Červenec 2015

Krok správným směrem

27. července 2015 v 19:27 | Vlasti
Ahojky
Pokud jste netrpělivě čekali na další článek tak se omlouvám, berte to jako okurkovou sezónu.
Já teď zrovna přečetla svůj příspěvek z vánoc.
Psala jsem o tom že zázraky jsou v nás!
Teď tomu věřím více než tehdá. Uplynula děsná doba a mé stavy stupňovaly. Asi jste sami pozorovali, že jsem řádila čím dál více. Nedávala jsem čekání, sama sebe, a stav kdy ať dělám co dělám stojím na místě.
Někdo zmínil, že s tou hormonální léčbou děsně naděláme. Ano je to pravda! Co je na tom zvláštního? Prostě jen polykáme běžné pilulky. Bílé a modré v hezké v krabičce s dávkováním.
Nemám ze dne na den trojky prsa ani ze mě není krásná děva. Jako v pohádce o zakleté princezně
Ale jak řekl Tadeáš, špatné věci a průšvihy se dějí okamžitě.
Ale to dobré nevzniká jednoduše, na to si vždy musíme počkat.
Co se, ale radikálně změnilo tak já. Tedy mé psyché. Neskutečně jsem se uklidnila. Jsem v pohodě, neblbnu, nešílím, nevyvádím a nestřílím z devítky po chudácích co mě omylem oslovili pane.
Teď už to chce jen čas. Jsem na startu a vím jedno, od teď to už horší nebude, už nebudou další vypadané vlásky nebo další mužské vrásky na čele. Nečekám že mě čeká procházka růžovým sadem, to ne ale hodlám se s tím poprat!
Cesta začala. Sice se zpožděním asi tak dvacet let, ale začala! Raději pozdě než nikdy!
Už jsem v minulém článku psala jaké jsem frajerka, ne paní doktor nebudu polikat první pilulky venku před lékárnou, Dobře to promyslím a začnu zítra!
Tak tedy středa 22.7. 2015 v 10 hodin. Musím se přiznat, že to ale byla šichta tohle vydržet!
Už večer mě napdalo že se nich nestane pokud začnu v 22:00. Alejako hrdinný kapitán korkorán jsem vydržela!
Sice už od sedmi od rána kdy jsem se vzbudila jsem se těšila jak malá Janča na Mikuláše
Ale vydržela!
Nečekala jsem že se první týden může něco dít. To je vše v řádech měsíců.

Ale přeci se něco děje,
druhý den na HRT jsem přijela večer domů a zjistila, že jsem šíleně utahaná. I když jsem vlastně nic pořádného nedělala. Ok to bude asi tím horkem. (horko mi ale vždy dělalo dobře)
Třetí den jsem byla k smrti utaháná už před obědem.
A čtvrtý den, aby byla nějaká změna tak jsem se šíleně utahaná už vzbudila!
Jupí už se něco děje! No jsem praštěná to už víte. Radovat se z toho, že jsem utahaná můžu jen já.

Venku krásně prší a konečně je po dnech tropického horka příjemně!
Včera jsme s Jířou a Tadeášem šli na výlet, pěkně tramvají na konečnou a pak lesy jako partyzáni zpátky do města. Krásný a pohodový výlet, miluji přírodu, lesy a to být s pohodovýma lidičkama. Ještě teď mě bolí břicho ze smíchu jak jsme se nasmáli. Chvilkama jsem ani nemohla jít Z jedné strany Jířine bimbo slovenské hlášky. A z druhé Tadeášova imitace pana prezidenta a rybníku plného žab!

Změny si všimly oba, prý jsem je konečně jednou nehonila jako zduté kozy a šla hezky pomaličku. Nebudu rozebírat čím to bylo, jestli únavou nebo uklidněním.
Teď se dívám ven na ten krásný déšť a přemýšlím jaké napíši resumé. Je mi celý den špatně, ale nevadí mi to.
Dnes jsem si vyzvedla na poště nový rodný list, moooooc pěkný! Škoda jen toho M v kolonce pohlaví. No co taky tam jednou nebude.
Čím mě ale úředníci potěšili, tak to tím že to celé nezkazili oslovením Pane, Nebo Vážený pane. Za tohle dávám sto bludišťáků!
Krásná věc posílat balík a na něm nové jméno. Hned se cítím krásnější a ženštější Už mám vymyšleno jak se zkulturnit na focení pro novou OP. Který půjdu řešit v pondělí.

Ve středu přesně na sekundu ve výročí týdne na HRT mám osmý laser. Paní doktor říkala po týdnu tak to mám přesně :-)

Od zítřka (Ne)čaruji alias start HRT

21. července 2015 v 22:09 | Vlasti
Myslela jsem že to dnes odbydu beze slov, ale nedá mi to!
Ano děti, od zítřka jsem na hormonální léčbě.
Jednou jsem to tady už napsala. Nevěřím že se tohle stalo. A nikdy jsem nevěřila že tohle udělám!
Tuto větu sem ještě možná napíšu ještě jednou, po operaci :-) Tedy doufám.
Dnes jsem jela na poslední schůzku k Mudr. Všechny vyšetření jsem měla hotové a jen tajně v duši skrytu jsem doufala. Na tohle čekám déle než rok!
Proto jsem sebou vzala Ájušku a domluvili si hezký výjlet s návštěvou Aquaparku.
Když to neklapne tak se můžu jít hned utopit.

Já to brala pesimisticky, raději nic nečekat. Abych se opravdu nešla ze zoufalství utopit.

Vedlejší pan doktor neordinoval a tak Mudr vzala jeho pacianta, jen se zeptala jestli mi nebude vadit, když si budu muset chvilku počkat. Nevadí paní doktor v tomle jsem dobrá!
No konec legrace, ta otázka přišla: "Tak kdy začneme s hormonální léčbou?"
A mě poskočilo srdce do krku!: pokud jde o mě tak hned! Což paní doktor evidentně potěšilo.
A začaly jsme řešit jak to udělat.
Samozřejmě jsem dostala veškeré varování a informace co se bude dít a že první co bude tak se mě začnou bolet prsa a zlepší a zahustí se mi vlásky. Tak tedy na ty vlasy to jsem zvědavá!
A návod že mám po týdnu na HRT jít na Laser, hmm tohle bude jubilejní osmý!

Já vlastně chtěla psát o tom že nebudu tísíci slovy popisovat pocity štěstí a euforie. Chtěla jsem napsat, že jsem měla radost, ale prostě byla v pohodě. Když na něco člověk nemá spoustu let odvahu a jen o tom sní a když už má tak rok čeká a miliónkrát si přehrává. A ono to v jeden uplně obyčejný den přijde.
Ne nezatroubily trouby z Jericha, ani nad Betlémem nevyšla hvězdička.
Jen z Lékárny vyplula Vlasti vysmátá jak Jirka Macháček když jel prahou a viděl Dubrovník.
A pod víčky schovávala pár slz štěstí.
A měla pocit že se ani nic moc neděje a vše zvládá.

Jenže teď už vím že jsem v pohodě nebyla, byla jsem v úplné euforii a bohužel to odnesla Ajá a její krásné sandálky na vysokém korkovém podpadku.

Jak jsem již psala jela ráno se mnou Ájuška s tím že pak si uděláme vejlet a půjdeme do Aquaparku. Díky ní vše proběhla v pohodě já se celou cestu nenervovala a jen jsme v pohodě kecaly. V Olmiku daly na nádraží dobré kafe a sotva stihly v čas dojít do ordinace.
Jsem zpátky venku a domlouváme se zda jdeme po památkách nebo do památečního Aquaparku. Počasí zavelelo k vodě tak vzhůru.
Což byla chyba že to nechala na mě. Jak říká Jířá já měla perlivou ale dnes na druhou. Nebyla jsem schopna na nic soustředit a už vubec ne na to jak se tam dostat.
Pan google sice ví vše, ale když do nej zadáváte data v euforii tak toho moc nepořídí.
A já navrhla vyrazit dle navigace, že MHD tam jezdí nějak divně a my si to zkrátíme.
Teda ta malinká procházka mi vůbec nevadila. Vznášela jsem se minimálně půl metru nad chodníkem, sluníčko svítilo jem pro mě, a i ty borovice v parku voněli taky jen pro mě.

Kolik jsme to vůbec v tom horku po olomouckých ulicích naštrádovaly? Tak to nevím, dle Ájuščiných puchýřů aspoň šestnáct!
Největší průšvih byl, že po tom všem složitém cestování jsme zjistily, že se tam lze velmi jednoduše a rychle dostat tramvají :-)
Prý se mnou, už nikdy nenechá vodit po městě. Když prý jdeme běhat a naběháme o deset kilometrů víc než je nutné
nic se neděje. O to více spálíme kalirií. Ale na výletě to prý není vhodné!

Na koupališti to proběhlo v mém klasickém stylu, Nutně jsem si musela vyzkoušet ten prudký tobogán, na kterém jsem si narazila loket a rychlostí asi stodacet kilometrů v hodině mě to vyplivlo do trychtýře ze kterého jsem po hlavě spadla do bazénu. Andy jsem se do něj pokusila taky nasáčkovat, ale nevěřila mi, že je to tak báječné. Viděla mě padat a to jak si držím loket!

Většina holek spolkne první prášek ještě v ordinaci nebo v lékárně. Já to ale nechala na zítřek.
22.7. 2015 V 10:00 mi přijde jako fajn datum. A o jeden den později to, už mě nespasí.

Stejně dnes jsem měla dvakrát poprvé. Poprvé mezi lidi namalovaná a poprvé jsem ukazovala doklady na Vlasta Nat.....ů.
Proč to tedy o jeden den neodložit stejně už to budu brát až do konce věků!

Zítra tedy udělám selfie ze dne nula a pak spolknu tu kouzelnou pilulku a začnu čarovat!
Možné že je to lepší než jen zatočit kloboukem a být ze dne na den někým jiným. Ona asi ta cesta smysl má! Aby se z toho člověk nepominul a vše přišlo nepozorovaně pomalu a z měsíce na měsíc.
No nechám se překvapit.

22:30
Whaw myslela jsem si jaká jsem frajerka že to prostě nespolknu a počkám do zítřka.
Mám tisíc chutí začít už teď. Šlo by to i časově, prostě jako malé ditě zbáglovat celé balení jako balík bombónů!

Tři dva jedna teď!

21. července 2015 v 11:21 | Vlasti
Někdy jeden obrázek vydá za tisíc slov.


Konec a smyčec :-) alias ahoj Vlasto

15. července 2015 v 20:00 | Vlasti
Jen pár slovíček,
Už půl dne jsem pro úřady Vlasta!
Vedoucí matriky byla tak hodná a včera dopoledne mi zavolala že už má vše hotové a já se můžu stavit o týden dříve.
Čímž mi stoupla nálada pocuchaná pohybem čekáním a nejezením o milión procent.
Stojím lehce zadýchaná v druhém patře na matrice a uvažuji jestli brát lísteček nebo rovnou lézt k šefové do dveří.
Protože ale i její kancelář byla pod systémem tak jsem si jej vzala. Bylo to jedna ku třem. Tři kanceláře na změnu jména.
Kupodivu mi to zapípalo za pár sekund a to přímo k šéfce.
My jsme se ještě neviděli. Jen hodněkrát telefonovaly. A byly jsme domluvené na dnešek.
Vešla jsem dovnitř a začala vysvětlovat proč tam jsem.
Jééé to jste vy? Evidentně ze mě byla hodně překvapená. Kdoví co čekala?
Nějakého travesťáka s hrubým mužským hlasem a rysy zmalovaného jak selská truhla a nacpaného do večerních šatů?
Zklamání zamaskovala nadšením a s gustem mi přestřihla tu občanku s cizým pánem. Ufff už je ten blbeček pryč!
No zaplaťpánbů.

No a tímto mě odstřihla od starého života!

Teď jsem zvědavá jak se v úterý vytáhne Mudr Entnerová



Ještě před rozloučením mi popřála hodně štěstí, a že se těší jak budu vypadat za rok, kdy si příjdu pro finální jméno.

Teď si dám kolotoč po úřadech. Musím počkat 15 dní než mi přijde rodný list. Prázdný rodný list pošlou na Matriku kde jsem se narodila tam jej vyplní zavedou do všech systémů a pošlou mi poštou.
S ním si musím jít hned vyřídit novou občanku.
Mám tedy čtrnáct dní na přemýšlení v čem tam půjdu :-)

Ať je to ještě trošku veselejší dám sem dvě příhody z minulého týdne:
Středa večer cestou z klubu:
Minula jsem skupinku studentů. A jeden za mnou otočil a volal Viki, Viki! Přidala jsem do kroku, Ale on stále za mnou Viki, Viki!
Tak jsem zase přidala, a jen nenápadně hlídala zda se za mnou nerozběhne.
Viki, Viky!
A po půl kilometru téměř přespolního běhu:
Z posledního dechu zavolání přes cestu: Ahoj jsi Kristína?

Pátek:
Jsem na jednom malém fesťáčku jako supervize.
Celý den chodím na záchod do přilehlé restaurace a uvažovala zda na pánský či dámský, jo kráva pánský.
Říkám si že až budu mít přes příští týden nové doklady tak začnu s Rlt pak už na dámský.
Jen si pochvaluji jak je tam čisto a krásné zrcadla. Po třetí návštěvě jsem vyšla z toho "pánského " a jen šla na "dámský" umýt ruce, protože tam nebylo mýdlo.
Umyju si tedy tlapky a vyjdu ven a tam stojí úplně zmatená holčička a já ji ukazuji kam má jit.
Jde opačně než jsem ji ukázala…….
Já celou dobu chodila na dámský ;-)

Já ho zabiju

15. července 2015 v 16:47 | Vlasti
Ach zase ty nálady
Jak jsem si myslela, že vše v pohodě zvládnu a posledních pár dnů do návštěvy Mudr. dám v pohodě a bez stresů.
Jsem silná a vše už bude úplně v klidu! Sice jsem se bála toho, jak dlouho mě ještě nechá čekat.
Ale byla jsem si jistá že mě nic nerozhodí.
Dnes ráno jsem se vrátila z hor od rodičů. Chtěla jsem si užít hory pochodit a pojezdit po kopečkách a u toho shodit těch pár kilo co mi šlo do svalů.
Není nic hezčího než snídaně skoro v trávě na horách. Ten klid pohoda když Vás nic nehoní! Pijete kafíčko a čekáte zda na louku příjde zajíc nebo srnka. Lišku nečekáte, ta chodí večer chytat myšky. Tedy pokud nemá plné tlapky práce v sousedovic kurníku. To pak dobrou noc dát nepříjde.

Ale vše se úplně zvrtlo. Začala jsem zase zabíjet toho chlapa v sobě.
Bohužel to vygradovalo až k sebeubližovaní pohybem!

Právě otáčím vizitku kterou jsem v neděli dostala od jednoho ze závodníků 1000 mil na kole. Potkala jsem jej na Alfrédce kudy ten šílený závod vedl. Byl děsně milý i když mě nejprve oslovil v mužském rode, ale pak už si nebyl jistý a rod nepoužíval. Štefan z Košic, prý musím určitě přijet :-)
No to určitě, ale líbil se mi a hodlám mu napsat aby se mohl pochlubil jak s kolegou dopadli.
Fešák, vypadal jako bubeník od Butu před patnácti lety.
No legrace svět je někdy divný.
A v tom mě to zase asi chytlo. Chtěla jsem zabít to hnusné mužské tělo. Oprostit se od něj. Už být na druhém břehu.
Pět hodin jezdila jsem jezdila na kole po kopcích až do úplného vysílení.
A další den to samé s běháním.
Včera jsem si říkala jak nebudu blbnout a jen si udělám malý výšlap na Praděd, najdu si cestou jednu Kešku a naberu v Karlově studánce minerálku.

Miluji hledání kešek, a o to raději když mě zavedou na nějaké krásné místo o kterém bych jinak nevěděla a ještě musím přemýšlet a hledat abych jí našla. Jako třeba tudle :-)
Jenže jenže ty nálady. Už když jsem pomáhala těm starým dámám ze skály dolů řekli mi pane. No dobrá co se dá dělat, bylo to velmi zblízka a měly čas si mě pořádně prohlédnout a zařadit.
Ale po tom co na mě volala pane další stará dáma z patnácti metrů když se chtěla zeptat na cestu to mě úplně vykolejilo. Odpověděla jsem jí v neutrálním rodě řekla jí co potřebovala vědět, ale milá na ní nebyla, ale taky né neuctivá. Sama pochopila že se někde stala chyba.
No jenže mě to úplně dostalo a já se pokusila toho ďábla vyhnat a zabít pohybem.
Žádný pohodový pomalý výšlap s kocháním se nádhernou přírodou.

Timto stylem jsem vyletěla do hor a před horskou chatou zjistila že je mi špatně z hladu, žízně a přebytku pohybu.
tekutiny jsem doplnila a vydala se dál. Sice se mnou třepala zimnice, ale šla jsem.
Po pár kilometrech jsem minula stanici autobusů a kupodivu za pár minut měl jet ten den poslední dolů z hor přímo tam kde jsem měla zaparkovaného hraboška.
Jenže já tu rukavici nezvedla.
Šla jsem dál a už ani nevím jak jsem se dostala zpátky na chalupu k rodičům.
Jen tu teplotu a zimnici. Povečeřela jsem kousek melounu vypila lir kofoly. A zalezla pod deku objímala růženku a brečela.

Ještěže jsou na světě lidičky kteří mě drží nad vodou, někdy jeden malý vzkaz udělá více než 14 dní v sanatoriu docenta chocholouška :-)



A jestli se ptáte zda už to prasklo u rodičů tak ne!

Byla jsem s nima chvíli u sousedů a sousedce to došlo po půl hodince. Jen mi řekla: být tu sami takbychom si asi pěkně popovidaly :-)

Ale co tohle už dlouho trvat nebude!

Ouřední šimlík podruhé aneb Kam jsem dala kafe?

7. července 2015 v 20:06 | Vlasti
Ahojky,
Další článek jsem chtěla napsat až 22.7. den po poslední návštěvě u mudr Enterové před začátkem hormonální léčby.

Jenže dnes znovu zařechtal úřední šiml :-)
A mě to nedá, abych nenapsala pár řádků.
Začalo báječné a horké léto! Já asi jako málo lidiček si to horko užívám! Tohle je moje, tohle miluji. A klidně teď každý
den chodím běhat, aspoň co nejdříve vypotím ty nabrané čtyři kilíčka.

O víkendu jsme jeli s Tadeášem a jeho šestiletou dcerkou vlakem u jezera. Tohle jsem si krásně užila, Co vidí lidé když jde pořádný kus chlapáka s dcerkou v krásných růžových šatičkách a s někým štíhlým, dlouhovlasým v letní lahence a kraťaskách? Rodinku na výletu jen ta jejich maminka je pěkně ošklivá :-)

Ale o tomhle jsem ani nechtěla psát.
Potkala jsem další naprosto báječnou osůbku, která mi slíbila pomoct s pár věcmi během přeměny.
Ušla jsem za ten rok velký kus cesty, už to nejsem vůbec já. Ne jinak teď jsem to opravdu Já! Otevřela jsem se světu a svět se otevřel mě a je najednou mnohem krásnější!

Včera jsem se byla proběhnout na sluníčku. Běžím liduprázdnou alejí, úžasně vonící po čerstvě posekaném poli a krásně letně barevnou!
Běžím a vnímám svůj stín! Tenhle chlapovi nepatří, už jen ty krásně vlající vlasy přeskakující z jedné strany na druhou! Jéééé kdo to tu běží? Ta slečna asi budu já! Žádné pohupující se bříško tlusťocha, ani tlusté nohy nebo velikánská ramena! A žádné funění jako když hroch vylézá na příkrý břeh!
Asi malý zázrak, a doufám že tohle je tedy jen začátek toho zázraku!
No to jsem se jen zasnila, Vlasti vytrvat!

Dnes se vrátila šéfová matriky z dovolené a začala řešit můj případ.
Zvedám telefon Dobrý den XYZ z městského úřadu, určitě víte proč Vám volám.
Hned ze startu mi bylo šetrně sděleno, že má špatnou zprávu. Podívala se do chytré knížky a jméno Vlasta nejde protože není mužské! No to mi byla novinka.
Prý si mám vybrat jiné, poučena z Terčina blogu jsem kontrovala, že to jméno je pro to aby mi usnadnilo přeměnu. A že Dr Knappová na straně 125 píše, že jsou povolana domácí jména pokud končí na A.
No ale u chlapů tohle nejde. O bože to je problém jako Hlava dvacet dva, Já jsem opravdu děsně chlapská. Celou debatu jsem s paní vedla ženským hlasem v neutrálním rodě! Takže jí to konečně docvaklo. No když mi donesete posudek tak vám to schválím, (no sláva) a začali jsme řešit, jak to uděláme úředně, že mi to pozastaví. Než si to nechám vypracovat.
Dobře když to žádáte já to dodám, ale dívala jsem se na četnost jmen na stránkých ministerstva vnitra a jméno Vlasta má 68 mužů a vy máte potvrzení že nejsem a nebudu muž! Nebo mě rovnou chcete přejmenovat třeba na Frantu? To už by pro Vás bylo dostatečně mužné?
Tohle paní hezky zviklalo, a že mám ještě počkat a Knappové zavolá sama.

Paní tedy volala za půl hodiny zpátky a počítám že tento týden si už nemusí umývat hlavu. Tu ji určitě umyla Ph.Dr Knappová :-) neb to byla otočka o stoosmdesát stupňů!
Vše je v pořádku jediné co potřebuje vědět je zda to máme poslat poštou anebo si to vyzvednu sama :-)
jupí! Samo že sama, nebudu čekat!

Ještě k tomu jak mě oslovovala, hned při prvním telefonu se zarazila a málem mi řekla pane. Sice celou debatu pak se mnou vedla v mužském rodě, no ale co pak už jí to bylo blbé, zvlášť když mě to neodradilo a já mluvila co nejjemnějším hlasem. A při posledním telefonátu už se opravdu několikrát zarazila než použila rod :-)
Ne neřeším to, jsem ráda že mi ušetřila peníze za znalecký posudek.
To jí určitě něco vezmu za ochotu. Asi Jihlavanku nebo višně v čokoládě :-) hehe

Ale vychází mi to krásně! 21.7 Entnerová a hned druhý den nový rodný list! Nový život nové Já!

A ještě k té ztracené kávě. Vlasti blbka včera zase úřadovala.
Včera letěl Tadeáš s rodinou do Řecka (aspoň tam ušetří když nic nejde koupit :-)
A za mnou přišla na návštěvu Jířa. Usadila jsem jí hezky do obyváku a šla připravovat presso. Asi jsem špatná žena, prostě nezvládám více věcí najednou. Kecat s Jířou vařit kafe umývat hrníčky. Kafe jsem uvařila a nesla k Jíře. Šla jsem dělat druhé presso sobě, v tom jsem si vzpoměla že jsem jí nedala podšálek. A rychle jí jej donesla.
Vařím tedy sobě a v půlce mi v pressovaču dojde voda a mě dochází že jsem tam stejně nadala kafe! Vylívám jej a vařím znovu. Podruhé mi to vychází a já jej nesu do obýváku a sedám naproti Jíři.
A mě neuvaříš? Ptá se Jířa! Já to její kafe po cestě z kuchyně normálně ztratila!

Zase bude mít o čem vyprávět a když jsem jí udělala další pouštěla mi pro inspiraci Cuky a Luky viz níže
Já jsem prý horší!
No aspoň vím kde sebrala tu hlášku oóó moj kožušinkový bože!



Jooooo a kam že jsem zatratila to kafe?
V ledničce nebylo ani v koupeně! Hledala jsem ho pak jak blbka a nakonec spočítala hrníčky!
Počítám že jsem jej asi vylila s tím nepovedeným!

Berany berany duc

3. července 2015 v 14:26 | Vlasti
Právě držím papír z endokrinologie.
Tímto papírem se završil kolotoč všech potřebných vyšetření a já bych měla být šťastná.
Jak byla včerejší návštěva ve vedlejší budově pohodová včetně usměvavé sestřičky, tak dnes to byl holý opak.
Sedím v neveselé čekarně stejně neveselé budovy ze které číší nemodernost a zoufale volá po rekonstrukci.
Stejný pocit mám ze sestry s postavou dobře živeného dřevorubce.
Dávám jí do ruky žádanku a jdu tam jako dnešní den první pacient.

Ne nebyla na mě zlá, byla profesionální, ale člověk šestým smyslem pozná že ze mě není nadšená! Pokud se mi podařilo tročičku přečíst její myšlenky tak zhruba tohle: Další transka, uchyl jeden! O bože proč nám je sem posílají! Máme dost vlastních opravdu nemocných pacientů! Nahnala bych je do mišelinky tahat gumy aby je přešly roupy!
A já si vzpoměla jak některá z holek říkala, že s ní mají problém jen ženy kterým pámbůh nadělil málo krásy. Slušně řečeno.
Po pravdě sestřička byla důkazem, že ta krása je vždy v člověku. Nebyla ošklivá, tedy nemusela by být kdyby o sebe jen trošiličku dbala. No ale to jsem odbočila, každý svého štěstí strůjcem.
Změřila mi tlak zeptala se na pár věcí a nahnala mě vedle k doktorovi. Ne nestěžuji si nic proti ní nemám jen těch oslovení pane by mohlo být podstatně míň, přesněji ani jedno!

The Doctor na mě koukal jako bych to tam přišla vykrást a dostala jsem zdrbáno proč jezdím do nějakého Štemberka když je sexuologie tady na fakultce.
Tohle bych měla vysvětlit: jezdím K Mudr Entnerové do Olomouce, ale na razítku má Psychiatrická léčebna Štemberk.

Tedy ne, nebyl hrubý byl jen prostě chladný.

Prohmatal mi štítnou žlázu a to bylo krom pár otázek vše. Prý stejně co by se mnou řešil, když má vše od Mudr hezky zpracované. Poznamemal, že je to stejně jen kvůli vyhlášky, která vyšla před nějakým časem. Jak sestra nesouhlasila s mojí existencí tak doktor na tom byl asi nastejnou s tou vyhláškou!
Ale udělal berany berany buc! A pak mě hezky zčerstva vyhodil. Objednaná jsem byla na 7:30 středoevropského času. A na potvrzení mám 7:38
Nejsem rozhozená, mám v ruce papír a vše dobře dopadlo!

Jediný kdo mě tedy v ordinaci rozhodil byla váha.
Musela být určitě pokažená! Prostě jsem přibrala čtyři kila. Ne nepopustila jsem uzdu, pořád jím málo a dietně. Jen jsem to přestala hrotit a na dovolené jsem jedna normálně.
Ani mi nemaskočily špeky, je to horší šlo to zase do svalstva! No děkuji pěkně tohle vážně potřebuji!
Jsem z toho děsně odvázaná.
Pochopila jednu věc, sama nad tím debilním mužským tělem nezvítězím. Dá se jen pochybně s největším vypětím všech sil remizovat.
Tak teď to bude sakra dlouhých 18 dní k Entnerové. A ještě delších 38 dní než mi skončí ta debilní čekací doba!

Vím že po první pilulce ze mě nebude přes noc kočka, jen konečně začne něco na co už rok čekám jako na smilování boží a dělám pro to úplné maximum!
Já jsem už s trpělivostí u konce! Nehodlám čekat ani den navíc! Je to fakt velký záběr, když mi píšou kamarádky jak ani ne po dvou měsících drží v ruce recept na na měm Androcur a Estr......
A já si už rok šlapu zelí!