Jak na těle, tak na duši aneb Když vráji pršelo podruhé!

1. února 2016 v 14:44 | Vlasti |  PŘEMĚNA
Šest měsíců na hormonální léčbě, by se článek mohl jmenovat. Bylo by to mnohem jasnější a zřetelnější a každému by bylo jasné o čem bude. Jenže to bych nesměla nesnášet obligátní názvy :-)
Pokusím se tedy bez výlevů emocí a euforií napsat co jak se za toho půl roku změnilo. A jak jsem se změnila já jako člověk.

Právě jsem položila na polštář knížku pana Otčenáška, Když v ráji pršelo. Tahle knížka do mé přeměny patří.
Na ní pozoruji to jak jsem se změnilo mé myšlení a mé psyché.


Možná že transexualita pro mě není prokletí, ale je to dar!!!
Jako bio holka, už bych třeba byla ošklivá, neatraktivní a za zenitem. Bez zájmu o svět kolem sebe.
Teď si toho nového světa i nového svého já vážím, protože jsem si ho musela vybojovat! A nebylo a nebylo to jednoduché!
Doufám, že mi odpustíte, že tělesné změny za těch šest měsíců odbudu pár větami. Prostě je to stejné jako to popisují ostatní. Proč tedy kopírovat a zdvojovat. Honem zaběhnu před zrcadlo a pozdravím tu ještě mě málo známou ženskou co je prý podobná babičce zamlada :-)
Jednoduše: v obličeji jsem za ženskou i bez make-upu a se staženými vlasy!
Vousy téměř zmizeli a zbylo už jen pár zapšklých bojovníků na rtu a bradě! (10 IPL + 2x Alexaindrový)
Ochlupení pomalu mizí a zjemňuje se. Na nohou mám snad už jen polovinu chloupků.
Prsa rostou! Tak šup šup holky neflákat se. Potřebuji pěkně plné béčka!
Samozřejmě to tělo ještě dokonalé není, ale dá se říct že v kalhotkách a podprsence je snad i průchozí!
No a ta sametopvá pleť prostě senzace. Co ale úplně miluji? To první ranní šáhnutí na tvář, která je senzačně hlaďoučká bez pichláků hnusáků!

Černá můra zůstala snem a sen je realitou!

Tak jsem si to odbyla a honem na to o čem chci opravdu psát! A kdybych se náhodou začala zamotávat v rozboru výše zmíněné knížky, tak mě rychle někdo nenápadně kopněte pod stolem!

Sama sobě se divím. Přichází to pomalu a člověk si vždy uvědomí, že je v něčem zase trošku jiný.
Možná by se dalo zjednodušeně napsat Klidnější a ubrečenejší :-)

Jak jsem zmiňovala právě jsem dočetla: když v ráji pršelo.
A tato knížka mi ukázala jak moc jsem se vnitřně změnila.
Je to asi tak dva roky zpátky, kdy se to ve mě lámalo. Já hledala sama sebe a zuřivě se bránila myšlence že jsem transexuální!
V tomto období jsem právě četla onu knihu. Nevím proč, vlastně teď už tuším, mi celé dva roky tato kniha nedala spát.

Pro toho kdo jí nečetl si dovolím hrubě nastínit děj:
Když v ráji pršelo pojednává o manželské dvojici Ludmile, redaktorce časopisu a Petrovi doktoru Filozofie.
Kteří se pokouší v zapadlém konci Šumavy úvézt do provozu léta neobývaný a zanedbaný penzion Liščí mlýn.
Drsnost, místního podnebí, opuštěnost místa, i absolutní nepřipravenost a manuální nezručnost obou hrdinů jim připraví nejednu životní zkoušku, která zatěžká jejich lásku i charakter. Nelze opomenout taky panenskou krásu a nedotčenost zapomenutého koutu Šumavy hezky se prolínající celým příběhem.
Uf tak to snad stačilo :-) Knižní kritik ze mě určitě nebude.

Tato knížka a její děj je postavená na ženském vnímání světa. Pocitů, duševních pochodů a obav hlavní hrdinky Lu. Co mě tehdá zaráželo a nad čím jsem hodně uvažovala: jak je možné že spisovatel - muž, může tak hluboce proniknout do pocitů vzdělané a velmi sečtělé ženy.
Odkud to vzal? Je to fikce? Vymyslel si to? Jak o tom může psát muž?
Já byla hodně nešťastná, protože mi tohle vše ukazovalo jak ženou vnitřně nejsem. Přišlo mi to až lehce přitažené za vlasy, nebo jen zbytečně přehnané hysterčení?
Tehdy jsem vnímala celý děj spíše jako boj s přírodou a starou schátralou budovou nebo zkostnatělími úřady.
Taktéž Luino těhotenství a potrat mě nechaly celkem chladnou.

Děti moje já to teď vnímám úplně jinak. Mnohem více si představuji popisovanou krajinu i okolí Liščího mlýnu. Vnímám tu lásku mezi Petrem a Lu. To jak jsou jedno tělo a jedna duše. A jak je společné zážitky jen více stmelují.
A jsem překvapená jak najednou Lu výborně rozumím, jak mi přijdou její nálady a myšlenky logické!
I to jak si ona i já umíme některé situacce vysnít dopředu!
Samozřejmě ne se vším se úplně ztotožním, třeba strach z bouřky nebo z lesa a jeho obyvatel. Já jsem dítě přírody v lese se moc nebojím. Nebo příhoda: myš a zrychlený přesun z podlahy na stůl. "Tak to tedy ani ve smyku: říkám si, jejda myšička ty mám ráda? "No jo Vlasti": říkám si, ale co tak tam najít hada? Brrrrr tak to by mi byl i ten stůl málo a dolů by mě museli sundávat dobrovolní hasiči!
Teď nad tou knížkou brečím, nad její opravdovostí i nad až erotickým dusnem schovaným hluboko mezi řádky. Nejenom sem tam zvlhlá víčka, ale opravdový pláč, když Lu líčila své těhotenství, své změny těla i co se děje uvnitř, a jak se mění ten vztah dvou lidí když je to těhotenství ještě více spojí. To jsem praštila knížkou do kouta zhasla a po letech opravdu brečela. Pocity v těhotenství já nikdy nezažiju.

Každému je asi jasné, že mě knížka hodně zasáhla a budu se k ní ještě dlouho vracet.
Uvažuji jak uzavřít tohle krátké povidání? Asi jednoduše: Pane Otčenášku klobouk dolů!

A nebo raději takhle:
Povídání jsem zahájila lehkou úvahou o své transexualitě.
Tak ho tedy uzavřu stejnou nótou nepsanou, ale mou rukou!
Stále mi pár nebo spíše stále ti stejní vyčítají jak jsem nadšená a pozititní, ale nejsem sama!
Tahle krásná úvaha od Niki mi dnes přistála v počítači:

Sedím si tady tak v práci a přemyšlim nad životem. Musím říct, že jsem čím dál víc ráda, že jsem, co jsem.
Ačkoli máme cestu strastiplnějši, než si kdokoli dovede představit! Tak té radosti ze zivota, co se nám za to dostane, si umí představit snad jen ti, na které sáhla smrt.
Opravdu neznám nikoho, kdo by se každy den ráno probudil a byl štastný, že se probouzí! Oblékl se do prace a byl šťastný, že si může vzit to a to na sebe, být šťastny, že mu někdo řekne dobrý den slečno, pusti do dveří, nebo nedejbože se na něj usměje.
Neznám nikoho, kdosi splní svuj životni sen, ktery byl pro něj půl života nesplnitelnou a absolutně nemyslitelnou touhou!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anita angelb anita angelb | 1. února 2016 v 18:36 | Reagovat

ahojik vlasti..
hezke no co tak sentime
ntalni?? a  co tak
50 odstinu vlasti..panove
se potesi..
sklamu te no cetlas annu
ze zelenyho domu??
ne?? no  hruuuza.
no tobe se to libi
za ..ok!!!:)
ja pisu denik posloucham
OKEY GOLD mp3 z
uloz.to  a 2 h od meho
..bude mit  set  MARKUS
SCHULZ  2 unora a
s nim nej holka deejay
NIFRA .ze mimo misu?
snad??:) ;-)  ;-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama