Vám palce. Máte to těžké obě! Ale máte něco co vás spojuje a to jsou Vaše krásné děti!

Ale teď už Dobrou noc. Pro dnešek stačilo!

Usměj se :-)

27. října 2014 v 1:43 | Vlasti
Zítra jdu na svůj druhý laser. To znamemá tři dny se neholit :-( Ach jo už večer jsem se na ráno netěšila. Toho neoholence v zrcadle fakt nemusím, fuj je to hnusák. Z něj mi je na blití.
Od pátku dělám na výstavišti veletrh hraček a včera jsem tam šla skoro celá v holčičím, poprvé na sobě dámskou zimní bundu košili i tričko i účes. Včera ještě bylo zrcadlo můj kamarád. Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi kdo se to tu češe a natřásá? Jooooo holka :-) Potvrdil mi to i ten pán co vpadnul na pánské záchody na kterých jsou krásná velká zrcadla a já se před nima zrovinka česala. "Promiňte slečno" a vypadl jak cukrář, Asi pospíchal na dámský :-)
Původně, něž mi tam vpadnul tak jsem chtěla udělat holčičí fotky, ale raději jsem se zdekovala než vrátí s podpadkem v obratlu, vyhozen z dámských záchodů :-)

Je velmi zajímávé zjištění jak nás vnímá okolí a jak vnímáme sebe. Posledně před prvním laserem mě všichni chválili, jak mi to s těmi vousy sluší :-) Já jsem tedy úplně jiného názoru. Přesně to charakterizoval jeden upřimný kolega v práci: No supr, ty fousy si nech, konečně jednou nevypadáš jako ženská! Nebo kamarád který mi je děsně záviděl. Hned jsem mu nabídla, že je může adoptovat prý by ho manželka určitě pochválila :-) No nevadí však já jim zítra zatopím.

Když jsem byla na laser poprvé tak byla nálada někde jinde. Převládal u mě pocit: "hlavně že už se jich začínám zbavovat" tak když jsem viděla ráno tu hrůzu v zrcadle, zvolila jsem variantu Conchita Wurst :-) tedy maximálně holčičí oblečení a k tomu rozpuštěné vlasy učesané na holku.
Tehdá mě pobavil starší pán, na parkovišti před supermarketem. Z dálky když se střetly naše pohledy tak se na mě usmíval. Bohužel jak, ale přišel blíže tak usměv náhle ztuhl. No a z blízka si odplivl a řekl FUJ! Co si budeme namlouvat, úplně jsem s ním souhlasila! Takže teď už jsem jen u toho fuj :-)

Vraťme se ale raději k dnešnímu ránu. Už když jsem vstala tak jsem byla naštvaná z toho co uvidím v zradle. Tedy celé ráno ve stejném duchu, při čištění zubů jsem si trošku uplivla do zrcadla, a pak se mu už jen vyhýbala jak čert kříži.
Sedím v autě a jedu na výstaviště a přemýšlím na tím vším. Říkám si:" proč jsi naštvaná? Komu chceš kazit náladu a z jakého důvodu? Vždyť jedeš na veletrh hraček! Ještě v noci jsis psala se zpěvačkou Veronikou Vrublovou o tom jak se na to těší. Budou tam spousty dětí co se přišli pobavit a určitě se na to taky hodně těší! Budeš dělat s Jů a Hele ze studia Kamarád na co jsi naštvaná? Komu chceš kazit náladu?
LUP a najednou to spadlo jako slupka a ve mě je zase ta usměvavá holka co si hodlá každý den v životě užít.
Přijedu tam nachystám se a zrovinka přichází Andy kolegiňka z rádia. Já se na ní usměji, ona se usměje na mě já na ni ještě víc a obě chytneme záchvat smíchu. No a v tomhle duchu proběhl celý den. My se smáli na děti, na vystupující, na personál na každého a měli báječný den který jsme si užili. Rozdali jsme spousty pohody dětem vystupujícím, i vystavujícím a bylo to mnohem lepší, než kdybych se celý den mračila a byla v depce z toho že vypadám jak loupežník.
Lidi nemračte se, spoustu lidí je na tom hůře než vy a svět je baví!!!!!

10.2. 2015

23. října 2014 v 23:17 | Vlasti
Jak jste už asi pochopili tak: Ano zavolala jsem a objednala jsem se k sexuoložce Mudr. Entnerové do Olomouce :-)
A nadpis je termínem. O bože!!! Čtyři měsíce. A pět a půl měsíce od rozhodnutí zavolat. Mě to prostě vždy trvá než se rozhoupu. Mít jinou pojišťovnu tak jsem mohla být už koncem listopadu u Hanky v Praze.
Mákdo pochopí kolik přemáhání mi dalo v září zvednout telefon a zavolat. A pak to padne na pojišťovně :-(
No strašné, hezky jsem si pobrečela.
Hlavně mě to zablokovalo. Takže sebrat odvahu a znovu. Teprve ta úterní depka mě znovu nakopla.

Věděla jsem, že ve středu ráno ten telefon bude vážit 50 kilo. Proto jsem si po snídani udělala pohodu: Uvařila kafíčko, pustila si své oblíbenkyně ZAZ a Lenku Filipovou.
Zní to pitomě, proč bych se stresovala z jednoho telofonátu. Nemám problém komukoliv zavolat a taky v práci volám jiným kalibrům :-)
Asi to bude tím, že ten telefon pro mě asi bude životní zlom. Nic už nebude stejné.
Sedím, ruka se mi třepe, tep mám 220. Ale číslo nakonec vytočím.........................
Pečlivě jsem si nachystala odpovědi na různé otázky, ať to zase nezvojtím.
Fajn, ale co když to nikdo nezvedá? Nevadí, už jsem v ráži. Dopiju preso a volám znovu! Bohužel situace se opakuje.
No strašná facka, Ruce se mi třepou ještě víc než před vytočením a já znovu kontroluji web jestli mám správné číslo.
V tom okamžiku přichází email od Lenči, že mi drží palce a že v ní mám podporu. Díky holko :-) Nemohla jsi napsat v lepší okamžik. Najednou už ten telefon není tak těžký. Vždy jde všechno líp, když v něčem nejste sami!
Volám dál a odezva stále stejná.
OK nevadí, na webu nají on-line objednávání. Tak to zkusím přes něj.
Průběžně to dopoledne stále zkouším a nic.
Po obědě kontroluji maily a ejhle odpověď z Ordinace v "růžové zahradě" :-)
No píše mi správce, že se mám objednat telefonicky :-) Whaw no a co asi celý den dělám? Přebírám z nudy hrách a jiné luštěniny..
Nevěděla jsem jestli se mám smát nebo brečet. Na co tam tedy pak mají ten objednávací formulář?
Ok uklidním se a volám znovu, třeba si to přečetli a teď sestřička čeká jen na to až zavolám :-)
No nic asi měli hlasitost zvonění na nulu :-)

Máme čtvrtek a já vařím po snídani presso pouštím si ZAZ a beru do ruky telefon.
Prosím ordinace Mudr Entnerové..................................
Ode dneška mi říkejte slečno blekotová :-)
Všechno ze mě spadlo a já udělala další krok na své cestě.

Dopíjím kafe a euforii střídá zoufalství: "jejda jejda 4 měsíce jak to vydržím"? V letě když jsem se rozhoupala volat Hance jsem si snila, že v únoru bych mohla být pomalu na HRT. A teď teprve první schůzka?
Holky kluci berte si z toho ponaučení neváhejte volejte! Ty termíny jsou strašně dlouhé.

No dobrý a co já? Jak to tak dlouho vydržím co budu dělat?
Doteď jsem depky a blbé nálady řešila běháním. Což nebyl špatný nápad. Při pohybu se uvolňují endorfiny, příjdu na jiné myšlenky a vyčistí se mi hlava! No co co teprve kondička a kila jak letí dolů!
Ha než se dočkám tak ze mě bude olympionička :-)
No a co? Nebudu sedět jak koza na zadku a bulit! budu na sobě pracovat!
Takže každý den cvičit hlásek, odcvičím zbytek mužských svalů. Stihnu možná i 3 lasery ( v pondělí jdu na druhý). No a budu bořit další své psychické bloky.
A třeba, třeba třeba třeba, hihihi pojedu do Olomouce, už uplně v holčičím a třeba i v sukýnce :-)

No psala bych dál, ale šéf na mě hodil, ať vymyslím hudbu pro rozsvícení vánočního stromu u nás na hlavním náměstí.
Dobrou noc. Já jdu žhavit závity :-)

Zítra tam zavolám!!!!!!!!

21. října 2014 v 22:31 | Vlasti
Od předvčerejška se snažím dopsat jeden článeček.
Ale nejde to, stále jsem rozervaná.
Deprese zalehla mojí duši a já se v tom všem motám jak Kača v čepici. Najednou mi nejde ženský hlas. Když se vidím zrcadle mám chuť do něj plivnout a ještě si dát facku.
Dnes jsem nedala přednost rozjetému kamionu, všimla jsem si ho úplně na poslední chvíli. Já zastavila on mě jen tak tak minul. No a mě problesklo hlavou jen škoda.....................
Jak jednoduché a prosté. A tímto by tento blog mohl skončit.
O bože tohle přece ne! Takhle jsem to tu vést nechtěla. Vždy je řešení!!!!!
Slibuji dnes přede všemi............... zítra zavolám do Olomouce MUDr. Entnerové.

už mám kontakt : (MUDr. Entnerová, zdravotní sestra PhDr. Kreitzerová), Tel. 588 500 xxx

Držte mi palce!

Rozervaná

17. října 2014 v 20:39 | Vlasti
Včera jsem chtěla napsat článek o humorných příhodách mé proměny a jak to přijímá a vnímá okolí.
Tohle ale musím na chvíli odložit. Včera jsem nebyla schopna napsat ani řádku, jak zase jednou se mnou mlátily ty moje nálady.

Včera jsem měla rande. Nesnažila jsem se o něj, ono si ho slečna z úřadu vysnila sama. Nedávno jsem naceňovala........
(no teď musím odbočit, nechci na sebe ani ostatní kolem mě vykecat úplně všechno. Tak uvažuji jak moc mlžit o sobě a lidech kolem mě. Tedy budu měnit jména, zanechám vždy jen počateční písmeno a činnosti budu zobecňovat)
......Pro úřad kulturní akce. A slečně nebyly jasné některé položky, tedy přesněji nerozuměla jim. No na Facebook můj klučičí profil má přidaný dávno, tak jsme to řešily a já nakonec rezignovala a říkám:" dobrý to je lepší řešit osobně". No a rande bez mého přičinění bylo na světě :-)
Tak navrhla nejlepší místní vinotéku tak proč ne. Dobré víno já moc ráda. Ještě jednou odbočka: teď k mé sexuální orientaci. No sama se v tom nevyznám. Líbí se mi holky a dříve jsem s nima spala, ale po pravdě mě to až tak moc nebavilo. Nikdy jsem ale nebyla s chlapem. No ti mě moc nepřitahují. Někteří se mi i líbí, ale nedokáži si představit, že bych se s nimi líbala. Nic, teď už to opravdu neřeším. Ono se časem uvidí.
Já se strašně ráda objímám a líbám a to je teď moje maximum.
Stejmě moje vztahy končily vždy katastrofou: Já po uši zamilovaná a protějšek: "víš jsi strašně fajn, nikdy jsem nepotkala někoho takového, ale není mezi námi chemie zůstaneme kamarádi". No teď už tohle chápu. I když jsem se snažila dělat chlapáka tak to holky stejně nějak na mě poznaly. A nakonec to skončilo vždy jen u kamarádství.

No a najednou zase rande. No co Vlasti půjdeš a užiješ si to, hlavně se nesnaž na nic hrát!!!!
OK dobře, tak ať je nějaká legrace: Na sebe maximum holčičích věcí, holčičí účes, usměv, hlas prostě budu sama sebou.
Odchod z domů já celý den nervózní pro nic za nic a blíží se čas odchodu. Samozřejmě skluz, tak rychle oholit ať mi vůbec nejsou vidět vousy. No nevím proč poprvé od laseru jsem vytáhla žiletku. Snad aby to bylo dokonalé. No jo jsem jako vždy splašená koza. Takže rychle rychle a já vypadám jak drákula po flámu.
Tudíš pozdě jak je poslední dobou mým ustáleným zvykem.
Přiletím na místo Peťka na mě samozřejmě už čeká. Omluvím se přivítám a teď políbit na přivítání či ne, no než jsem se rozmyslela už bylo pozdě. Stejně se to nehodilo, hleděla na mě jak zraja a zůstala chvilku stát jak opařená. No jo měním se. Jupííí fajn, že to nevidím jen já :-) no ale tohle už dávno vím ale příjemné si to znovu potvrdit :-)

No zjednoduším co se dělo uvnitř, já nervozní že jsem skoro koktala, tak raději nechala vykecávat Peťu i když ta byla možná dvakrát tolik íco já a ještě vykolejená. No co víno rozvázalo jazyky. A měli jsme to nakonec i s blbci k večeři. V nejlepším k nám přilezli dva přiožralí pánové přinesli flašku vína a že prý mají novou kapelu a prý jestli bych jim s ní nepomohla. No to určitě ani ve smyku, byli tak napití, ani nevěděli na co kdo hraje :-) Ale jako vsuvka výborné, to člověk nevymyslí.

No nic jde se na tramvaj a líbačka a objímačka na zastávce, každému to jede jinam. Miluji objímání, za to bych dala čertu duši. Tím mě každý dostane.
Sedám na tramvaj a za chvíli přicházi sms. Néééé bože néé nechci do toho zase sklouznout zase jenom průšvih. A teď už vůbec ne, nechci nikomu zlomit srdce, nechci svoje srdce zlomené. Lásko ty potvoro, teď tě nepotřebuji mám svých problémů víc než dost.
Teď vím kam jdu, a proč kdo jsem.
No nedá se nic dělat bude další coming-out. :-)

Návrat do prázdného bytu, zapínám počítač a hodlám psát o tom jak mě teď vnímá svět a já jeho a jak si nerozumíme. No a nejde to, ani řádka. Do toho chodí zprávy na FC od Peťky. Já celá nalomená vím, že tudy cesta nevede. Musím vydržet být tvrdá, je to pro mé i její dobro.
Sakra, před rokem bych pro tak báječnou krásnou a vzdělanou holku nosila modré z nebe. Teď jsem jen rozervaná.
Raději jdu brzo do postýlky, lepší to vše zaspat a ráno moudřejší večera.
No ale kéž by. Ahoj jsem tady, jsou tři hodiny a zdraví mě moje noční můra, které jsem se zbavila. Takový ten polospánkový stav co na mě lezl, vždy kolem třetí hodiny ranní, když se ve mě pral chlap s holkou. To se mi stavalo, že jsem na sebe brala nůž nebo lezla na balkón a chtěla něco udělat tomu hnusnému mužskému tělu.
Tohle je ale dávno out. Včera jsem v té noční můře viděla oči své bývalé. Byly úplně všude. No jo stále jsem na ní nezapoměla. Ale ty oči, ach ona měla největší a nejkrásnější oči pod sluncem. A já je v té noční můře pořád viděla. Ne to bylo jinak, oni viděli mě! Koukaly na mě ze stropu, z koberce, z okna.............
Prosím dost té schízy. Je ráno a já zaspala a jsem jako by mě vytáhli z pračky.

Každý příběh by měl mít dobrý konec.
Tak co si obléknu dneska? Whaw pryč s unisex outliftem, holčičích věcí mám dost. Včera to fungovalo.
Musím na technickou. Vejdu dovnitř a mávám přes halu na známého, že jsem tady. Mává na mě nějak nejistě, ale usmívá se jak měsíček na hnoji. Dobrá vjedu tam s Hraboškem. Vylezu u něj a Jééééé to jsi ty???? Já nevěděl co to na mě mává za ženskou! "Ty máš nějaké ulízané vlasy", snaže se zachánit situaci aby neurazil. Ale neurazil kluk jeden ušatá :-)))) Joooo přesně tohle potřebuji slyšet. Nejlíp každý den milionkrát, to se mi neohraje nikdy!

A rozervanost a noční můry jsou ty tam a Vy se těště na ten veselý článek :-)

Není cesty zpět

15. října 2014 v 0:10 | Vlasti |  Retrospektíva
Dnes přeskočím dětství o něm se mi psát vůbec nechce, možná to není pro ostatní holky, až tak vyjímečné téma.

Co jsem četla tak to každá z nás měla podobné.
Dnes popíšu break-point, prostě to jak se to ve mě zlomilo.

Posledních X let jsem tu holku v sobě téměř úplně potlačila. Zašlapala do podvědomí: zmiz čarodějnice jedna tady nemáš co dělat, tady bude šéfovat chlapisko. Tak to má být, tak neotravuj.
A musím říct, že se to skoro povedlo. Chlap tělu šéfoval a jen sem tam tu mršku holku mě neuhlídal! Například pří nákupu oblečení, nebo při sledování filmů, kdy například při Titaniku oba buleli jak želvy :-)
Takže jsem byla vypnutá. Chlap měl přítelkyni, se kterou si sice moc nerozuměl, ale tak to má být tak to mají všichni tak to taky bylo. Pilo se pivo, papal se bůček sem tam, se zašlo do fitka takhle to prostě chlapi dělají, no a tělo kynulo.
Všechny city, láska, krása se vypnuly, jen se fungovalo. Prostě to byl necitlivý balvan, který věděl, že je někde chyba, ale nevěděl kde.

Já se vrátím ještě o pár let zpátky na začátek vysoké školy, kdy tělu šéfovala holka, měla holčičí myšlení, nálady, nerosli ji skoro vousy a JAKO HOLKA TÉMĚŘ VYPADALA!!!!!!! stačilo si vzít jen neutrální oblečení a oslovení slečno nebylo vzácné!

A na tohle všechno chlap zapoměl, že byl holkou. Teprve teď jsem zjistila jak to u mě fungovalo.
Rozum-versus podvědomí. Rozum co se nehodí do krámu zasune do podvědomí a nepřipustí, že to tak je, nebo bylo a na všechno nepohodlné se zapomene! Jen je to zasunuté hluboko ve mě a je těžké to zase najít.

No tak to prostě šlo dál, s přítelkyní byl najednou konec, a hledala se nová. Hledal se i smysl života a hledala se láska. A ve mě bylo čím dál větší vnitřní pnutí jen nikdo nevěděl čím to je. Zhruba podobné, jako když jsme v dětství čekali až se rodiče vrátí z třídní schůzky.
Přítelkyně se našla a našla se i láska, jenže s láskou se vzbudila i holka, a ta se s přítelkyní nesnesla. Je to logické holky potřebujou k sobě pořádného chlapáka.
Takže konec, ale našla se i další láska ale scénář se opakoval a najednou jsem tu byla, už jen já a chlap kapitulovat.
To se už dostáváme ke konci zimy a začátku jara roku 2014.

Asi to znáte taky, když se najednou po letech podíváte do zrcadla a strašně se vyděsíte!!!! Fuj kdo se to na mě dívá??????? Ten hnusný vousatý spuchloň přeci nemůžu být já!!!!!!!!! O bože tohle néééééééééééééé.
A je to tady: deprese je na světě.

Nikdy jsem si nepřipouštěla slovo transexuál, bylo to pro mě sprosté slovíčko. Vím, vždy jsem chtěla být holkou, ale brala jsem to jako takový ten nesplnitelný sen například, že bych chtěla být zpěvačkou :-) no nereálné co. Hlavně zasunuté někde hluboko ve mě. Jenže co když se i tohle skoro splní? Tak proč né i to ostatní a začala na youtube sledovat videa o přeměnách. Z nich jsem pochopila, že to není o tom že se nepovedená holka stala krásnou holkou. Někdy to byl úplný humusák srovnatelný se mnou a povedlo se!

V okamžiku kdy mi bylo nejhůře jsem narazila i na jednu strašně nešťastnou holku z čech. Nějaká Tereza N. Tu asi neznáte. Bylo mi jí líto z toho jejího videa na mě vystupovala depresivita a sebevražedný stav. Určitě mnohem horší než můj. A najednou jsem o ní měla strach. Tak jsem jí napsala jak jí držím palce.

No nějakou dobu se nic nedělo a depka byla horší a horší, přidávali se hnusné noční stavy, kdy jsem se napůl probudila a napůl spala a jen věděla že tomu hnusnému tělu chci něco udělat. Jednou jsem se nachytala jak stojím na balkoně, podruhé s nožem v ruce. Fuj, hnusné stavy! Ani jsem to neovládala, Tohle šlo mimo mě. V té době už jsem na sobě makala, běhala 200 kilometrů měsíčně, omezila jídlo, ale holka ještě úplně tělu nevládla. Zrovna mezi sebou zápasili!!!!

A máme tady 6.7. 2014 Ozvala se Terka, napsali jsme si pár zpráv, slovo dalo slovo. Já se poptala na milión věcí co mě zajímaly, no a je to tady.

Vlasti se narodila!!!! Je to tady zase po letech tomu šéfuje holka, drží život ve svých otěžích, a už je nepustí.
První věc jídelníček: co chutnalo chlapovi to nechutná jí!!!!! Chlap by nikdy nevzal do úst jogurt nebo si jen tak uvařil čaj. Žil jen z uzenin a bílého pečiva. Tohle tedy ne!!!!!! Já najednou žiju z jogurtů ovoce, zeleniny a uzeniny a pečivo pro mě neexistují.
Chlap byl sečtělý četl i 3 knihy za týden! Já teď přečetla za 4 měsíce 3 knihy. Ale to je jasné nejsem hloupější, nemám na voloviny čas, úklizení vaření, starost o sama sebe, joj to mám najednou málo času.
A tímto to chytilo cvrkot,
Každý den poznávám sama sebe, sama sobě se i divím co je ve mě zasunuté. Najednou bez toho abych se snažila a myslela na to, mám ženské gesta a chování. Jsem u vytržení když vidím miminko. Ségře pohlídám pavijánky. U známých uspím dcerku líp než babička. A víte co????? Baví mě to konečně žiju!!!!!!
Najednou si jdu s kámoškama na kafe a báječně pokecáme o oblečení. Čím dál méně si rozumím s chlapy. A začínám být alergická na jejich pivní kecy.

Jsou to jen tři měsíce co jsem tvrdošijně Terce vykládala že já do přeměny nepůjdu, že si nechám jen odstranit vousy, které nesnáším. No a v tomto okamžiku bych umřela kdyby mi řekli že NE!!!!!

Aho bylo těžké si to přiznat kdo doopravdy jsem, ale když už jsem to konečně zkousla přišlo uvolnění, ten pocit napětí co ve mě pár let sílil byl najednou pryč.
Spadla maska, spadli okovy.

A já žiju a užívám si holčičí radosti! Nestydím se za to že pláču u filmu, užívám si pocit hlaďounkých nožiček! Nebo toho že s kámoškou celý den couráme po buticích a pak zajdeme na kafe a zákusek.
Holčičí svět je mnohem barevnější, uvolněnější a bezprostřednější než svázaný chlapácký svět kde si jenom všichni něco dokazují například kdo má většího kašpárka :-)!

Sbohem Vlastimile, tímto se s tebou loučím a odpočívej v pokoji, promiň chybeš mi nebudeš!

Já jsem lepší poctivější na nikoho si nehraju a svět si hodlám užít! Nebudu žít jen ve své ulitě jako jsi žil ty, uzavřen bez lásky radosti ze života.

Opoustila jsem chlapský svět,
A víte co! Chlapům je to stejně jedno, maximálně to zalejou pivem no a holky už mi nadšeně mávají a vítají mě s tom svém břehu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!




Omlouvám se, slibovala jsem legrační historky a legrační náhled na transexualitu a hned první příspěvek není z nejveselejších :-)
Já se ale určitě polepším!!!!!

No a něco vtipného sem přeci jenom dám: Jen upozornuji, že toho oškliváka v pravo neznám. Dělí nás rok a třicet kilo!

Narodila jsem se

13. října 2014 v 12:58 | Vlasti
Ano narodila jsem se,
Teď nemyslím ten konec krásného léta před delší dobou kdy pan doktor řekl mojí mamince: Gratuluji je to holčička, eeee tedy chlapeček :-(

Nemyslím ani to kdy jsem si opravdu uvědomila kdo jsem, ani to kdy jsem se vydala na cestu.
Myslím tím dnešek, Dnes se narodil tento blog.
Vítej tedy mezi nás, tatínek se neopije protože máš jen maminku.

O čem tedy budeš?
Budeš o cestě jedné nepovedené holky, o jejích zážitcích, pocitech, vnímání jejího světa a o tom jak jí vnímá okolí!
Chci ukázat ostatním Transexuálním holkám že ta cesta není tak těžká, a že je to dost často legrace. A že není potřeba hledat všude bubáky!
Nehodlám tady psát nějaké návody na život nebo jak se oblíkat, na to tady jsou jiní. Budu spíše popisovat to jak se měním a humorné situace které tahle cesta přinesla.

Co zde nenajdete?
Určitě negativní myšlenky a stížnosti na život, ani depresivní nálady, ty si nechám pro sebe. Na ty máme všechny nepovedené holky monopol :-)

Kdo tedy jsem?

Ahoj tohle jsem tedy já Vlasti, z jednoho většího města na severu Moravy.
Na cestu za sebe samou jsem se vydala letos na jaře, ale o tom zlomu budu psát někdy jindy.
Zatím ještě nejsem na hormonech, momentálně se snažím domluvit schůzku u sexuoložky.
Ale o tom to není, spoustu ostatních holek vám potvrdí, že se začali měnit už před tím než se dostali k hormonální léčbě.
Prostě když vám to přepne v hlavě tak tělo začnu fungovat jinak, u mě to bylo úplně drastické: ze dne na den se mi změnilo úplně všechno, jídelníček, chování názory, koníčky. Holka vyskočila ven a začla tomu šéfovat ona! A jsem za to ráda, je určitě mnohem lepší člověk.
Od té doby jsem zhubla cca 20 kilo změnil se mi hlas, vizáž a jsem úplně někdo jiný. Nepoznávají mě lidé co mě neviděli tři měsíce. No těžko k uvěření :-)
Zatím vypadám jen tak napůl, hodně mi to kazí vousy. Ale nebojte už je ničím 15.9. Jsem měla první laser a 27.10. jdu podruhé: No já těm potvorám zatopím, až se leknou a utečou k někomu kdo o ně stojí :-) Já tedy ne!


Tohle jsem tedy já žadné čančaní, tahle jsem šla na poštu a omylem mě vyfotil počítač. Žadný make-up, na ten mám zatím blok. Chodím v neutrálním a sem tam mě někdo správně zařadí.












Co mě tedy čeká: hormonální léčba, operace nosu, trvalý život jako holka a ve finále, upravení toho co je na mě nejošklivější :-) a co příroda nejvíc pokazila.

Proč tady budu psát?
Při psaní se mi vždy ujasní myšlenky a já chci mít svůj deníček abych se mohla podívat vždy zpátky na své myšlenky a příhody. Dále chci povzbudit ostatní holky a ukázat že to jde i když člověku není 20.
Dále chci ukázat veřejnosati, že nejme žadní vyvrhelové ani úchylové ba právě naopak!

Zatím ahoj a těšte se na další články!