Prosinec 2014

Quo vadis

31. prosince 2014 v 15:46 | Vlasti
Kam Kráčíme?
A jaký bude rok 2015 pro mě a ty co mi za ten poslední rok tolik přirostli k srdci?

V tomto roce jsem se vydala na cestu bez jakekoliv víry, že by to vůbec mohlo vyjít. Původně jen ze zoufalství a možná to brala jako hru. Nebo možná jako světlo na konci tunelu! Kdo by si řekl kolik se toho za pár měsíců může změnit? Strašně moc! To jak vypadám ani komentovat nebudu, to nechám na Vás. Spíše se zamyslím nad tím jak jsem se změnila uvnitř. Každá bolest a sáhnutí na dno člověka poznamené. Já věřím že k lepšímu. Ten kdo nebyl v životě dole jako by nebyl. Nebude nikdy stát pevně ve větru :-) Ano Doufám že jsem teď lepší, jdu za svým cílem, konečně vím kdo jsem. Zmizely stavy vzteku a agresivita dostavily se místo nic úplně jiné vlastnosti.... ženské jako je vciťování, .... no samochvála smrdí.

Našla jsem SAMA SEBE

Změnila jsem se i ve věcech kde z toho tak nadšená nejsem.
Například se pořád ztrácím. To se mi dříve fakt nestávalo. Nesnažím se hrát na hloupoučkou holčičku která se všude ztratí. K tomu mám daleko. Pravidelně zabloudím v jednom místním velkém nákupním centru. Nebo najít auto před supermarketem......
Kde jsem to skončila posleně jak jsem srazila popelenici a přejela rákosníčka u rybníku? Nebo to bylo naopak?
Hodně jsem o tomhle přemýšlela, a řešila i s ostatníma holkama, že bych ztratila orientaci? To asi ne. Podle mě jsem méně soustředěná. Ale není to jednostranné zase si všímám a vnímám úplně jiné věci než dříve!

Tohle házím za hlavu. Jsem na cestě a na ní jsem potkala spoustu nových úžasných lidiček, Nebo našla to dobré v lidech kolem sebe.
ANO ANO ANO zázraky se dějí a jsou v nás! Ať je ten rok 2015 pro Vás všechny stejně pozitivně zlomový jako pro mě

Děkuji za zprávy které mi buď posíláte nebo píšete do komentářů.



Tady bych to dnešní povídání ukončit. Jenže je to pokaždé když píšu článeček, něco vymyslím co bych chtěla napsat rozepíšu ho a mám v hlavě jak jej dokončit. Jenže než se dostanu k dopsání tak se přihodí zase spoustu nových věcí o které se chci podělit.
Třeba tohle: tento článek vznikal v Polsku na jednom zámečku kde jsem vystupovala na firemním večírku firmy provozující kamionovou dopravu. No měla jsem z toho trošičku vítr tak jsem si říkala že raději budu co nejvíce za chlapa :-( grrrrr.
Tak jsem si vzala jediné pánské rifle co mi ještě jak takž sedí a stáhla si vlasy.A co se stalo? Normálně mi jeden společensky unavený kamioňák nadal za to že jsem si spletla záchody :-)
Měla jsem z toho zlzy na krajíčku, ale slzy štěstí!
Během večera jsem ty záchody musela ještě několikrát použít, a necítila jsem se tam vůbec dobře. Vždy byl nějaký problém. No zkuste se prodírat ke kabince mezi přiopilými pány vážící většinou dvatkrát tolik co já?
A Já si řekla že je načase změnit záchody :-)
No na to si ještě budu muset chvilku počkat, minimálně než se zbavím vousů. Pak by to možná i šlo.
Néééé asi už taky blbnu, na to je ještě čas :-)
I tak to byla velmi povedená akce a zůžastnění si za mnou chodili pro vizitky. No a za prvé mi už došli a pánské vyrábět jaksi nechci, tak jsem vyzitky psala ručně a dávala na něj neutrální jméno Vlasta Matiaštíků

Včera jsem s Tadeášem a Romanem vyrazila na výšlap.
Jak jsem již psala na začátku spoustu věcí se změnilo. Nevěděla jsem, že Roman už to o mě ví. Tak mě celkem šokovalo když sem tam použil pro mě ženský rod. Je to prostě další človíček co se mnou nemá nejmenší problém.

Byl to moc hezký výlet. Já měla takovou příjemnou náladu, a proto jsem každého koho jsme potkali hezky pozdravila a usmála se. To by člověk neřekl jaký to je rozdíl. Lidé se usmívali i na nás a taky náz hezky zdravili!!!
Miluji zimní noční procházky mimo civilizaci. Když je sníh a je čistá obloha. Ona vlastně nenastane úplná tma. Člověk tu přírodu a oblohu najednou vnímá úplně jinak. mám ráda jak mi pod hohama křupe sníh, ty odlesky z krystálků sněhu tu čistou nekonečnou oblohu nad hlavou.
A sem tam padající hvězdičku.

Včera byla strašná zima. Naše suita došla do cíle své cesty a vlastně jsme tam mohli zůstat. A zpátky se dostat autobusem. Ale já tak miluji to noční chození. Tadeáše jsme z té teplé a útulné hospůdky museli vyvést skoro násilím!
Vylezli jsme ven a zamířili k dalšímu výškovému táboru. Ale už po pár metrech jsem zjistila že je něco špatně něco co tu kdysi nebývalo. Začala mi být zima na ruce, ale strašná! Já přitom měla své tísíckrát vyzkoušené teplé běžecké rukavice ve kterých mi mikdy zima nebyla. O bože už se nikdy nebudu nad nikoho povyšovat že mu je zima a mě ne!
Během kilometru jsem zažilo to co nikdy! Dostala jsem úplnou třesavku a téměř hysterický záchvat, a málem začala klukům nadávat že mě na do té zimy vytáhli co málem...... a vím byl to můj nápad.
Já byla vždy pevná a tvrdá a teď se najednou sesypu ze zimy.
Zachránil mě Roman tím že mi dal svoje rukavice. No vždy je všechno poprvé, takové krásné rytiřské gesto! Já z toho byla úplně paf! To jsem od něj nečekala!
Později v další teplé hospůdce vysvětloval Tadeášovi, že on s tím má své zkušenosti jeho přítelkyně taky chytá záchvaty ze zimy, ale je u toho protivnější!
A já si uvědomila, že už mě bez problémů bere jako holku :-)
No a mělo to ještě jeden střípek: Když se to Roman o mě dozvěděl tak přišel domů a povídá přítelkyni. Dozvěděl jsem se strašné tajemství ale nesmím ti to říct. Tak Jana začala Hádat: "Tadeáš má milenku?, Vlasta je žena? ..........................
No jo to je ten ženský šestý smysl.

Trefila to hned napodruhé :-)

Dámy a Pánové! všem přeji do roku 2015 hodně štěstí lásky a zdraví! a Ať je lepší než ten právě uběhlý!!!!

Dřevorubkyně

28. prosince 2014 v 23:58 | Vlasti
Ahoj jsem zpátky doma plna dojmů a pojmů.
Otec se při dělání dřeva na štědrý den nachladil a tak už do konce svátků s děláním dřeva neprudil.
Švagr si mě poslední den pobytu, vzal bokem a pokusil se vyzpovídat proč vypadám jak vypadám a dělám co dělám. Bohužel byl úplně mimo tak jsem mu jen odpovídala ano - ne. Jasně kdyby klepnul hřebíček na hlavičku tak mu po pravdě odpovím, ale zatím to rodině nechci říkat. Zvlášť po bouřlivé reakci sestry na můj vzhled.

Při cestě zpět otec zasažen smrtelnou nemocí pospával. Ale i tak málem zavinil nehodu. Probral se zamžoural a prohlásil: kdyby jsis vyřetřil pár dnů a mohl přijet na chalupu. Ptám se tedy proč? Co se děje? Potřebuji pomoct se dřevem! O néééé už zase! on si nedá pokoj.

Ještě ten den jsem se potkala s Tadeášem a říkala mu o té skoro havárce. Blog čte poctivě tak se tím dobře pobavil. A hned přišel s novou teorií. Říkal: " úplně vidím za nějakou dobu jak k tvým rodičům na chalupu přijede krásná ženská v sukni a na podpadcích a tvůj otec se zvedne a řekne: Fajn to je dobře že jsi tady, jdeme dělat to dřevo"

No tím mě vážně dostal a já se tomu ne-fóru spíše vtipnému odhadu smála celý večer.
Bavili jsme se dál o blogu a o tom jak jeden překvapil druhého, Já jeho tím, že jsem schopna napsat více než dva řádky on mě tím, že to čte :-)
A nelíbí se mu že mám ty články krátké, že to přečte vždy rychle.
No jo Já mám vždy strach že to pak nebude ke čtení, když to bude dlouhé.
Hned si to tu musím zkusit:
No konečně nám lidičky nasněžilo. A mě se hned lépe chodí běhat. Je to tisíckrát lepší než když bylo pět nad nulou s všude bláto! To já nerada vždy mám vše špinavé, boty, kalhoty, mikinu.
Kdepak na snehu to je něco jiného. To i to běhání člověka hned mnohem více baví. I ten vzduch voní hned úplně jinak, žádná inverze, krásně křišťálově čistý, člověk vyběhne na kopec a vidí beskydy v zimním hávu a pokud i fouká tak někdy i tatry, žádný smog nesedá na plíce ani na duši. I to neopadané listí na stromech najednou vypadá slavnostněji, krásně křupe ve větru, místo aby do něj jen smutně pleskaly kapky hnusné zimní plískanice! Pak člověk vyběhne od domu a hned je nadšen tím jak mu ten sníh pod nohama krásně křupe. Žádná vlezlá sychravá zime jen břídký mráz! se kterým se dá lehce běháním vyrorovnat. No dobrý Osm řádků úplně o ničem :-) takle jsi to Tadeáši chtěl?
No stejně jsem si už delší dobu říkala že Tadeáš je takový vzdělaný výřečný a erudovaný a má o transexualitě naštudované dvacetkrát víc než já s Terkou dokupy. Proto už delší dobu očekávám od něj článeček. Tak prosím máš příležitost! A můžeš si to psát dlouhé jak chceš!

Shodou různých náhod jsem se dostala na slečnu která už k paní doktor Entnerové chodila a podstoupila hormonální léčbu. Mě teď chybí už jen měsíc a pár dní. Moc se na to těším a už mám i nachystané první slova. Vím že budu strašně nervozní a snad všechno nezvojtím.
Horší je že i když vše půjde dobře tak mi bude trvat minimálně půl roku než se i já dostanu k hormonální léčbě. Celkem rána! Vše je na strašně dlouhé lokte. Jen první návštěva u erudované sexuoložky bude skoro více než půl roku od okamžiku kdy jsem si řekla ano, Chci do toho jít.
Takže od okamžiku rozhodnutí pokud vše pujde na jedničku je Rok a čtvrt na HRT!
O bože zase jen čekání,

Děti mluvím k vám všem kteří to rozhodnutí odkládáte, není na co čekat! Nečekejte jednejte! I tak je vše na dlouhé lokte!
A nebo víte co? čekejte motejte se v depkách a nerozhodnosti jako kači v čepici, Já už ne!

Místo toho aby mě to zdeptalo tak mě to zase nakoplo. nebudu na nic čekat.
Mám úplně hnusný skobovitý nos, tak jako je ostatní v pohodě tohle by prostě neprocházelo a vadí mi od puberty. Proto jsem to začla řešit hned teď! 6.1. jdu na konzultaci k plastickému chirurgovi.
Samozřejmě jsem i začala študovat co a jak, kdo by to měl dělat jaké jsopu možnosti atd.
Nop a překvapila mě jedna věc: výsledek operace je zhodnotitelný až po půl roce!!!
Hůůů sovy na stromech hadi v listí no dobře další věc co je na dlouhé lokte, fajn že jsem začala hned! Je to jako i s tím laserem už jsem mohla mít po pěti laserech né po třech kdybych nečekala bůh ví na co!
Další rozhodnutí je že se nebudu spoléhat jen na ty hormony, ano dělají zázraky, ale teď už vím že zázraky jsou v nás! Sama jsem toho důkazem. Budu dělat se sebou jestě větší maximum než jsem dělala doteď! Momentálně musím odcvičit svalstvo na zádech hrudníku a ramenou. Ano jde to! například nožičky a bříško jsou už víc než uchazející! Je to zázrak podívat se jen dolů!
Ano jde to!

A já se rozhodla že do léta než začnu s HRT mě už lidé musí správně identifikovat, zatím je to tak že si mě chvíli prohlížejí a opak se rozhodnou kam mě zařadit. No když budou fousy pryč! Zbytek svalstva pryč a nosánek holčičí!!!!! může to být zajímavé!

No a já o tom nebudu vykecávvat a hned jsem šla běhat. Ale teď už nebudu chodit trapných osm kilometrů. Teď aspoň vždy patnáct a čtyřikrát týdně minimálně! běhám mám už polovinu zapípal mobil, přišla zpráva od Terky, Já se zastavila a přišlo na mě nutkání udělat tuhle fotku. Prostě stále jsem v rauši když se podívám dolů, Nic tam není! Kam se poděl ten hnusný pivec, které slečně patří to ploché bříško a pěkné nohy? Jupí to jsem přeci já!
Ok vyfoceno posláno shovám mobil a zjistím že se mi při foceni ztratil Fogi. No nic Lump jeden chlapatý využil situace! Jdu ho hledat. Jenže když jsem ho našla tak jsem zjistila, že jsem ztratila vodítko! No jo jak pohádka o slepičce: Jdu tedy hledat vodítko. Našla ho na místě kde jsem fotila, ale mezi tím zase ztratila Fogiho :-) no komedie. Proto při nálezu obojího u jsem si dala vodítko na ruku, konec vodítka na Fogiho a už neztratila nic! No jsem normálně praštěná, to by se chlapovi nestalo!!!
Aspoň že tu fotku nožek jsem neztratila :-)

Chtěla jsem pokračovat dál o tom jak jsem se několikrát v poslední době ztratila nebo jak jsem srazila popelnici a přejela Rákosníčka, ale to si nechám do dalšího článku kde si shrnu co mě potkalo v roce 2014 a co mě čeká v tom dalším
Dobrou noc!

Tlusté sklo a Ježíšek

25. prosince 2014 v 13:51 | Vlasti |  Příhody

Stále se mě někdo ptá, proč už není další článek a zárověň jakmile se něco stane tak hned hlásí: Né že to dáš na Blog :-). Strašně ráda bych o některých věcech napsala, ale nejde to.

Tohle jsou střípky co píšu nebo mám hlavě, už asi tři týdny, jen jsem neměla čas to zveřejnit, nebo se mi to zrovna do článků nehodilo!

Jako třeba tohle: Kačko promiň
Chodíme Leňou pravidelně plavat, jednou u v mém městě jindy zase v jejím. Holky prostě musí mít postavičku ham-ham A tentokrát s námi šla celá její rodina tedy děti i Kačka.
Potkali jsme se na plavečáku u mě, kde Katka nikdy nebyla. Pozdravili se zasmáli vtípku o tom jestli všechny do dámské šatny či se rozdělíme. No a Kačenka vzala náramek a hrnula se jako velká voda do šatny pánské. Jsem v podezření, že jsem jí tam prý poslala schválně a nezasáhla před tou mega ostudou. Ale co jsem měla dělat když jsem z toho všeho chytla záchvat smíchu. Ten mám znovu a pokaždé když si na tohle vzpomenu! I teď!!!!!!!!!!!!!!!! A Kačenka nebyla k zastavení a to na ní hulákalo půl šatny: "PANÍ to je pánská šatna!" To dokonce rozesmálo i Léňu která vždy chce jít do dámské šatny a když ji za tlapičku odtáhnu do pánské kouká smutně jako Goro Bílý pes před Tokiem!
No z plavání nebylo nic já měla neustálé záchvaty smíchu. Tak jsem se pořád topila.
Z toho mě sice vyléčila návštěva páry, protože jak se neplavalo vinou mých záchvatů. Léničce i Kačence byla zima. No nevím jak je poloprázdno tak mi ti pánové v páře až tak nevadí. Jakmile se to, ale začne plnit jsem z toho nesvá a odvahu si dodávám tím že si nahlas stěžuji že je zima. A ať zavřou dveře: "Táhne tady". No tentokrát bylo plno a já tam zůstala jen kvůli Léni. Opravdu jsem tam necítila dobře.

Další příhodička o které jsem neměla čas napsat. Po koncertu na náměstí jsme s kolegy řešili kdy zde vystoupíme příště. No a já šla k velké tabuli co byla pod podiem a začala hlásit co kdy je. No a jak jsem taková splašená koza tak jsem si nevšimla, že dělám tlusté sklo pánovi který studoval to samé. Dokud mě měl za ženskou tak se nic nedělo a pán se neprojevoval. Jakmile, ale na mě kolegové zavolali mužským jménem, v pánovi bouchli saze a začal do mě strkat a nadávat, že mu zavazím a že přeze mě nevidí.
Já pochopila ten rozdíl vnímání jak se lidé chovají k ženě a jak k muži.
Když stínila ženská tak to bylo OK, ale jak chlap tak se pán chtěl hned bít. Hezké zjištěni :-) Panové buďte dál ne mě hodní!

No a jak jsem splašená koza tak jsem zapoměla napsat předešlém článku o svém předvánočním vítězství nad rodiči.
Jak jsem již psala, děláme velikánské rodinné vánoce u sestry v České Kanadě.
Cestou sem mi rodičové připravili překvapení, otec nechal zastavit v městečku pár kilometrů od cíle, kde maji známí obchod se sportovními potřebami.
Otec se rozhodl že mi k vánocům koupí přilbu na kolo.
No to bude legrace říkám si. No hlavně si nenechat vnutit hnusnou pánskou, Přilba se hodí, je pravda že někdy mám na tom kole i trošičku strach. No první mi na hlavě přistála s klasicou barvou, tj oblíbená mojí matinky barva čerstvě vykydaného hnoje. tak takovou ani ve smyku!
Celkem štěstí bylo, že je po sezoně a přilby jsou probrané a z pánských mi neseděla ani jedna.
Otec to vzdal po čtvrt hodině a šel ven zředit čerstvý podhorský vzduch ještě čerstvější cigaretou.
Zoufalý prodejce ukončil nákup přileb tím že se mám stavit až v sezóně. Což se ovšem nelíbilo mamince, neb pro mě neměla žádný dárek pod stromek! No a já uchopila příležitost za pačesy a začala praktikovat stejný princip na oblečení jako na přilby. Celkem štěstí že v pánském se na mě dá najít velikost dost těžko!
Zrátím to pod stromečkem bude funkční dámská černá mikina s růžovými květinkami velikost M!!!!!!!! A běžecké legíny velikost L (nožičky mám strašně dlouhé).
Celé nakupování těchto dvou věcí trvalo hodinu! Jen otci jsem musela slíbit že si tu přilbu koupím sama. Klidně, jááááá už mám vybráno a seděla mi dobře!!!!!!!!!!!!!!! Ta s růžovíma kytičkama!

No a je den po vánocích a já se z toho musím vypsat.
Dlouho jsem tak krásné vánoce nezažila!
Jsem u sestry na velkém baráku v České Kanadě!
A dělali jsme tu velké rodinné vánoce, dvanáct lidí u stolu! a půl jednoho pokoje plného dárků!!!!!!!!!!!!!!!
Opravdu se tythle vánoce povedly! Ty rozářené dětské oči a nadšení v nich. A to vše proběhlo bez hádek stresů a nervování! Mě se podařilo spát 11 hodin a po vzbuzení jsem se s vánočkou a kafem usadila u pohádek. Stihla jsem shlédnout dvě než se objevil můj geniální otec a s citem sumce bahenního se pokusil narušit pohodu vánoc s tím, že na vozíku za auto který si půjčil nesvítí světlo. A že zítra budeme dělat dřevo! Jo no a pohoda vánoc byla skoro fuč.
Vzala jsem raději do jedné tlapky kočárek s Kubíkem do druhé honzíka do třetí vodítko na Fogiho a Vendu a ještě nádavkem Dvojčátka od švagrové sestry a šla jsem je všechny venčit :-) A dobře jsem udělala, To co jsem viděla v odlesku naleštěného auta od sousedů, mě úplně nadchlo. Sportovně oblečená maminka s kočárkem!!!! Škoda že v lese nebylo žádné zrcadlo ve kterém bych tu svou družinou vyfotila!
Během venčení mi přišla sms od Lenky s návodem jak elegantně odmítnout nabídku na dřevorubčení s otcem.
Z toho co jsem viděla v odlesku se mi vrátila krásná vánoční holčičí nálada a děsně se těšila na to jak se bude otec tvářit.
Po návratu se zase přihrnul otec a začal řešit kdy budeme dělat to dřevo, ano prosím tohle všechno na štědrý den. tak jsem dle návodu odpověděla že nemůžu, On : proč? Já: Zničil bych si nehty.
Ano ano ano sedmička v levo nahoře ho začala bolet. Jinak si nedovedu vysvětlit tu bolestnou grimasu v jeho tváři!
A to už pomalu začínal štědrý večer. od maminky přišel požadavek zda bych se jednou nemohla obléci slušně a zvít si aspoň hezkou košili.
Hmmmm tudy cesta nevede, nakonec jsem na sobě neměla jedinou pánskou věc. A když jsem se po převlíknutí z procházky do svátečního v koupelně česala přišla a zeptala se zda se budu i malovat :-) no myslela to ironicky já vím, ale i tak to jsou pokroky.

Ale teď ten největší Vánoční dárek který jsem dostala:
krom tedy té baječné řasenky od Léni kterou jsem hned vyzkoušela.

Ať žije tlumené světlo
Poslední přijeli rodičové od švagra a jeho maminka si mě spletla s mojí neexistující přítelkyní. A pak to ještě omlouvala slovy: Jé oni všichni říkají, že vypadáš jako vyhublá ženská, ale že až tak!!!!!!!!!!!!!!
Jóooo děkuji ježíšku lepší dárek jsem dostat nemohla. Pořád jsem měla strach že to vidím jen já že to není až tak v oku ale spíše v tom co chci viděl no a když to vidí i ostatní a tak hezky mě pomlouvají, pak je to krása!
Ano zase Vánoční zázrak!

A další malý zázrak byl, představte si že jsem pod stromkem nenašla žádný trapný pánský dárek jako je holení, ponožky pantofle, nebo šroubovák. Teda až na malou vyjímečku a tou bylo pánské pyžamo. Naštěstí ve velikosti na menšího slona! A dle barvy jsem poznala že je od maminky, barva čerstvě vykydaného hnoje ji prozradila! Její oblíbená..........

Vánoční zázraky

24. prosince 2014 v 12:00 | Vlasti
K Vánocům bezpochyby patří zázraky. A já teď jednoho byla svědkyní. Viděla jsem poslední fotky Terezy. Dámy a Pánové to není přeměna to je zázrak. A mě napadla jedna věc. Zázraky jsou v nás! Už od Dětství jsem čekala na zázrak, že se ráno probudím a už to nebudu já kluk, ale Já holka. Později v pubertě to bylo podobné, ne že bych měla sebevražedné sklony, ale na životě mi nezáleželo. Tak ať si umřu pak, už se narodím do správného těla. Jenže žádný zázrak stále nepřicházel. A nepřišel ani v dospělosti! Teď když si vzpomenu na tu spoustu let kdy jsem na něco čekala tak bych si dala facku u zrcadla!
Zázraky se dějí! Ale pozor sámi nepříjdou!!!!!! Protože zázraky jsou v nás, v naší vůli, v naší vytrvalosti, v naší odvaze a odhodlání!
Je škoda že o spoustě zázraků co kolem sebe vidím ani psát nemůžu. Chápu soukromí a přání respektuji. Sama vidím jak někdo může nekutečně změnit po pár týdnech na HRT, jak z ušlapnuté hromádky neštěstí vykoukne sebevědomá hodná a příjemná ženská. Nebo někdo ze sousedního města, nechápu jak se z někoho může stát tak překrásná holka.

Ale ty zázraky nejsou jen v nás a v přeměnách. Zázraky jsou i v ostatních lidech kolem nás. Jen jim musíte dát příležitost. Možná jsem tu už něco psala, ale klidně napíšu znovu. Někdy se stačí chovat k ostatním lidem lépe a trochu se jim otevřít a oni nás překvapí! I v tom na první pohled nejvěším protivovi se může skrývat spousty lásky a porozumění, Jen jak říkám je potřeba jim dát příležitost.

Jsem právě u sestry v České Kanadě a budeme tu slavit velké rodinné vánoce. No a já se včera hned po příjezdu s ní trošičku rafla kvůli mým náušničkám. Prý s nima vypadám jako ženská s vousy. No jo týden po laseru to není žádná hitparáda. Já jí na to odpověděla: "ok já se zajdu oholit" :-) A úlně to zazdill švagr který si mě prohlídl a prohlásil: už ti chybí jen prsa! Tohle je pro mě taky zázrak, když si vzpomenu na toho hnusného prďolu tlusťocha kterého jsem viděla v zrcadle před rokem. Tomu by to stát nemohlo.

Aby se uklidnila atmosféra oblíkla jsem se a šla si zaběhat. Tak jako tak jsem to moc potřebovala, vždy ze mě vše spadne. A vůbec nevadilo že byla tma. Sice jsem neviděla tu nádhernou přírodu kolem sebe, ale zase mi to vynahradila ta nádherná zimní obloha. Ty miliony a miliony hvězd nad hlavou ta hloubka vesmíru a všehomíra. Do toho sem tam některá hvězdička spadla. No co jsem si přála? Hádejte šmudlové!
Ta obloha byla jako louka plná pampelišek a já si vzpoměla na jako jak jsme s jednou slečnou na přesně stejné louce pampelišky trhaly a pletly z nich věnečky. Já ji pak s věnečkem vyfotila ona se krásně usmála a pak mě políbila.
Přiběhla jsem nazpátek na barák a podívala se na telefon. Neuhodnete od koho jsem tam měla zprávu. Ano od princezny pampelišky! Prý ji moc chybím a stýská se jí po mě :-) No není tohle taky zázrak?

Krásné Vánoce Vám všem!

Dopisuji článeček a vidím tento zázrak!!!!!

Děti to jsou ten pravý zázrak!!!!
Pro ně děláme vánoce a pro ně děláme i zázraky nebo se o ně snažíme! Dokud budou děti věšit na Ježíška a zazvonění zvonečku bude nám na světě dobře.


A ještě jeden dodatek,

Sestřina hláška:
Podívej Kubíčku na strýčka, sice vypadá jako tetička ale je to strýček :-)

Druhá strana stolu

20. prosince 2014 v 12:34 | Vlasti
Všem přeji krásný advent a užasný vánoční čas prožitý bez shonu a stresů. Lidičky berte ty vánoce jako svátky klidu a míru. Mám pocit že z Vánoc se dávno stali svátky shonu, uklízení, a nepohody a stresů!
Tento článeček mám už napsaný několik dnů a nedostala jsem se zatím k netu abych ho zveřejnila.

Protože máme teď v práci největší sezónu tak nestíhám téměř vůbec nic. Ale jen hlupák by si stěžoval na to, že má dostatek práce. Tímto se jen omlouvám za to, že jsem dlouho nic nenapsala.
Já jsem na houpačce, nemám na sebe vůbec čas. Ráno vstanu obleču se jedu da práce a vracím se v noci, kdy si jen vyčistím zuby vykoupu a zalehnu do hajan. To v tom lepším případě, v tom horším se nedostanu vůbec domů. Nestěžuji si Tohle mě baví a tohle chci dělat, tedy až na tu zimu, protože většina produkcí se děje venku.
Nevím čím to je zda se mi je to jen v mé hlavě nebo je to opravdu tak. Mám stavy kdy se podívám do zrcadla a je to šílená facka. Vidím jen hnusného chlapa. A hned třeba druhý den tam vidím holku a někdy ani není moc ošklivá.
Nebudu psát o tom kdy vidím chlapa, fuj. To mě nebaví!
V pátek jsem nemusela brzo vstávat měla jsem čas si ráno hezky upravit vlasy i hezky se obléct a protože bylo sluníčko vytáhla jsem i holčičí sluneční brejličky. Venku hodně foukalo a hned mi to účes zkazilo, mě to rozcuchalo a už jsem neměla příležitost se někde učesat. Ale já si z toho hlavu nedělala. Měla jsem krásnou holčičí náladu, venku bylo sluníčko a i krásně teplo. Nikdo by neřekl že je polovina prosince, spíše takový studenější slunečný konec září :-)

Protože jsem musela přehodit své autí s firemní dodávkou, tak mě z místa produkce stahoval náš externí zvukař zpátky k mému autu. S tímto kolegou se moc často nevídám je to skvělý človíčekje a mám ho ráda ale pracovně se vidíme málo. Naposledy mě ale viděl před měsícem, takže ví jak teď vypadám.
Volali jsme si a domlouvali jsme se kde mě nabere. Já přiklusala k parkovišti a čekala na něj. Vidím přijíždět jeho auto a mávám na něj, jede pomalu podívá se na mě, ale jeho pohled ze mě zklouzne i přes to že mávám. A rozhlíží se a stále mě hledá, zastaví kousek za mnou a stále se rozhlíží. Jdu k jeho autu a vidím svůj odraz v okně, a je mi vše jasné: šaty a vlasy dělaj člověka hihihi tedy ženu, a vítr je nejlepší kadeřník.
Já viděla mile rozcuchanou holku a on asi taky protože když jsem vzala za kliku auta tak se na ne mě nechápavě díval. Takový udivený pohled, kdo cizý mi tu leze do auta :-)
Posléze mě pozdravil mě a chvíli si mě nechápavě prohlížel a pak si něco pro sebe mumlal a nechápavě vrtěl hlavou.

No já se musím vrátit k tomu jak to dopadlo v té vinotéce dějství třetí ve stejné sestavě.
Já přišla jako obvykle poslední a zbylo na mě místo jen mezi chlapi.
U stolu nás bylo šest. Na jedné straně tři holky a na druhé pánové a já. Tohle mě až tak neštvalo já se hlavně těšila na skvělé vínečko. Z pěti lidí co tam seděli to o mě ví jen Jiřka.
Someliér se mě ani neptal co chci, přinesl bílý ruland prý mi posledně děsně chutnal, no nevím já si nepamatuji a děsně na mě mrkal. Aha tak s ním jsem se posledně asi taky líbala. :-)

Víno rozvázalo jazyky a pánové se začali přeřvávat a tahat trička kdo z nich má pronajmutý byt na luxusnější adrese a koho firma vysílá na luxusnější mise. No Já se do tohoto zapojovala a jen tiše uvažovala jestli jsem někdy bývala taky taková, nebo ještě horší! :-)o
V tomto okamžiku mi došlo že sedím na špatné straně stolu. Já měla chuť rozebírat krásnou čínskou tradiční halenu co v ní přišla knihomolnice. Něco podobného jsem viděla poprvé. Naprosto úžasná myslím že je jí to někdo dovezl přímo z Číny.
pánové zjistili že mají oba stejné kamarády z tenisového světa a každého společného vzpomenutého kamaráda vítali řevem hodným podroušeného fotbalového rowdies, když jeho oblíbený klub dostane gól.
Do toho začala knihomolnice házet vtipné hlášky na chlapi jak jsou přízemní a hluční.
No nevím proč Já měla pocit, že to hází ma má bedra a vadilo mi to. Toho si všimla i Jiřka a začala se mi smát a chvíli dělala na mě ksichty a chvílemi sekundovala knihomolnici v protipánsklém tažení.
No a já začala uvažovat kdy si budu moct sednout na tu správnou stranu stolu.
Hlavou mi táhlo čím se od těch holek liším:
dlouhé vlasy rozpuštěné vlasy? Mám
Náušničky? Mám
Hezké dámské oblečení? Mám
Vousy? Mám a a ty vše kazí!
Pánové naštěstí našli dalšího tenisáka, a odebrali se na bar skandovat dalši jména společných kamarádů.

A já zamlkle uvažovala jak dlouho mi ještě bude trvat než se posadít tam kde mi to vyhuvuje.

Udělala jsem tedy další krok, byla jsem na třetím laseru a po něm si na radu sestřičky Šárky, vytrhala místa kde mám nejvíc vousů: bradu a ret. Tímpádem jej nemám zašedlý, ale krvavý a bolavý, což mi až tak nevadí.
Včera mi navíc Léňa vyžehlila vlasy a lehounce mamalovala, a já byla zase v šoku! Z toho co jsem viděla v zrcadle. Najednou nebylo nepřítel a já neustále k němu chodila a usmívala se do něj jako zhulenec. Jéééé kdo se to tu kouká? kKdo to je? Žádná barbína ale HOLKÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

Ale o tom příště

Zatím ahoj!

Medvědi a jiní hlodavci

8. prosince 2014 v 12:18 | Vlasti
Čert mě nesebral, a Mikuláš měl červený nos! Tudíš je mi jasné kam zmizly všechny dárky!
Stálice nezpěvák Michal David zpívá: "Pár přátel stačí mít co uměj za to vzít a nepřestanou hrát když nemáš chuť se smát" :-)
No sice zpívat musím většinou sama, ale s těmi přáteli to platí více než kdy jindy :-) Jsem moc ráda že je mám!

Na Mikuláše jsem dostala od maminky krásného medvídka. Mám z něj moc velkou radost miluji plyšáky. Jen nevím jak ho pojmenovat. Původně jsem myslela že mu budu říkat Béďa, ale to mi dnes zkritizovala Jiřka, že na Béďu se kouká moc inteligentně. No budu ještě koumat. No Růžena je asi taky málo orginální.

Nemyslím, že mamka pochopila co se se mnou děje, ale je to takové smířující. A dál rozhodnutí neměním, rodičům to řeknu až to praskne samo. Mám pro to své důvody. Moc mě to ale potěšilo.

Říká se že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Zase mě zase rozhodila uplně stejná věc, na stejném místě a se stejnými lidmi.
Jak pořád nechápu to že po comingoutu mám k něrým lidem mnohem blíže. Jako například k Jíře. Chvilku jsme spolu chodily, ale logicky to jako vždy nefungovalo. No a teď když jsem se jí svěřila jsme si zase hodně blízko. Moc mě podporuje bavíme se co a jak se mnou bude dál. Prostě skvělá kamarádka. No ale víte co? Stejně ji mám stále v srdci, pořád jí miluji! Takových holek je málo, krásná a moc hodná a taky se jí ten život moc nedaří!

Kamarádí teď s mým kolegou ze střední školy. Sice z toho mraku pršet nebude, Ale já jim to přeju.
V pátek jsem večer měla vyjímečně volno, takže když mi napsala že oba sedí v mé oblíbené vinárně kousek od místa kde jsme dělali akci byla to jasná volba. A prý se mám stavit. Měla jsem hezký závazek že si dám dvakrát dvě deci bílého pokecám s kolegou o spolužácích obejmu Jiřku a frčím domů.
Jóóó kde ty závazky jsou? Přifrčím do vinárky kouknu na Jířu a vše je jasné je veselá a hravá. Nezbývá nic jiného než ji rychle dohnat :-) a to se podařilo.
Děti řekněte mi někdo že víno se nepije jako voda! A to rodina pochází z jižní moravy! No ostuda! Jiřku jsem dohnala během chviličky a začali jsme řádit obě. Pustila jsem na počítači hudbu a začaly zpívat! Pak líbat, počítám že to byla provokačka na kolegu ze školy.
No a v tom okamžiku mi zapípal mobil a kukala na mě knihomolnice. Já o ni psala ve článku Rozervaná
kdy jsme společně byly ve stejné vinárně. Jejda sedí vedle zády k nám s nějakým pánem :-)
Pokacali pocálovaly se, připily si. Do toho se tam objevil Mikaláš s vlastními vousy a parádně červeným nosem. Počítám že tenhle byl pravý od Mattela :-)
Mikuláše jsme obsypali, nalili víno vyfotili se. Škoda že sem nemůžu dát fotky.
Jiřka samozřejmě čte blog a věděla kdo je knihomolnice :-) Tak po odjezdu mikuláše na sobovi se šla seznamovat.
Chvilku vykecávaly, a pak se taky začaly líbat!!!!!!!!!!!!!!!!
No tak já natruc šla políbit pána se kterým knihomolnice přišla. Co se v tom budu vrtat. Vinárnu jsme pak i s majitelem zavírali, a Já jsem si jistá, že jediný s kým jsem se necucala byl ten Mikuláš. Jen knihomolnice nám utekla prý to ani tak nebylo kvůli té líbací sodomě ke které se tam schylovalo, ale prý jí Jiřka pořád lechtala :-)
Jířa mě pak odvedla na tramvaj která mi před nosem ujela a další jela asi tak za 4 hodiny tak jsme sedli na lavičku a objímaly se až do příjezdu další.
Hehehe Vlasti už není mužem nepolíbená.

Dobré ráno ty princezno..... je ráno a já vstávám do práce.
Těžké jsou opilcova rána kdy deprese a výčitky svědomí ať už oprávněné nebo ne sedí na duši.
A já se zrovna ten den potkávala samé krásné štíhlé a úžasně oblečené holky. No a Hlodavci pochybovači se opětovně zakously do mé nestálé a rozervané dušičky.
A já začala zase pochybovat jestli je ta cesta správná. Zda to vůbec zvládnu, jestli se uživím. Jestli budu opravdu vypadat někdy jako opravdová ženská, jestli ze mě nebude jen strašidlo a já zůstanu sama bez partnera bez lásky. A proč nezůstat tak jak jsem když jsem to tolik let vydržela....... Snad bych tu lásku takhle najít mohla. Sami to znáte.
Do toho mi kolega z kapely poslal promo fotku z pódia, kde jsem si připadala strašně chlapská a tlustá! No hrůza.

Takle ve mě ti potvoráci hlodaly celý den.
Večer jsem měla dělat mikulášskou zábavu a Tadeáš ještě s jedním kamáradem se nabídli že mi budou dělat garde.
To že jsem mu to řekla, to nás opět hodně sblížilo. Bavíme se o věcech o kterých bychom se dříve ani jeden ani druhý neopovažili. Hodně ho to zajímá a má na mě i zajímavé otázky. A je to neskutečný kanón bere mě už jako holku.

Odpoledne jsem tedy naložila oba kamarády z mokré čtvrti do auta a jeli jsme. Tadeáš byl celý netrpělivý a strašně chtěl probírat můj poslední článek. Bohužel nemohl před Romanem. No přišel na to, začli jsme to řešit anglicky, neboť Roman moc dobře nevládne. Takže taky premiéra. Rozebrali jsem moje ouška a náušničky, radil mi s coming outem u rodičů. Náušničky mi vysloveně závidí :-) A na mojí podporu obnoví svojí dírku v uchu :-)

Někdy se člověk o sobě doví během chvilky od ostatních mnohem víc než za celá léta přemýšlení. A celá depka a hlodavci ze člověka spadnou jako mokrý oděv.
To byl případ té mikulášské zábavy. Jak již víte nepo jste pochopili tak Tadeáš vše ví a druhý kolega nic. Tadeáš je osůbka děsně zvídavá a zajímalo ho co si vůbec ten kolega myslí o mě. Zvlášť když jsem se tolik změnila.
No řeknu Vám byli jsme překvapení oba dva.
Romanův verdikt: "Už dlouhou dobu myslím že Vlasta je ženská, no a teď tak i začíná vypadat." největší legrace je to, že on to vím mnohem déle než jsem si to já vůbec připustila!!!!!!!!
Sice si nemyslel ža bych byla to co jsem, myslí si že jsem ženská gay? No to sice nechápu, někdo mi to musí vysvětlit. Buď jsou holky nebo chlapi. :-)
A do toho mi psala knihomolnice na facebook, že těžko seženu partnerku protože jsem absolutně Nedominantní! Ha konečně mi to někdo řekl na plné ústa :-)
OK a já jsem najednou úplně v pohodě! Cesta je správná!
Fajn nálada taky a Tadeáš mi později ještě zvednul, když se mnou chtěl mermomocí tancovat! No já se ukecat nedala, ale musela jsem slíbit, že až budu dostatečně ženská tak už ho odmítat nebudu!
Mu to až tak nevadilo do tance nakonec vyzval Romana, pak čerta, a včšechny hezké čertice :-) Upozorňuji že to jsou oba otcové od rodin :-) Abyste si nemysleli kdoví co :-)

K doplnění Do stejné řeky nevstoupím...... Ano asi bude Deja-vu po třetí. Jířa domluvila stejné osazení na úterý a já mám zablokovat stůl. Nutně potřebuje zbalit toho pána co ho dotáhla knihomolnice :-) No dej jí bůh štěstí. Ta je ještě praštěnější než já.

A prosím prosím vysvětlete mi někdo, že nemám pít víno jako vodu!!!!!!!!

A Jířa už je celá netrpělivá kdy bude článek o ní :-) hádejte kdo zrovna na facebooku urguje ve zprávě článeček? Hehehe ale když jsem vyfotila Růženu na jejím klíně, upozorňuji že byla vidět jen Růžena a Jířiny modré rifle a řekla, že to dám na blog tak se úplně vyděsila! A já musela hned fotit Růženu na novo jak si sedí na gauči sama!

No a to je vše :-)



Nééééé vlastně ještě týden a jdu na třetí laser!!!!!!!!!!!! Huríáááááááááááááá třetí je prý zasadní, Snad už konečně nebudu tak pitomě zašedlá!!!!!! Prosím prosím prosím, víc k vánocům nepotřebuji!

Pošli fotku

3. prosince 2014 v 18:14 | Vlasti
Před pár dny mi volali ze svazu a chtěli nějakou mojí fotku.
Tohle bylo pro mě celkem velké dilema. Co jim sakra poslat? Jak vypadám teďka? No uvažovala jsem jaká by byla legrace kdybych jim poslala tu fotku v šatičkách :-) No a pak jsem si vzpoměla na fotku co mám v pase. Ano tohle přesně potřebuji. Je tak mimo mísu, že dokonce ani mě nevadí. Tohle nejsem já! Spíše mám záchvat smíchu když jí vidím! No a nedej bože abych ten pas ukazovala někde na hranicích. S tím by mě nepustili ani na slovensko!
Ha tohle je ono, když se někdo podívá na Vlastimil Nat.....k tak najde tohle a nikdo mě s ním v budoucnu nebude spojovat.
No ještě jednou musím napsat jak se nad tou fotkou bavím. Ukazala jsem jí kamarádce která mě zná dva měsíce. A taky se strašně smála jakou fotku jsem to poslala na svaz. Nebudeš mít průšvih z té cizí fotky?


Svaz jsem úspěšně vyřešila a celý den se tomu smála.
No ale hned druhý den ráno mi volá sestra, že jsou nové sportovní průkazky a že nutně potřebuje moje foto. No co budu vymýšlet nového, šup jí do mailu ověřenou fotku :-) Bohužel u sestry to neprošlo. Celý den mě bombardovala telefony a maily. Já jí zkoušela posílat ještě i jiné fotky, ale nic neprošlo věděla že nejsou aktuální. Rodina zatím nic o mé přeměně neví, tu nechávám na poslední chvíli, kdy to prostě jednou praskne samo. A já nejednou nevěděla jakou fotku jí poslat.
Člověk se teď snaží dělat své fotky a chce aby vypadaly co nejvíce žensky. No ale já teď chtěla pravý opak. Prostě a jednoduše přišla jsem domů jen si stáhla vlasy a udělala fotku. Tohle jsem teď prostě já když se snažím o pánskou fotku. Ano tady nejsem žádná holčička tohle jsem teď já, bez čančání. Je to blog přeměny a i taková fotka sem teď patří. Vím že jsem už psala že své fotky už dávat nebudu, ale než bude konec mé cesty tak stejně budu vypadat o dost jinak. Předem upozorňuji že ještě nejsem na HRT.

Ok Peťo posílám fotku dnes vyfocenou jak jsi chtěla. Snad to je konečně OK?
Světe div se ani tahle se jí nelíbila. Prý to nejsem já, Jóóó a kdo asi Mikuláš?
Co chceš víc, teď jsem to vyfotil! Co je ještě teď špatně?
Odpověď jsem nedostala :-)


No a Já se začala zamýšlet nad tou fotkou jestli je mužská nebo ženská. Blesk mě tak hezky osvítil, že tady mám minimální zašednutí od vousů.
Ukazovala jsem to několika lidem a ptala se kdyby toho dotyčného neznali, a viděli jen foto jestli by řekli, že je to holka nebo chlap? No a víte co? Nikdo mi nedal jednoznačnou odpověď. Takže tohle nechám na Vás. Pište to do komentů.

No a ještě jedna novinka, Konečně jsem si pořídila náušničky :-) a taky si nechala hned nastřelit dírky. Za to velké dík Lenči (MtF). A už jsem chtěla nechtěla nic unisex, hned dámské, no jaké jiné že ? :-)
To propichování bylo taky dobrá kovbojka. Dělala mi to Léňa u nich doma a vysloveně těšila.
Jak jinak si vysvětlit sms:" už se těším na tvoje ouška".
Jsem se jí skoro bála. Znělo to jak od upíra. Měla jsem představu, že mi je procvakne řezákem a u toho si trošku cucne krvičky.
Kačenka celé operaci přihlížela, střídavě radila a omdlívala za mě. Je to statečná holka vydržela celou procedůru. Bolelo jí to určitě dvacetkrát více než mě.
Operace dopadla dobře, Vlasti přežila, Kačenka neomdlela a krev co vytekla Léňa slízala.

Ani jsem nevěděla jaký to bude pro mě zase velký zlom a já netušila jak to se mnou zamává.
Jak už mi někdo napsal do mailíku, je to zase jeden malý krůček. A já jsem zase o kousek dál :-)
Ale teď k tomu zlomu a proč mě to dostalo skoro do depky. Já to asi jako vždy přehnala. Ta fotka výše je prostě unisex....... Nelze jednoznačně zařadit ,ale když k ní přidáte ty náušnice tak je to najednou prostě málo pěkná skoro vůbec, ale holka!!!!! Teda aspoň myslím. Klidně mě opravte pokud to vidím jen já. Najednou v zrcadle vidím ženskou se zašedlým ksichtem, No Fuj děsně odporné! A to mě šíleně točí. No dnes po plavání při česání mě to úplně vykolejilo. Musela jsem zavřít oči a dočesat se poslepu. A potom jít na chvilku sednout a uklidnit se.
Ale co budu vykládat asi každá z nás má své stavy. Ještě že za 14 dní jdu na třetí laser. A sestři Šárko prosím prosím tentokrát plný výkon!!!!!!!

Jo málem bych zapoměla, byli za mnou rodiče a viděli náučničky :-)
No to vám byla legrace, otec se se mnou normálně bavil najednou vytřeštil pohled na mé ušní lalůčky a zasekl se v půlce slova, skoro odplivl a odešel do jiné místnosti. A od té doby už nepromluvil. Jen běhal v pětiminutových intervalech kouřit na balkón.
Matinka začala uplatňovat svojí obvyklou taktiku. Tvrdila mi, že vypadám strašně. Což od ní beru jako pochvalu.
Dobře vypadám zásadně ve věcech které mi pořídí ona nebo ségra. Tedy absolutně odporný střih s barvou čerstě vykydaného hnoje a minimálně o číslo až dvě větší! A tak odporně chlapské!
A samozřejmě ostříhaná úplně nakrátko!


14:15
Tohle sem musím dodat:
Sotva jsem dopsala tento článeček tak za mnou přišla maminka a donesla mi dva svetry :-) prý když už takové věci nosím, tak by mi ty její mohly být. Mají vytahané rukávy a jsou jí malé. Whaw no přesně na mě :-)
Jeden svetřík se dokonce dá nosit i mezi lidi. Druhý jen pod oblečením, ale je strašně teplý. Je pravděpodobně z katalogu Burda, Winter 94 :-)