Říjen 2015

Moje první růže a tři měsíce na HRT

26. října 2015 v 23:14 | Vlasti
Krásná žlutá a teď už bohužela uvadlá růžička!
Tak jako uvadl minulý a absolutně báječný podzimní týden uvadla i ona!
Nevadí ať si je uvadlá pro mě je nejkrásnější na světě! Protože je moje a moje první! Znamená pro mě tak moc! Další květina už nebude nikdy první. Možná ještě první z lásky :-)

Ve čtvrtek jsem oslavila tři měsíce na hormonální léčbě. Nehodlám psát jaké se s tělem dějí změny, to je víceméně stejné jako u ostatních holek a jen bych tedy duplikovala ostatní blogy nebo weby.

Jistě je to úžasné! Učinky shrnu do jedné věty: "Kam zmizel pěkně prosím ten pán?"
Řekla bych že do nenávratna! A ať si tam zůstane!

Ještě se vyjádřím k rušení blogů: Dámy a Pánové! Slavnostně slibuji, že dál budu psát úplně o ničem, tedy přesněji o mých náladách úvahách a sem tam o nějaké malé zkušenosti a příhodě!
Nehodlám z toho dělat blog o sbírání holubinek ani o údržbě motorových vozidel :-)
Kdo tedy čekal článek o lovení divočáků muže zklamaně vypnout počítač a ostatní můžou číst dál! NIC SE NEMĚNÍ!

V minulém týdnu jsem si prošla křest ohněm. Nastoupila jsem na týdenní kurz. Musím říct že jsem se na něj těšila, To jak si užiju ženskou roli, ale taky měla trošku obavy. Poznají to tam na mě? Nepoznají? Co se může stát?
No co bych to protahovala: nepoznali. Byla jsem slečna Nat........ů
Měla jsem z toho nakonec velkou legraci, dvacet pánů většinou po čtyřicítce uválení životem, většinou ve vytahaném starém oblečení! Jeden čerstvý vysokoškolák a dva kluci těsně po střední a pak ještě jedna čerstvá vysokoškolačka.
Slečna by mohla být i pěkná nemít pár kilo navíc a kdyby na sebe trošku dbala. Nenamalovaná neučesaná a ve sportovním oblečení.
To bylo první den, já si tam opravdu připadala jako z jiné planety :-)
Nikdo mě nedonutí, abych chodila mezi lidi, když nemusím chodila v riflích a vytahané mikině. Kdepak já už nemusím. A užívám si to! Ať si jsou ostatní oblečení jako šupáci, to je jejich volba!
A já si tam začala užívat! Ten krásný pocit když se ke mě chovají jako k ženě! Jak taky jinak! Prostě, už jen to že lektor komunikoval ze sedmdesáti procent se mnou z dvacet procent věnoval té druhé slečně, a těch zbývajících deset ostatním.

S ostatními jsem moc nekomunikovala, co taky si povídat s padesátníkem někde z provozu :-) A ani jsem s nima v pauzách nechodila kouřit jako ta druhá slečna.
A mě vyskakovalo na mysli jen jedno poznali to nepoznali?
Je pravda že první den si mě ta vysokoškolačka hodně prohlížela. Tohle člověka znervózní, že nevíte proč na mě kouká! Poznala něco? Nepoznala?

To proč na mě slečna koukala jsem pochopila druhý den, když přišla hezky učesaná v riflích a pěkném tričku místo tepláků :-) A dokonce našla doma i rtěnku :-) Asi se cítila vedle mě jako šmudla! Ano bílý, károvaný kabátek byl ve velkém nepoměru s její flaušovou bundou neurčité barvy!
Dost už školení

To byl jen slabý čaj!
V sobotu jsem vystupovala s kapelou poprvé jako žena! Uff tohle byli nervy, je něco jiného nakupovat jet vlakem nebo jít do restaurace. Tohle už bez problémů zvládám a užívám si to!
Pomalu získávám jistotu z toho že procházím.
Jenže vylézt na pódium před nějakou tu stovku lidí, kdy se na vás všichni dívají to, už je úplně jiný level!

Největší nervy byly co si na sebe vzít! Kdybych měla jen hodinku na přípravu tak je vše OK sotva bych to stihla a nic neřešila. Jenže já měla celé dopoledne! U bože těch účesů co jsem vyzkoušela a žádný se mi nezdál. Nejlepší byl samozřejmě ten první kdy ty vlasy byly po umytí nejhezčí.

Stejně nerozhodná jsem byla v oblečení, tak jsem vymyslela, že se v polovině převlíknu :-)

Celé odpoledne a večer byla velikanská oslava padesátky. A má hlavní úloha byla vystřídat kapelu, která hrála pomalé kousky a udělat z toho pořádný večírek.
Tedy stojím na podiu sama a všichni se dívají ma ně!
Uffff tohle je vyšší dívčí! proč se dívají? Líbím se jim? Ví to? Poznali to?
V sále to věděla oslavencova rodina a kapela.
A já nevím jak moc se to rozkecalo :-) Možná se třeba jen hádali že to není možné že je to jen fór!

A mě se motalo v hlavě stále dokola, jak mě vlastně vidí ostatní? Co vidí????
Druhá strana té náročné mince byla že jsem si užívala nepoznané. To své ženství. Že mě nenechají ani přinést si židli ke stolu. Natož abych si sama přinesla kafe.Když jdu k baru tak mi pánové udělají místo a já se nemusím tlačit ani překřikovat, barman mě obslouží přednostně!!!!!!!!!!
Nebo , že se ke mě přitiskne muž, když vstává od stolu a přitom má místa dost! Že mi chválí šaty a jak mi to jde a jak jsem úžasná!
Tohohle se nikdy nenabažím, je to jiný svět! A je krásné být ženou v takovém světě! Vůbec tohle nechápu! Miluji muže gentlemany!!!!!
Ten kurz přes týden to byl jen slaboučký odvar ženství a jan takové zaklepání na tu správnou bránu, tohle byla Nirvána!!! Nečekala jsem že je to tak krásné!
Vše je pro mě novum a já si na tom podiu uvědomila, že od DJ-ky se čeká trošku něco jiného než od DJ. Nebudu tedy řvát: "Ruky hore gatě dole! Nebo Pome z kopcé!" To jsem nedělala ani před tím.
Ale teď si klidně můžu dovolit za mixem tančit a vlnit boky! jůůů a jak mi to hned jde jen se uvolnit!
Jasně ať si řeknou že ta holka má šťávu! A taky že měla! Tímto ze mě spadla veškerá nervozita a já se senzačně uvolnila a vybila nahromaděnou energii!!!!!
Báječný pocit být někým jiným v novém těle!!!!!

Bylo to krásné a já celou neděli byla taková rozervaná. Na jednu stranu nadšená a na druhou pochybnosti zda to na mě lidé poznavají a jak mě vůbec vidí!
To co člověk vidí v zrcadle je strašně ošidné!
A lidi co nás znají taky nejsou objektivní.
Tohle musí rozhodnout někdo kdo nic neví a nezná mě!
No co zkusím to, stejně teď řádím na seznamkách tak si vyberu toho nejmilejšího pána co mi píše a nechám se pozvat na kafe :-) Uvidíme jak to dopadne!

Jak jsem meditovala nad tím co vidíme v zrcadle my a co vidí ostatní, zrodil se mi v hlavě nápad. Už delší dobu mám v hlavě jednu teorii a já si ji začala ověřovat. Poslala jsem pár kamarádkám takový mini dotazníček.

A krásně se mi ta teorie potvrdila!
Pokusím se jí ve zkratce vysvětlit. Možná by mi to nějaký psycholog rozbil na cucky, ale stojím si za ní!
Je rozdíl v tom co vidíme v zrcadle my a co vidí okolí!
Když se se koukáme do zrcadla věřte nebo ne pracuje podvědomí! Zvětšuje nosy, zešeďuje obličej z vousů, přidává mužské rysy atd.
U někoho to zase funguje úplně naopak vidí hezkou holku i když tam ještě není! Tohle jsem ověřovala jen u TS lidiček.

To jak nás vidí ostatní je to co vidíme v prvním záblesku než nám dojde že jsme to my!
Upřesním: jdu kolem výkladu a vidím svůj odraz, nebo někam vstoupím a je tam nečekaně zrcadlo nebo třeba prosklené dveře. A to co vidím v tom prvním momentu než mozek rozkóduje, že jsem to já je to co vidí ostatní!!!!
Dobrá, pokud to pro vás není nějak objevné, tak se omlouvám. Ale opravdu je to tak.

Ajupíííí mám to potvrzené, před chvílí mi psala kamarádka, že panáček co se mnou seděl tři hodiny u jednoho stolu nic nepoznal!!!!!!!!!!!! Ani jsem mu nepřišla divná!
UFFFF to je paráda!

Terka mi před nějakou dobou moudře řekla: je dobře, že přeměnu nelze udělat přes noc. Má to logiku! Nelze se ráno probudit a být ženou se vším všudy. Mozek by to nepobral. Já jí tehdy moc nevěřila nebo to spíše plně nepochopila. Proč nepobral vždyť je to splnění snu!
Začínám chápat co tehdá myslela.
To co se mi teď děje je úplný sen! Ale musím si po pravdě přiznat, že sem tam to trošičku nedávám. Někdy mám pocit, že ty lidi kolem mě šidím. Zvášť když se ke mě tak hezky chovají nebo mě říkají paní :-)
Jsem nesvá, když mě nenechají nic nosit připadám si jako flákačka :-( nebo jako nějaký lazar!
No co, s HRT to horší nebude!!!!

Ale víte co? Přeci jenom tu něco málo napíšu o změnách.
Mám pocit že se mi zaostřili smysly! Úplně jinak třeba vnímám přírodu nebo své okolí!
Na druhou stranu hůř řídím! Musím se maximálně soustředit při jízdě v městském provozu, situace které jsem při řízení ani nevnímala a dávala úplně automaticky, mě teď přijdou úplně chaotické! Ale co měla na sobě oblečené ta slečna na protějším chodníku to ho si všímám úplně dokonale!

A já skleróza zapoměla na tu růžičku! Tak byla od oslavence i s pusou!

Život je houpačka! A bacha na růžové brýle!

19. října 2015 v 17:12 | Vlasti
Stále mi v hlavě i v počítači doznívá užasná a báječná středa v Praze s Niky, Terkou a Zuzkou.
Že nevyšlo počásí? Ale jděte já si toho vůbec nevšimla!
Všimla jsem si, ale jiných věcí! Třeba to, že celou cestu ve vlaku na mě nikdo nečuměl. Ani mě neřešil!

Teď musím od té středy odbočit k tomu co mám nejvíc na srdci. Třeba se k ní ještě dostanu.
V životě je to jako na houpačce! A posledních pár dnů to platí dvojnásob.
Abych sem něco napsala tak musím mít vždy nějaký silný zážitek nebo impuls!
Jako třeba teď!
Prostě houpačka. Dnes ráno jsem podepisovala smlouvu na úřadu práce. Paní mě nikdy neviděla, ale vzhledem k tomu, že z té schůzky dvakrát sešlo, věděla s kým má tu čest. Poprvé protože jsem tam byla zavedená ještě pod starým jménem. A podruhé jsem byla v nemocnici.
No byla jsem objednána dnes na osm hodin. Samozřejmě obsolut Girl mode, žádný unisex! Proč taky že?

Během toho jak ty schůzky neustále propadávaly, tak se uřad stihl přestěhovat, a nikdo nevěděl číslo kanceláře ani telefonu.
To že je vše nové se ukázalo hned za ráno kdy se do úřadu nemohla dostat Vlasti, ale ani zaměstnanci a i paní šéfová :-)
Tomu se říká propracovaný bezpečnostní systém.
Vstup do budovy se vyřešil telefonátem a nejenom já se dostala dovnitř.
Ale to je jen omáčka. Paní i když věděla kdo přijde a v kolik hodin, i přes to že jsme se neviděli tak si mě moc dobře pamatovala. No bodejť atrakce největší že :-)
No a přijdu já a jsem pro úřednici jen nějaká paní! Vůbec jí nenapadlo že jsem to zrovna Já, ta pondělní atrakce! Dokud jsem nevytáhla jeden dokumet kde bylo to staré jméno: " Jo tak to jste vy? Moc nám ty schůzky nevycházeli že ano!"

Tohle člověka potěší, to jak ne něj reagují cizí lidé. Ne okolí které nás chce potěšit a za všech okolností tvrdí jak je vše úžasné a báječné.
To mi potvrdil včera i jeden trošičku natvrdlý pán.
Měla jsem s ním domluvenou schůzku už asi měsíc a půl předem. Kolega mantinel si připadal děsně vtipně, že předal číslo na Pana Nat......a. Fakt dobrý humor.
S natvrdlým pánem jsem si volala asi čtyřikrát a vždy se představila jako Nat.....ová. A nepoužívala žádný rod, když mě vehementně pořád říkal pane Nat.....k.
No co jde o peníze tak jsem na radu šéfa šla včera na tu schůzku v unisex, nenamalovaná bez náušnic a ozdob. A se staženými vlasy.
Tedy vlastně za pána.
Usadila jsem se a napsala SMS kde přesně sedím. Mezitím přišla servírka a říkala: co si dáte paní? Jůůů to mě holka potěšila! Objednávám presso. A čekám na natvrdlíka.

A už jej vidím jak přichází i s partnerkou přes celou kavárnu a jde ke mě k jedinému strolu který stál na vyvýšeném podiu.
Vlezou za mnou zarazí se, omluví a jdou pryč. Vytahuje telefon a já na něj mávám že jsem to já.
Přijdou tedy podruhé a říká? Pan Nat......ů? Ne!: na to já, ale máme domluvenou schůzku. :-)

Tohle jsou věci které mi potvrzují že nemám doma pokažené zrcadlo, a antichlapské pilulky fungují!

Tak tohle bylo to úžasné, jenže teď jsem úplně vytočená a je mi do breku.
Zažila jsem si první ale fakt nechutné vyoutování.
Přijedu domů a hned na mě buší soused, že mám jít otevřít sklep.
Už jsem psala, že celý dům je několik měsíců v rekonstrukci. Ok zůstávám a tak jak jsem přišla z úřadu jdu do sklepa. Odemykám a říkám dělníkovi. Ten sklep jsem vám otevřela, kdy si ho zase můžu zamknout? Večer paní. A za mnou zaburácí: TYYYYYYYYYYYYY VLASTÍÍÍÍK a tu garáž jsi jim otevřel?
Jdu tedy naštvaná na chodbu a říkám: mení ti blbé takhle mě oslovovat? Nic žádná reakce!
A odcházím ven ke garáži domluvit se s jinými dělníky v kolik mám otevřít garáž.
Řeším s nima co si odklidí a co zaplachtují. A za zády se mi ozve na celou ulici a dalších pět přilehlých.
TYYYYY VLASTÍÍÍÍÍK ty tam máš bordel!
Tohle už bylo i na mě moc! Sousede vy jsem absolutní hulvát a kretén! Vypadám jako nějaký Vlastíííík?
A utekla jsem domů skoro s brekem.
Může ještě někdy přijít, že něco potřebuje! Pojede jak namydlený blesk!

Ano já věděla že přeměna nebude procházka růžovým sadem.
Jenže už jsem se dostala přes ty negativní reakce a teď mám už jsem s ničím takovým nepočítala.
I natvrdlý domovník když se mnou přišel něco řešit a já byla v domácím a nenamalovaná nepoužíval žádný rod a neřval Vlastiku. Přijal co vidí.
To co udělal soused z patra mi spíše přišla jako zlomyslnost! Proč za mnou chodil po celém baráku jako nějaký hloupý pejsek? Asi si připadal pěkně vtipný. No fajn taky umím být vtipná. Jen jestli můj humor ocení!

Ok proč si dělat hlavu z blbců? Tohle není naposledy a raději se těším z toho, že v sobotu vystupuji s kapelou poprvé za ženskou! Jupí! už jsem svolala válečnou poradu s Ajou, abychom vymyslely outfit na vystoupení!

Ano život je houpačka! Jak krásně napsal Zdeněk Jirotka v Saturninovi: "Kyž prožíváte dlouhodobě štěstí přestanete ho vnímat a osud udělá nejlepe, když vás na chvíli vyhodí na mráz. Pak nebudete vzpomínat na to, že kamna trošičkou kouřila, ale na to že hřála." Omlouvám se za nepřesnou citaci, ale tímhle se, už spoustu let snažím řídit a hledat v životě to dobré a z dobrých chvil se radovat a nekazit si náladu drobným kořením života.


No tímhle bych mohla článeček uzavřít jenže toho mám dneska na srdci mnohem více!

Středa, báječná a užasná středa. Krásně propršená, krásně únavná, krásně prodrbaná!
Prý jsem od února rozkvetla. Asi mají holky pravdu! Ten stav mysli a ten posun a nejen v hlavě je od února je úžasný! Kdy jsem se s Terkou naposledy potkala v Praze. Kdo tohle neprožije tak to nepochopí!
Už nejedu jako divný pán. Kdepak jedu sama za sebe! Vlastně tu bylúplně někdo jiný!

Vjíždím žluťákem na nádraží celá nervozní že máme dvacet minut zpoždění. Zajímavé, že jak se má dít něco úžasného tak se vše zpožďuje. Tedy nejenom můj vlak, ale i Terčin autobus a ten rovnou o 40 minut a Niki se pro změnu v práci zasekala úplně.
Fajn, už se mi děsně chce a ve vlaku bylo neustále obsazeno hledám tedy záchody. Času mám díky zpožděním spousty!
Obkroužím si kolečko po nádraží, abych zjistila, že kolem oné moderní místnostnosti jsem šla hned od vlaku.

Se záchodouvo historkou byla Terka rychlejší, jenže já to viděla celé tak mi snad odpustíte že o tom taky napíšu.
Ty záchody jsou zmatečné, krásně ultramoderní, automatické.
Jenže taková malá legrace :-) Ikonka panáčka či panenky se objeví až teprve když se do turniketu hodí dvacka.

Vešla jsem tam a taky jsem se automaticky tlačila do levého turniketu. Jenže naštěstí jsem měla jen padesátikorun tak jsem se vrátila k okýnku k manažerce záchodů, (chtěla jsem napsat k hajzlbábě ale to se k tak modernímu zařízení nehodí)
A ta mi to rozměnila, dvacku si z toho nechala a pustila mě na chip překvapivě pravým turniketem.

Vyřídila jsem tedy vše potřebné a šla čekat Terku k metru.

Stejně jsem jí nepoznala, tak jako asi ona mě :-)
Je užasné u někoho sledovat jaké dělají kouzla hormony a správná strava! Když jsem Terku viděla v únoru byla již krásná ženská! Tehdá byla rok na hormonální léčbě, a už to byla paráda. Já ji tak zaviděla a přišlo mi to vzdálené jak vedlejší galaxie. Ani jsem si to nedokázala představit, že i já bych mohla fungovat jako žena!
No a teď vidím jak jí krasně zženštělo tělo! jůůů ten uzoučký pas! No paráda, mám se tedy sama na co těšit!

A protože to bylo akutní letěli jsme na stejné zařízení jako já.

Zůstala jsem venku a než jsem jí stačila upozornit už vhazovala dvacku do jednorukého bandity a tlačila se na pánský!
A tohle mě přišlo šíleně vtipné, celý život bojujeme abychom mohli legálně chodit na ten dámský, a když už je vše OK tak jde na pánský!

Do toho pánové začali chodit na opačný, a vznikl krásný zmatek.
Někdo jen rezignovaně hodil další dvacku do toho správného, jiný turniket přeskakoval jako Šemík Taxis na Velké pardubické.

Tak zábavné záchody jsem ještě neviděla. A pozorně sledovala co se bude dít dál.
Asi nejlepší byla ta stará paní moderní techniky neznalá.
Bylo mi jí sice trochu líto, ale o to nadšeněji jsem ji pozorovala. Paní vyšla ven a pokusila se projít druhým turniketem než vešla dovnitř. Ano já měla stejný problém. Ovšem mě napadlo zkusit ten stejný kterým jsem vešla a hopla on se otevřel.
Paní se tedy zmateně vrátila dovnitř a šla hledat jestli východ není jinde než vchod.
Takhle se objevila asi ještě třikrát než jí napadlo podívat se kudy chodí ostatní.

Ale dost záchodových historek. Přeskočím pokec s Terkou v MC Donaldu u koně a marné čekání na Nicky. Stejně to líp než sama napsala nepopíšu.
A dostanu se ke společnému sezení u Hanky a k tomu co mám sama na srdci už od čtvrtku a z čeho jsem byla trošku nabroušená a schytala to srovna Lenka když ode mě potřebovala podporu.

Jedna věc je soudnost a druhá důležitější je nenasazování růžových brýlí!
Možná že teď budu zbytečně provokativní a kontroverzní.
Proto jsem raději na sezení u hanky do debaty moc nezasahovala. Jako host jsem to tam nechtěla rozklížit.

Víc než dříve si myslím, že vše má svůj čas! Nezačít nosit šaty dříve než je to společensky únosné. Prostě dokud na to tělem a obličejem nemám tak prostě raději počkat.
Je to tak že naši terapeuté a nejen oni, kamarádky ať už biologiské nebo ne nám nasazují růžové brýle. O tom jak, už je to úžasné a jak už jsme ženské a jak to nikdo nepozná! I když to někdy není stoprocentní pravda. Ano je to od nich hezké a tu chválu někdy moc potřebujeme. Jenže vše musí být s mírou!
Pak se může stát to jako jedné mé kamarádce, kterou nejbližší okolí neustále chválilo a dostala pocit jak už je to OK a že může fungovat i bez paruky s krátkými vlasy. A bum ho! Najednou se doví, že je pro cizí lidi obluda a neví jak s ní jednat.
Jistě tak hrozné to není. Jen je to strašlivé procitnutí ze sna, které nás může shodit o spoustu měsíců zpátky. A dostane jí do druhé polohy.

Tuto polohu právě prožívala Nicky. Byla posledních pár dní před středou středou v šíleném stresu! Ano nebo ne? Zvládnu to? Mám na to? Ona ještě nikdy nebyla venku v šatech.
I když jsme jí všichni dokola říkaly jak je úžasná a že si to klidně může dovolit, tak nám nevěřila.
Ano to je ten druhý protipól. Vím, že všichni přehání, dodávají odvahu a trvdí jak je to úžasné i když není.
Pořád si myslela, že jen přeháníme a že když se takhle objeví na veřejnosti bude průšvih a všichni si na ní budou ukazovat prstem.

Sezení u Hanky nestihla kvůli pracovní vytíženosti o fousek a po sezení na nás čekala v autě na ulici.
Jenže ta šílená kočka co vystoupila z auta tak to byl šok!!!
A musím říct že takhle se nechat šokovat bych chtěla často!
Niki na co jsi ještě čekala!!!!!! Co víc chceš? Většina biologických holek by vraždila aby vypadala jako ty!
Normálně dvojnice Jenifer Lopez! Samozřejmě sem nedám fotku ani před ani po. Když nedávám své. Ale aspoň jsem našla fotku Jenifer na které jsi jsou nejvíce podobné!
A to prý ještě den před utekla z obchodu kde si chtěla koupit boty!

Dost už o Niky ať se nemusí červenat.

Jsem na cestě zpátky a pán co vystoupil mi nechal volné kupé. Půl cesty se mi honily myšlenky o růžových brýlích a já dostala záchvat z toho, že to u mě taky není OK a jsem za tu obludu.
Vlakové zrcadlo, řekni Vlasti, že je v kupé nejkrásnější!
Kouknu do něj a co nevidím, mám úplně příšerný účes. Sice vymyšlený dobře jen jak jsem si jej ráno téměř bez zrcadla tvořila udělala jsem jednu chybičku. Mám úplně minimální koutky, Spoustu dvacetiletých holek má větší než já. Jenže já si udělala pěšinku zrovna u toho koutku a jak mám světlé vlasy a nasadila si čelenku tak to vypadalo že mám normálně kouty a čelenka je zakrývá.
Uplná blbůstka, stačilo přehodit pramínek vlasů a celkový dojem byl hned lepší o tisíc procent.
A v tom mě něco napadlo. Kukla jsem na fotky a já to tak měla celý den!
A v tom jsem se na holky nakrkla! To mi nemohly nic říct? Proč držely klapačky?
O bože zase ten strach aby člověku neublížily.
Ano je potřeba chválit, ale taky decentně upozornit na to co OK není. Stačilo říct: Vlasti máš pěkný účes, ale když si přehodíš ty vlasů bude to lepší, zajdi si to upravit na toaletu.

No doufám, že v tomhle jsme se už přenesly a budeme si to teď říkat na rovinu.
Vlastně to hned vyzkoušela Nicky která schválně poslala svou méně povedenou fotku jestli budeme jen hloupě chválit, nebo řekneme co si myslíme. Fotka naprošla a tak to má být!
Nemazat si zbytečně med kolem úst! Co je ok pochválit! A co ne, říct na rovinu!

Chuděra Lenka, napsala mi a chtěla podporu zrovna, když jsem byla nejvíc v ráži za zbytečné chválení. Ups no stalo se. Tohle nečekala snad se se mnou ještě někdy bude bavit.

No a málem bych zapoměla na Zuzku. Chuďera byla z nás trošičku paf. Jediná na after sezení v pánském. A myslím, že ona by na to rozhodně měla. Jen ještě nebyla odvaha, ale líbí se mi že zbytečně netlačí na pilu! Už teď kuje pikle v čem si udělá premiéru! Tedy Zuzi držíme palce!


A souseda hulváta roztrhnu jako hada! Právě se stavoval šéf předávali jsme si klíčky od aut a rozdělovali si práci na příští týden. A jak jsem vystoupila z jeho auta tak hotové pozdvižení mezi dělníky. No fajn doufám, že mi aspoň nevykradou tu garáž :-( teď můžou mít pocit že už můžou že to není hřích. Bohužel jsou to většinou výchoďnáři!

No co za pár dní odjedou a bude klid! Teď to přežiju!

Mozek věří tomu co oko vidí!

13. října 2015 v 22:13 | Vlasti
Doplněno, středa večer po sezení u Hanky F.!!!!

Měla bych napsat pár řádek o comingoutu v rodině.
Ať do mě pořád hloupě nepícháte klacíkem, že nosím šaty a sukně a rodiče jsou v nevědomosti.

Nebudu ventilovat své nálady a pocity. Rozebírat, co všechno tomu předcházelo a jak to proběhlo. To není pro příběh důležité.
Co je důležité je, že to proběhlo v klidu pohodě a bez šoků!
Prostě se potvrdila teorie o nenásilném vměšování! (No to je teda blbost že jo ale právě mě to napadlo a ten termín se mi líbí)
Co oko vidí tomu se věří snáze!
Já tu kdysi psala teorii o tom, že když budu mít sto kilo, zarostlá jako loupežník a velké vytahané tričko ACbleskDC Budou tohle těžko vysvětlovat a rodina se s tím bude těžko smiřovat a snažit se mi to rozmluvit.
V tomto okamžiku jen mozek přijal to co oko vidělo!
A jak mamka řekla: "Vidím holku." (jupí tohle mě potěšilo úplně nejvíc)


No tak jednoduché to s ní nebylo, celý den jsem se s ní o mě snažila navázat rozhovor. Jenže vše vždy skončilo u toho: "To je tím jak jsi nezdravě zhubl!" Ano bránila se nechtěné pravdě, kterou sice viděla ale nechtěla zpracovat.

Až mi konečně došla trpělivost.
Zašla jsem do kabelky a ukázala doklady na kterých z ní koukala žena. Máš pocit, že tohle je taky z hubnutí?
Hleděla do občanky jak vrána do lahve, pak se chytila obložení a dvě minuty mlčela. Což je velmi neobvyklý jev.
A pak to uzavřela: "Já stejně vždy tvrdila, že jsi nepovedená holka!"
Hotovo vymalováno
Během těch dvou minut mlčení asi vzpomínala na mé dětství, dospívání i na to co se dělo poslední dva roky.

Mohla bych na toto téma napsat ještě spousty řádek, jenže nechci.
Uzavřela to tímto: No takhle to příroda popletla my už s tím nic neuděláme, jediné je, že to můžeme přijmout.

Ani to se mnou už dále neprobírala. Kostlivec ze skříně je zpátky ale nakonec není vůbec ošklivý :-)

Musím napsat, že i segre to trvalo, než mě zpracovala. Ví to dva měsíce a od té doby jsme se neviděly. Ano bavila se se mnou, ale bylo to nucené a ten ženský rod ji nešel.
Tedy do okamžiku než na facebooku našla mé poslední fotky.
Pak hned napsala. A od té doby kecáme dřív než kdy před tím. Tomu se říká vizualizace!
Mozek to musel zpracovat!

Ale nejvíce pobavil švagr.
Prý si zálibně prohlížel mé fotky v šatech nejvíce ty letní a prohlásil: škoda že nemáte stejnou velikost, měla by jsis konečně od koho půjčovat šaty.
Ségra jako velká sportovkyně má hromadu značkových věci. A za spoustu desítek tisíc, od sponzorů. Jenže vše sportovní a když jde někam kulturně, shání šaty po všech kamarádkách :-D


Ráno jedu jak již jsem avizovala do Prahy na sezení k Hance a potkat se s ostatníma holkama.
Neuvěřitelně se na tohle těším.
Do Prahy jsem v podobném duchu jela začátkem února. Potkaly jsme se s Terkou a šli na operu!
A já tehdá byla neskutečně nervózní. Nevěděla jsem co si obléct, celou noc jsem vyšilovala. A celou cestu taktéž.
Strašně jsem záviděla Terezce, že ona je na druhém břehu, otáčí se za ní muži, je hezky oblečená a je z ní krásná ženská! A já musím dělat muže. Bohužel, tehdy s tím černým pichlavým svinstvem v obličeji nešlo jinak.
O bože to zoufalství z nemohocnosti!

Zoufalý únor, čekání na první schůzku u mudr a vědomí, že budu čekat dalšího půl roku na pilulky. O bože, jak jsem byla nešťastná! A vše se mi zdálo vzdálené jak vedlejší galaxie! Jak jsem Terce záviděla a zároveń jí to přála. Vlastně jsem si ani nedokázala představit, že by se mi to při mé smůle mohlo vyplnit: abychjá byla hezká a hezky oblečená žena!

No dobrá zítra jedu. Co si obleču přesně vím. Sukni, kozačky, kabát a halenku. Mám jasno i jaké náušnice. Jen jsem se nerozhodla jakou barvu stínů a náramku.

Nebudu nervózmí, budu si užívat!
Užiju si každou vteřinu dne, užiju si svou ženskost. Cestu ve vlaku a pozorného stevarda! Teda doufám, že to bude muž!

Moc se těším na holky, společný potlach a oběd.
Ano nervozita je a velká, jenže ne u mě. Nervozní jsou teď Nicky a Zuzka.
Nesměju se jim, nepovyšuji se. Ne tohle si ani jedna nezaslouží!
Spíše vzpomínám na své zoufalství a teď mě těší že já jsem ta co už může!

Těším se na příště, kdy se sejdeme s holkama na stejném břehu. Kdy Nicky nebude zoufalá a Zuzka nebude vyšilovat. Potkám už jen krásné a sebevědomé dámy!

Nejsem dokonalá, ani svět kolem není dokonalý a vše najednou růžové!
Posunula jsem se, tedy přesněji absolutní zoufalství mě posunulo! To nás nutí provádět nesplnitelné!
A svět je alespoň trošičku růžovější a veselejší :-)

Uf ani nevím že to umím v jednom článku neventilovat abstraktní pocity a nálady a ani nikoho neurazit!
Nebojte příště to doženu!

Doplnění I. Ráno :
Sedím ve vlaku ten si hezky drncá směrek ku praze a vše je tak podobné jako v únoru. Ráno jsem nemohla dospat. A teď se těším na Terku a Niki které mě budou čekat u vlaku. Stejného jako v únoru.
Něco je ale jiné, pryč je obsese! Už tu nesedí divný muž. Sedí tu prý atraktivní ženská, tedy doufám!
Když ne atraktivní tak aspoň ženská. Znáte to přání je otcem myšlenky!

Něco je jiné, netrapim se a na spolucestující i stewardy se usmívám. Tedy i na toho divného pána s dámskými růžovými hodinkami a chlupatou dámskou bundou.SDámskými boty i přimalovanými řasy. Jsem zvědavá jestli ji potkám u Hanky.
Ano jsem v úžasné duševní pohodě.
Nemyslím každou vteřinu na to že nejsem tím bych měla být. A netrápím se!!! To je ten podstatný rozdíl!!!


Doplnění II večer
Úžasný den!
Jedu zpátky domů a dala bych si facku za divného pána byla to J......o které před měsícem psala Terka a dávala její smutný příběh na blog. Na sezení seděla proti mě. No co omlouvám se příště jeď holka v paruce a bude to o tisíc procent lepší, tak jako na sezení.

Sezení byl zajímavý zážitek!
Jjen pokud se tam ještě někdy podívám tak raději na sezení holek. Kluci byli fajn, jenže jsou většinou řádově o x let mladší nevyzrálí a na jejich dotazech a problémech to bylo vidět.
Teda až na jednoho zase jsem zapoměla jméno :-D a to byl teda muž s velkým M. No holky budou vědět že?

No holky mě překvapily jak jsou pěkné a průchozí, jsem tam málem byla za největší obludu.:-o hehe no co horší to nebude!!!!

Moc nás s Terkou překvapila Niki, bohužel o minutu prošvihla sezení, ale to pokračovalo v užším debatním kroužku jinde.
Ještě včera brečela že přijde v pánském a že má z nás z Terkou trauma, ale ta Jennifer Lopez co na nás čekala po sezení venku u auta byla úžasná!
Tohle bude jedna z nejúžasnejších českéch přeměn! Škoda že to nikdy nikdo krom nejužšího kroužku neuvidí!
Niki jsi kost!!!!
Jo Terka se taky moc změnila, hlavně tělo krásně zženštělo!
Nezapomínám na Zuzku, sice přišla za pána, no co je týden za mnou, ale ta žena se tam taky krásně klube. Počítám že příště až se uvidíme udělá podobné amtrée jako Niki!


Prostě fajn den s fajn lidičkami.
Který zakončím v našem domovském klubu ve kterém jsem schválně nebyla dva měsíce. Už se těším na ten šok!
Možná sem ještě v noci něco dopíšu.

Holky moc ráda jsem se s Vámi viděla! Už jenom kvůli vám ta přeměna stojí za to!!!

Doplnění III ráno

Pořád mám na skypu i chatu dozvuky včerejšího dne a noci.
Celý den byl úžasný a ani nevadilo že propršel, kdo si toho vůbec všimnul?
Já se večer ještě objevila v našem domovském klubu ve kterém jsem nebyla déle než dva měsíce.
Záměrně jsem se vyhýbala, a nejprve nemoc a pak operace a rekonvalescence mi ani moc nedovolovala.

Napsala jsem tedy pár známým lidičkám, že se objevím. No a omi to pustili dál až z toho bylo nekonec něco jako zoo. Jen vlasti nebyla v kleci. A někteří příchozí marně patrali kde sedím a otáčeli se jako holub na báni. Nemohlo to lépe dopadnout za ten večer se tam vystřídala skoro celá firma a spolupracující lidičkové a všichni mě konečně viděliv plné polní.
A nejůležitější byl i šéf který konečně přestal s mužským rodem.

Co mě ale začíná bavit a zlobit v jednom tak je že každý druhlý si teď se mnou dává schůzku, aby mi vysvětlil jak to na světě funguje a jak se mám oblékat a malovat a co mám dělazt. Ale nejvíc ale lidé co neví nic o přeměně a podmínkách pro komisi a RLT.
(počkej ještě měsíc, s tempem jakým se měníš to pak už nepozná absolutně nikdo a teď ještě choď v unisex, no budeš za gaey ale to přece nevadí) Aha to má logikui když teď procházím u 90% lidí a zbytek třeba jen zkoumavě kouká a přemýšlí zda náhodou....... Tak místo toho mám být pro 70% lidí buzerant :-)
Jůůůůůůůůů tohle má logiku!!!!!!

Taky jsou tři tábory na můj včerejší zvolený outfit. Ano miluji vintage. Ale asi je pravda, že teď bych raději neměla ještě vyčnívat úplně z davu a raději ještě chodit abych nevyčnívala.
První názor je: ještě tolik nevyčnívej z davu a raději do něj zapadni.
Druhý je to příšerné, takové staré hadry bych na sebe nikdy nedala ( ano určitě by ti neslušeli ani by ti nebyly když vážíš o 30 kilo víc než já
A třetí jůůůů ty to máš senzačně odladěné.
Hmmm přiklopím se tedy na čas k názoru, méně vyčnívat!

Dobrý den Pane primáři, alias nestrkej sem nos!

6. října 2015 v 15:22 | Vlasti
Doplněno 7.10. 12:00

Docela fajn věc, ráno se vzbudit, kouknout nemytá nečesaná do zrcadla a ono ti řekne ahoj holko!
Tedy Děkuji pane Vřeský, dneska se vyjímečně pokusím napsat něco informačně hodnotného o nosu a panu primáři.
Jestli, ale tradičně sklouznu k volovinám typu poprvé v kosmetickém salónu nebo flirtováni ve vinárce či k tomu že už mám tři kabátky a žádnou zimní bundu. Tak to se předem omlouvám já lepší určitě nebudu!

Sedím na kafi v Šantovce a nepřemýšlím o barevném podzimu, ani o krásné cestě do hor přemalovaných malířem podzimem do všech odstínů bronzové a hnědé, která mě za chvíli čeká!

Kde to jsem? Kdo jsem? Kam jsem se to vlastně dostala?
Možná by mi to řekl ten šikovný kluk který kolem mě sbírá použité tácky a podezřele často chodí kolem. Tak co kluku? Jdeš kolem už po šedesáté osmé! Sebereš odvahu? :-) No nic chraň mě bůh od nesmělých paniců!
Kde jsem to přestala?
Právě jsem sem přišla od Mudr Entnerové, zašla na dámský, doladila make-up a skočila do meka na snídani.
Sedím nad kafem a croasaintem kuknu do leva jestli zase nejde, A hopla! Teď jsem si uvědomila! Já si nevidím nos! Nebrání mi ve výhledu! Nemusím bolestivě zašilhat tak jako ještě před pár týdny!
Tohle jsem já a toho já je mi děsně fajn! Kouknu dolů a jestli to není sen. Ne není a pokud je tak prosím nebudit! Krásný úhel pohledu!

Nutno uznat, že začínám být pějné motovidlo, co drobí croasaint nejen na tácek ale i kabátek!
Je ze mě ženská, nejenom chováním vzhledem a duševními pochody, ale už i řízením a logikou. Jupí!
Jasně ne, vše je dokonalé co ta malá debilní boule v rozkroku? No jo, tu jsme před chvílí řešili s Mudr a probíraly primáře Vřeského a jeho prodlužování neovagíny...... a to kde a od kdy a s jakým týmem bude dělat konverze. A vše domluvit v dostatečném předstihu, abych po komisi nemusela čekat jak trubka dalších X měsíců na termín.

Je to či není sen? Není!!!! Ty sny bývaly sakra při zemi proti tomu co se děje a co prožívám!
Jsem v zemi na jejímž plotu je nápsáno:
Mužům vstup zakázán!
Léta jsem před tou cedulí postávala a byla smutná že tam vysí a já nemohu dál! Jsem jen tou ošklivou půlkou lidstva co nemá nárok. Už nestojím hloupě mezi dvěma ploty nepatřívší nikam! Už žádné vysvětlování proč mám na háku nějaký hokej nebo připitomělé čutálisty.


juva juva to jsem se zase zakecala. Docela sama sobě připomínám definici stařecké demence od DJC ze hry Švestka. Tj neschopnost udržet dané téma:-)
Tedy cesta od frňáku k pršáčku!

Jak už jsem psala první týden nos vůbec nebolel, bylo mi jen asi jako při těžké nemoci.
To jsem měla jiné problémy, jak byl napuchlý tak nebyly průchozí nosní dírky a já dýchala pusou. Což mělo za následek v noci neustále strašné sucho v puse. A nemožnost smrkání.
Taky jsem měla nateklé oči, kolem očí a tvář. Ale nos jako takový, krom smíchu či otevření pusy nebolel.

To se celé změnilo týden po operaci. Přesádrování srovnání a vytlačení otoků! Musím říct tohleto bolelo a strašně! Ale jsem tady a přežila jsem to. Přežila jsem i to že jsem ten nos vůbec neviděla! I kdyby mi ho zrovinka chtěli ukázat měla jsem úplně jiné starosti. Ještě že mě nenapadla taková pitomost jako třeba přijít nalíčená. Bych si ten make-up rozmazala brekem úplně všude!
Teď se musím smát slovům pana doktora. Počkejte chvilí dole v recepci, kdyby Vám z toho ukáplo ještě trošku krve. Jo jo jo pár kapek ukáplo po přesádrování, ale vypadalo že bude vše OK. Ale už na schodech se spustil krvepád který zákeřně zbrázdil moji nádhernou novou a poprvé oblečenou sukni!
Seděla jsem tedy dole na recepci a kapesník střídal kapesník až mi to sestřička zalepila úplně stejně jako po operaci.
A já pak celý den strávila doma v posteli a hlavou zakloněnou a ubrousky pod nosem.

Tahleta sádra už byla menší a už z ní asi tak milimetr a půl nosánku vykukoval.
A já po pár dnech začala pokukovat po zrcadlu a přemýšlet co mi to vůbec uprostřed obličeje vyrobili?
Ten napuchlý výtvor je určitě o hodně kratší, ale zdál se mi pořád jako že s velkým koncem!
Nu co primář sliboval pršáček tak aby mu to sedělo k obličeji, tak mě nakonec udělal asi nosatou! Nevadí ví co dělá! A spoustu nosatých ženskýchje děsně sexy!

Teď už se ale nos začal hlásit o slovo a už i trošičku pobolíval. bylo to asi tím, že trošičku splasknul a už měl uvnitř sádry místo na neplechy!

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem si nemohla pořádně umýt hlavu! K zalepenému a barevnému obličeji jsem měla ještě hnusné splihlé a svědivé vlasy!

No a dostáváme se čtrnáct dní po operaci a velkého Frňákového Antrée!
Tentokrát bylo sundání sádry věc pohodová a téměř nebolavá! A já byla napnutá jak guma od spartakiádních trenýrek!
"Tak se na to podívejte!": řekl primář a já pomalu a bojácně otevírala očička!
Stála jsem před velkým zrcadlem, a druhé další mi sestra držela tak, abych se viděla z profilu!
Věděla jsem, že teď to ještě není finální verze, jen nepovedená Beta a nemám čekat zázraky!
A bum Ho! Málem mě to složilo! Nos byl sice krátký ženský, ale takový tupý a se skobou!

No tohle jsem tedy nečekala kde se stala chyba!
No pan doktor si taky hned všiml, že to asi není co jsem čekala! A hned mi ho začal ohmatávat.
Ta potvora frňák si během pár sekund natekl. Než doktor řekl borůvkovýkoláč natekl tam kde byla volná kůže, tedy pod místem kde byla dříve ta skoba (hrbol)

No on nám hned natekl dejte mi ruku a uvolněte se zkuste si že je to jen otok. Jenže já byla tak zaseklál, že se mu to povedlo asi až tak na po osmé :-)

A doktora osvítil duch svatý. Víte co já vám ten otok stáhnu tajpou, ať vám nemůže v tom místě netékat.
Slova se tedy stala skutkem a při dalším pohledu do zrcadla to bylo hned lepší!
Tedy žádný pršáček ale krátky tupý, ale ženský nos bez skoby.

Přes to jak jsem ten starý nenáviděla a styděla se za něj tak jsem byla vykulená z toho nového a musela si na něj zvykat. Tedy další věc kterou jsem si nepřipouštěla a myslela, že ji překonám mávnutím proutku. Prostě to několik dnů trvalo, než jsem měla odvahu se pořádně podívat do zrcadla!
Mezitím už trošku splaskl a já jsem nadšená z jemného ženského tak akorát pršáčku!
Jednoduše další přeměnové kouzlo!

Aby to bylo informačně hodnotné tak musím dodat, že jsem dostala přesné instrukce co s nosem dělat.
5 x 5 X 5 mám napsáno ve zprávě :-) tedy pětkrát denně pět zmáčknutí otoku!
Ještě čtrnáct dní si dávat sádru na noc.
Dnes a zítra aspoň půl dne si tu sádru ještě taky dejte!
No to určitě říkám si jsem ráda, že je dole tak s ní strašit nebudu!

To jsem se, ale spletla. Já odpoledne lítala po kamarádkách. A ta potvora začala bolet a natékat. Ještě ráda jsem si tu dlahu doma hned nasadila a kupodivu to bylo hned lepší!

Teď dvacátý den po operaci je nos stále bolavý a ještě není úplně odpuchlý. V tváři nejvíce na dolních víčkách mám stále pestrobarevné kruhy od otoků!
Ale je to každý den lepší a lepší!

Ještě jeden postřeh ohledně nosu a ten bude asi nejhodnotnější!
Už se nedá rýpat v nose prstem! Prostě jak mi zúžil mudr nosní dírky tak už se mi tam nevleze ani malíček!!!!!

PS: už se moc těším na příští středu k Hance a na Zuzku, Niky, Terču a spol! Jsem zvědavá jak lázeňská vevererka! jestli bude Girl Mode!

Doplnění 7.10. 12:00
Jak všichni víme každá operace je riziko.
A to zvlášť platí u estetických operací a u Rhinoplastik trojnásob.
Moc záleží na kvalitě operatéra, Nos si dlouho sedá a pracuje. A v přípedě nezkušeného oparatéru může být neštěstí na světě.

Než jsem tohle podstoupila pečlivě vybírala a studovala. A také našla fotky nepovedených operací. Proto byl výběr správného chirurga důležitější než cena.

K mému nosu: Měla jsem nos trošičku větší ale to nehrálo až takovou roli. Jenže jsem měla hodně velký hrbol (skobu) těsně u hranice čela. Což mi dělalo nepěknou vrásku naštvanou mezi nosem a čelem.
Pohled ze předu by jekš takš šel. Nosatých ženských jsou mraky a spoustu chlapům se to líbí.
Jenže z profilu to byl absolutní průšvih. Ten byl tak neženský a trapně chlapský až to hezké nebylo. A nebavilo mě neustále si hlídat aby mě nikdo neviděl z profilu. To už jsem měla vyzkoušené.
Když ke mě někdo cizí přišel zepředu tak jsem pro něj byla ženská, když z boku tak automaticky pán.

Další věc kterou mi potvrdil i primář je že Ts ženám na hormonální léčbě se stává, že ten nos jakoby vyleze ven. Je to tím jak se jemní a mění obličej! Tak Což můžu potvrdit. A není to jenom můj případ!

K celkovému výsledku:
Nejprve jsem myslela, že to není až taková změna. No jo člověk se čtrnáct dní neviděl. Jenže teď když už splasknul a já našla jednu svou fotku kterou jsem zapoměla smazat, musím říct že ten rozdíl je nebetyčný!
Krom toho že zmizela skoba a profil, už je ženský je to neskutečná změna i zepředu.
Obličej je celkově jemnější vyváženější a ženštější!

Teď v číslech, a výtah ze zravotního záznamu:
Redukce alarních a lateralních chrupavek 6x3mm
resekce - snížení septa 3mm
snesení hrbolu 4mm
korekce nosních skořep. do zůžení nosu včetně báze .

S výsledkem jsem moc spokojená! Nečekala jsem takovou změnu! Mě šlo hlavně o tu pitomou skobu!
A víc jsem neřešila, ani jsem do toho nekecala! jen jsem řekla Skobu pryč a zženštění!
Což se dle ještě neuplných splasknutí dá soudit že se povedlo na 100%

Druhý břeh, štěstí a konec obsese

1. října 2015 v 12:24 | Vlasti
Možná bych mohla napsat jen štěstí a to by byl začátek i konec celého článku!
A vystihoval by úplně všechno.
Možná by stačilo dopsat: Jsem na druhém břehu!
Úžasná věc, když mi neznámí muž přidrží dveře a zedníci opravující náš dům mě světe div se zdraví!!!!!
Když jdu v obchodním centru od auta ke vchodu většina mužů mě sleduje. Paní na poště se na mě usmívá a říká nebojte já vás tu nezamykám to jen skončila pracovní doba a já Vás pak pustím ven!
Už nejsem nervózní když míjím hezké puderťačky, neozve se ani výbuch smíchu, ani v jejích tvářích se neobjeví stopa despektu! Tohle jsem já žena Vlasta. Už ne hromotlucký chlap v sukni!

Všechny TS holky jsou velké lhářky, pohádkářky a mají na očích růžové brýle nasazené jejich terapeutkou!
Dobře nehodlám tedy vybočovat z řady a popíšu se jak zhruba vypadám.
Tedy zničené sice delší, ale proplešatělé vlasy neurčité barvy. Ale kloboukem to jakž takž zakrýt jde. Trošičku pivní bříško, těch devadesát pět kilo se někam rozložit musí! Chlupaté ruce břicho, ostré rysy ve tváři. No ženská jako lusk!
Ale znáte to make-up dělá zázraky a ty vousy skoro vůbec neprosvítají! K tomu hlásek jako konipásek podobný jako měl Miroslav Moravec!
Když jde někam nakupovat v minisukni tak se na mě opravdu nikdo nedívá, ani mě neřeší. Je to jasné, mají strach, že bych je uhranula :-)
No prostě Transka jako každá druhá, z kilometru rozpoznatelná!
Tak tohle jsem napsala pro všechny trolly, úchyly, divnousy a jiné na hlavičku upadnuté lidičky. Dále to prosím nečtěte neboť váš krevní tlak by byl nehorázně zvýšen a to jak víme neprospívá zdraví ani duševní pohodě!

No a pro ty které skutečně zajímá jak se mám a co dělám a jaké dělám pokroky píši dál.
Konec pohádkování, co když je pravda úplně někde jinde? A já vypadám přesně naopak než jsem se popsala pro úchyláky?
Já sem chtěla dát svojí aktuální fotku,jenže v tomto týdnu to tady na blogu bylo divoké a já zjistila co sem chodí za sebranka. Proto mi odpusťte, fotka nebude. Na druhou stranu mí přátelé a známí dobře ví jak vypadám. Že? :-)


Právě jsem se vrátila ze zkoušky s kapelou,
celý den v sukni halence a kabátku! Takhle už chodím týden, a nejsem nervózní přijde mi to přirozené.Sbohem rifle a ahoj sukně!
Přišla jsem tedy domů sedla k televizi otevřela jogurt a zůstala ještě chvilku v té sukýnce.
No musela jsem si jí vyfotit!
Já se od včerejška vyfotila už x-krát a najednou to není žádný problém žádné trauma! I s tou sádrou na nosíku jsem ženská a nemusím dělat milión fotek a vybírat dvě kde jako ženská vypadám, jsem na všech! Bez pochyb!

S kapelou jsme se neviděli skoro dva měsíce. Byla prázdninová pauza. A nic nevěděli. Neznali tlusťocha s černým ksichtem, znali už jen štíhlého Vlastu.
Já tam dneska přišla tak jak chodím běžně! tedy sukně halenka kabátek kozačky a oni z toho nebyli překvapení! Spíše nadšení! Takové to: NO KONEČNĚ JSI TO UDĚLALA! Nekecám, Rolík si mě pořád dokola nevěřícně prohlížel a nemohl se vynadívat!
A nakonec se shodli že to věděli, ale netušili že půjdu do přeměny a že to bude taková paráda!

S tím že člověk prochází je to úžasné a sám tomu stále nevěří že může procházet!
Pamatuji druhý den co jsem přestala s unisex a začala žensky, jsem šla na poštu a potkala muže co si mě prohlížel. No jak mě minul tak jsem se málem rozbrečela a šla se domů převlect. A pak jsem si řekla no a co tak to poznal!
A chvíli uvažovala: vždyť on si mě prohlížel že se mu možná líbím! To by se tvářil zkoumavě nebo vyděšeně!

Je úžasné být na druhém břehu! A to přesně po dvou měsících na HRT!

Je to pár dnů vrátila jsem se domů sundala šaty a napsala Nikče, že už je to v pohodě.
A ona mi napsala Užíváš si to co? A jaké to je když se vyplní sen.
No a tímto mě donutila uvažovat.
Jejda vždyť je to víc než splněný sen. O tom jsem snila jako malá. O princeznovských šatech až na zem. Ještě před pár měsící jsem si říkala budu prostě ženská. Sice jen taková ta ve sportovní v mikině a riflích, ale ženská! Takových je spoustu! A kde se tedy na té cestě přeplo?

Přestala jsem mít přeměnu jako svou obsesi na jednoduše přeplula na ten druhé břeh.
Už neřeším jestli procházím, a kdo kde a jak mě identifikoval. Nepobíhám nervózně po chodbách, aby si ně nikdo nemohl pořádně prohlídnout a odhalit mě. Tohle je pryč.
Řeším jakou sukni si vzít k tomu béžovému kabátku. Které pučochy nepouší oka! Zda tento outlift může být k těm krémovým kozačkám. Nebo mám pořídit ještě černé (pořídím)
Včera celý den lítala po obchodech a nakupovala.

Tohle je úplně někde dál než jsem snila! Ne všechny chyby co se kdy naprávime, ale kupodivu sny se plní a člověk tomu pořád nevěří!

Omlouvám se za dnešní článek který je úplně o ničem! Jen o náladách.
Už jich bude podstatně méně. Není až tak o čem psát. A o tom jak připravovat auto na zimu nebo jak plnit náboje střelným prachem to tady nečekejte a jděte na blog k nějakému mechanikovi. Taktéž články o pečení melounů a smažení žížal :-)

Teda sem tam nějaká humorná přihoda ve stylu my čekali pána ona vona je to slečna.
A nebojte kdo čekal článek o peripetiích s nosem tak se taky do pár dnů dočká!
Za chvíli odjíždím na druhou kontrolu a snad už ho konečně uvidím!