Listopad 2014

Polívka

29. listopadu 2014 v 13:19 | Vlasti
Fuj to je zima :-)
Včera jsem byla fotit chodníky v našem městě. Nebojte nejsem chodníkový uchyl co si zaznamenává složení asfaltu typ dlažby a počítá kolik je na kterém chodníku dír nebo zvlnění.
Slíbila jsem kamarádovi z ČVUT že nafotim trasy pro slabozraké. Moc tomu nerozumím je to do systému
NaviTerier - navigační systém pro zrakově postižené
Je dobré být sem tam užitečný a udělat něco pro dobrou věc. Proto mě ani nemusel moc přemlouvat.
Pokud tedy v našem městě v budoucnu potkáte zrakově postiženého s boulí na čele tak to jde asi na můj vrub a něco jsem při tom focení zvojtila :-)

Je to přesně týden, co proběhl velký coming out u mého dobrého a letitého kamaráda Tadeáše.

Že to přijal s velkým nadšením jsem už psala. Co je ale zajímavější já se s blogem dostala do fáze, že to čtou lidé kteří mě nejenom dobře znají, ale dokonce se sami o sobě mohli něco dozvědět. Prostě s tímhle aspektem jsem nepočítala. V týdnu jsme si volali a domlouvali se že se setkáme a pokecáme. To už blog četl a protestoval, že ve článku
Půjčíš mi šampón kde je hlavní hvězdou prý kecám, ten kondicionér s olivovým olejem umýt šel! :-) Ale prý na moji kosmetiku už nikdy nešáhne ani dvoumetrovým klackem!

Ještě se vrátím spátky k tomu okamžiku přiznání. Já mu ukázala šatičkové fotky přiznala barvu a trošku jsme to probírali. No a pak se ho ptám, OK Tadeáši pořád máš pocit že jsem nezdravě hubená? Jasně měl by jsi přibrat. OK znovu jsem vytáhla telefon a znovu ukázala fotku v černých šatičkách. No a co tady slečna nezdravě hubená? Néééé ta je krásně štíhlá!!! No ale to jsem JÁ!
Jo AHA vlastně............
No sranda tyhle genderové předsudky.
Když už jsem u těch předsudků. V týdnu jsem si trhla rekord, jedna polívka mi při vaření utekla třikrát! Vařila jsem si jí na čtyři dny a nakonec jsem ji s bídou měla dvakrát. Ségra mi nabídla objednat si přes ni běžecké boty se slevou 50%. A ty nutně potřebuji! Tak já si vždy našla nějaký model a barvu a pokaždé mi to opravila, že zrovna tyhle né ty nemůžu protože jsou dámské! No tak já pečlivě vybírala a mezi tím vařila tu polívku, jenže jsem se vždy nechala unést. Do toho koukala na nové náušničky a ta potvora nepočkala každou chvíli se šla podívat z hrnce ven jestli je u mě doma taky tak horko jako v hrnci :-)
Normální boj s větrnými mlýny, tak jsem jí napsala že ty pánské ne, že jsou hnusné. že chci ty co jsem si vybrala. To mi zase poslala jiný model, že tenhle se mi bude určitě líbit. A hádejte, nelíbily! A tak pořád dokola.
Takže jsem bez polívky a bez botiček!

Zpátky k neděli, když jsem Tadeášovi řekla že půjdu fotit ty trasy hned se s nadšením hlásil do služby.
Domluvili jsme se že se počkáme na zastávce. No a Já šla od hlavy až k patě úplně celá v dámském. Od bundy po spodní prádlo :-)

Přišla jsem tam dříve, tak si nasadím sluneční brýle a postavím se doprostřed zda mě pozná :-)
Héééj nepoznal, přišel na zastávku chvilku se rozhlížel. Prohlůdl si baby a pak se otočil ke schodům a čekal až přijdu.
Bafnu na něj pozdrav a on: "Jé jsem tě nepoznal, v těch brýlích vypadáš jako Michael Jackson :-)"

No co víc, nafotili jsme to. A utíkali rychle do tepla na vínečko.
Zase mě překvapil tím pozitivním a pohodovým přístupem a velkou podporou. Za ten týden si toho o transexualitě naštudoval snad dvakrát víc než já :-) Takže otázky šli přímo na tělo a bylo z nich znát že o tom už opravdu něco ví. A dokonce i proštudoval kompletně celý můj blog.
Teadeáš byl vždy tak trošku malý hypochondr. A mám pocit že ho vzalo i to co poslední týden studoval, takže momentálně vykazuje lehké příznaky transexuality :-)
Samozřejmě si dělám legraci, a nevyzradím to o čem jsem se bavili. Bylo to hodně osobní. Je zajímavé že teď mám k mnohým lidem mnohem blíže, než mi to přeplo v hlavě.
Taky jsem spoustu nových báječných lidiček potkala. A nikdo se mnou nemá žadný problém :-)

To jsem si taky původně myslela jak budu muset s lidma bojovat a nic je to celkem v pohodě.
Mi to vlastně připoměl Tadeáš. Probírali jsme můj blog a já se zeptala zda, když je takový čtivý, jestli louskal i komenty.
No a prý ne že se bál že mi tam píšou hnusné věci. Ujistila jsem ho že tam je sto procent pozitivních věcí a dokonce i v tom co mi píšou lidé jen do mailu. No normálně mi ani nechtěl věřit, tak jako jsem já tomu ze začátku nevěřila.

Krásný chlap nebo ošklivá ženská

24. listopadu 2014 v 11:00 | Vlasti
Ano tuhle otázku jsem dostala v týdnu od šéfa. Byl v povídavé náladě tak jsme začali řešit co se mnou bude dál, jak to vidím pracovně a jestli jsem si to nerozmyslela.
Celkem vím kam šéf mířil, je mnohem jednodušší být hezký chlap než ošklivá ženská. Vím že chlap to těžko chápe, co bych chtěla víc než to čím jsem a jak vypadám teď. Tak jsem mu řekla že já budu hezkou ženskou. On se ale odbýt nedal stále dokola opakoval stejnou otázku. Krásný chlap nebo ošklivá ženská? Nepomohlo když jsem mu ukázala své šatičkové fotečky. Otázka stále stejná, jak z nějakého kvízu na ČT1. OK dobře tak v tom případě raději ošklivou ženskou. Je to tak lepší, svět je pak takový jaký má být. Žádná maska, žádné divadelní výkony hodné thálie :-)

Ono to opravdu byla asi jen kvízová otázka kterou mu možná poradil nějaký doktor se kterýma je pořád jedna ruka :-)
Jak jsem bafla, že ošklivá ženská tak se uklidnil a bavili jsme se úplně pohodově.
Pokusila jsem se mu tedy vysvětlit, že ženská která má dost fištrónu a sebezapření nikdy ošklivá nebude.
Když je tlustá tak může zhubnout, když má hnusný nos jako třeba já, tak netřeba nad tím brečet jak želva a raději si našetřím na pěknější. A hlavně, krása ženy není jen v tom co je vidět, to je jen polovina, zbytek je uvnitř. Ta vnitřní krása. Má to dvě roviny. Jedna je ta ženskost v nás a druhá to jakým jsme člověkem. Tu ženskost to nelze měřit nějakým přístrojem. To je pocitově. Nedá se to ani popsat. Nedávno jsem to zažila, když do místnosti která byla plná krásných holek až mi to kazilo náladu, vplula ano vplula jinak se to nazvat nedá holka. Žádná princezna po obličeji, ale ošklivá nebyla. A úplně štíhlá taky ne. Ani nebyla oblečaná jako úplná barbína. Ale prostě to ženské fluidum co s ní vplulo do místnosti. To jí dělalo moc krásnou. Svět se na pikosekundu zastavil, místnost ztichla. Chlapi na chvíli přestali dýchat. :-)
No druhá rovina je to jakým jsme člověkem. Co je někomu platné že má tvářičku jako obrázek když se chová a mluví jako dláždič!
Dáma musí být vždy dámou! A nehodlám to tady dále vysvětlovat kdo to nechápe tak bohužel jeho smůla :-)
No zpět k šéfovi. Jsem to plácla s tím nosem a že si šetřím na zkrácení zhruba o metr až metr a půl tak mě hned zasekl. Vlasti co blbneš! Co chceš řeřit s nosem vždyť ho máš supr. Co holky pořád řeší, že by chtěli mít mikro nosánky. Vždyť nejpěknější baby mají pořádné nosy!
No a mě to zase donutilo se zamyslet není to tak dávno co jsem byla na akci jedné nejmenované firmy a se mnou tam bylo asi 30 hostesek.
Samozřjemě to byly krásné holky, jen skoro dvě třetiny z nich vypadaly jako by svačily pod frňákovníkem. No a já si říkala, že tohle přeci nemůže být náhoda! Ten kdo je vybíral tak ten musel mít uchylku na nosaté ženské!
Né že bych kvůli tomu přehodnotila své priority, ale teď mi to zase zpětně docvaklo, že né vše co se líbí nám, tak se zase naopak líbí chlapům a někdy se pak zbytečně trápíme!

No ale o tom jsem dnes vůbec nechtěla psát.
Včera jsem dělala akci s travesťákama.
Předem musím říct, že jsem nikdy travesti show neviděla. Této zábavy jsem se vždy stranila, vyhýbala, nevyhledávala prostě to vždy šlo mimo mě! No a najednou šéf s pobaveným výrazem ve tváři mi říká: v sobotu děláš akci s travesti. No nebudu hodnotit zda měl v očích slomyslné ohníčky nebo ne. Já to nakonec brala tak, že se prostě něco můžu přiučit.

No co to budu rozkecávat dojem na mě "pánové" neudělali. Už hned ze startu mě nedojal jejich šéf, značně ojetý a olysalý padesátník. Neustále mě oslovoval a za každou větou dodával s přehnaným důrazem: PANE! Tím mě každý vždy vytočí. Vím, že zatím nejsem žádná bárbína a stále mě prozrazují vousáci hnusáci, ale snad nemít je tak už ta moje identifikace není tak složitá :-) No asi jsem marně u něj hledala trošku té podpory. Fajn už za tohle stejně měl na firemním hodnocení -4 (to znamená v žádném případě nespolupracovat jen když si to vyřve promotér nabo produkce)
No už vůbec nebudu hodnotit ty mužské zvrásněné ksichty. Jen jsem si říkala: OK tak co umíte s make Upem.
Tak zodpovědně říkám: vůbec nic!!!!!!! pořád vypadali že bych si o ně ani kolo neopřela! K tomu chlupaté ruce. klackovíté pohyby a vše na playback. O cvičení hlasivek a nějaké frekvenci a toku řeči taky nikdy neslyšeli. Jen homosexuální rádoby ženská mluva! Pánové s radostí můžu říct: Nemám s Vámi vůbec, ale vůbec nic společného!!!!! vy jste jen chlapi co se převlíkáte ze ženský a já jsem ženská!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nebudu tu dávat fotky co jsem nadělala, ano jedna iluze je pryč. Je by si určitě za ženské nikdy nikdo nespletl!
Nebavilo mě to nepobavilo a bavit nebude. Byli sprostí křečovití a štvali mě!
Ještě taková odbočka zpět jeden z nich chodil dost nepřirozeně. No jo mít kozačky velikosti 4 a nohu 46. není žádná hitparáda. Ano mé zlomislnosti bylo zadost když jsem s pobavením sledovala jak mu na kozačkách přečnívá pata ven.

Whaw vždyť já mám nakonec štěstí v neštěstí. Nohu mám 40 jsem vysoká 177, Stále mám husté dlouhé vlasy.A ani nemám nějak extra široká ramena. Jen ten hrudník větší, což ale až mi narostou prsa může být spíše výhoda.

Co pak si myslí holky co mají metr pětadevadesát a místo bot kajaky? Ty se mnou asi souhlasit ve věci Ošklivá - Krásný nebudou.

Po travesťácích jsem šla se šéfem a kamarádem zpěvákem, no toho zmínit nemůžu vůbec, (začíná být známý) jako obvykle do našeho domácího klubu.
Sedíma na našich oblíbených místech a pozorujeme cvrkot. Díváme se na jednu rajcovně oblečenou slečnu, bohužel postavově vypadající zhruba jako Obelix :-) o bože já mít takovou postavu tak se hambou propadnu. A budu se to snažit nějak maskovat oblečením. Ježíši proč si na sebe bere tu minisukni vždyť by z toho člověk měl stan, běží mi hlavou. A v tom Vašek dal hlášku měsíce: Lenka drží novou dietu: Jen dva kanci denně.
Hehe taky mu připomíněla postavou Obelixe :-)
No jo jsem hnusná takhle se někomu smát. A já jen celý zbytek večera přemýšlela jestli jí to trápí jak vypadá nebo ne.

Když v ráji pršelo

19. listopadu 2014 v 1:05 | Vlasti
Ani nevím proč jsem tento článek pojmenovala po knížce pana Otčenáška. Snad proto, že se to odehrálo na horách nebo, že u toho taky pršelo tak jako v té knize. Nebo možná, proto, že se dnes cítím jako v ráji :-)

Včera proběhl velký coming out u mého dlouholetého kamaráda. A o tom budu psát.
Asi bych se Tadeášovi měla omluvit, v minulém článku jsem si z něj dělala legraci a stavěla do role nechápavého tupce, jenže opak je pravdou. Přijal to bez mrknutí oka, bez zbytečných otázek a výčitek. Je to kádr :-)

Ne vše je jinak! Už vím proč jsem to tak pojmenovala. Ta kniha je plná lásky, lásky dvou lidí, kteří bez sebe nemůžou být. A to je to co mi strašně chybí. Láska Ne to fyzično ten tělocvik. Ale láska jako stav duše, to že bez někoho nemůžete být že pro něj uděláte vše na světě. Že je pro vás celý svět, že jej můžete obejmout a cítíte se v bezpečí. Když ho nemůžete obejmout tak víte jaké to bylo když jste jej objímaly. Jak voněl a jak to bylo krásné.To že se na něj neumíte zlobit. Vycítíte šestým smyslem, že se mu stalo něco zlého, že mu umíte číst myšlenky. To když se dvě těla a dvě duše stanou jednou. Že se máte ke komu přitulit pod peřinou, že v noci šáhnete na druhou stranu postele a on tam je. A když tohleto vše je a funguje pak se z lásky narodí nový človíček, bobek, drobek, miminko.
A mě se zase zdálo o tom že jsem měla miminko. Ale nebyla jsem v tom snu dobrá máma. Zdálo se mi že jsem se o něj špatně starala. Úplně jsem na něj v noci zapoměla a nevzbudila se když v noci prečelo. Nenakojila ho ani nepřebalila.
A já se probudila a došlo mi to: já nebudu špatmá máma, já nebudu nikdy máma.

No honem pryč od takových myšlenek. To jsem prostě Já, během jednoho dne se mi několikrát změní nálada. Od hlodající nálady, po nadšení z toho, že mě zase další člověk bez problémů přijal taková jaká jsem. Po stav naprosté euforie když jsem při česání viděla v zrcadle hezkou holku. Až zase po zoufalství když se mi ta holka nepodařila vyfotit.

Tedy dnešní den začal euforíí, Já viděla v zrcadle hezkou holku. Tedeáš si přidal na facebooku můj holčičí profil a napsal že co slíbil to platí.

Odpoledne jsem byla u Leničy (MtF s krásnou rodinou) samozřejmě není to u nich ideální. Ale to tom psát nebudu prostě hezká rodina s krásnými dětmi. A cestou domu jsem byla moc smutná, Ani nevím proč. Možná z beznaděje Lenči, že musí zůstat uzavřená v tom nenáviděném těle. Nebo mě vyčerpalo to že jsem všechnu síla nechala pro ně?
Vím, vracela jsem se do prázdného bytu bez partnera bez dětí bez naděje na partnerský život. Do toho se zakousli hlodavci zda to přeci jenom zvládnu. Jestli se mi opravdu podaří být opravdovou ženou né jen její nepovedenou atrapou. Jak budu vůbec v budoucnu žít?
Asi mě nejvíce dostalo to že mi kamarád u kterého včera proběhl ten coming out naznačoval, že to jeho manželka noc nepobrala. Možná se mýlím a hledám za slovy něco co není, ale zrovna u ní by mě to strašně mrzelo.
Když jsem dávala auto do garáže tak jsem se skoro styděla aby mě nikdo neviděl takhle žensky oblečenou.
Přišla jsem domů otevřela dveře od bytu podívala se do zrcadla a viděla celkem hezkou holku hezky oblečenou. Určitě mnohem ženštěji než kdy chodila maminka nebo ségra. Ok hlodejte si jak chcete já vím že tam nechci vidět chlapa, ne nechci se vracet zpět, jdu dál. Nejsem přece chlap vím to! Mám ne to tisíc důkazů. Tohle jsou jenom přechodné stavy dříve mě to trápilo mnohem víc.

No nic to jsem úplně odbočila a začnu psát trošku veseleji o tom coming-outu

S neděli jsem s Tadeášem vyrazila na výšlap do hor. Nevadilo nám že prší, z vláčku vypadali hory prostě romanticky. Proti dešti jsme měli pláštěnku a dobrou náladu. A já se těšila na to jak se dostaneme nad mraky a možná z vrcholu uvidíme i Tatry. No nevím který bůh hromů stál při nás ale déšť skončil přesně s výstupem z vlaku. Vytrvalý déšť krásně vyčistil hory od turistů. A dobře zvolená trasa mimo klasické značky tomu ještě pomohla.
Vše probíhalo na jedničku až na to že Tadeáš v kopcích funěl jak sentinel a řadil jenon jednu rychlost - želva.

Odpoledne jsme dorazili na horskou chatu kterou vlasní můj dobrý známý. A já dostala chuť na griotku a Marlenku. Taková reminiscence na dětství. Když jsme se sestro byly malé chodívali jsme vždy v létě s maminkou a tetou na horské tůry a na chatách si mamka s tetinou vždy dávaly tu griotku a my vždy dostaly líznout :-) No a ně to v hlavě strašilo celou tu cestu do hor.
Skvěle jsme se tam zapovídali, chlapi si padli do noty a pili jedno pivo za druhým. Já si sladila vnitřnosti tím báječným lepidlem. Dokud kde se vzala tu se vzala zavíračka. Tak nás hezky naložily do auta a odvezli na nádraží :-) Asi měli strach že by se nás jinak nezbavili.
Ve vlaku ještě proběhla malá etýda, kdy bylo volno jen ve voze první třídy, který jsme samozřejmě zabrali. S tím že budeme dělat anglicky hovořící cestující a jsme zvědaví jestli se průvodčí opovaží takhle důležitou delegaci vyhodit :-)

Musím Paní průvodčí pochválit, že se znalostí asi 10 anglických slovíček nás po 10 minutové debatě odvedla za ruku do volného oddílu druhé třídy, kde nás dále ovlažovala svojí přítomností a pokoušela se znásobit svojí chabou slovní zásobu.

Zpátky v domovském městě mě Tadeáš ukecal na návštěvu místního kulturního zařizení :-) No tušila jsem o co asi půjde. Ten den byl na mě dost hodný. Celý den se ze mě nepokoušel nic vymámit a měl jen jednu hnusnu mužsjou sexuální narážku. A vlastně za celý den přišel jen s tím jestli jsem se nedala k nějaké náboženské sektě že jsem taková jiná :-)

Ok chvíle pravdy byla tady: "hele nechceš mi to už konečně říct co se s tebou vlastně stalo a děje?"
Dobře já si zajdu na toaletu a tam si to rozmyslím. Doufaje že zatím na to zapomene. Ale nezapoměl. Po návratu na mě čekala další štamprdle a stejná otázka ze které se už vykroutit nedalo.
Nu co: stejně by to jednou prasklo tak proč né teď.
Našla jsem v mobilu své fotky v šatičkách a podala mu jej. Chvíli si je zálibně prohlížel a pak mi vrátil, že co s tím má co dělat ta slečna :)
OK Tadeáši to jsem já! Tohle je mé pravé já, Já jsem transexuální!
Aha jo tak, zacinkalo to jako když se nakrmí automat mincemi, ono mu to konečně docvaklo! Už jsem to pár lidem vysvětlovala a vždy jim chvilku trvalo než se s tím vypořádali. On ne, Jan aha a bylo mu to jasné! A vlastně už nic neřešil jen si znovu vzal ten telefon a zkoumal fotky.
Samozřejmě že jsme to potom dlouze probírali a smali se tomu. já se dozvěděla co si o tom myslí ostatní, jak všichni mluví o tom že vypadám jako holka (jupíííí) No a že to nikomu nevykecá. A že se mu na těch fotkách líbím :-)
Je to prostě Kádr.

Omlouvám se že jsem tady celkem přeskakovala od tématu k tématu k tématu. Já nepíšu jedním vrzem, vždy kousíček napíši dokud mě to baví pak to uložím a třeba za hodinku nabo druhý den to dopíšu. A zrovna psaní tohoto mě pořád něco rušilo a měnili se stavy. Proto jsem to nechala jak to ze mě šlo a nesnažila se učesat.

Půjčíš mi šampón?

17. listopadu 2014 v 10:45 | Vlasti |  Příhody
Dnes mám báječnou náladu.

Předevčírem jsem si založila holčičí účet na badoo. Trošku jsem se bála, protože ještě nemám ucházející fotky a myslím si, že to každý musí z té fotky na první pohled poznat. Dámy a pánové! Nekecám za den a půl mám 164 nabídek k seznámení!!!!!!!!!!!!!!!!
To je neuvěřitelné. A pořád mi píšou jak jsem kočka a jak se jim líbím. Jestli s nimi půjdu na kafe, nebo rovnou na výlet! Jeden mě chtěl seznamovat se svým kamarádem, a hned poslal fotku, no myslela jsem že mi posílá fotku svého pejska jako ten milý bulhar s yorkšírem. Ale houby poslal mi vyfocené svého 30 cm.......... no fuj, jsem se úplně lekla uchyl, už je blokovaný! A pak jsem dostala záchvat smíchu jsem si řekla že to určitě stáhl z freefoto a teď se chlubí cizím peřím.

Při psaní s pány jsem pochopila jednu věc. Dříve jsem se snažila psát si s holkama a to mi nešlo, musela jsem se k tomu skoro nutit, nevěděla jak začít čím je upoutat. No a teď se o nic snažit nemusím, snaží se pánové a já jsem jen přirozená a píšu to co chci a jak to cítím! ANO Tohle je ono, takhle to chci, takhle mi to vyhovuje!


Další báječná věc je že vousáci opičáci jsou na ústupu. Ráno jsem se oholila, skoro to ani nebylo třeba a večer jsem byla stále hladká!!!!!! A tohle jsem vytřepala ze strojku po holení!!!!!!!

Skoro nic!! jupíííííííí!
A že to bývávala pěkná kupička!









Včera večer jsem šla do klubu na vínečko s kámoškou a už byla tma tak mi to nekazily vousy. Hezky se načesala a vzala si vše holčičí :-) A byl to nádherný pocit jak se po mě koukali chlapi. A ne tak, že třeba nemůžou uhodnout jak tě zařadit, ale tak, že se jim líbím :-) To každá žena pozná. Prostě míjíte pána venčícího psíka a on sa na vás krásně usmívá :-) a pak se ještě otočí aby Vás viděl zezadu.
Nejhezčí zažitek mě potkal před klubem. Já šla tak 10 kroků za dvojicí kluka s holkou. Nevím jak vypadala zepředu, ale měla krásné nohy a byla štíhlá a měla úžasný tmavě červený podzimní kabátek. A ten kluk se pořád nanápadně otáčel na mě tak aby si toho jeho partnerka nevšimla :-) záletník jeden. No určitě jsem se mu taky líbila. Kdyby se mu na mě zdálo na mě něco divného tak to řekne své partnerce a dívali by se po mě nenápadně oba :-) Ale ne, on se pořád otáčel za mnou. Jo tohle miluji je to moc krásný pocit když se po mě dívají chlapi a já se jim líbím.

Dnes mě nepoznala sousedka. Šla jsem do práce stejně učesaná a oblečená jako včera do klubu. A zamykám dveře a citím na sobě zezadu laserové pohledy. Otočím se odcházím a dojdu blíže a pozdravím. Jééééééé to jsi ty já se dívám kdo to teď bydlí u Nat.....ů. Jsem myslela že je to nějaká................ (No nedořekla tu slečnu, nechtěla mě urazit). Ty vlasy a ta postava mě úplně zmátly!
Tyhle příhody mě zase vrátily o rok zpět kdy jsem vypadala úplně jinak a kdyby mi někdo
tvrdil jak se můžu zněnit za jeden rok co na sobě budu pracovat vypadat bez toho, že bych brala hormony tak mu neuvěřím.
Je to v hlavě.

Já se původně té cesty strašně bála. Jak na mě budou reagovat lidé? Jak si na mě budou na ulici ukazovat. Ne nic takového se neděje. Je to spíše naopak, když je člověk pozitivní jsou k němu i ostatní. A těch pár škarohlídů nestojí za řeč a s nimy jsou někdy moc hezké a úsměvné příhody. A ještě legračnější jsou reakce lidí co vidí jak se měním a nechápou to. Vrtá jim to v hlavě ale na jádro pudla nepřichází :-) Zvláště chlapi, a těm člověk může napovídat jak chce a nepřijdou na to! holky jsou vnímavější. Pár jich na to dokonce přišlo i samo :-)

První zážitek jsem měla někdy uprostřed léta, když jsem šla kupovat šampón a kondicionér do drogerie. Hezky unisex tričko a kalhoty a rozpuštěné vlasy.
Paní prodavačce jsem se nelíbila už na první pohled. To já poznám. No nic, nevšímám si toho a jdu si po svém a hledám si ten svůj speciální kondicionér co mi na ty kudrnadé zakudlané vlasy funguje. Jsem u regálu se šampony a ozve se: Jak Vám můžu pomoci? hledám ten a ten kondicionér a ještě šampón. No a už mě vlekla na opačnou stranu a mám v ruce šampon s kondicionerem a tělovým šamponem v jednom. : "Tohle já nechci já potřebuje tento a beru ten správný šampon, "Ale ten není pro Vás!" říká prodavačka. "A proč" ptám se já. Tento je dámský. No nic nechávám paní být a nacházím i ten správný kondicionér a paní mi to hned kontruje: Tenhle si brát nemůžete! Ten je dámský a na odbarvované vlasy. No a Já na to: "to je v pořádku tenhle je přesně pro mě! A nechala jsem tam paní stát jako solný sloup a vypadle k pokladně abych venku chytla záchvat smíchu. Může mi někdo vysvětlit jaký je rozdíl mezi těmi šampony krom parfémování????

A tímto jsem si vzpoměla na další historku a je to i název tohoto článku, ten rozdíl mezi ženským a mužským světem.
Chodívám plavat s dobrým kamarádem. On to sice na mě neví, ale ví, že se se mnou něco děje. Pořád vyzvídá. Myslím že mu to jeho manželka asi řekla, ale on tomu nevěří.
No byli jme plavčit a po plavčení kolega zjistil, že si nevzal krom plavek vůbec nic!
Po plavání jdeme do sprchy a on prosí: Vlasti půjčíš mi šampón? šampon jsem neměla, jen svůj speciální kondicionér extra mazlavý a ještě namíchaný s olivovým olejem. No kuknu na jeho suché vlasy a říkám si že můj kondicionér je přesně co potřebuje. Dala jsem mu ho a sprchuji se. Použila jsem sprchový gel a napadlo mě, že bude potřebovat i ten. Otočím se k Tadeášovi a říkám mu: Chceš půjčit i sprchový gel? Co??? Ty nemáš vše v jednom? A mě to trkne a podívám se na něj pořádně!
ON je zmazaný od hlavy až k patě tím kondiciónérem a vypadá a tváří se poněkud divně.
Potlačím záchvat smíchu a sleduji jak se marně snaží umýt ze sebe ten bílý sliz. A už mu více gel nenabízím.
Je tak mazlavý že jen tak umýt nejde, určitě né bez mýdla nebo gelu :-)
Musela jsem mu vrátit to jak pořád hudraá o tom jak mi zmizly všechny svaly, a jak mě bude vodit do fitka a že už mi objednal nějaké bobule aby mi zase narostly.
No a vzhledem k tomu, že neměl ani ručník tak se oblékl mazlavý a krásně žensky voňavý do suchých šatů a šel domů :-)
No co patřilo mu to!

Nebo jsem dostala pozvánku do jednoho showromu na prezentaci nového sporťáku jedné nejmenované značky. Už několik let s nimi spolupracuji a vídáme se na různých akcích a já to většinou moderuji. No a neviděla jsem se s nima jen tři měsíce. A nikdo i přes to že věděli že tam budu mě krom manželky majitele nepoznal.

Někdy jsou ti lidé velmi blízko pravdy a ani neví jak. Potkala jsem se se známým co mě neviděla asi tak 4 měsíce. Chvíli na mě nechápavě hleděl a pak to vyslovil: Ty jsi se nechal přeoperovat? Heheheh no co na to chcete říct? Mě to potěšilo tak jsem mu odpověděla: Ještě ne, až napřesrok. Všichni se tomu zasmály jak jsem ho hezky odpálkovala. A jak jsem vyrušila tu jeho DĚSNĚ urážlivou hlášku :-)

Ještě zpátky k Tadešovi, on už od léta neustále řeší, co se mnou je a teď i když mu to manželka asi řekla tak tomu stejně nevěří jen na mě dává hlášky "než ses stal holkou", a čeká co já na to, Jestli se urazím. Taky každou volnou chvíli volá a vymýšlí nějaké chlapácké zábavy, no asi se mě snaží vtáhnout zpátky do děje. Je ze mě takový smutný, jak si přestáváme rozumět. Pořád mi to vyčítá. Nedávno přišel na jednu mojí akci i s kolegou, ten jak mě viděl tak mu řekl no nekecal jsi on je uplně jak ženská :-) Jak jsem to slyšela tak jsem se zvedla a šla toho kolegu políbit. To zděšení v jeho očích a jak se bránil a skoro utek to bylo pro bohy! No měla jsem příležitost když, už tam kluci byli tak jsem provokovala ženským chováním, postoji a gesty, ať to panáčkům v hlavinkách šrotuje. Ale nešrotuje....... těm to nedojde ani za milión let...... chlapi, co nechápou to raději zalejou pivem."

Zítra jsem s Tadeášem domluvená na výšlap do hor, hory miluji tak snad přežiju trošku chlapských keců :-) Jsem zvědavá s jakou teorií na mě zaase přijde :-)

Star Wars

9. listopadu 2014 v 22:02 | Vlasti |  Laser
Jak jsem slíbila dnes konečně napíšu něco o laserovém odstranění vousů.
Mám za sebou dva zákroky. Po dalších zákrocích přidám další články. Teď tu nakopíruji své postřehy a nakonec to shrnu.
Ještě než začnu tak podlehám hrubému nátlaku a dávám ještě jednu fotku ze čtvrtku. Moc se sama sobě nelíbím, vypadám tlustá a ať kámoška dělala co chtěla tak pod make-upem prosvítaly ty spálené vousy z laseru a celkově to líčení rozhodilo. No ale snad to přežijete a doufám že to nikdo nebude šířit. Za nějakou dobu se tomu třeba budu jen smát :-) Co vousy? a kde?

Chodím na laser kombinovyný s ultrazvukem.
Po týdnu od prvního
Věděla jsem že to nebude procházka růžovým sadem, ale že to bude až taková bolest to jsem nečekala. Při každném záblesku to se mnou bolestí škublo. Několikrát jsem se tam málem rozbrečela! Dámy krása bolí to není nic nového a já to vydržím a ty potvory zničím, slyšíte mě vy potvory? Zničím! No nakonec jsem u toho propotila tričko i podložku kterou sestřička pode mě dala. A tampony které jsem měla pod ochrannýma brýlema byly úplně probrečené!
Domů jsem šla s popálenou rumcajz-tvářičkou ale spokojená. Čekala jsem, že to bylo takové sado-maso pro ty potvory vousiska, že se leknou a do rána do jednoho dezertují! No ráno zklamání dezerce se nekoná a ksicht jak kominík. Ale světe div se další den při holení, které sice bolelo mi strojek polovinu vousů ne oholil, ale vyškubnul!
Už se těším na další laser :-) já jim zatopím!

14 dní po prvním laseru:
Třeba to někoho může zajímat:
Během těch 14 dnů jsem vystřídala různé stavy. Ze začátku byla euforie. Hurá já těm potvorám nenáviděným zatápím!!!!! Až po depku, že se vlastně nic nestalo, protože sestřička na mě byla moc hodná a dala nízký výkon, nebo že zrovinka tento laser se pro ty vousy nehodí. Člověk se dívá do zrcadla a každý den čeká, kdy to tam konečně nebude. No a stále to nepřichází furt ksicht černý jak kominík a potvory si rostou jako by se nechumelilo!
No nic, už to beru bez emocí, a když nad tím přemýšlím tak musím konstatovat: každý den vytřepávám ze strojku méně vousů. Ty vousy jsou teď jemnější i nějak jinak rostou. Je jich tam polovina proti tomu co bylo a hlavně jsou malé ostrůvky úplně bez! Další věc co mě udivila, každý tvrdil že tyhle zůstanou, tak jsou pryč všechny blonďaté vousy! Na místech kde jsem měla jen blond jsou ty největší ostrůvky, třeba pod dolním rtem! Ten je teď skoro úplně bez vousů.
Co je horší, tak že stále mám dost šedivý obličej a ještě k tomu flekatý! To je věc co mi hodně vadí, protože nepoužívám make-up :-(
No a do dalšího laseru teď přesně měsíc. Sakra já bych šla hned zítra!



Deset dní po druhém laseru:
Druhý laser byl už na trošku větší výkon než ten poslední. Sestřička Šárka je úplný anděl. A je to možná trochu na škodu. Vyřvala jsem si aby to tentokrát pořádně "vohulila" Ale sama mi ten výkon snížila, i když jsem protestovala, když viděla jak to se mnou škube.
Tentorkát po zákroku mě musela namazat panthenolem. už jsem měla tvářičku trošku popálenou. Pohled do zrcadla úžasný to jsem se už rozesmála! Kombinace úplně černých spálených vousů a červené popálené kůže. No moc hezké asi něco jako ožehnutý kominík mixnutý jeskynním lupičem :-)

Teď necelých čtrnáct dní po laseru jsou, už zase vidět malé ostrůvky bez vousů a i tam kde jsou tak jich je méně a jsou tenší. a na dolním rtu mám celý pruh bez vousů! Pořád si to tam olizuji, jako nějaké hloupý sudokopytník. Moc hezký pocit mít kousek obličeje bez vousů!

Ale celou dobu mám ten obličej hodně hnusný, hrbatý a flekatý někde načervenalý, někde šedý, někde bez barvy.
Děsná fešanda. Předevčírem jsem dělala DJ-ku na jedné akci pro střední generaci. A jeden společensky unavenejší padesátník mě stále vyzýval abych s ním šla tancovat. No a fruhý nakouřený mu to zase rozmlouval. A nakonec se hezky pohádali. :-) Safra nemít ty vousy tak bych u nich prošla jako ženská.

Po prvním laseru jsem byla šedivá snad 4 týdny a nepočítám, že teď to bude lepší. No jo vím nic není přes noc a člověk se musí obrnit trpělivostí :-)
Co je zajímavější: zrovna včera mě to zase začalo svědit a trochu bolet na tvářích tak jako druhý den po zákroku. Jsem zvědavá co se tedy děje. Jen doufám, že se ty vousy nehojí :-)

Ještě pár řádků o tom laseru:

Co se při epilaci děje?

Většina přístrojů užívajících k odstraňování chloupků technologii IPL či laser je zaměřena na zničení kořínku (cibulky) chloupku. Tato představa se ale ukázala být mylnou, neboť po čase začaly takto "zničené" chloupky opět růst. Dalším zkoumáním se zjistilo, že pokud nebude zákrokem zasažena papila (lůžko) chloupku, může chloupek znovu vyrůst.
Přístroj XYZ jako první dokáže kombinací IPL a ultrazvuku redukovat přísun živin do papily, a to postupným uzavíráním kapilárního systému okolo papily. Tímto cíleným a kombinovaným užitím IPL a ultrazvuku dochází k degeneraci papily. V typickém postupu ošetření se chloupek nejprve ztenčuje, až konečně přestane růst. Takto je dosaženo skutečně trvalého odstranění chloupku neboli epilace.

Optimálního výsledku dosahujeme různou hloubkou průniku inpuls

Při epilaci jsou zničeny právě vzrostlé chloupky, proto je třeba epilaci opakovat. V typickém postupu se toto projevuje nejprve u tenčích a měkčích chloupků, až je dosaženo trvalého odstranění chloupků. Obvykle je zapotřebí opakovat tuto proceduru 6x až 8x.

Jak často probíhá ošetření? Kdy je první výsledek?

S odstupem cca 4 týdnů po ošetření, během kterých degenerují již ozářené papily, se ošetření opakuje, a to celkem přibližně 6x až 8x v případě světlejších chloupků. První výsledky jsou zpravidla viditelné krátce před druhým plánovaným ošetřením. Prvním viditelným výsledkem po ošetření je pomalejší růst a slabší síla chloupků.
Odstupy mezi ošetřeními jsou určeny na základě vyšetření typu pokožky dermo-kamerou speciálním počítačovým programem Skin Ware. Při ošetřování obličeje může být tento odstup dokonce až kolem 10 týdnů. Ošetření dříve než je doporučeno programem by nemělo žádný urychlující účinek



Šatičkování

7. listopadu 2014 v 9:50 | Vlasti
Ahoj dnes jen pár vět :-)
Včera byl báječný den, celé odpoledne jsem strávila u stylistky a zkoušela nejrůznější šatičky.
Jojojojojo tohle byla nirvána. Například ty tmavě hnědé bavlněné šaty, a jaké jsem měla ploché bříško pod dmoucími se prsy :-)
Škoda že jsem týden po laseru ta šedivá hrbatá tvář nešla zamaskovat. Proto sem dám jen fotku bez hlavinky. No stejně jsem tu paní s šedivým obličejem nějak nedávala. Ze zrcadla se koukal někdo jiný. Měla jsem pocit že i ten účet mi nesluší :-)
Fotek jsme udělaly jen pět a půl protože nám do toho vpadl její naštaný a hlavně hladový manžel :-) tudíš pokračování příště :-) Mě si nevšímal, všímal si toho že není navařeno :-) No ještě že jsem na holky :-) no asi, ani v tom si nejsem jistá. Ale v čem si jistá jsem, že bych ho přerazila! K tomu ještě ten úžasný pivní mozol a díra v tričku v rozparku. No byl k nakousnutí! A to prosím dělá v dabingovém studiu.

Zpátky k holčičinám :-) Rozhodně mi více sluší rozpuštěné vlasy :-)
Jo a vlasy jsou moje, v tom mám velké štěstí, žádné příčesky žádné prodlužování. Dnes za ní jedu znovu, zastřihne mi konečky a hlavně mi je narovná to mi děsně slušelo :-)

Hihi co říkáte té barvě vlasů?

A teď ještě pár vět o včerejším večeru.
Včera jsem se potkala s Léňou.
Konečně jsme měli čas pořádně pokecat. No co myslíte? Prodrbali jsme půl noci. Člověk má hned pocit že v tom nejede sám. Tolik společných myšlenek zážitků, ať už z dětství nebo i z dospělosti. Stejné pochybnosti nálady problémy. Jsem si chvilkama říkala, že je zbytečné cokoliv sdělovat, vždyť to má úplně stejné!!!!!!!

Konec a tečka

6. listopadu 2014 v 0:11 | Vlasti
Nechtci být dělníkem blogu :-) nedávat každý den jeden článek. Nebo dokonce několik za den.
Chci aby to byl dokument mé, doufám povedené cesty za správným tělem.

Ale právě dnes skončila jedna etapa mého života!
Od mala jsem chodila cvičit do tělocvičny společně s ostatními dejme tomu běžci :-) Nejprve jako žáček pak i dorostenka, a nakonec až do teď s dospěláky.
A právě jsem se rozhodla, že dnes jsem byla naposledy.
Vždy to probíhalo tak že nejprve mají hodinku děcka a po nich dospěláci.
Za ta léta to sklouzlo u dospělích k tomu, že se už ani necvičilo jen chlapi hráli fotbálek. Na tohle teda moc šikovná nejsem. Dříve jsem to brala jako takové uvolnění vypustění ventilu. Poslední rok jsem to dělala jinak. Snažila se využít pauzu po té co skončili děcka a než se se slezli dospělí. Pak třičtvrtě hodinky honění za kulatým nesmyslem a když se chlapi sprchovali, tak znovu ještě 15 minut cvičit. Ještě loni jsem tohle dělala sama a trošku si mě dobírali, ale teď po mém zázračném zhubnutí, už krom mě cvičilo před fotbálkem asi pět sportníků, dohromady určitě přes půl tuny. tedy výborná úderná sumo jednotka :-) Kupodivu se jim, už nikdo nesmál maximálně padla poznámka o princeznách, ale to bylo na mě.

Teď odbočím: Já rozhodně nejsem žádný fotbalový fanoušek. Dodnes nevím co je to ofsajt :-) na fotbal ani hokej se nedívám. V létě když jsem byla na v jižních čechách u sestry se mi dostalo cti, že mám na tréniku místních děcek pískat fotbal. Navezl mě do toho švagřík, on je takový povedený lump. Ví jaký jsem na to analfabet. Mohla jsem protestovat jak jsem chtěla během okamžiku jsem měla na krku píšťalku a už se hrálo. No raději pomlčím, děti si dělali co chtěli a ta řež co se tam děla. Nebýt tam švagr před kterým jako panem učitelem měli děti respekt, tak chytnu na budku i já :-)

No z toho jste asi pochopili, že nejsem žádná Barošová nebo Maradonová :-)
Já to brala jako příležitost se vylítat, spálit kalorie. A hlavně zadara.
Poslední dobou jsem se ale už musela přemáhat, jak už jsem psala, že v pánském kolektivu se cítím čím dál tím více nesvá. A co teprve v pánské šatně. To jsem řešila tak že jsem přišla první a odešla poslední. Jsem bojovnice, počítala jsem že to tak ještě vydržím aspoň do jara.
Už posledně jsem to s pány řešila, že jsme lidi a né přežvýkavci a že namají kopat a žduchat se. Hrajeme pro radost ne první ligu! Dokonce jsem jednoho pak vytahala za uši když do mě žduchnul. Celkem legrace tahat za uši jako žáčka ve škole pána značně rozložitějšího než jsem já a 15 let staršího.
Od posledně jsem si dala závazek že vytrvám a budu hlavně lítat kolem, a sem tam si kopnu nahraju, ale bez kontaktu. Ono to hezky šlo, jsem teď o dost mrštnější a rychlejší než pánové :-)
Bohužel i přes to jsem po té byla pokopaná jak ze stáje. A venku před stájí jako bych spadla pod parní válec. A to prosím tam chodí jen doktoři, manažeři, vysokoškolští učitelé a podobná svoloč :-)
Prostě konec, není žádná legrace když si vás odžduchne chlapisko o čtyřicet kilo těžší než jste vy :-(
Konec a zvonec se Sumo fotbalem je konec!

Je mi to líto ale nejde už jinak. Když něco končí něco dalšího zase začíná a v to já doufám.

Ahoj léto, ahoj prázdniny!

5. listopadu 2014 v 17:02 | Vlasti

Ne nepřeskočilo mě, i když k tomu někdy nemám daleko. V neděle mi ale přeskočilo, přesněji přeskočila mi nálada z depky do euforie a stačila mi na to jen půl hodinka. Krásně mě nabudila oblíbená hudba a já během chviličky zpívala a tančila po celém bytě a smála se jako zhulenec.
Tedy rada pro ostatní, když Vás trápí špatná nálada udělejte něco co vás těší a povzbudí!

No a mě v té euforii napadlo, že pojedu za rodiči do hor. Dlouho jsem tam nebyla a hory miluji!
No rodiče zatím o ničem neví, a já zatím nemám odvahu jim to říci. Tuší že se něco děje, vidí jak jsem se změnila, ale pravdě jsou daleko! Já si před nimi na nic nehraji, mluvím svým novým hláskem (pro znalé cca 185 hz) nehlídám si ženské gesta. Jsem sama sebou, téměř. Baví mě jak mě otec neustále pozoruje a prohlíží si mě. Otázku ale nevysloví. No celkem bych ráda věděla co mu táhne hlavou. Asi něco takového:
"Kde jsem udělal tu chybu ve výchově? Vždyť jsem mu zakazoval panenky, hudebku, plyšáky, osobně ke každým narozeninám kupoval nůž, ve 13 letech strčil na vojenský internát, no od tama mi ho sice po 14 dnech vyhodili, no sakra kde jsem udělal chybu?"
Vyřešil to tedy po chlapském způsobu: po televizních novinách otevřel flašku koňaku. Zadumaně pil a u třetí decky z něj vypadlo: Přihlásím tě do miss 2015. Hahahaha myslel to jako urážku, ale vědět jak mě tím potěšil a jak se vlastně i trefil…. No a pak že: "In vino veritas" Houby v koňaku je pravda, ne ve víně.

Ráno mě zpovídala maminka, že prý proč mám všechnu kosmetiku dámskou? "Protože mi více voní!" Ukončila jsem mile nebezpečnou debatu hned v zárodku. A přešla to, že se mi hrabala ve věcech.

V neděli odpoledne jsem se oblíkla do běžeckého (kdo četl minulý příspěvek tak ví, že mám jen dámské) a šla běhat po místních sjezdovkách.
Doběhnu k patě hřebenu na kterém jsou sjezdovky, přeběhnu silnici a pod kopcem se začínám protahovat. V momentě když jsem v nejlepším, nohy propnuté hlava u kolen dlaně na zemi. A to vše sedinkou k silnici. Přijíždí krásný stříbrný sporťák v něm asi padesátiletý pán a spomalí téměř do kroku a celou dobu na mě fascinovaně hledí. OOOOOOO bože tohle miluji tohle chci prožívat pořád. OK pozadí a nohy už prošly!

Takové věci mě vždy nakopnou, ano jdu správným směrem. A to jsem ještě zaslechla rodiče jak mamka říká otci. On měl už od dětství takový krásný velký chlapský zadek, no a teď už žádný nemá, a když tak jak ženská. hihihi kdo tu psal že jsou rodiče daleko od pravdy? No hned potom jsem vezla maminku do města nakupovat a já celou dobu uvažovala jak si to pozadí vyfotit. No na tohle jsem levá, tak aspoň jsem si cvakla v autě nohy, když tak hezky prošli u toho playboye.


















Teď konečně objasním ten název článku, už tři dny se tady toulám po horách. Hory miluji, uklidňují mě a vždy se na nich skvěle dobiju. V pondělí jsem vylezla na praděd, celou cestu nikde nikdo, jen pravý prales, vodopády a příroda a vše jen pro mě. Jakmile jsem vylezla z hranice lesa bác ho! Sluníčko, inverze pode mnou a krásných 16 stupňů! Vždyť v létě tam nebývá o moc tepleji. I ty barvy tam byli prostě srpnové.

A já si vzpomněla na léto, jak už je daleko?
Ach léto to já miluji , období bezstarostnosti prázdnin, vyhřátých strání plných koupališť rozesmátých dětských obličejíčků. Čas dovolených, pohody sluníčka a uvolněnosti. Miluji to když v létě přidu k autu a je krásně uvnitř vyhřáté! No jo, už je to dlouho co skončilo a já se teď neustále třepu zimou. A hlavou mi začaly táhnout myšlenky, jak budu vypadat příští léto? Už to bude? Budu holkou na plný úvazek? No to asi ne, ale snad bych už mohla vypadat mnohem více žensky než teď.


Původně jsem tady chtěla článeček ukončit a včera zvveřejnit, ale nepovedlo se mi večer u sousedů připojit na WIFI.

Proto dnes dám ještě malé pokračování:
Dnes mi rodiče tu horskou náladu hezky pokazili. Hned ráno na mě tvrdě zatlačila máma, že už se nutně musím ostříhat, takhle to dál nepůjde. No a mě skoro napadlo, že se fakt ostříhám!!!!!!!
To je moje velké mínus, neumím odporovat rodičům, proto jim zatím nic neříkám, oni by mi to snad byli schopni rozmluvit!
Po snídani jsem udělala velkou chybu, když jsem zaváhala s odpovědí na otcovu otázku kam dnes vyrazím.
"Aha tak to je dobře já nechal přitáhnout kmeny z lesa budeme je zpracovávat."
Fakt neumím odporovat rodičům a otci už vůbec ne. Tak jsem šla jak koza s velkým kladivem štípat ty otcovy klády.
Jedno jsem zjistila: tohle už fakt není pro mě, ten úbytek svalů je prostě poznat, vážím o pěkných pár kilo méně než když mi bylo 18. A věci z té doby na mě vlají.
Celá vzteklá jsem se to snažila mít co nejdříve hotové. A při té pitomé činnosti začala uvažovat a pochybovat zase sama o sobě. "Jsem to vůbec já? Vždyť v mládí jsem dělala spoustu klučičích věcí!" Je ta cesta správná?????
A "Lup" zase mi došla další věc z minulosti. Těmihle nenáviděnými činnostmi se mě otec kdysi smažil léčit :-) A už je to tu zase!!!!! A málem se mu to povedlo! vždyť mě normálně a jednoduše během půl hodiny vykolejil! Ale tentokrát už opravdu ne! Jsem silná a konečně jsem si to uvědomila! Tudy cesta nevede! Otci se po letech povedl pravý opak než tenkrát!!!!!!!
Já říkám NE a jdu dál, už se nenechám vykolejit tak jako dříve, nechci se zase spoustu let zbytečně protrápit, jen abych se otci zdála normální!

Ještě jsem zapoměla :-)
Ach ta skleróza. Ze včerejška na dnešek se mi zdáli dva sny.
První: zdálo se mi, že na to mamka sama přišla a darovala mi velikánský kosmetický kufřík.
Druhý: když jsem byla pryč tak mi otec v bytě vyměnil plastová okna za stará dřevěná a nedbale je utěsnil. Takže mi do bytu strašně táhlo a byla tam zima!

Bloky

2. listopadu 2014 v 11:56 | Vlasti |  Retrospektíva
Dnes jsem chtěla konečně psát o tom co jsem Vám slíbila. Tedy o návštěvě stylistky nebo o prvních dvou laserech.
Ale dnes ne, tohle si nechám, až na to budu mít náladu :-)
Dnes se vypíšu o tom jak jsem na spoustu věcí zablokovaná. No a možná nakonec dojde i na návštěvu u té stylistky :-)

Právě jsem si přečetla Terezin článek o tom jak se těší na ples a jak se bude strojit a pak ve večerních šatech předvádět celému světu. No krásné, ale mě to úplně zablokovalo. Představila jsem si sama sebe na plese velká večerní a odhalená ramena. Nééééé tohle ne to by byla ostuda, ať dělám co dělám, ještě je mám moc chlapské a svalnaté. To si budu muset počkat na hormony až to napraví.
Ta představa jak stojím uprostřed sálu a všichni se na mě dívají a všichni to na mě poznali. Mě proháněla celý den
A v z toho mi naskočil ten blok. Taková ostuda. Ne vše je úplný nesmysl hned zítra s tím končím budu normální.
Hehehe tohle jsem ale překonala velmi rychle, stačilo si vzpomenout na pocity a zážitky jen posledních dvou dnů.
Zrovna včera mi došel parfém, naprosto úžasná vůně. Tohle je ten pravý! Stačilo si oblíkat věc co jsem měla už jednou na sobě a při přetahování přes hlavu jsem zavětřila a říkám si: "jéééééé to krásně voní po ženské" Jůůůů ale vždyť to jsem já ta žena!!!!! to voní po mě!!!!!
Prostě báječný nikdy nepoznaný pocit!
Nebo dnes, byla jsem plavat a začala mi být strašná zima, nevím čím to je teď jsem strašně zimomřivá. Asi tím jak mi zmizela tuková vrstva. No nechci vidět jak to bude na HRT. Tak jsem si odskočila zahřát se do páry.
Posadila se tam. A začala být hodně nesvá, samí chlapi a mezi nima já.
A v tom jsem si to uvědomila, vždy jsem byla nesvá v čistě chlapské společnosti. Jen jsem nikdy nevěděla proč! No teď už je mi vše jasné. A tak mi je jasné i s tím plesem, na něj je ještě daleká cesta, a je zbytečné se hned zastavovat kvůli takové konině.

U mě funguje boj mezi rozumem a podvědomím. Mé Já-Podvědomí něco chce někým je a rozum se to snaží zakázat, potlačit, udupat, zničit. Spoustu let to tomu rozumu šlo potlačit, jenže se to hromadilo, až džbán přetekl a já se sesypala.
To byla jedna z trumfů rozumu když jsem se vyrovnávala s transexualitou. Vždyť nemáš žádné ženské věci to nejsi ty!!!! Ano to mi rozum zakázal. Jenže, jenže, já likvidovala starý šatník a rozdávala věci co mi byly o 6 čísel a více větší a začala dělat pořádek ve skříních. A to je najednou překvapení, co všechno tam na mě vykouklo :-) tu dámské tričko, tu mikina tu kraťasky. A ta krásná halenka! Jejda jejda kde se to tu vzalo? A pak si uvědomila že i všechny věci na běhání jsou dámské. No nevím jak se mi to povedlo, Při každém fasování na různých akcích jsem vždy vyfasovala dámské nebo to pak různě za dámské vyměnila :-))))))
No člověk se pak diví a směje sám sobě.

Nejsou to snad ani tři měsíce co jsem skoro brečela terce na rameně, že ze mě nikdy nebude pořádná ženská. Že nevím jak se oblékat ani mě to nebere jsem na to levá. Nevím kde to nakoupit a a tisíc problémů.

Ale jak naučila nouze Dalibora na housle hráti tak i mě dohnalo to, že jsem neměla absolutně nic na sebe abych šla nakupovat s kámoškou bývalou operní zpěvačkou oblečení. Věděla jsem o ní že se v oblečení vyzná, ale nevěděla že je tak skvělá stylistka. Celý den jsme lítali po sekáčích buticích a obchodech.
No a víte co? Mě to bavilo!!!!!!!!
Pak mě vzala k sobě domů a tam mi vysvětlovala co s čím mám nosit, já různě zkoušela různé kombinace k tomu ještě dodala spoustu svých věcí ze svého nevyčerpatelného šatníku. Lidičky já se bavila jako nikdy! Vyvrcholilo to tím že mě oblékla už jen do holčičího, tedy slimky kalhoty, dámské tričko košilka, bundička a změnila účes. No kroutila jsem se před zrcadlem jak žížala v trávě celá spokojená a nevěřící z toho jak šaty dělají člověka. "Hele Vlasti to musíme vyfotit". Jé já zapoměla foťák v autě, odvětila jsem. Tak si pro něj skoč!
Uf myslíš takhle? Jasně nikdo nic nepozná jsi krásná holka :-)
Ok tady mě nikdo nezná a je to jen sto metrů, tak proč ne?
No a víte co se venku stalo? krom toho že se na mě jeden starší pán hezky usmál?
Mohla bych napsat, že nic, nikdo si mě nevšimnul nikdo nespustil povyk. Ala stalo se, a víte co? Zlomila jsem další svůj blok! Byla jsem poprvé venku komplet v holčičím!

Tohle jsem psala včera na akci mezi vystoupeními.
No zase mě to tam dostalo, bylo tam tolik strašně krásných holek, jedna princezna vedle druhé a jak štíhlé. Jako by tam snad někde měli hnízdo. Potvory krásné, úplně mě dostaly a shodily. A já se v tom zase motám jako kača v čepici. Sakra ze mě nikdy opravdová holka být nemůže s tím mým velikánským hrudníkem. Nechci být jen nepovedená karikatura ženy. Letělo mi zbytek noci a i dnes dopoledne hlavou. Nechci aby ze mě bylo strašidlo, když žena tak aby tak aby to nikdo nepoznal. K tomu mi do hlavy ještě vlezl chlap a já ho nemohla vystrnadit.
No ale je to teď pryč já si uvařila kafe pustila hudbu a teď tančím a zpívám co celém bytě jako divoženka! A víte co? Na všechno kašlu a jedu na pár dní do hor.
Dobrý den pane Praděd, jak se máte? A Vám ostatním ahoj! A usmívejte se!