Tak jde čas

25. ledna 2015 v 14:22 | Vlasti |  Retrospektíva
Kdybych tento článek psala před půl rokem tak napíšu že vlastně jsem se v dětství vůbec nechovala jako holka a že vůbec nejsem typický příklad.

HAHA Asi už tušíte že to jsem si jen něco nalhávala.
Postupně vytahuji věci co mám zasunuté hluboko ve svém podvědomí a hluboko ve své rozhárané duši.
Nikdy bych neřekla jak moc mi pomůže vytáhnout staré fotky a vzpomínat. To co jsem dělala co se dělo uvnitř, jak jsem chtěla být sama. Co mi běhalo hlavou.
Díky tomuto blogu si píšu nebo jsem se seznámila s lidičkami kteří nesou na svých bedrech podobné utrpení jako Já. No většinou se jen stydím, protože mé problému jsou většinou vedle jejich úplně nepodstatné.


Jako třeba teď. Měla návštevů z východu která mě moc potěšila. Děkuji holky že jste se stavily, a moc děkuji za dáreček. Vím není to se mnou lehké, Já byla zase šíleně vystresovaná asi stejně jako, když jsem se poprvé viděla s Léňou a Kačkou.
Přijely o něco dříve a mě po položení telefonu zachvátila panika.
Jéžiš ja nemám vyžehlené vlasy!!!!!
Rychle do koupelny s žehličkou.
Stále nechápu že jsem si s tou žehličkou ještě nepřiškvařila ucho, zvlášť v tu neděli! Takové nebezpečné vynálezy!
Vlasy jsem si vyžehlila, pak se vylekala že to není ono tak je zase lehce nakroutila, a chviličku uvažovala kolik řasenky. No jen trošilinku. A pak už to bylo jak na skluzavce nemohla jsem najít čelenku, boty, klíče od auta, telefon, na místě srazu místo na parkování.
No přišla jsem ostudně jako obvykle pozdě :-( Samozřejmě ještě celá nervozní tak jsem chvilku mlčela a poulila oči jak vodník Česílko když se dozví že mu vypustili rybník, chvilku jsem zase nikoho nepustila ke slovu.
Ale holky byly fajn :-) Dokonce jsem dostala od nich dáreček. Není to hroch ve skafandru jak by se z důkazu že neumím fotit mohlo zdát. Jsou to dva medvídci v kouli s Nápisem Priateľstvo. Odkud holky víte že miluji plyševé medvídky?
Ještě jednou děkuji, člověk si trašně moc věcí uvědomí. A má pak zase o čem přemýšlet.


Já se vrátím zpět k tomu o čem se už dlouho chystám psát.
Jak jsem to měla v dětství.
Zeptat se mě na to dříve tak tvrdím že jsem byla vždy uplně normální hoch s klučičími zájmy. Jenže to bylo to mé potlačení sebe sama nepřipuštění toho že jsem jiná. Vše co nebylo v lajně schovat hluboko do paměti a zapomenout.
Když si to uvědomím, tak jsem vždy byla ubrečená užalovaná holka. Co chodila s brekem domů a tím rozčilovala otce.
Nebudu tady psát věci asi typické pro všechny z nás. Jééé to je krásná holčička! Jak se jmenuje? To měly všichni s kým se bavím asi stejné. A každá z nám byla vždy na vrcholu blaha :-)
Když jsem před nějakou dobou vyplňovala Cogiaty test tak jsem tam narazila na otázku která mi zamotala hlavu a nebyla jsem schopna na ni seriózně odpovědět.
Kdy jste si začala uvědomovat že jste ve špatném těle?
Já já zavzpomínala a napsala že asi někde v pubertě kolem patnácti let. No není to pravda, jen bylo potřeba vyvolat toho kostlivce ze skříně tedy šáhnout do nejspodnějších zaprášených šuplíků v mých vzpomínkách.
takže jsem nad tím stále uvažovala a pak si říkala, že vlastně někdy v šesté možná v sedmé třídě. To jsem se snažila meditovat a silou vůle dostat do sebe tu holku a kluka hodit na neoblíbenou spolužačku. Prostě jsem to chtěla přehodit.

Ale pak jsem si zase vzpoměla že ve čtvrté třídě jsem měla strašný průšvih, když jsem si se spolužačkou vyměnily oblečení. Já si vzala její krásné šatičky ona moje ošklivé kalhoty.

Šla jsem dál svou pamětí a nakonec si vzpoměla. Bylo to když mi bylo šest let a já se sestrou šla na dětský karneval. No a já šla za princeznu. Krásný růžový krajkový klobouk a k tomu bílé krajkové šatičky až na zem. Původně máminy svatební minišaty.

Pak jsem si zase říkala že tohle nemuselo být to uvědomění. Jen prostě jsem chtěla za princeznu.
No nakonec to bylo velmi jednoduché.
Malá potřeba,
skoro celý život ji dělám v sedě. Když už ve stoje, tak někde v přírodě kde nelze jinak a nesmí mě u toho nikdo vidět.
A tohle dělám od první třídy. A proč? No jasně jsem si na to vzpoměla kdy jsem začala sedat a proč.
A to podle definice: holčičky v sedě, hlapečci ve stoje!

Určitě jsem nebyla stoprocentní holčička, která si hraje jen s panenkymi. Hrála jsem si i s autíčky a to mi zůstalo dodnes :-)
Ale nejraději s plyšáky. A to mi taky zůstalo. Teď jsi vzpomínám na jednu kolizi s rodiči, kvůli plyšákům. Sestra dostala růžového mončičáka s krásným oblíčejíkem a mohl si sám cucat palec a já chtěla stejného. Těch vytáček rodičů že už je nemají. A že mi koupí autíčko.
No není to tak dávno co jsem tvrdila že jsem se nikdy nepřevlíkala. No ono to jde dost těžko když máte o rok mladší sestru a jste pořád spolu. Na ruhou stranu jsem nikdy nepromeškala jedinou příležitost jít na maškarní nebo karneval převlečená vždy za nějakou ženskou postavu.
Vlastně od mala jsem vždy s maminkou řešila proč holky mají takové pěkné oblečení a chlapečci takové ošklivé.
Myslím že se to ve mě střídalo, chilku to bylo horší chvilku mě to netrápilo.
Asi to bylo tím, že jsme se setrou od mala pilně věnovali sportu. A díky tomu jsem vlastně celé dětstí byla v holčičím kolektivu. A to dokonce i na soustředěních jsem většinou bydlela s holkama. A na jednom táboře v Řecku jsem taky bydlela v jednom stanu se sestrou a dalšíma dvěma holkama.
No asi to všichni kolem věděli dávno dříve než já.
Jako například někdy v sedmnácti jsem na zimním soustředění dostala za úkol trénovat žákyně a i s nima bydlela a dohlížela na ně. To asi není typycké pro sedmnáctiletého kluka.

Mám pocit, že to vždy přicházelo ve vlnách.
Hodně špatné to bylo asi když mi bylo dvanáct. Byla jsem na táboře v Moravském krasu a při výletu do Brna jsem narazila ve Vaňkovce na užasné holčičí riflovou šaty a se do nich úplně zamilovala. Představovala jsem si jaké by to bylo být holkou a moc je nosit. Snila jsem o tom celý tábor, a když jsem do Brna jeli podruhé tak jsem hned upalovala k tomu obchodu a chodila kolem něj celé odpoledne. Myslela jsem na to pořád.

Teď když na to myslím to bylo vždy nejhorší většinou o prázdninách. Během školního roku to byl kolotoč: škola-trenink-škola. A stejně mezi holkama.
Pamatuji na další prázdniny s rodiči na horách.
Oni ležely u bazénu a já vždy šla někam daleko do lese nebo někam kde nikdo nebyl lehla si do trávy a snila. Že otevřu oči a nebudu to já, bude to holka v pěkných šatech.
A nebo že mě tam někdo přepadne unese třeba do rakouzska a tam mě prodají na tajné testy a udělají ze mě holku se vším všudy.

Hodně špatné byly také taneční. Ty mě nebavily, a ještě vím mě nabavily ta hnusné tmavé šaty a úplně nejvíc kravata!
A záviděla holkám jejich krásné róby.

jednou to mi mohlo být kolem sedmnácti let jsem měla průšvih, protože jsem se do domáciho telefonu představovala: "Ano Matiaštíková"! Začalo to že jsem nejprve říkala je co nejsladším hláskem: "Ano slyším" A později přišlo i to ženské jméno.

Tehdá jsem najezdila strašné kilometry na kole. Vytáhla ho z garáže a jela vždy někam kde nikdo nebyl. No a hádejte jakou mělo barvu kolo které jsem si poprvé koupila za své? Jasně, červeno růžové!

Vždy jsem úplně hltala knihy, stačilo sáhnout do knihovny otevřít a zapadnoud do děje celou svou duší, úplně stejně jako Sebastian v nekonečném příběhu.
Celé dětství jsem se vždy snažila mít co nejdelší vlasy a nehty co to šlo. Sedmnácti nebo o něco později jsem četla od Arthura Hailyho Kola a tam hlavní podhrdinka ležela na posteli a rozhodila své dlouhé plavě popelavé vlasy na polštář a jen se kochala svou ženskostí. No a já se tehdy přestalo stříhat. Chtěje dosáhnout stejného výsledku.


Víc už toho dnes o minulosti nenapíšu, Mám plnou hlavy báječného nápadu jít s Terkou N. přístí týden do divadla a nevím co si na sebe obleču. No to bude úlet, strašně se těším. A už vím jak budu šíleně nervozní. Jsem na ní zvědavá jak vypadá v originále :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 slniecko slniecko | E-mail | 25. ledna 2015 v 19:17 | Reagovat

Bolo to prijemne stretnutie Vlasti :-).
Uzite si divadlo dievcata :-)... a na co to vlastne idete?

2 Vlasti Vlasti | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 19:57 | Reagovat

[1]: Dialogy Karmelitek  :-D
Jo jo to bude s Terkou dialogů!!!!

3 anita angelb anita angelb | 26. ledna 2015 v 13:35 | Reagovat

MOC HEZKY NAPSANO VLASTI
A MOC TREFNE .JENOM NECHAPU PROC PAK CHLAP?
HE??
A MAS Z PEKLA STESTI NA LGBTI ZAMESTNANI .
JO!!!

s terezou at  rozbijes parket blogova levice ;)
at to zato stoji.
ps-slunce by mela zapadnout
ma tlusty nohy .!;) :-D  :-D  :-D  :-D

4 Vlasti Vlasti | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 13:59 | Reagovat

[3]: Děkuji, Proč pak chlap? To dopíšu v dalším článku, je to na delší povídání. A mě se touž nechtělo do tohoto psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama