Jen jedno přání

27. dubna 2016 v 0:18 | Vlasti
Je to zhuba rok, co jsem byla na vyšetření u psychologa Mudr. Suchého. A ten mi ke konci vyšetření položil strašně záludnou otázku: "Kdybyste měla jedno jediné přání, co by jste si přála?"
Já se tehdá zamyslela, protože na takovou otázku jsem nebyla připravená a život mě naučil, že nic člověk nedostává zadarmo! Tak tedy výhra ve sportce to nebyla ani náhodou a já chvíli motala něco o tom být žena s rodinou a žít normální a spokojený život. Myslím že celkem hezké a nenáročné přání což? Jenže tehdá mi to přišlo asi tak stejně reálné jako ta výhra ve sportce!

Teď si trochu odskočím od toho přáníčkového úvodu k jinému zamyšlení.
A to ke smyslu tohoto blogu:
Dávno už z něj nemám deníček, který mi pomahá zahánět deprese a já mu sdělovala své malé krůčky a drobné radosti.
Smysl je už jinde, teď bych chtěla ukázat lidem co jsou na začátku přeměny či s ní ještě nezačali či jen tápají, že to prostě a jednoduše jde!
Ještě před rokem jsem shlížela k holkám co byly tam, kde teď jsem já a byly, už ženy jako k božstvům.Ppro mě nedosažitelné někde na nebesích mezi mraky. Taky jsem si ten ženský svět neuměla představit a hlava mi nebrala, že bych byla žena za kterou se otáčí muži nebo dokonce ji balí kluci o deset a více let mladší než ona.
Teď si pomalu zvykám na nový svět, na to že se mnou lidé jednají úplně jinak a i na milíón jiných drobných odlišností. Svět mi konečně přestává připadat postavený na hlavu. Vše je teď přirozené! Jen nahýbám se z toho pomyslného Olympu a kývu prstem: pojďte taky!

Sama přiznám, že jsem napsala pár příhod které jsem sem nakonec ani nedala. S odstupem pár dní, když se mi stali další mi ty sepsané připadali úplně banální a možná i trochu vychloubačné.
A já bych byla nerada aby to tady vyznívalo v tom duchu: všichni se dívejte jaká už jsem úžasná a vy ne! Raději hele holky ono to jde!

No nic raději přejdu k tomu co mám dneska na srdci.
V pátek to bylo devět měsíců, co jsem začala s hormonální léčbou. A já vždy jako každý měsíc, mám nutkání popsat co se dále změnilo. Prostě mi to přijde zajímavé.
Obličej se průběžně mění, jenže je těžké to pozorovat, když se člověk vidí denodenně. Co ale vím jistě, že je to kolem pusy zase o něco lepší a i ta mimika je více ženštější než před měsícem. Nejvíce to pozoruji na vrásce kolem pusy která teď už skoro neexistuje.
Co ale se za ten měsíc změnilo opravdu hodně je tělo. Úbytek svalové hnoty jsem teď pozorovala skoro z týdne na týden.
Uvedu to na příkladu: před měsícem jsem si nedovolila chodit v nově koupených šatech s velmi kraťoučkým rukávem bez nějakého vršku, který by zakryl ty ruce a ramena. Což už není pravda, teď už v pohododě můžu!
Hodně je to taky pozorovatelné na nohách, i když stále svalnatých. Už ty svaly nejsou jako z kamene vytesané, teď se krásně oblí a dostávají krásně ženský tvar!
A musím se pochlubit! Roste mi zadek! nevejdu se do riflí které mi na podzim byly natěsno!
Dle slov Ády jsem prý jediná ženská která se raduje z toho že jí roste zadek :-) No dávám jí zapravdu a jen aby se mi tohle nepřejedlo :-)
Ten pokrok za poslední měsíc je opravdu znatelný!

Nevím jestli je to tím jarem nebo tím jak se lepším, každopádně jsem dosáhla na pár dalších vysněných cílů:
Sedím na baru a nemusím platit, zve mě cizí můž, který mě chce zbalit.
Přijdu večer na zastávku tramvaje, ozve se hvízdnutí a z hloučku kluků se ozve hmmm luxusní zboží!
Jupí já se líbím! A celou cestu tramvají domů jsem nenápadně polykala slzyčky štěstí!
A už vůbec nemá cenu zmiňovat jak jsem dostala tulipán od úplně cizího pána. A ještě u toho byla matinka, která byla paf z toho jak jí vykládal jak má překrásnou dceru :-) Myslím že to taky potřebovala a tohle si zasloužila!



Hlavně nepodléhejte panice z toho, že by se ze mě vlivem HRT stala nějaká modelka. To určitě ne, odvádí svou práci, ale stejně je to pořád o tom co se sebou ženská udělá sama. Jak se obleče, co udělá s vlasy, jak umí použít make-up atd. Ta krása dámy je v nás! Ošklivé kačátko pěkně prosím má inspirace:-)
A je úplně jedno zda je žena ts nebo ne. Platí úplně to samé! viz fotka vpravo!




Jó jaro! Už jsem ho zmínila, i když s malou přestávkou je tady. Krásná věc, jenže mám typicky ženský problém: NEMÁM CO NA SEBE! Ono to sice vyznívá obligátně a člověk, který je nějakou dobu na světě se tomu jen lehce pousměje.
Jistě, když tohle řekne jakakoliv jiná žena je to pravda jen částečně, nebo jen výmluva pro nákup nového oblečení!

U mě je to ale jinak. Běžná žena i když si nic nekoupí, může šáhnout do šatníku a vytáhnout co nosila loni. Jenže já ne, na nějaký unisex už nejsem zvědavá, krom toho že mám už jinou postavu a na oblékání nahlížím úplně jinak!

Kampak zmizela ta Vlasta co snila o tom, že bude jen obyčejnou neatraktivní ženou a nevadí ji, že nemá buňky na oblékání či šperky. Rifle tričko a mikina stačí, však maminka v tom chodí taky!
Ne které výhybce během přeměny to přepnulo?
Jak se mohlo stát že Vlasta si hlídá co na sebe, a neexistuje aby dopustila tu ostudu objevit se venku v tolik zmiňovaných riflích a tričku? Možná jsem jen našla sama sebe a být elegantní mě prostě baví!
No jo plácám a zabíjím myšlenku kterou jsem chtěla napsat:
S příchodem jara neustále něco donakupuji a neustále něco chybí. Teď třeba troje boty. Sandály, baleríny, a nějaké ty tenisky pro volný čas.A tohle už sakra leze do peněz A to opravdu nevyhazuji za zbytečnosti. Jen to v čem chodím.
A nejsem takový blázen abych třeba boty nakupovala u Vietnamců. Na tomhle se prostě ušetřit nedá.
Sice nad tím brečím, ale jsou to krásné starosti a nějak to zvládnu.

Bože dejte mi někdo facku, jsem se zase hloupě rozkecala a málem zabila krásnou pointu s přáním z úvodu.
Tedy: Byla jsem běhat se sousedkou.
Kdysi jsme společně chodívali často, však to znáte jednou vytáhla já ji, jednou ona mě! Jen jsme teď udělali pár let pauzu. Předevčírem ale vyběhly dva jíní lidé než před lety.

Já jí trochu představím: hezká o tři centimetry a roky vyšší a starší než já. Bývalá úspěšná sportovkyně. Dcera bohatých rodičů.
Manžel úspěšný ligový fotbalista, fešák a vždy se mi líbil!
Dvě moc krásné děti, pěkný byt s velkým balkónem. Vždy dvě auta z toho jedno luxusní. Víkendy na horách na ranči rodičů, v zimě alpy, v létě moře.
Tohle je ten vysněný život, který jsem si představila, když mi Mudr Suchý položil to otázku o přání! Asi to nemusím více rozvádět. Prostě dítě štěstěny!

Běžíme a já průběžně poslouchám: "Vlasti já dvacet let nežila,...... našla jsem sama sebe...... myslela jsem si, že to v sobě zabiju........ Lehala jsem si před vlak na třikrát do týdne" A jiné podovné věty které moc dobře znám.

Možná už tušíte kam mířím, ale tušíte špatně :-)

Já když to celé poslouchala tak si vzpoměla na to přání u Suchého a v mé praštěné hlavě mi to připomělo pohádku o opičí pacce co splní každé přání. Jenže bohužel to přání nikdy nedopadne. Vždy se něco pokazí. Ani Kačka nežila svůj sen jak by se na první pohled zdálo!

Prostě jako bych poslouchala sama sebe. A já si uvědomila že transexuální lidé nemají monopol ani na depresi, ani na najítí sama sebe, či radost z toho že prostě jsou a je jim fajn!
Padly jsem si po letech zase do noty, máme toho tolik společného ať už je to čím jsme si obě prošli nebo podobnými zájmy, ale tohle nás ztmeluje!
Jo a z čeho že se to vyhrabala?
Bipolární porucha alias mániodeprese! Dál to rozvádět nebudu, abych nemusela psát další blog. Však si to asi jednoduše domyslíte!

Dávno jsem tedy opustila sen o krásné ženě s krásnou rodinou. Ono se část toho nedosažitelného plní.
To kam se ten můj život teď posune záleží hodně na mě. Člověk když chce tak dokáže nemožné! Je to jenom o jeho vůli a odvaze a čistém srdci! A troše štěstí.
Ale pokud bych mohla vyslovit jedno jediné přání. tak si budu přát něco co asi těžko ovlivním.
Chci prožít pravou lásku! Plnou citů, bouřek a štěstí. A opětovanou! To je věc kterou jsem nikdy nezažila a moc v to už nedoufám. Pokud mě potká budu svému partnerovi andělem! Láska nás totiž dělá lepšími!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anita angelb anita angelb | 27. dubna 2016 v 20:15 | Reagovat

Zvlastni ty si to zvladla vlasti
..blahopreji...

Ja bych mela jedno taky:
Fungovat jelikoz se neco
P*** a zbyde 0.bohati
Maj hezky zivot a kopu
Kostlivcu v skrini. Tlak
a  opojeni moci.
Nechtela bych ..

Ja prvykrat nechci na
nic myslet : neznas
(Co neudelas tohle
Chod tam mluv s.
A co kdyz si preji
DEJTE MI KLID?
budu divna.
ja mam 3 kolecka misto
4 tvych no dokazu
"Improvizovat"  .
Vim to a preji si to.
Paaa(umgf] ;-)  8-O

2 Zita Zita | Web | 6. května 2016 v 18:04 | Reagovat

"A já si uvědomila že transexuální lidé nemají monopol ani na depresi, ani na najítí sama sebe, či radost z toho že prostě jsou a je jim fajn!"
Výborně řečeno. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama