Únor 2016

Já to poznám!

7. února 2016 v 18:43 | Vlasti |  Příhody
Určitě jste si všimli, že jsem snížila frekvenci psaní článků.
Není to o lenosti nebo o tom, že by nebylo o čem psát.
Tenhle blog je o přeměně a mé cestě z muže na ženu.
Dříve jsem psala o svéch touhách depresích drobných i větších krocích a krůčcích. A humorných situácích která přeměna přináší.
Nikdy jsem z něj nechtěla dělat nějaký všepokrývající a erudovaně informující blog ze světa TS lidí! Prostě jen má přeměna a možná lidiček kolem mě. A velké světové problémy nechám v klidu jiným.
Prostě a jednoduše jsem se přehoupla do stavu kdy za tu ženskou jsem. Ne že bych nebyla stále nadšená z nového světa. To jsem a hodně! A kupodivu to nepomíjí. Ale spíše celá přecházím do takové všeobecné spokojenosti a pomalému objevování světa do kterého patřím. Ano já ženská! Je fajn, už jen tohleto si říct. Samozřejně ještě příjdou velké články o operaci a přípravě na ni. Ale kolem a kolem, už není až tak o čem psát.

Ráda bych psala třeba recenze knih, nebo divadelních her. Jenže za prvé to sem nepatří a ruku na srdce, koho by to zajímalo?

Proto se zde nedočtete nic o tom jak vařit polívku z ponožek, nebo kde nakupovat jedovatý make-up :-) či jaké jsem si koupila nové pneumatiky a detailní popis jejich gumového vzorku!

Co sem ale patří jsou humorné situace kterými nás přeměna sem tam překvapí, sem tam pobaví!

Už dlouhou dobu spolupracuji s jednou firmou, která patří dvěma společníkům.
Do Adama by jste neřekli, že je relativně bohatý. Prostě pohodář a pozitivní člověk s dobrým smyslem pro humor i rodinu. Který se vždy na podzim zdekuje a chytá dva měsíce ryby ve Španělsku. Druhý majitel, no říkejme mu třeba Jelen má uplně jiné zájmy. Ten se zase vždy zbalí zhruba v únoru. A dva měsíce si užívá nevázanou a placenou lásku v Thaisku, Kambodži, či jiné tramtárii. Patří do pochybného klubu "norníků" Chlívák jeden :-) No ale co, nikdo není dokonalý!

S Adamem se teď vídáme ralativně často a musím říct, že to bere úplně pohodově, přeměna ho velmi zajímá a měli jsme kvůli tomu několik dlouhých rozhovorů. A teď mi na rovinu řekl: " musím říct, že už vypadáš úplně jako ženská" Což od přímého člověka velmi potěší!
S jelenem se velmi dobře znám, ale jako ženskou mě neviděl a ráda bych poznamemala, že má některé názory velmi svérázné.
Tak tedy ti dva seděli nad prací, kterou jsem pro ně dělala a přišlo slovo na mě. Adam říká: "hele už je to prostě normální baba když to nevíš tak to nepoznáš."
A Jelena tahle poznámka rozlítila úplně k nepříčetnosti!
"JÁ TO POZNÁM! To se přece musí poznat! A když už náhodou ne, tak se to pozná při sexu!": Vyskakoval Jelen, až mu byl strop malý! Čert ví co ho tak rozčílilo, ale je mi jasné že ze mě velkou radost nemá :-) Více detailů mi Adam nepověděl a když mi tohle druhý den převypravoval zacinkal mi v hlavně malý zvoneček.
Počkej chvilku na něco jsem si vzpoměla. A najela jsem si na Jelenův facebook. On si ten Einstain každý svůj zářez na thaiské pažbě fotil. No a teď mužské ego zapracovalo proti němu!
"Tady ji máme" Adame! Tahle TS slečna byla více než jasná! Prostě vyjímka potvrzující pravidlo že thaiské TS jsou nádherné a opravdu to poznat není! Na ní to jednoduše poznat šlo! Už jen ten gigantiucký ohryzek :-) No co, Jelen je známý šetřílek a smlouvač. Tahle musela být za dumpingovou cenu :-)

Fotky jsem mu stáhla na flashku k hotové práci.
A těšila se na další den kdy uslyším pokračovnání.

"Hele jak jsi včera vyskakoval kvůli Vlastě jak to poznáš, tak jsme se dívali na tvůj facebook a evidentně jsi s jednou takovou sexoval v Thaisku!": oznámil Adam Jelenovi nad dokumenty!
Jelen prý začal měnit barvy od červené přes bílou až k zelené, až se u nich na firmě začala tvořit duha.
Když se probral z mrákot tak jen suše prohlásil: "To není možná já to přece poznám". Jen už to nemělo tu včerejší údernost a přesvědčení!
Adam mu tedy dal facku číslo dvě a ukázal mu fotky i s podrobným komentářem proč a jak!
Mezitím se už duha ztratila a Jelenova barva se usadila na šedě bílé, zhruba něco jako léta nemalovaná zeť v místnosti kde se hodně kouří a po delší chvíli jen tiše přiznal, že když nad tím uvažuje tak asi jo! Prý měla nepřirozeně hluboký hlas!
Počítám že mu asi pár dní nechutnalo a při příští volnomyšlenklářské dovolené bude po potencionálních sexualních objektech vyžadovat občanský průkaz i rodný list :-)

Jak jsem měla na začátku článku pocit jak se nic neděje a že není pomalu čem psát, když nebudu jen dokola točit ve svém nadšení z nového života a těla. Teď během pár dní od napsání úvodu si musím protiřečit.
Tedy byla by to pravda kdybych se pohybovala jen ve stále stejném prostředí, nebo tam kde nikdo nic neví.

Zrovna včera byl den plný zvratů a protikladů.
Byla jsem na velké akci kterou přenášela česká televize. Prostě spoustu různých týmů z různých firem se kterýma člověk, už spoustu let na různé úrovni spolupracuje.
V tomto okamžiku mě ti lidé většinou nepoznají a kdyby mě potkali na ulici tak vůbec ne. Jenže jak je člověk na svém místě a je tam už po x-té a když tohle moc lidí nedělá tak někomu to dojde jinému ne a vznikají zajímavé sitauce!
Neříkám že je vždy jednoduché to ustát. Ale taky dodávám, že se opravdu téměř nesetkávám s negativními reakcemi.
Stále je to pro některé známé novinkou, či už to ví a chtějí mě vidět na vlastní oči. Nebo nic neví a prostě mě nepoznají a dozví se to dodatečně. A do toho všeho šuškanda :-)
Tak se mi stalo že zvukař, který mě nepoznal mě půl dne oslovoval v ženském rodě. A když se vrátil ze svačiny, kdy mu to nějaká dobrá duše vyzvonila přešel na mužský rod.
V tom okamžiku nastala krize a on potřeboval pomoct, věděl že to já umím a chtěl ať mu to rozjedu. Bohužel mě několikrát žádal v mužském rodě. A že to nebyla má starost tak jsem ho nechala, ať dusí ve vlastní šťávě, blbeček.
Během toho jak panikařil za mnou přišli něco řešit a hledali slečnu co má na starosti "tu televizi" A mu to došlo a o to samé mě požádal v ženském rodě. Já šáhla na správné tlačítko a ten hudební podklad sice se zpožděním, ale rozjela :-) Asi pikosekundu před tím než mu vznikl mega průšvih!
On to ani nemyslel zle, nechtěl mě urážet. Jen to nebyl nejchytřejší člověk, asi jsem pro něj byla chlap co vypadá jak ženská.
Logiku to nemá a vykoupal se v tom sám! Tohle je problém u lidí co mě znají z dřívějška. A já to nehodlám vysvětlovat zvlášť každému co se s ním vidím jednou za dva měsíce. nebo i jen dvakrát ročně. Ahoj já jsem Vlasta a mám tady na starosti to a to! Hotovo!
Tohle bylo spíše negativní, ale stále úsměvné, ale krom spousty jiných věcí se stalo něco z čeho jsem uplně v sedmém nebi!
Den před akcí jsem se potkala s koordinátorem. Jednal s ním šéf a já jen přikyvovala. Známe se taky z dřívějška, ale nepoznal mě a evidentně byl ze mě out! Žena pozná když se muži líbí!
Jé vy tu budete zítra taky? Ano, odpověděla jsem. Tak to je fajn!

Během, akce na mě byl strašně milý a pořád evidentně úplně paf. Dokonce si mě i tajně vyfotil. Kámen úrazu přišel, když na šéfovi vyžebral moje číslo a zjistil, že už mě uloženou má. Bohužel jako pána. On mu to nakonec i někdo vysvětlil. Měl toho na řešení během dne spousta tak jsme se jen míjeli.
Až večer když jsme balili to nevydržel přišel a přímo po chlapsky to na mě vybalil.
Hele Vlasto jsem z tebe úplně vedle, strašně se mi líbíš, chci tě a musím tě mít! Jsi chlap nebo ženská?
Tak to je jasná odpověď:" Ano já jsem žena! Vypadám snad jako muž?"
Ale co máš dole??? (Těžká otázka, jak na tohle odpovědět? Sama se za tohle strašně stydím a vadí mi to. Co teprve velmi sympatickému muži, který se mi vždy velmi líbil? Tomu by se to taky moc nelíbilo :-)

No ještě to není úplně v pořádku! Ale ještě letos bude vše jak má být!
Dobře pak počítej že tě pak budu mít!
S tím nepočítej panáčku, až bude vše Ok, budu už vypadat tak luxusně, že o tebe ani pohledem nazavadím! :-)

Po pravdě, tohle nebylo romantické balení jak bych si ho představovala. Romantická večeře s růžičkou. Jenže mě strašně zaimponovala ta chlapská přímost a sexuálnost! Prostě co si myslí to řekl!
A další aspekt: Líbím se čistě heterosexuálnímu muži!
Jsem z toho taky uplně mimo.
Nebudu to rozebírat, někdo první být musí a on je chlap co to v životě daleko dotáhl a evidentně vždy dostane co chce :-)

Ještě než tady někdo začne rozebírat něco ohledně homofobů a hnusném světu. Nestalo se mi nic špatného nikdo mi nenadával. Jen prostě lidé, když si mě spojí s minulostí tak si jsou nejístí jak mě oslovovat. Je pravda že dříve jsem taky moc mužsky nevypadala a používala mužský rod. Tak proč né teďka že :-)

Tohle je prostě život, který není černobílý! Ani nejhezčí žena nechodí neustále po chodníku z růží a muží jí nepadají k nohám. Život se svou pestrostí a rozmanitostí!

A mám i celkem jasno jak to dnes uzavřít.
Pár dnů zpátky jsem se potkala na plese s kamarádem z jedné kapely. Já byla v plné polní: krásné šaty, učesaná, namalovaná, spokojená.
Byl ze mě mile překvapený a řečeno jeho vlastnímy slovy: Já už jsem něco slyšel, ale tohle jsem tedy nečekal.
Krom jiných otázek jsem dostala jednu, kterou mi ještě nikdo nepoložil! Jaké to je přerodit se z muže v ženu?
Asi by se to složitě vysvětlovalo v pár větách. Jenže já den předtím dočetla knihu Od Jamese Bowena ve které líčil svůj boj s drogovou závislostí a to jak se z ní dostal. On sám byl nadšený z toho, že už není feťákem ani závislým. Měl radost z toho že je nový člověk kterému budoucnost leží u nohou. Z toho najednou barevného světa, který se mu otevřel! Prostě to je podobnéUplně mi mluvil z duše!!!
I ta únava z léků co oba musíme brát. Ale i ta euforie ze sebe sama a že jsme to zvládli!

A já tedy použila přirovnání z té knihy:
Svět se mi zdá barevnější, barvy pestřejší, zvuky ostřejší. Cítím se líp. Jako by někdo v mém životě rozhrnul záclony a pustil dovnitř čerstvý vzduch a sluneční paprsky!

Když nad článkem uvažuji, čtu si jej, opravuji chyby, musím sem dát jedno doplnění!
Děsně si začátkem článku a v jeho dvou třetinách protiřečím.
Než jsem jej dopsala tak jsem prostě změnila názor. Mohla bych ten úvod jednoduše přepsat a bylo by to. Dala bych tomu tři minuty života, určitě mnohem méně než tomuto doplnění!
Jenže já chci aby tento blog byl výpovědí, mým já.
Tento blog je anonymní a já se nechci malovat na růžovo, dělat se lepší než jsem. Tak jsem to v daný okamžik cítila tak jsem to nechala a nepřepisuji.
Myslím si, a sem tam mi to někdo potvrdil, že z toho co píšu se dá také hodně najít mezi řádky.
Hledejte tedy mezi řádky. Doufám že je tam toho hodně!

Moudrý člověk to najde, hloupý si myslí že beru drogy :-) či vydedukuje jinou pitomost!
Nebo se tu snaží na sebe upozorňovat! Ale to už je jiná písnička a značně ohraná!
Ahoj!

Jak na těle, tak na duši aneb Když vráji pršelo podruhé!

1. února 2016 v 14:44 | Vlasti |  PŘEMĚNA
Šest měsíců na hormonální léčbě, by se článek mohl jmenovat. Bylo by to mnohem jasnější a zřetelnější a každému by bylo jasné o čem bude. Jenže to bych nesměla nesnášet obligátní názvy :-)
Pokusím se tedy bez výlevů emocí a euforií napsat co jak se za toho půl roku změnilo. A jak jsem se změnila já jako člověk.

Právě jsem položila na polštář knížku pana Otčenáška, Když v ráji pršelo. Tahle knížka do mé přeměny patří.
Na ní pozoruji to jak jsem se změnilo mé myšlení a mé psyché.


Možná že transexualita pro mě není prokletí, ale je to dar!!!
Jako bio holka, už bych třeba byla ošklivá, neatraktivní a za zenitem. Bez zájmu o svět kolem sebe.
Teď si toho nového světa i nového svého já vážím, protože jsem si ho musela vybojovat! A nebylo a nebylo to jednoduché!
Doufám, že mi odpustíte, že tělesné změny za těch šest měsíců odbudu pár větami. Prostě je to stejné jako to popisují ostatní. Proč tedy kopírovat a zdvojovat. Honem zaběhnu před zrcadlo a pozdravím tu ještě mě málo známou ženskou co je prý podobná babičce zamlada :-)
Jednoduše: v obličeji jsem za ženskou i bez make-upu a se staženými vlasy!
Vousy téměř zmizeli a zbylo už jen pár zapšklých bojovníků na rtu a bradě! (10 IPL + 2x Alexaindrový)
Ochlupení pomalu mizí a zjemňuje se. Na nohou mám snad už jen polovinu chloupků.
Prsa rostou! Tak šup šup holky neflákat se. Potřebuji pěkně plné béčka!
Samozřejmě to tělo ještě dokonalé není, ale dá se říct že v kalhotkách a podprsence je snad i průchozí!
No a ta sametopvá pleť prostě senzace. Co ale úplně miluji? To první ranní šáhnutí na tvář, která je senzačně hlaďoučká bez pichláků hnusáků!

Černá můra zůstala snem a sen je realitou!

Tak jsem si to odbyla a honem na to o čem chci opravdu psát! A kdybych se náhodou začala zamotávat v rozboru výše zmíněné knížky, tak mě rychle někdo nenápadně kopněte pod stolem!

Sama sobě se divím. Přichází to pomalu a člověk si vždy uvědomí, že je v něčem zase trošku jiný.
Možná by se dalo zjednodušeně napsat Klidnější a ubrečenejší :-)

Jak jsem zmiňovala právě jsem dočetla: když v ráji pršelo.
A tato knížka mi ukázala jak moc jsem se vnitřně změnila.
Je to asi tak dva roky zpátky, kdy se to ve mě lámalo. Já hledala sama sebe a zuřivě se bránila myšlence že jsem transexuální!
V tomto období jsem právě četla onu knihu. Nevím proč, vlastně teď už tuším, mi celé dva roky tato kniha nedala spát.

Pro toho kdo jí nečetl si dovolím hrubě nastínit děj:
Když v ráji pršelo pojednává o manželské dvojici Ludmile, redaktorce časopisu a Petrovi doktoru Filozofie.
Kteří se pokouší v zapadlém konci Šumavy úvézt do provozu léta neobývaný a zanedbaný penzion Liščí mlýn.
Drsnost, místního podnebí, opuštěnost místa, i absolutní nepřipravenost a manuální nezručnost obou hrdinů jim připraví nejednu životní zkoušku, která zatěžká jejich lásku i charakter. Nelze opomenout taky panenskou krásu a nedotčenost zapomenutého koutu Šumavy hezky se prolínající celým příběhem.
Uf tak to snad stačilo :-) Knižní kritik ze mě určitě nebude.

Tato knížka a její děj je postavená na ženském vnímání světa. Pocitů, duševních pochodů a obav hlavní hrdinky Lu. Co mě tehdá zaráželo a nad čím jsem hodně uvažovala: jak je možné že spisovatel - muž, může tak hluboce proniknout do pocitů vzdělané a velmi sečtělé ženy.
Odkud to vzal? Je to fikce? Vymyslel si to? Jak o tom může psát muž?
Já byla hodně nešťastná, protože mi tohle vše ukazovalo jak ženou vnitřně nejsem. Přišlo mi to až lehce přitažené za vlasy, nebo jen zbytečně přehnané hysterčení?
Tehdy jsem vnímala celý děj spíše jako boj s přírodou a starou schátralou budovou nebo zkostnatělími úřady.
Taktéž Luino těhotenství a potrat mě nechaly celkem chladnou.

Děti moje já to teď vnímám úplně jinak. Mnohem více si představuji popisovanou krajinu i okolí Liščího mlýnu. Vnímám tu lásku mezi Petrem a Lu. To jak jsou jedno tělo a jedna duše. A jak je společné zážitky jen více stmelují.
A jsem překvapená jak najednou Lu výborně rozumím, jak mi přijdou její nálady a myšlenky logické!
I to jak si ona i já umíme některé situacce vysnít dopředu!
Samozřejmě ne se vším se úplně ztotožním, třeba strach z bouřky nebo z lesa a jeho obyvatel. Já jsem dítě přírody v lese se moc nebojím. Nebo příhoda: myš a zrychlený přesun z podlahy na stůl. "Tak to tedy ani ve smyku: říkám si, jejda myšička ty mám ráda? "No jo Vlasti": říkám si, ale co tak tam najít hada? Brrrrr tak to by mi byl i ten stůl málo a dolů by mě museli sundávat dobrovolní hasiči!
Teď nad tou knížkou brečím, nad její opravdovostí i nad až erotickým dusnem schovaným hluboko mezi řádky. Nejenom sem tam zvlhlá víčka, ale opravdový pláč, když Lu líčila své těhotenství, své změny těla i co se děje uvnitř, a jak se mění ten vztah dvou lidí když je to těhotenství ještě více spojí. To jsem praštila knížkou do kouta zhasla a po letech opravdu brečela. Pocity v těhotenství já nikdy nezažiju.

Každému je asi jasné, že mě knížka hodně zasáhla a budu se k ní ještě dlouho vracet.
Uvažuji jak uzavřít tohle krátké povidání? Asi jednoduše: Pane Otčenášku klobouk dolů!

A nebo raději takhle:
Povídání jsem zahájila lehkou úvahou o své transexualitě.
Tak ho tedy uzavřu stejnou nótou nepsanou, ale mou rukou!
Stále mi pár nebo spíše stále ti stejní vyčítají jak jsem nadšená a pozititní, ale nejsem sama!
Tahle krásná úvaha od Niki mi dnes přistála v počítači:

Sedím si tady tak v práci a přemyšlim nad životem. Musím říct, že jsem čím dál víc ráda, že jsem, co jsem.
Ačkoli máme cestu strastiplnějši, než si kdokoli dovede představit! Tak té radosti ze zivota, co se nám za to dostane, si umí představit snad jen ti, na které sáhla smrt.
Opravdu neznám nikoho, kdo by se každy den ráno probudil a byl štastný, že se probouzí! Oblékl se do prace a byl šťastný, že si může vzit to a to na sebe, být šťastny, že mu někdo řekne dobrý den slečno, pusti do dveří, nebo nedejbože se na něj usměje.
Neznám nikoho, kdosi splní svuj životni sen, ktery byl pro něj půl života nesplnitelnou a absolutně nemyslitelnou touhou!