Spadly už ty okovy?

1. ledna 2016 v 20:57 | Vlasti

Svět se během hodiny změnil z tmavě šedohnědo zelené barvy pošmourné zimy do krásné bílé zimy jak o jí maloval pan Lada. Bílé jako svatební šaty......... houby svatební, jako ty moje včerejší šaty které jsem měla na silvestrovském vystoupení!
Stejně rychle jako se změnil svět mávnutím kouzelného proutku jsem se změnila i já! Za pouhých pět měsíců jsem někým jiným! Někdo komu už neříkají pane, a někdo kdo nebrečí že má pichlavý a černý obličej.
Vousy kdepak jste? Ano vím, hrajete si se mnou na schovávanou! Ukážete se až to nebudu čekat. Ale i tak je to nejkrásnější pocit šáhnout si na obličej a mít jej úžasně hladký a jemný! Nirvana! Skoro dva měsíce jsem se nemusela holit. Stačí pinzeta! Jupííí!
Nebo sáhnout si na svá vlastní prsa! Malé ale moje, už nevypadají jako že mi je zanechal nějaký tlusťoch. Tyhle už jsou pubertální holky! A skoro Bčka! Podprdu co jsem dostala od matinky 80B vyplním do posledního místečka!

Teď mi dá velkou práci, neventilovat to jak jsem nadšená a musím ukrotit celou svou euforii z toho všeho! Jinak bude můj typický článek jen o náladách.
Fajn, náladu mám dobrou a úžasnou na tom se shodnem, a už to nebudeme dále rozkecávat! Domluveno?
A právě klepe na dveře můj skvělý kamarád s přítelkyní tak nezapomenout myšlenky!
.
.
.
.
Právě odešli a já budu psát úplně o něčem jiném a jinak než jsem měla v plánu.
Uzavřel se sen!
Tím klíčkem byla malá sametka, která se mi právě houpe a cinká na krku.
Děkuji Kačenko! Vůbec nevíš co jsi mi dala!
Podobnou nosila spolužačka na základce a já ji jí strašně záviděla!
Možná je to můj osudový človíček! S ní jsem si tehdá snad ve čtvrté, možná páté třídě vyměnila šaty. Ona oblékla mé klučičí kalhoty a já na sebe navlékla její kárované šatičky! Jujda to byl tehdá průšvih.
Ale oběma nám to zůstalo! Ona se stala herečkou a já ženskou. Nutno poznamenat, že ona si sen splnila podstatně dříve.

Zrovna jste jí mohli po pauze způsobené mateřskými povinostmi vidět v epizodě soudkyně Barbory.

Ta sametka byla symbol!
Když jsem si uvědomila sama sebe a rozhodla se pro přeměnu byla jsem si jistá, že ze mě bude ženská co se nelíčí, chodí v riflích a outdorových věcech a nenosí šperky. Prostě neatraktivní ženská co se neumí oblékat, ale ženská! :-) Tedy až na jednu vyjímku. Tu sametku! Ta mě asi strašila celou pubertu a byla pro mě symbolem ženství.
Vše se mění a já za rok dvatisíce patnáct ušla dlouhou cestu. Ještě začátkem léta jsem měla osypky jen ze slova rtěnka a teď mě prosí kamarádky abych jim dala lekce líčení :-) To teda jdou za tou pravou :-) Ale ráda sdělím i to málo co jsem se naučila.
K té fotce: koukám jak mi krásně půjde k těm včerejším koktejlkám které se na fotku dostali spíše náhodou než aranžováním! Prostě jsem jé ráno pověsila na zrcadlo. Taky než začenete rozebírat fotku jak je na mě vše chlapské od rukou, ohryzku, brady, charakteru, držení těla a ponožek. Jsem to já? Třeba se vyfotila Kača se sametkou, protože já jsem nechtěla a jsme stejně velké a máme stejnou velikost oblečení.

Však víte, že ze zásady své fotky na blog nedávám!

Ještě před pár dny jsem uvažovala zda jsem dostatečně ženská i sama pro sebe ve svém jáství. Čertík pochybovač stále hlodal a nenenechal mě na pokoji.
Možná to bude znít hloupě jako klišé nebo, že si vymýšlím, ale tyhle pochybnosti ze mě dokonale spadly pár minut po odbytí starého roku.
Vystupovala jsem jako Djka na soukromé silvestrovské párty. Tohle se většinou domlouvá dlouho dopředu a já se dozvěděla teprve včera, že mě šéf prodal jako Vlastimila. Organizořáti mě znali a vyžadovali toho tlustého ošklivého pána osobně.
"No paráda, rána pod pás a jak se s touhle hnusnou věcí vyrovnat?" Přelívalo se mi včera v hlavě mezi vztekem na šéfa. Prý neměl čas jim vysvětlovat jak se věci mají.
Byla možnost obléct si rifle hodně volné tričko a mikinu, zhluboka se nadechnout a pokusit se dělat kašpara. Jenže jak jsem si vyzkoušela před pár dny tak ani tak už mě za pána neměli! Ale tohle prostě ne! Silvestra jsem si už vysnila jako holčičího!
Zavolala jsem tedy kamarádce zpěvačce v čem jde ona. Váhala mezi večerními šaty a koktejlkami.
Supr, na koktejlky jsem myslela taky, jen jsem na ně neměla odvahu!
Celý večer to prostě byl sen! Lidi to vzali tak že ten Dj nepřijel a poslal za sebe atraktivnější náhradu!
Chlapa v šatech by nehladili po ruce, neflirtovali by s ním a taky by jej netahali tancovat.
Odbití hodin, odpočetlo konec roku 2015, vylétly špunty sektů a u mě se vytvořila fronta na to aby si se mnou účastníci mohli připít! A všichni pánové se chtěli líbat!
Opar neočekávám neb se ti bacili museli pobít nezi sebou a na mě jim snad už nezbyla síla!
Ocucané a šťastné mi došla jedna věc!
Už jsem na pár silvestrech vystupovala a nikdo si se mnou nepřipilo více jak deset lidí.
Teď snad úplně všichni z večírku! kolik to bylo padesát lidí? Minimálně všichni pánové to vzali jako svou povinost!
A víte co? Mě se to líbání s pány líbilo!
Ženské jsou pěknější, nepíchají vousy, jenže u těch pánů mě něco píchalo u sdrdíčka!
A mě došlo že právě spadly okovy z mé duše i z mého těla!

Abych to tedy uzavřela.
Co mi rok 2015 dal a co mi vzal?
Poznala jsem další báječné lidi. Také jsem našla cestu k lidem, se kterými jsem se třeba znala, ale do teď jsme se jen míjeli.
Někteří se vytratili a třeba jen proto, že zase do mého života vstoupí až příjde jejich čas.......
Mnohorát jsem uvažovala nad charaktery a znalostmi některých transexuálních lidiček. Zda tohle postižení jim vytříbilo charakter a prostě tím jak se s životem a postižením poprali a vyrovnali, z nich udělalo lepšího člověka. Nebo je to jen rovnováha od přirody, že jsme se v tomhle nepovedli a tak moudrá příroda přidala jinde!
Už jen ten vzorek: hudebníci ,vědci, sportovci! nebo jinak zajímaví lidé! Bohužel, ale i opačná strana mince, jako u každého vzorku obyvatelstva.

Mám mnohem lepší vztah s rodinou. Pochopili proč jsem vždy byla tak divná. Matinka se dokonce chlubila tím jak má krásnou starší dceru :-) Den před Vánoci! Tohle byl úžasný dárek!

Zažila jsem si vše z obou stran! Peklo předlouhého čekání nejprve na první návštěvu. A pak to horší, půlroční čekání na hormonální léčbu. Ke konci jsem si opravdu sáhla na dno! Držela mě jen víra, že to prostě horší už nebude a jednou budu moct být sama sebou.
Potom euforii z prvních krůčků, z prvního spontálního oslovení v ženském rodě. Z prvních šatů, sukně a pak znovu z toho že je legálně můžu nosit. Z prvního: "slečno prosím Vás"
Našla jsem sama sebe! Teď jsem to konečně já!
Konec roku 2015, Konec Vlastimila!

Co se bude dít v tom roce právě začínájícím si nechám na další článek.

Vykročme tedy do dalšího roku pravou nohou a udělejme vše pro splnění našich snů a přání, aby se naplnily!

Hodně štěstí a zdraví!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anita  angelb anita angelb | 4. ledna 2016 v 0:44 | Reagovat

I TOBE VLASTI...I TOBE...
sleduju tvuj blog od zacatku..
a  mozna mam pravdu ze
krome toho ze delas v zajimave
oblasti..mame neco spolecne..
a mne 2015 neco sebral
a dal no a stejne  jiz mam
moznost napsat blog o
homofobii a   zakryvani
oci optimizmem nebo
se, proste stratim zmizim..
musim MMMMM ZASTAT.
a  nikk s lucko o tomhle
nevi nic..
AT TO VYJEDE AT MAS
SUPROVY NOVEJ ROK.. :-D  :-D  :-D

2 Eliška Liška Eliška Liška | E-mail | Web | 4. ledna 2016 v 5:04 | Reagovat

Hezké, moc hezké.
Jinak všechno nejlepší v novém roce.

3 Dory Dory | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 23:33 | Reagovat

Z tohohle článku na mě čiší radost. Děkuji a hodně štěstí do roku 2016! :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama