Květen 2015

Čekej Dýl II.

30. května 2015 v 14:27 | Vlasti
Tak kde jsem to posledně skončila?
Jo, sedím na náplavce čekám na Ádu a přemýšlím o tom co se stalo, a kudy dál! A proč jsem vlastně dneska tady. A to ještě netuším co mě tento den ještě potká!

Proč tady sedím?
Za ten rok jsem ušla velký kus cesty, ale teď už to dál sama neposunu. Mám tři měsíce než se začně neco dít. A Mudr po mě chce abych co nejdříve začala s RLT. A bez hormonální léčby se více nezměním, Teď už jen ten nos.


Včera bylo fajn a já se na dnešek moc těšila. Dělali jsme Zlatou tretru a vše dopadlo na jedničku, nepršelo a ani jsme se nepohádali s LIborem Boučkem jak bývá obojí každý rok zvykem :-)
Dělali jsme vrhy a já si mezi těma kladivářkama připadala jako princezna, byla jsem nejštíhlkejší a s nejmenšimy rameny!
A já si udělala návod jak na depku ze sama sebe:
Připadáš si jako strašidlo? Stoupni si do jedné řady s koulařkami kladivářkami a absoventkami MatFyzu a Budeš vždy princezna!

Ale je tu úterý Já ráno vstala vysloveně levou nohou, i přes to jak jsem se na tento den těšila. Od rána na co jsem šáhla...........
nic nestihla. Zapomněla jsem si do vlaku knihu, hned před barákem šlápla do kaluže. Ztratila řasenku, Nevyžehlila vlasy. V tichém oddílu kam si vždy beru rezervaci sedí na mém místě maminka s dvouletým velmi hlučným dítětem. Ne že bych neměla ráda děti to naopak, ale na co jsou pak ta klidná kupé, když tam pak jde máma s dítětem a pak mu pouští pohádky na tabletu. Navíc mě už dvakrát vyhodili z mého místa. Promiňte tady mám rezervaci já!
Já se pokaždé omluvím: promiňte mě podsedla tady paní tak nemám kde sedět. A ona nic žádná omluva.
Navíc to je místo se zásuvkou a stolečkem tak teď nic neudělám. A největší průšvih, nemám si kam postavit kafe!

Vlak chytl půl hodiny zpoždění a já už měla strach že nestihnu ten oběd s kamarádem.
Mě začalo být jasné že je den blbec, proto jsem si raději přebookovala zpáteční jízdenku do první třídy. Při mém štěstí pojede maminka se synáčkem zpátky se mnou a nebo pojedu s bandou opilců.

U Mudr Němce dvojnásobný trapas kdy jsem nejprve vlezla do jiné recepce, a druhý když jsem musela ukázat doklady na staré jméno :-)

No co, po dovolené si udělám nové!
Pojďme do ordinace. Já věděla že Mudr je maximalista a vždy navrhuje a chce udělat vše co jde. Je to největší specialista na feminizace obličejů u nás. A taky o tom přednáší na seminářích Hanky Fifkové.

Nos byl jasný pobavili jsme se co a jak, co s ním udělat a za jakou cenu. Nemýlila jsem se je opravdu hnusný, teda ten nos né Doktor, cenovka je ještě o pár tisíc více než má cenu na stránkách. Ok tohle beru že raději řekne vyšší cenu naž aby člověk počítal s nižší a pak byl zaskočený.

No a co uděláme s tím čelem? No bylo by to hezké pane doktor, ale já sotva dám peníze na ten nos. No nebojte to se sfoukne na pojišťovnu!

Dále jsme řešili ohryzek. Vždy jsem se holedbala nad tím že žádný nemám. Jenže po tom co jsem rapidně zhubla jsem měla pocit, že prostě vylezl z toho sádla ven.
No ohryzek bych u vás neřešil, a bradu i čelisti taky ne. No proto pane doktor, tvrdit mi že je nutné dělat bradu nebo čelisti které mám nemužské tak se zvedám a jdu pryč.

Pípá Mi sms od Ády že už jede z práce a že se sejdeme na můstku. Vyrážím tedy, jenže když už jsem skoro u něj příchází další sms že na můstku ne, že se spletla a je pod koněm u muzea! A to je pěkně prosím už tři měsíce paní pražačka!

Nepodařilo se mi najít vstup do toho správného metra, tak raději zapínám navigaci a jdu pěšky. Pochoduji si to a zdá se mi to tu poněkud povědomé! Jasně že, jo vždyť je to Václavák kozo jedna :-)

Moc ráda ji zase vidím! Užily jsme si báječné holčičí odpoledne. A ani nám nevadilo že jsem za dvě deky víma zaplatily dvestě čtyřicet korun! Jsme se kozy pitomé blbě podívaly do viného lístku! No a co byly skvělé!
Domluvily se co a jak v Chorvasku, a skončily zase na náplavce kde probíhal Swingový festival.
Čas utíká jako bláznivý, zvlášť když jste s někým koho máte rádi, vykoukne sluníčko a udělá se krásné odpoledne.

Jejda za chvíli mi jede vlak rychle na tu tramvaj co jsi říkala že jede na hlavák.
Než jsme přišly na to že odsud tramvaj na hlavák nejezdí, a nakonec ani nenašli ani krtka. Tak jsem na hlavák pospíchala pěšky.

Dobíhám na perón a žluťák i smým krásným klidným místem v prvním místě mizí v dálce!
O bože proč! Celý den to jezdí se zpožděním a když potřebuji tak odjede na sekundu přesně!

Co teď? Na peróně už nic nevykoukám! Jdu zjstit co mi ještě jede!

A jejé Žluťák ani Leoš už nejedou! Ale koukám za půl hoďky mi jede hnoják od českých drah, No sláva sice se dvěmi přestupy a dobře mi tak když jsem koza!

Sedím si v celkem pěkném vláčku a libuji si jak to dobře dopadlo, a koukám jak to mám s tím přestupem.
Jejda vždyť já budu čekat hodinu a půl do dvou do rána v Přerově!
No to je paráda! Rázem mě přešla nálada. Já z těch průšvihů nevyjdu! Neumím ani počítat! Já myslela že to je půl hodnina!

I tohle jsem přežila mezi těmi divnými existencema, co tu bydlí za vši a svrab.
Musím říct že jsem se opravdu bála!

Přežila jsem a už přijíždí noční Eurocity z Vídně.
nacházím jediné dva normální nespací vagóny a zjišťuji že je to další průšvih. Všechny kupé plná. A v jednom mají večírek už značně opilí Rakušáci. No žužo, a já musím zůstat na chodbičce! To si s nima asi užiju. Prázdné láhve se dle brždění či zrychlování vlaku koulejí dopředu a dozadu a s nimy v rytmu i unavenější rakušáci!
Já jen trnu kdy si mě všimnou. A co bude následovat.

To jsem si vyzkoušela během chvilky když kmotrům z mokré čtvrti došel proviant a vydali se ho doplnit kolem mě do jídelňáku.

Světe div se, vůbec si mě nevšímali a jedne se na mě dokonce šišatě usmál!

Ufff no nic už jsou zpátky a ocásek se šišatým usměvem se mě dokonce pokouší balit :-) jupí vše je jednou poprvé. Spokojeně tedy dojíždím domů a píšu Nikče co jsem všechno během pár dnů vymamlasila.

Uklidnila mě mailíkem, že ona teď na HRT má taky své dny!

Jejda tak ono se to ještě zhorší? Hmmm to budu skoro nesvéprávná! Nutně potřebuji někoho k sobě kdo mě pohlídá a zažene smutek. A Adá to nebude ta je horší než já!

Čekej Dýl

29. května 2015 v 0:40 | Vlasti
Sedím si na lavičce vltávské náplavky, pozoruji lodní provoz na Vltavě, čekám kdy na mě vykoukne sluníčko a rozežene tu vlezlou zimu která se vůbec nehodí k mé náladě ani k aktuálnímu datumu v kalendáři!
Je Máj lásky čas a Praha patří zamilovaným!
Potkávám je na každém kroku! I teď lavičku přede mnou se dvojice k sobě krásně má a nic jiného než láska a ta milovaná osoba ke které se tisknou neexiuje. Tohle jim závidím a moc mi to chybí. Čekám na Ádu, až skončí v práci, Myslím na Terku jak jsou s ní doktoři daleko. přemýšlím nad tím co se za posledních čtrnáct dní od posledního článku stalo.
Je toho pěkná kupa dobrého i špatného.

Zrovna jsem přišla od Mudr Němce, specialisty na feminizace obličejů. Měla jsem u něj konzultaci ohledně nového nosu.
Dnešek je takový zkušební, chtěla jsem si zkusit opravdový RLT. Jak procházím. Jak se ke mě budou chovat lidé.
Proto i k Mudr Němcovy jsem se objednala jako Vlasta Nat.......ů.
Chtěla jsem si vyzkoušet jak procházím u cizých lidí a jestli mě jsou schopni vnímat jako ženu.
Používala jsem neutrální rod a čekala v jakém ně lidé budou oslovovat. Ale lidé ze mě byli zmaténí víc než já z nich. V jedné recepci to prošlo, ale třeba u Mudr Němce ne. Ale tohle byla spíše má chyba. Lidem se prostě asi musí dát jasné vodítko.

Tohle jsem chtěla psát když jsem seděla na té náplavce, a přemýšlela o uplynulých dnech co se stalo dobrého a špatného. To jsem ještě nevěděla jaký ten den zase chytné šílený spád!

Teď se ještě vrátím zpět k tomu co se dělo po posledním článku.
Já se rozplývala nadtím jaká je to paráda bez vousů a že už jako holka procházím. Ano Bůh mě potrestal! Den po dopsání Dámského oddílu jsem přišla domů z ranního běhání a kuknu do zrcadla a krindipindy já jsem čuňátko, kde jsem se to tak umazala? Honem do koupelny!
Jenže ono to umýt nešlo, začal mi šednout obličej. I když ještě nebyli venku, stejně jsem začala být v obličeji šedivá.
No děsná rána! Věděla jsem že se to stane, ale stejně mě to dostalo!
Byla jsem z toho na dně! každý pohled do zrcadla byl jako za trest!
Vyvcholilo to další sobotu, kdy jsem měla dělat výstavu Moravia BEUATY 2015 s Lenou Machálkovou.
Já se ráno za sebe a za ten šedivý vousatý ksicht tak styděla že jsem málem nevyrazila.
Co teď? Jak mám jít na veletrh o kráse líčení a Wellnesu jako vobluda?

Zoufalství mě donutilo poškubat vše co šlo zbytky toho jemného chmýří oholit a celé to pak zamaskovat korekční tyčinkou na akné, co jsem našla po sestře.
A světe div se ono to zafungovalo! Ta tyčinka tu musela ležet aspoň 20 let! A jaké s ní jdou dělat zázraky. Nakonec se z toho vyklubal úplně báječný den. Kdy vše dopadlo na jedničku a hezky jsme s Leonou pokecaly.

Taky bych měla napsat pár vět o další návštěvě Mudr v Olomouci.
Tohle mě mělo úplně nabudit a nadchnout. Dostala jsem žádanky na poslední dvě vyšetření před HRT a taky potvrzení o léčbě změny pohlaví pro matriku!
Ty doklady už opravdu musím vyměnit, začíná to být víc než trapné. Jako například při cestě k mudr si průvodčí vyžádala občanku protože lístek je na jméno a já měla ten kód pod mužským jménem.
Já nahlásila ve vlaku kód a průvodčí nepříjemným hlasem říká: Můžete mi prosím ukázat občanku? Podávám jí tedy ten doklad s tím tlustým pánem mě nepodobným a ona jen střídavě nechápavě hledí do něj a na mě!
Takže vše dopadlo dle očekávání. Jenže já z toho dostala strašný splín! Objednejte se na xyz.
Jedu zpátky a počítám že minimálně ještě tři pitomé měsíce než se zahájí hormonální léčba! Tohle ne! Tohle už nedám. Další čekání, ne ne ne ne ne ne, už nechci čekat. Už mám toho všeho dost! Teď to bude asi tak nějak rok co jsem si začala říkat že bych do toho jako i šla. A rok už jen čekám
čekám
čekám
čekám
a čekám a ještě další měsíce čekat budu.
Už to prostě nedávám! Nechci čekat, už to nejde já se načekala víc než dost! Však jsem čekala skoro pět měsíců na první schůzku s Mudr. dávno mi není dvacet. Všechny nejlepší léta jsem už dávno projela. Mladší už nebudu. roky útíkají. A teď už zase další utekl a já zese jen čekám!
Na co na Godota? Nebo na to že už to nedám a skončím to? Nebo až bude levnější chleba?

Proto jsem se objednala aspoň k tomu Němcovi. tady se na nic nečeká! Kdy chcete přijít? v úterý? Tak přijďte!

Pokračování příště!

Dámský oddíl

13. května 2015 v 20:19 | Vlasti
Včera v noci jsem se vrátila od z České Kanady. Užasný kousek nedotčené přírody v rakouském pohraničí jižních čech.
Tradičně jako každý začátek května jsme tu pořádali závody.
Tento článek vezmu formou deníčku svých postřehů a nálad.
Vzhledem k tomu že se toho účastnila celá rodina, doufala jsem že budu mít šanci to v rodině konečně říct.
Ví to už všichni kolem mě, kromě rodiny.
Čtvrtek ráno:
Není krásnější pocit než se ráno probudut sáhnout si na tvář a vnímaj její úžasnou hladkost!
Žádné struhadlo žádné hrby od vousů!
Vedle mě v postýlce s nebesy tiše oddechuje čtnáctiměsíční kousek štěstí.
Kdy že jsem se to naposledy holila? No nevím, u sestry v České Kanadě a nebrala jsem si sebou holící strojek! Na co taky, není potřeba. Co vyraší tak vytrhám.
Teď už se mi zahojily jebáky z laseru, i poškození z holení!
No paráda mít zase jednou hebkou a hlavně nešedivou tvářičku! To je na světě hned veseleji i to sluníčko hřeje hmohem lépe než dřív :-)
Jestli to nebude tím jarem :-)

Ale zbytečně plýtvám nadšením. Vím, že teď ten hnusný černý bordel jen sbírá síly aby zase vyrazil v plné síle.
O bože jak já je nesnáším a vždy nesnášela, proto jsem vždy tak v rauši když jsem pár dní hladká a nešedivá!

On je to jeden z hlavních rozlišovacích znaků můžu a žen!
Když je člověk takový napůl, tak to lidé rozlišují podle toho zašednutí. Tohle lidé dělají úplně podvědomě nepřemýšlí, buď muž nebo žena.
Dost už na nadávaní na tu hnusnou bandu :-) Budu raději s nima bojovat než jen nadávat!

Já se za posledních čtrnáct dní strašně posunula v hlavě.
A bude asi pravda co mi psala Terka, tu ženu v nás, to ženské myšlení nedělá ani tak hormonální léčba ale Real life test! Tedy žít jako žena. A hlavně být jako žena identifikována okolím.

Čtvrtek odpoledne
To bylo ráno teď je po obědě a já sedím na terase na sluníčku.
Mám na sobě černé dámské běžecké kratasky a tyrkysove tričko. Vlasy rozpuštěné, trošku make-upu!
Hlídám Kubika a Honzika.
Kubikovi je 14 mesicu a pro něj jsem teta. Včera mu ségra milionkrat dokola říkala: "Kubíku tohle není tetička tohle je strýček, i když vypadá jako tetička."
Pak už to vzdala a sem tam mi taky řekla tetička. Pro Kubíka jsem a už budu jen tetička Vlasta.
Honzík: zrovna teď:
strejdo vyndej si tu kytku z vlasů! Proč zlaticko? Vypadáš úplně jako holka! No a? To nesmis! Proč?...
S ním to bude asi horší. Ale malé děti jsou mnohem chápavější a otevřenejší než dospělí! Je to.můj život a honzík to zvládne. Hloupě jsem myslela, že to u ségry konečně praskne, ale kdepak to byla naivní myšlenka. Ségra mě nedává, nedáva to jak vypadám, nedává když mě identifikují jako ženu!
Já si uvědomila že je prostě po otci. Minimum enpatie, saměřená na sebe. S postojem: "Jsi chlap tak musíš dělat tohle! A Tohle nesmíš!" hotovo a přes to vlak nejede nefňukej na to nejsem zvědavá! Žena jsem já! A ty jsi ta podřadná bytost to páté kolo u vozu které si nemá na co stěžovat. Tak to v rodině vždy bylo tak proč by to tak nemělo být dál?

Vedle rekonstruují dělníci usedlost. A vsimam si jak mě pozorují, když se spoře oblečená shýbám ke Kubikovi když sebou plácne na zem a rozbrečí se. Nosím ho po zahradě zpívám mu a mám se tak báječně žensky, až z toho teď brečím! Tohle je ten svět co chci, jsem úplně nadšená, že mě pozorují a jsem objektem jejich sexuálních zájmů. Vůbec mi to nevadí! Doufám že mezi sebou obrouble řeší který to té kudrnate špinavé blondyne ....... Nebo co říkáš na tu svalnatou zrzku od naproti? Kdepak na chlapa takhle mlsně přesplot nezirali?
Ne tohle.je můj svět tohle.je.můj sen a toho se nevzdám!

Čtvrtek později odpoledne:

Jeli jsme se sestrou a Honzíkem na kole na závodiště na trénink, ségra se cestou stavovala na poštu. Tak jsem přijela na závodiště jen já s honzíkem.
Přijeli jsme když, už byl trénink děti v plném proudu, vypustím Honzika a on se vítá s maminkou některého z děti. Ahoj Honzíku! Co to je za teta která tě tu dovezla?
To není teta to je strejda! Ale jdi ty brepto! Hihihi.
Ne to je Vlasta!!!!
Buuu
Paní ode mě stála dva metry!!!!!!!!

Čtvrtek večer
Právě přijeli známí Kačka s Homzou a malým Jonáškem.
Bouřlivě se se všemi vítali, Já stála vzadu a jen se usmívala. Oba mě velmi dobře znají.
Kačka se vítala se sestro a mají mamkou a jen se přes jejich ramena na ně tázavě dívala. Kdo je ta holka?
Je jí nějaká povědomá.
A pak jí to došlo že jsem to já, no šílené překvapení ve tváři a vůbec to nechápe jak vypadám.

Pátek večer
Zrovna teď jsem pochopila jednu věc, nic nepraskne a ja nic neřeknu!
Teď se ségra úplně projevila, rozčiluje jí že vypadám jako ženská!
Několikrát během pobytu mě zdrbala, že to co mám na obě je mi malé, i když nebylo.

A teď mi to došlo!!!!!!! Ono to sportovní je úplně stejné. Je rozdíl ani není velký rozdíl ve střihu a jen malý v barvách.

Teď večer mi byla děsná zima tak jsem na sebe naházela vše co jsem měla teda staré pánské věci šíleně velké.
No hadrnik hadra.
A hned si s mamkou pochvalovaly jak mi to sluší, že vůbec už vůbec nevypadam jako ženská.
No šílený šok!
Takže i pro ně vypadám jako ženská!
Ale naštvalo mě když řekla že teď vypadám jako chlap. A to děsně!!!!!!
Jsem vytočená naštvaná na celý svět, a už asi deset dní šíleně zoufalá z toho že už chci být na HRT!!!
Nebaví mě dělat chlapa a tady už vůbec ne POMÓC!!!!

Sobota dopoledne:
Je tady polovina republiky a spousta známých. Nepoznávají mě, jen když na sebe upozorním. Pak jsou v šoku.
Už jsem po x té musela vysvětlovat co jsem se sebou dělala.
Už mě to nebaví. proto každému říkám: OK dobrá řeknu to jen tobě a zašeptám mu do ucha: přestala jsem jezdit výtahem! :-)

Ale je mi na druhou stranu fajn, mezi sportovkyně výborně zapadám, některé z jich májí malé prsa a hrubší rysy v obličeji sportovní svalnaté postavy.

Sobota odpoledne:

Jsem koza róza, udělala jsem si pěkný problém do budoucnosti.
Ani jsem se moc nesnažila a jsem na bedně. Je tady děsně kopcovitá trať a ty kila které nemám a kilometry které jsem naběhala abych je neměla jsou nádherně znát.
Myslela jsem že za dva roky bych mohla závodit za ženy, ale po tomhle extempore to asi nepůjde.
Uvažovala jsem že na vyhlášení neúůjdu, ale to by neprošlo. Jsem z domácího klubu a to by byl průšvih.
Volají mé jmémo a já lezu na stupně vítězů.
Bohužel moderátor si nedá pokoj a mluví o mě snad minutu, někdo dokonce našel mojí starou fotku a ukazuje jí ostatním. A a mě v tomto okamžiku došlo jaký jsem si udělala problém.
Jen slyším úžasnou hlášku: Jéééé já celou dobu myslela že je to ženská!
No paráda pohybovat se celý den na závodišti a být pro některé za ženu!!!!!! Ne jen z jednoho úhlu nebo zdálky. Ale celý den být vidět a být pozitivně identifikovaná! Děti ono to půjde.

Jen je škoda že teď už všichni ví jak teď vypadám a už nebudu anonymní. Spoustu lidem to potom docvakne.
Kdoví co si mezi sebou povídají už teď?
Mám strach, že když zažnu znovu závodit budou ostatní holky protestovat na svazu. A nedej bůh aby to začalo řešit nějaké médium či televize!

Sobota večer:
No paráda to jsem potřebovala zase zánět močáku. V noci jsem prochladla, protože páté kolo u vozu které si nikdy na nic nestěžuje musí spát na zemi. A v noci jsem prochladla. Do toho zátěž posledních dnů a už po závodě jsem cítila, že asi bude problém.
Teď mám v sobě hektolitr čaje šest ibuprofenů je mi strašně špatně mám teplotu a jdu spát.

Neděle Ráno
V noci jsem propotila pyžamo je mi špatně mám teplotu, a právě přišla maminka, jestli půjdu s otcem řezat dřevo!!!!!!!
O bože, už je to tu zase! Miluji naši rodinu! Tohle ani není možné!
Říkám je mi špatně mám teplotu a musím se do večera dát do pořádku, jedu vlakem přes celou republiku domů.
To nevadí budeš mu jen podávat větve!!!!!!!!!!!
Škoda že nedodala že sestra má málo dřeva, aspoň bych chytla záchvat smíchu. Všude kam se podívám mají narovnané dřevo, nejde ani projet na pozemek autem ani není kde parkovat. Všude je nařezané dřevo.


Neděle večer
Přesedám v Brně do vlaku nadopovaná ibuprofeny. Tento vlak znám dobře, zadní vagóny takzvané hnojáky, Alias železniční muzeum na kolech, a jen první dva vagóny za lokomotivou bývají modernější s použitelnou toaletou a člověk si zde nepřipadá jako v sedmdesátých letech cestou na balaton :-)

Proplétám se tedy přes celé nástupiště až dopředu a nalézám překvapivě moderní vagón.
3plhám se tedy dovnitř a mijím hezká čistá kupé a úplně prázdná kupé. Expresní rezervace, expresní rezervace, oddíl pro matky s dětmi, no co jdu dál. A buch ho Dámský oddíl! Jéééé já si už podobné poznámky všimla v idosu, ale nevěděla jsem že to opravdu existuje. Chviličku váhám zda zasednout, stejně tam nikdo není. Ale zvítězí zdravý rozum a sedám si hned vedle záchodu na expresní rezervaci.

Vlak uhání na sever a já čtu Jamese Heriota a je mi trošku líto z toho že nemůžu do dámského oddílu. A říkám si že jakmile to bude jen možné v jiném kupé jezdit nebudu!

Pak si říkám Vlasti neblbni nemusíš zase vše přehánět. A představovala jsem si dámský oddíl plný starých dam s módními kloboučky které byly výkřik módy v roce padesát dva. A velmi hlučně debatujících protože, doma zapoměli náhradní baterie do naslouchátek.
Vše jen dočasu, během chvilky mě osud za ty hloupé představy vytrestal.
Do kupé přibyl pán s objemější slečnou a jejich nejístá chůze byla znamení děje následujícího. Pán mě pozdrarvil a zavanul svěžím dechem, který mi připoměl plot z pivních čárek na účtence. Obšťanil mě nejenom pivním dechem ale i odérem který prozrazoval, že není zrovna stoupencem častého a zbytečného mytí!
Nevím co mi vadilo více, jestli ta vůně nebo to jak si hlučně s tou objemnou slečnou vyměňovali zážitky z toho povedeného večírku.
A mě došlo jak by to bylo fajn už být v tom dámském oddílu. No co jednou se dočkám!


Počítala jsem, že teď už to opravdu praskne, nebo se mě aspoň někdo zeptá tak to vyklopím.
Bohužel jsem cítila velký despekt a nezájem a jen podráždění. Nechám to raději ještě tak. Při hormonální léčbě to prostě a jednoduše prasknout musí!
A nebo zapracují řeči lidí a pokud se mě zeptají tak odpovím.

Dotek anděla

5. května 2015 v 21:19 | Vlasti
Jsou na světě lidé, které stačí držet za ruku a máte pocit že jste v ráji, i když je kolem vás peklo!

Možná neexistuje Ráj, ale určitě existují andělé!
A ti jsou tu jen pro to aby nás drželi za ruce!
Mám štěstí, že jich pár znám!

Dokázala bych popsat spoustu papíru o tom jak bych chtěla někoho držet za ruku mít zavřené oči a být jen šťastná!
Je to láska? Nevím, ale určitě je to štěstí!

Potkám někdy lásku? A budu jí držet za ruku déle než jen jeden den?
Taky nevím. Co jen vím tak to že láska je vzácná a potkává nás nečekaně a nevhodně!

Šicí stroj aneb blbá blondýna na gyndě

5. května 2015 v 12:40 | Vlasti
Levou ruku mám rozpíchanou jako bych jí strčila do šicího stroje.
Tolik odběrů za poslední půlrok jsem neměla posledních deset let!
Včera jsem se vrátila z Olomouce z vyšetření u gynekologa. A dnes byla u své obvoďačky.

Pokusím se to vzít zkrátka.
Lenka slíbila Slniečku referát z gyndy tak Vlasti teď místo oběda datluje!

Nemůžu napsat že bych se návštěvy gyndy vysloveně bála, jen jsem z ní měla respekt.
Ta ordinace je stejně smíšená a provádí se tam více vyšetření než jen gynekologické.
Ale, už kvůli sobě tam přeci do země zaslíbené nepujdu jako drban!

Dlouho jsem uvažovala jaký zvolit outlift, abych tam dobře prošla. Kvůli tomu jsem i posunula o týden šestý laser, abych tam mohla přijít s hezkou hlaďoučkou tvářičkou!
Napíšu to tady už asi po padesáté osmé, ten rozdíl mezi tím, když ty vousy rostou a je zašedlý obličej a když není je nebetyčný! Jsem najednou někým jiným!

Oblečení jsem si vyzkoušela hezky v neděli, když jsem šla do banky a nakupovat.
Bílé upnuté holčičí tričko s kamínky, na to třičvrteční dámská košila ( heheheh zrovna o tom píšu a přišla mamka a říká jééé ty máš dámskou halenku!) takže halenku s bílo modrými drobnými proužky. Na to jarní lehoučká džínová bundička. A černé slimky.
Šaty dělají člověka, a tohle ze mě dělá ženu s tak krásným pasem! No žůžo.
Už v obchoďáku jsem tušila že je vše OK protože na mě nikdo necivěl!
Pak u přepážky jsem něco trochu déle řešila a tím asi zdržovala pána co stál za mnou. Evidentně si asi zábavu našel a nezdržovala jsem ho, koukal mi na sedinku!
Při debatě s uřednicí jsem si dala pozor na to abych nepoužila žádný rod. Na pobočce mě znají a ví co se děje, tak to neřeší. Což je supr, protože brzy budu měnit jméno a občanku, tak mi to přijde k duhu, že nemusím nic složitě v bance vysvětlovat.
Odcházím od přepážky otáčím se na pána a on se na mě krásně usměje a říká mi naschledanou! Jooooooooooooooooo
pane bože děkuji.

Stejně vyzbrojená jsem tedy nasedala v pondělí do vlaku a nechala se unášet směr Olomouc.
Ještě k té blbé blondýně.
Posledních pár dní se tak cítím. Na co šáhnu to pokazím. Z práce mám rozseknuté rameno, kotník a podřený bok. Spadlo na mě světelná rampa. Třískla jsem se o reproduktor, a korník roztrhla o stojan na noty! Nohy pořezané od zkrášlování a to že jsem v pátek zapoměla uvařit oběd nestojí ani za zmínku. V neděli rozbila klíček od auta, takže nejde zamknout! A druhý ztratila. Bylo toho víc mám teď období: NA NIC NEŠAHEJ! :-)
Vygradovalo to tedy včera kdy mě známý vezl na ten vlak a já se při vystupování z auta zapoměla odpásat.
Škoda Auto s tím počítá a pásy jsou dimenzováné dostatečně, proto se mi i skoro podařilo vystoupit. Zasekla jsem se ve dveřích a myslela že se mi zaseklo crossbodyčko o sedadlo.
Alešovi jsem tedy předvedla tanec raněného pásovce který se snaží dostat z oka nastražené Inčučůnou.
Až mi řekl: prosímtě rozepni si ten pás, s ním nevystoupíš!
Aleš má tedy co dávat k dobru u táborových ohňů, když mu prasknou všechny struny na kytaře :-)

Neřeším za co mě měl pán ve vlaku který seděl proti mě. Vůbec si mě neprohlížel, jen když jsem vystupovala zvedl zrak od novin a řekl nashledanou.

A už sedím v čekárně v ordinaci. No já ještě zapoměla jak jsem zaperlila s termínem. Do kalendáře jsem napsala čtvrtého května a do mobila pátého. A byla jistá že tpo mám pátého.
Jenže já zapoměla ve čtvrtek zavolat aby mi řekli, jestli mám pondělí či úterý.
No když jsem v neděli večer hledala číslo a přesnou adresu narazila jsem na ordinační hodiny a vylučovací metodou usoudila že tedy v pondělí, když je úterý zavřeno :-)

Sedím tedy v čekárně a dělám obvyklou činnost pro toto zařízení, čekám :-)

Při přichodu jsem u sestřičky vyplnila vstupní formulář a pak byla odeslána do výše zmíněné místnosti!
Tedy čekám a uvažuji jak mě pan Doktor zavolá do ordinace.
Přichází můj čas. Pan doktor vzal mé papíry podívá se do nich zřejmě jen na jméno a povídá PAN Nat.....k!
Pak jen nechápavě hledí na po ordinaci kdo by to jako mohl být. Mohl si vybrat z tech dvou lesbiček co seděli proti mě. Hezké slečny vedle mě a starší paní od dráhy.
Když jsem se zvedla já, tak jen trošičku pozvedl obočí a znovu teď, už pořádně se zahleděl do těch papírů.

Vstupní pohovor byl téměř totožný s tím prvním u Mudr Entnerové. A hned se přešlo do ženského rodu, což je fajn to mám ráda, to zvládám a můžu používat ten svůj nejlepší ženský hlásek! ( 200 - 260 Hz)
zZjímavé je, že ho v životě nedám když mám v ruce mikrofon, nebo když někde musím být za chlapa. Asi hraje velkou roli psychika.

Trošku mě přesvědčoval ohledně jednoho neoblíbeného vyšetření, které už není ke komisi povinné. Ale já mu viděla ty dukáty co mu cinkali v očích! Pane Doktore NE!
Dostala jsem taky nějaké další zajímavé info ohledně přeměny. A učinila další, asi zásadní rozhodnutí. Při příští návštěvě Mudr požádám o potvrzení pro matriku a po dovolené začnu řešit nové doklady a jméno!
Jakpak Vám zní Vlasta Nat.....ů?

Poté si sestřička zahrála na upírku a
a já byla panem doktorem vyzvána abych se přesunula do vyšetřovny kde ne mě koza už dělala méééééé!

Tohle rozpitvávat nebudu. Jen, že při nepříjemném vyšetření stále opakoval, nebojte do roka to tu nebude!
Jak milé, doufám pane doktore že jste vizionář!
Žádný výsledek jse nedostala, prý ho pošle Mudr Entnerové, ale mám zavolat za čtrnáct dní na výsledky. Aha co mi asi tak bude chtít sdělit? Že našel vaječníky :-)?
Tak nashledanou uvidíme se až budete hotová slečna :-)
Ano uvidíme se v lepších časech pane doktor!

Říkala jsem si že už sem nebudu dávat další záchodové historky, už jich bylo dost.
Je pravda že v sobotu na výletě s Tadeášem jsem ve venkovské hospůdce šla raději na dámský, prostě tam kde jsem se méně bála, ale zlom to ještě nebyl.

Při zpáteční cestě z gyndy se mi strašně chtělo tak jsem šla na záchody na nádraží. Vypadaly už zvenku čistě a úpravně i s Hajzlbabičkou za 10kč což eliminuje bezdomovce.
Zase ta velká chyba, rozhodovala jsem kam: do leva do země zaslíbené, či do prava na klasiku. Vyměkla jsem a to byla chyba.
Myslela jsem, že to bude bez problému že na pánských budou volné kabinky. Jen tam rychle proběhnu a zamknu se uvnitř!
Ale ouha, normálně tam už stáli dva pánové a čekali. Ten co stál blíže, starší dobře upravený pán, kterému jsem evidentně zpříjemnila čekání na úlevu!
Hned mi nahlásil že mám smůlu že tady se taky čeká. Odpověděla jsem mu se staženým krkem na jeho další banální otázku, a čekalo se. Po pěti minutách kdy se nic nedělo, to vzdal ten pán co si mě nevšímal a letěl chytat svůj zpožděný vlak. No a ten upovídaný to, už zvědavostí nevydržel a pokusil se znovu navázat rozhovor o tom že každému ta úleva trvá jinak déle.
Já něco zakoktala a když se pokusil pokračovat v konverzaci raději utekla s tím: jééé mě už pane jede vlak..............

Byla jsem z toho tak vynervovaná, že se mi to nepovedlo ani ve vlaku a já musela počkat až domů :-(

Vše ok napsala jsem to kámoškám zasmáli jsme se.

Jenže já si vzpoměla že ráno musím k obvodní doktor pro potvrzení. A že si zakládám na to aby mě honila po všech čertech a vyšetřeních, když zjistí že od poslední návštevy mám o třicet kilo méně.

Toho jsem se úplně vyděsila a posílala SOS Terce ať poradí.

Mudr byla celkem fajn, jen jsem dostala malilinko za uši kvůli injekci na tetanus.

No prohlížela si mě zkoumavě a pak se zeptala jestli se něco zněnilo od mé poslední návštěvy.
No já se nadechla, do toho se ona zvedla a zavřela dveře k sestřičce.
Dobrá paní dokrtor, ať mě nehoníte zbytečně po všech možných vyšetřeních, říká vám něco diagnóza F64-0?
Ne ale začínám tušit o co jde.
Dobrá: já tedy už stříhám metr k začátku hormonální léčby.
Paní mudr ani nemrkla ani se nezatvářila překvapeně, jen se zeptala na pár úplných drobností, ubezpečila že ona nemá žádné předsudky, a že mi přeje hodně štestí. A tu sportovní prohlídku odbyla jen berany berany-duc razítkem do průkazky. :-)
Tak jsem ještě paní mudr ukázala rok starou fotku, ne kterou vytřeštila oči a jen zavolala:

Sestři jen vezměte krev pro protilátky na tetanus a víc neřešte.
Tady už bylo vyšetření víc než dost.

Neříkejte mi pane!

1. května 2015 v 18:07 | Vlasti
4.5. 15
Vzhledem k tomu, že tohle je citlivé téma jak pro mě tak i pro ostatní. Proto jsem tento článek ještě doplnila a trošku přepracovala.
1.5. 15
Nesnáším slovo Transexualita, raději budu dnes používat jen TS.

Návštěvnost blogu překročila šest tisíc, to je věc která mě moc překvapila a zároveň potěšila.
Je to těžké někdy psát, když vím kdo všechno tohle čte (tak pozdravím třeba Jitku prý čte zuřivě :)
A taky Vlaďku :-) Nabídku na nakupování šatiček určitě využiji, ale bohužel, až na podzim až budu trošičku vypadat :-)
A zimní kabátek :-)

Když nikoho nechci urazit a nikomu nechci nadělat problémy. A spoustu věcí nesmím provalit. Což je někdy škoda, protože některé historky jsou více než na zasmání. Jenže bohužel musím respektovat soukromí!

Pokusím se tedy dokud mám tu správně zoufalou náladu o trochu osvěty. Chci psát o tom jak se cítím já a podobně postižené holky. Aby to pochopili i běžní návštěvníci blogu.


Není to tak dávno kdy jsem si přečetla myslím, že to bylo na wikipedii definici TS:
člověk který si myslí, že je jiné pohlaví než to biologické.
Tahle strašná definice mě neskutečně rozčilila! Taková blbost! Který mameluk zkřížený s oslem to mohl napsat?
Děkuji pěkně, kéž by to bylo takhle báječně jednoduché. Pak by bylo řešení jednoduché: stačí stáhnout kalhotky podívat se pořádně na povozek a už by mi bylo vše jasné a já bych měla po problému!

Teď už je ta definice na wikipedii v pořádku, ale stejně kdo nezažije nepochopí.

Asi jste už pochopili že tohle píšu ve stavu úplného zoufalství. Ano teď jsem zoufalá, a to strašně a přitom bych neměla být. Můžu být ráda že žiju u nás, kde je momentálně čekací doba na hormonální léčbu pouhopouhý půlrok!
Už mi chybí jen cca dva měsíce.
Co taková Velká británie kde se čeká dva roky nebo Slovensko kde je to rok.
Za tohle bych měla složit ulítbu všem známým i neznámým bohům!
A pak se hovoří o vysokém počtu sebevražd mezi TS holkami.
Nikdo nepochopí to zoufalství, tu beznaděj ten marasmus! To že je vám špatně jen z toho když se podíváte do zrcadla, Kdo tohle prosím je? Tenhle ošklivý pán? To jako já? Proč prosím co jsem udělala? Za co mě kdo trestá? Proč to jsem zrovna já?
Mockrát jsem si říkala jaká by to byla kdybych byla normální, nic nemusela řešit, prostě se narodit jako biologická holka a nemít žádný problém, mít děti, manžela a žít svůj sen. Nebo prostě být normální chlap. Cooooo chlap tak to néééééé to ani ve smyku! toho už mám plné zuby.

Vrátím se k tomu jak jsem se do toho to stavu zoufalství dostala.

V pondělí jsem byla s Marthou z Londýna na zámku kde se natáčel Za humny je drak. Bylo to úžasný den, mám jí moc ráda! Jen tak jsme se válely v trávě, courali po parku a smály se a fotily. Upletly jsme si věnečky z pampelišek a běhaly s nima po zámeckém parku jako dvě cácorky! No ta dvojice co nás potkala tak ta z nás byla úplně paf! Zvláště ze mě dva dny před laserem to nebyla žádná hitparáda. Sice po pěti laserech už jsou potvory nechurné na ústupu ale brada a horní ret začernalé jsou. FUUUUJ můžu jen na tohle glosovat!
Marťa slíbila že se ten kominický ksicht pokusí vyretušovat abychom si mohly dát ty fotky na Facebook.
Fakt užasný den, jsem krásně vyobjímaná a ulíbaná. Teda toho není nikdy dost. Marťa je jedna z nejkrásnějších a nejhodnějších holek co znám, a tak moc si rozumíme. Když jsme se pozdě v noci loučily před domem jejích rodičů bylo to hodně dlouhé objetí a ještě delší a krásnější polibek.
Jela jsem domů a půl cesty brečela, věděla jsem že na mě čeká prázdný byt a už se zase dlouho s nikým tak krásně nepomuckám! A ještě z něčeho dalšího jsem ubrekávala.
Marťa jak už jsem psala je strašně krásná a patří mezi ty holky kterým říkám ANDĚL, moc jich na světě není a já mám to velké štěstí že jich znám několik. Jako ostatní má má velký problém s chlapama, nevím čím to je. Prostě má na ně neskutěčnou smůlu nebo jí to s nima nejde. Většinoui to jsou moc krásné a chytré holky, které nejsou zlatokopky a hledají lásku. Ta ale nepřichází nebo už odešla.
Tím jak moc jsou krásné tak mají problém: slušní chlapi si na ně netroufnou a motají se kolem nich jen chlíváci nebo jen odpustě ten slovník obšousti.
A tím aby svůj život naplnily tak děkají věci pro druhé a na sebe moc nemyslí! (Toď konec mé definice)

Ale proč jsem želvila půlku cesty domů? Byla jsem s někým koho miluji a kdo pro mě moc znamená, líbaly jsme se muckaly a objímaly! A já si u toho uvědomila jakou mám opravdu orientaci. No jakou? Tohle si nechám pro sebe.

Krom dalších báječných věcí jako například že se mi podařilo domluvit dovolenou u moře s dalším skoro andělem. Marťa mi poslala fotky z toho pondělí. Já věděla že to bude špatné, co bych taky chtěla s hnusáckým zašedlým ksichtem. Ještě do toho všeho nám svítilo sluníčko do obličeje a my se ksichtily a mě to nahodilo takovou hnusnou mužskou vrásku že jsem propadla do stavu úplného zoufalství. Nééé to je opravdu tak hrozné? Už chci být na hormonální léčbě ať se konečně měním!


Tolik let jsem s tím bojovala smála se tomu a myslela že vyhraju, ne prosím pěkně všichni vězte: Nad tímhle se vyhrát nedá, vždy vás to dožene!
Jednou prostě zjistíte že už dál takhle ne. Už tu komedii dál hrát nechcete! Vlastně zjistíte že jsem jí léta hráli úplně zbytečně, stejně to hodně lidí prokoukla. Anebo v horším případě jste byly neoblíbení, protože jak jste se snažily dělat to co nejste tak jste vše jste přeháněly. Ono to má logiku, když se hraje s falešnými kartami!

Já se pokusím v pár větách přiblížit jaké to je být ve špatném těle.

Holkám se to vysvětluje jednoduše:
Představte si jeké to je když se ráno probudíte a budete v chlapském těle.
Šáhnete si na obličej a zjistíte že pícháte, že máte vousy, fuj ty já vždy bytostně nesnášela. Můžezte se holit jak chcete pořád budete v obličeji šedivá. Kůže od holení podrážená a poškozená a hrbatá. Pro změnu na krku ty vousy zase zahnisávají, no odporné.
nechutné tmavé společenské šaty, a ještě hnusnější kravata.
Všichni vám říkají chovej se jako chlap, cokoliv uděláte málo chlapsky a hrubě tak je divné a homosexuální.
V dětsví pořád poslouchat tohle chlapečci nedělají, tohle nenosí, dlouhé vlasy mají jen holčičky.
Jen závidíte sestře, kolem níž se vše točí. Která má vlastní pokoj plnou skříň hezkých šatiček a vy musíte pokoj sdílet s otcem který příšerně chrápe.

A pořád jen čekáte na zázrak,
Chtěla jsem mít prsten od Arabely a jen otočít kolem prstu! Tak jednoduché a vše bude jak má být.
Jenže zázrak ani pohádka se nedostavila.

Dospějete a hledáte si partnera snažíte se být jako ostatní zapomenout utlouc to v sobě, ale nějak to nejde a vy nevíte proč!
Vztahy vám nefungují, sice si s holkami výborně rozumíte, ale jako partnera Vás nechtějí.
S pány si nic začínat nechcete, nejste přeci homosexuál, chcete být normální!
Když už vztah máte tak se trápíte nechápete proč na jednu stranu vy dáváte úplně všechno. Snažíte se dělat toho rytíře i když Vás to teda nebaví a čekáte že i k Vám se partner takhle zachová. Ale ne prostě jste hrubý chlap a ten má vše snášet.
Nerozumíte světu a svět nerozumí Vám!

Ráda bych si někdy promluvila s panáčky kteří na diskuzích okolo transexuality vyskakují, že by ty úchyláky nahnali bičem do lomu a tam to z nich prací vyhali, protože jen roupama už nevíme co si vymyslet.

Pokusím to i vysvětlit i pánům, ale bude to asi složitější.
Ti to většinou chápou jinak, nebo spíše nechápou.
Například šéf, ten mě sicepodporuje bere to v pohodě, ale v tomto mi nerozumí. Proč prý nejsem raději krásným chlapem, že bych si mohla mít spoustu hezkých holek a užívat si každou chvíli s jinou!
Takhle budu jen ošklivá ženská! Jak má většinou pravdu tak ošklivá nebudu! Ne a ne a ne!
Jenže já jsem ženská já si nechci užívat já chci lásku, někoho na komu na mě bude záležet s kým budu moct být šťastná.

Tak pro pány:
Pokuste si přestavit že vás od mala budou oblékat do růžových řasených šatiček, do rukou strkat panenky. Zakazovat angličáky. Vázat mašle a plést copy. Když si budete chtít čutat s klukama merunou, tak vám to budou zakazovat že tohle holčičky nedělají!
Do tanečních půjdete v dlouhých večerních šatech. Doma Vás budou strkat k plotně budute vysávat, umývat nádobí, a hlavně žehlit!
Když si oblečete rifle tak na Vás bude každý koukat jako na uchyla co to nosíte proč nemáte sukni nebo šaty!
Všichni vás budou řešit a nabádat, aby jste chovali více žensky!


Ano je to takové přitažené za vlasy ale zapojte svojí představivost a možná pochopíte jak se cítím!


Ano teď jsem hodně zoufalá! Možná je to jako s těmy vousy. Čím méňe jich mám tím víc mě vadí, Tedy čím blíže jsem k hormonální léčbě tím méně mě baví když mi říkají pane!
To mě vždy vytočí, někdy sice chvíli váhají, někdy oslovení vynechají a čekají v jaké rodě budu mluvit. Ale převažuje Pane! Je to pro mě skoro jako nadávka!

Nedávno mi vyprávěl majitel mé oblíbené vinotéky o jedné holce která podstopila přeměnu, prý je moc hezká a nikdo nic nepozná. Fajn ale proč o ní celou dobu mluvil v mužském rodě?
Pěkně jsem ho za to sprdla, proč pěknou ženskou, která je žena se vším všudy má F v občance i rodné ženské číslo oslovuje jako nějakého mužského?
A kdyby to prosím pěkně byl nějaký halama či vidlák tomu bych to odpustila a vůbec to neřešila. Kdepak vzdělaný sečtelý a milý gay.

Je to možná vnímáním TS ženských, a mediálním obrazem, kdy holky po hormonální léčbě jsou prezentované jako nějací babochlapi s mužským hlasem a hrubým chováním.

Ano i takové jsem poznala.
Vlastně to byl důvod proč jsem se tolik let trápila a nechtěla to udělat. Bála jsem se, že bych mohla skončit podobně.
Možná vás překvapím, tohle jsou naštěstí spíše vyjímky. Budete se divit, ale většina holek které jsou po operaci vypadají, prostě jako normální ženy, kterými i jsou! Některé pěkné a některé úplně nádherné, jako v životě!
Ty povedené přeměny v médiích neuvidíte, holky se nechtějí prezentovat jako TS aby si na ně všichni ukazovali.
Já se taky tak necítím a nehodlám se vůbec nikde vystavovat ani nemám žádnou potřebu.
Prostě ze mě bude jednou žena a ne transexuál!

Tím jsem teď, divné stvoření ani ryba ani rak!

Teď už jen otočit tím kouzelným prstenem aby se stal zázrak!
Jen to nebude tak rychlé jako v Arabele, bude se jím otáčet velmi pomalu a bude to bolet!

Tedy já už kousíček otočila, ale možná tak zatím jen jednu šesnáctinu otáčky :-)
Počítám už dny do začátku léčby, moc se na to těším, i když vím že to nebude žádná legrace.
Ani to ničení vousů není procházka růžovým sadem, někdo to prý nedává. Poprvé jsem propotila bolestí oblečení, ale já se na něj vždy těším! I teď mám celý obličej růžový, spálený a bolavý samý jebák. Ale bez vousů!
Vím že si to každá z nás maluje narůžovo. Ale ona to i bolí, třeba když rostou prsa :-)
Zrovna nedávno mi psala kamarádka o tom jak se každou chvíli v noci budí bolestí, když si přilehne nové prsíčka.

Nebo finální oprerace, ta prý zase nebolí až tak extrémně jak se povídá.
No co nechám se překvapit. A to jak mě budou bolet prsa se až sadomasochisticky těším tak jako na laser!


Ještě musím dopsat dodatek:
Tento článek jsem začala psát předevčírem ve stavu úplného zoufalství, po laseru s úplně černým chlapským obličejem.
A dnes jsem chvílemi psala chvílemi trhala. A teď je zoufalství pryč! Tohle kdo neuvidí neuvěří, teď jsem v euforii! Kdo se to kouká ze zrcadla? Kdepak chlap to není, holka s olezlým obličejíkem se na mě směje!
Tomu ani sama nevěřím
Ráno bych si před zrcadlem dala facku a rozbrečela se z toho co vidím a teď když najuknu do zrcadla tak jen udělám Jupí



4.5. 19:00
Dnes jsem se vrátila z dalšího vyšetření.
Zase jsem blíže k hormonální léčbě. Pan doktor byl milý pořád říkal:, "nebojte tohle tu stejně za rok už nebude :-)"

Co mám vlastně na srdci.
Mluvila jsem o nepovedených přeměnách, které jsou spíše vyjímky. Jenže bohužel nejvíce vidět.
Ty mě vždy hodně strašily a nejenom mě. Jenže vše je o lidech a o tom co komu vyhovuje, když to někomu nevadí mít hrubý můžský hlas, nevyřešené vousy nebo pivní mozol tak je to jeho věc. Protože ta krása je v nás, někomu se přeměna povede lépe někomu méně, ale stále to jsou úžasné kouzla.
Jen je nutno pochopit že samo to nejde! Že hormonální léčba není všespásná! Chce to hodně sebezapření a píle!
Nikomu ještě jen tak mírnix-týrnix do klína samo štěstí nespadlo!
Je to dřina dřina a dřina! Ale výsledky stojhí za to!

Já sem dám jedno video které jsem viděla asi před čtrnácti měsíci a hodně mě ovlivnilo.
Tehdá jsem si řekla: když to šlo u Soni, tak proč by to nemohlo jít i u mě?
Vím, má ho na svém blogu i Terka, ale možná zapadlo mezi spousty ostatních.
Mě ho tehdá nabídlo youtubko a bylo to asi zásadní!