Prosinec 2015

Stále jsem to já

22. prosince 2015 v 12:00 | Vlasti
Na sekundu přesně je to právě pět měsíců, co jsem si vzala první dvě pilulky a mohla jsem prohlásit:"Jsem na hormonální léčbě!"
Posledně jsem si pokládala sama sobě otázku jak moc jsem se změnila.
Před pár dny jsem myslela, že minimálně. Vše je při starém: "Jsem zakalená tvrdá a chlapská". No teda, tohle je pěkná blbost, s chlapem nemám nic společného :-) Jen jsem si vedle některých eterických něžných a milých holek připadala skoro až jako slon v porcelánu.
Ale není každá holka stejná. Třeba sestra i když je malinká a droboučka, tak je taky z křemene a pěkně od rány. Tak co si dělat hlavu. :-) nejlepší je být sama sebou a na nic si nehrát!
Nedávno mi kamarádka říkala že ty vnitřní změny přicházejí ve vlnách. No a já se včera v předvečer výročí na jedné sklouzla! A asi byla sedmá!
Začalo to ráno, když jsem se s autem netrefila mezi dva sloupky mezi kterými projíždím denně a pořádně ho odřela! Promiň Hrabošku, na jaře dostaneš nový kabátek a hned po Vánocích výborný olej co se po něm jen olízneš!

Během dne se na akci, kterou jsem měla na povel skácel na zem pán a nemohl se zvednout a tekla mu krev.. Zavolali mě a já vůbec nevěděla co dělat. Byla jsem úplně bezradná jen si dala ruku před ústa a brečela z toho že krvácí. Sanitku zavolal moderátor a zvládl i kulantní první pomoc. Zapálil raněnému cigaretu! No pěkně si to za ni od paní doktorky slíznul!
"Za takovou klukovinu by jste zasloužil nařezat na holou!" Čpěla síru Mudr. "Od Vás? S radostí a kdykoliv!" Vzal jí vítr z plachet :-)

Celé jsem to završila večer záchvatem smíchu u pohádky, kdy jsem se smála vodníkovi pak vlastně i tomu že se tak moc směju, A nakonec jsem nevěděla zda mám záchvat smíchu nebo brečím štěstím či tím že nemůžu přestat.
A já si konečně řekla ANO tohle jsem já! Žena i myšlením náladami chováním a nemusím si na nic hrát a nic předstírat! Vlastně mi to dneska řekla i mamka, když viděla jak mám udělanou vánoční výzdobu.
Nebudu to dále rozebírat, prostě jsem si oddychla. :-)

Mohla bych dále psát o vánočních zázracích, motat něco o Popelce, o padlé Vánoční hvězdě, nebo klasicky dreams come true? Jistě to by vyjadřovalo jak se cítím. Jenže bych psala už x-tý článek stále to samé dokola!

Prostě se sny začínají plnit! Hotovo. Dokonalé to ještě není, ale není všem dnům konec! Je to ale, už teď mnohem dále než jsem se vůbec odvážila doufat!

Nebudu psát o tom jak rostou prsa ubývá ochlupení i svaly a něžní pokožka. Napíšu sem o jedné fyzické změně kterou hodně pociťuji a žádná holka jí přesněji nerozváděla.
Jistě ubývají svaly a jak kamarádka psala neunesu ani nákup!
Věci u kterých jsem dříve ani váhu nepociťovala se mi dnes zdají těžké!
Třeba jen pitomý vysavač. Stačí čtvrt hodiny vysávat a bolí mě ruka! Nebo ten zmíněný nákup.
Jenže to není úplně přesně o tom že danou věc neuzvednu. Pořád uzvednu hodně těžkou věc, jenže s úplně jiným vypětím a pak mě třeba bolí celý den ruce, tělo, záda a kdoví co ještě!
Dnes jsem třeba sklízela skládací lavičky. Dřive jsem takovou věc nosila klidně po dvou a nedělalo mi to problém. A vůbec mi nepřišlo, že to vůbec má nějakou váhu.
Dnes po jedné a u každé druhé jsem nadávala jak jsou těžké. Odnesla jsem jich devět a byla vyřízená jako bych celou šichtu rubala uhlí na dole Rudý říjen!

K těm viditelným změnám
Napíšu to jednoduše: už jsem ženská i pro šéfa. Když mě někam posílá tak posílá paní nebo slečnu co to zařídí! A oslovuje mě v ženském rodě! Tohle je velká výhra. Ale že to byl boj, jen se nevzdávat!
bylo to hodně těžké pro sebevědomí, když mě někdo veřejmě oslovuje v mužském rodě. Naštěstí je to pryč!
Také se o pomaličku začínají zajímat pánové: Slečno nedáte si svařák? Nemáte to těžké? Já Vám pomůžu! Uf je fajn být v tom správném světě a ve správném těle!

Jup no do dalšího roku mám velké přání. Snad se splní! Chci být pěknou ženskou!
Jo a projít se v letních šatech po Dubrovníku!

A moje Vánoční motto?
Holky nic nevzdávejme a bojujme! Zázraky jsou v nás!
Veselé Vánoce!

Proč?

20. prosince 2015 v 13:54 | Vlasti
Jsem ženská!
V zrcadle, pro cizí i pro známé. Ale jsem jí i dostatečně pro sebe?
Nefotím se, mám zrcadlo.
Nepíšu blog, mám kamarádky.

Za pár dní to bude pět měsíců co kouzlím s HRT? jak jsem se změnila?


Moc otázek a já jsem líná si sama na ně odpovídat tady na blogu.
Nefotím se, Nemám potřebu. Prostě se stačí kdykoliv kouknout do zrcadla a jsem tam já ženská! Někdy pěknější někdy hnusná a někdy normální. Nepotřebuji se čančat natačet před foťákem, aby to z určitého úhlu vypadalo žensky :-) A pak to v rozlišení dvanáct a půl pixelu na dvacet dva dávat na facebook či blog abych dokázala jak jsem úžasná a ženská. Sama vím co jsem a už si nepotřebuji lhát nebo ukojovat trápení fotkou, která se povedla. I když je realita je třeba trošku jinde.
Stačí mi poslouchat to paní nebo slečno :-)

Taky se omlouvám že nepíšu blog. Ano něco mám už napsané ale spoustu se toho změnilo a už nesouhlasím s tím co jsem napsala třeba o RLT! Ne nelze to plánovat a ani to nelze udělat přes noc! Člověka to pohltí, vidím to kolem sebe! A je to úžasné sledovat vylétnutí motýlů z kukly. Před pár dny divný pán a hopla dneska elegantní ženská! Někdy je to i úsměvné, jak se za pár dní snažíme dohnat a naučit to co se biologické holky učily celý život. Třeba jak se žehlí vlasy že Zuzi :-)

Nepíšu blog ne,mám čas a raději místo virtuálního života žiji ten skutečný, je lepší! Tak mi to promiňte!

A že jsou tu vánoce? Ano sem s nima a ať jsou v pohodě a bez stresů!
Vánoce jsou tedy tady a já si včera v noci něco uvědomila! Buďme takové jaké chceme být a jak nás to baví, milé krásné a příjemné, je to v nás! Jen to někdy přikryjeme slupkou problémů, únavy, a smetí co na nás házejí ostatní!
Buďme tedy jako vánoční hvězdy a buďme jimi celý rok!

A kdo chce být a prudičem a škarohlídem ať si je když jej to baví!

A že to nemá hlavu ani patu? Jistě, tohle bylo prostě jen pár mých myšlenek!
Ahoj a já se do vánoc určitě ozvu!


Ps:
Vzkaz pro škarohlídy typu Šárka Lenka a spol: všechny komenty s gustem budu mazat! Jsou vánoce a my si od Vás nenecháma kazit náladu! A nenechám aby jste tady kazily náladu ostatním.
Hawk :-)

Žiju tedy jsem

3. prosince 2015 v 21:56 | Vlasti
Je krásné být ženou!

Ležím na posteli čtu si knížku a vzpoměla jsem si jak mě před pár dny zvali dva dělnící rekontrující obchod dovnitř na kávu! Ani nevím jestli byla pravá brazilská!
Ležím na posteli na bříšku, trošku mi vadí citlivé prsa, ale nezvedám se! A dívám se jak se kolem mě kroutí nazlátlé prameny mých dlouhých kudrnatých vlasů! Jsem šťastná. Jsem sama sebou! Jsem snad hloupá a povrchní, že mi ke štěstí stačí tak málo? Potlačuji slzičky štěstí a uvažuji proč mě tak dojaly ty vlasy kroutící se kolem mě a vzpomínka na dělníky.
No přeci transku nebo převlečeného chlapa by na kafe nezvali! A to si mě měli možnost hezky prohlídnout! Za to chladné ráno jsem jen ve svetru kolem nich prošla čtyřikrát!
Je to sen? Není, tohle jsou splněné nejtajnější tužby.
Už se zase utíkám podívat do zrcadla na tu ženskou! Ano Vlasti to jsi ty!
Stalo se realitou něco v co jsem ani nevěřila, vzdušný zámek který jsem si vysnila v pubertě a který milionkrát obrečela jako nesplnitelný!
Kam to půjde dál?
Život není jednoduchý a přináší spoutu hořkosti a zklamání! Jenže stejnou měrou přináší i štěstí a pohodu a užasné chvilky! Tak ať jsem třeba ta trubka co jí ke štěstí stačí málo!
Možná k naplnění života patří někoho milovat, někoho koho učiním štastným a a mohu mu být andělem.
tak třeba i tohle jednou přijde. A už se těším!
A že píšu uplně o ničem? Jistě, prostě jsem dostala nutkání dát sem svou náladu!

Já si to ještě doplním jednou zase úplně jinou myšlenkou.
Proč jsem tohle napsala? Proč vlastně píšu blog?
Dříve to bylo vypsání z depky a zkrácení čekání na HRT!
Teď píšu, protože mě to baví! A když nemám náladu tak sem prostě nic nedám a vůbec mi to netrhá žíly. Nepíšu pro to, abych sem pravidělně něco dávala, nebo aby bylo co číst! Nemám ambici být hvězdou blogerů ani zářivě a fundovaně informovat o transexualitě a věcech souvisejících! To by u mě nefungovalo a bylog by začal být ale už opravdu o ničem!

Teď jsem prostě chtěla napsat jen to o té posteli dělnících a dlouhých vlasech. A chtěla jsem to kratší! Ale nepovedlo se!A ani jsem nenapsala, že ty vlnící vlasy na posteli to byl sen z puberty kdy manželka hlavního hrdiny v knížce jen ležela na posteli a měla rozhozené své popelavé vlasy na polštáři! A mě to ty vlasy celé připomenuly!

Mé slzy dávno vpila tráva!

1. prosince 2015 v 22:05 | Vlasti
Začala jsem psát o aktuálním tématu:
Začátku RLT tedy pro neznalé Real Life Test! Téma které momentálně řeším s několaka kamarádkami najednou. Vlastně mám ten článek už skoro týden napsaný. Jen se mi ho vinou vlastních nálad nechce dokončit.
Raději tedy napíšu pár řádků o náladách a splínech které na mě padají teď čtvrtý měsíc hormonální léčby. A jedné malé trolejbusové příhodě!

Já ob článek zpátky napsala v úvodu něco o tom, že přeměna není jednoduchá!
Ne, není jednoduchá, ale je určitě krásná.
To jak se na hrubém chlupatého mužském těle jakoby kouzlem začínají dělat něžné ženské křivky, jak se rozjasní a zjemní pleť, To jak člověk začíná úplně jinak vnímat svět! To jak úplně jinak vnímá svět nás!
Jak mizí zakázané území! Jak nenáviděný chlap mizí v propadlišti dějin! A jak se divíte co to za ženskou na Vás juká ze zrcadla!

Taky jsem napsala že přeměnou můžeme hodně ztratit, ale ještě více získat.
Možná ty dříve napsané slova chápu ještě hlouběji, když vidím do vašich osudů se kterými se mi svěřujete, nebo o kterých jsem se dozvěděla.
Jak je bolestné přijít o rodinu, děti. Nebo o léta budované zázemí kariéru, nebo úplně o všechno.
Proto neberte mé rady úplně vážně. Berte to spíše jako vtipné postřehy viděné z mého pohledu.

Jedno, ale chci napsat! Napadlo mě to v noci během splínu:
Dokud jsem byla chlapem, neměla jsem na světě vůbec nic! Život byl prázdný teda až na těch pár bujarých večírků. Ale o tom život není!
Teď taky nemám nic z hmotných statků, ale mám jednu malou věc:
Mám sebe!
Jsem sama sebou! A co víc si teď ještě přát?
teď už jediné: chtěla bych být někomu andělem!

Co napsat o těch náladám co se mnou zmítají?
Nestává se mi to co třeba kamarádce, že přijdu domů neštěstná a celé odpoledne probrečím.
Život ve špatném těle mě zakalil. Slzy? Ano ty byly, jenže už dávno vyschly a mě žádné nezbyly, což je škoda. Říká se co tě nezabije to tě posílí. Nejen čekání na HRT bylo peklo, od toho posledního kroku do nekonečna mě dělila jen ta naděje že to jednou bude v pořádku. Jistě už si po tom sahám, jen se někam během toho kalení ztratila ta něžná holčina ta ubrečená kytička :-) A já si tímto připadám tvrdá a neženská! No brečela bych nad tím kdybych to uměla :-)
Taky jsem úplně nešťastná že mám malá prsa a bojím se že přestala růst,Že mi roste po HRT i přes cvičení a kázeň ve stravování bříško. Že mám špatně zvolená dávkování hormonů. že mi opuchá operovaný nos.
Že jak mi zeštíhlela oblast kolem pusy a brady, tak mám ostřejší rys a je to chlapské atd atd. Jsou to záchvaty neštěstí!
No co vždy se z toho vyhrabu berličkou typu za chvíli si vezmu další pilulku a přiští týden to bude lepší!

Jenže taky mám záchvaty štěstí z toho co vidím v zrcadle! Tohle jsem jako Já? Jupí Já jsem pěkná ženská! To není možné a směji se štěstím! A jejda já mám prsa! Nebo úplnou radost, když se oblíkám a není to do práce, klidně se oblékám hodinu než jsem spokojená a mám z toho radost. Teď už můžu!

V pátek se mi stala ta proklatá trolejbusová příhoda. Řekla bych, že mám velké štestí, že tohle proběhlo až třetí měsíc života v RLT. Stát se mi to na začátku tak mě to úplně zasekne. Po práci jsem se úplně prmrzlá stavila do vinárky na dvě deci sladkého červeného vína. Pomalu si jej vypila poslala pár emailů a nabídla stůl starším pánům od vedle, kteří měli na svém rezervačku. Odcházím oblékám se a pánové se teprve teď vzpamatovali: Jé slečno vy jste fajn, že jste nám jej nechala. Zůstaňte ještě na dvě decky zveme Vás. A teď to rozhodnutí. Alkohol se nesnáší s HRT tak jsem s díky odmítla a byla na sebe vnitřně hrdá jakou mám pevnou vůli. A jak jsem dobře udělala, že mi určitě nebude ani trošku špatně :-)
A to jsou ty životní momenty.
Skočím do trolejbudu a sedám na čtyřsedadlo oproti padesátiletému typickému obyvateli našeho města. Ošoupané tenisky stejně tak ošetřené rifle střih tesco výprodej. Tmavá bunda s bříškem a lišácký výraz horníka.
Okamžitě začal mlít. A jéje napitý jak žok, říkám si.
A po chvíli mi došlo že mele směr Já. ...... noc pěkná nejste, ale asi máte své kouzlo. bla bla bla
a máte chlapské oči v tom je to kouzlo........
Asi budete chlap. Bum hod! Tak to je podpásovka.
Jenže opilec se zvolené koleje držel. Určitě jsi chlap to já poznám TV já znám. bla bla bla.
Tak jsem se dovolila ozvat svým nejjemnějším hlasem. To jako mluvíte se mnou? No ty jsi chlap. Hmmm co teď hlavně se nerozbrečet a neutéct to by byla chyba!
Tak jsem se žensky zasmála a snažila si hodál nevšímat.
Já na tebe zavolám policajty ti, už to vyřeší žádné TV se tu vozit nebude.
Odpovídám ano pane zavolejte. Vy si vykoledujete noc na záchytce a já budu mít klid!

To ho na chvíli zaskočilo a mlčel. Tedy až k další zastávce kde se mě jal přesvědčovat, že mám vystoupit že si to se mnou vyřídí.
A má zastávka se blížila, co teď? Fajn zatím jsem situaci zvládala, ale co se bude dít, když vystoupí se mnou? Uf tak toho se bojím!
Štestí stálo při mě a vystoupil o zastávku dříve než já. A ještě si stačil zarýpat do pána co stál nad ním. Mé přáni obrovské facky se nekonalo a opilec vypadl.
A mě zanecham mým myšlenkám! Naštvanou neštastnou a vzteklou!
Je to poznat nebo není! Pospíchala jsem domů celá rozpolcená, naštvaná a zvědavá na to co mi řekne zrcadlo!
Doma do něj kouknu a celkem v pohodě. Dobře oblečená štíhlá ženská! Sice žádná krasavice ale jak to opilec trefil snad bych mohla mít i kouzlo.
Ale jak to sakra ten idiot opilý otrhaný poznal? A proč zrovna on? Už více jak dva měsíce procházím!
A teď tohle! Kde jsem udělala chybu, co mám napravit?
A hned jsem napsala kamarádkám o radu.
Tohle se prý prostě stává i těm nejkrásnějším holkám. Nemí v tom jakákoliv logika. Prostě se to stává nikdo neví proč to ten dotyčný pozná, když milión dalších lidí ne!
Hezké vysvětlení přinesla Niky, to o opileckém štěstí. že nejenom že takového opilce nezajede autobus, ani se mu nic nestane, když ho přetáhnete kostelní věží po hlavě. A měl i štestí ve svém rýpání že se prostě trefil.

Jenže i přes vysvětlení je veškerá sebejistota pryč! Nervozně si hlídám zda na mě nikdo nekouká. Zda mě vedlejší stůl neřeší.
A dnes jsem chvilí váhala zda jít do obchodu s oblečením a požádat prodavačku ať mi najde tu správnou bundu a velikost. A sakra přes tohle jsem se dávno přenesla.
A já tu cestu sebejistoty budu muset vyšlapat znovu. A teď v prosinci když jsem pořád v práci v unisex :-( to bude strašný záhul.
Ano nálady jsou zpět teď mám chvilkama pocit, že vypadám jako chlap, za chvíli jako příšerná transka, a když se hezky učešu tak zase chvíli i jako hezká ženská. A kde je pravda?
Šéf ten mi taky nepomáhá, pořád cítím nesouhlas s tím co dělám a čím víc vypadám jako ženská tím víc nesouhlasí. Včera mi řekl že mě chápe, že je to těžké období a myslí se že dostanu časem rozum a budu se na vše dívat jeho očima.
Asi že začnu konečně nosit ty mužské hadry a používat mužský rod???
Já přišla na to že má pravdu. Lidi mě mají za obludu. Určitě když mě neustále všude outuje: posílám vám tam klučinu. Bude tam moderátor. Posílám vám moc šikovného pána. Pak jsem opravdu obluda. A je jedno co si obleču. Pak by bylo vše OK kdybych se nahastrošila dle jeho návodu.

Nu co, včera jsme šli po práci na poradu do hospody, kam jinam že :-( pánové si objednávali piva a ke mě se servírka otočila a říká a co si dáte vy paní?
No hrklo v něm jako ve starých kukačkách a možná mu toho spousta došlo. Že i oblečená dle jeho přání bez make-upu a náušnic jsem cizým člověkem identifikována jako žena!
Uvidím kam se to posune. Dnes ve všech zprávách co psal používal ženský rod.
Že by první vlaštovky?