Červenec 2016

Jen si zacinkejte slečno asistentko!

28. července 2016 v 23:40 | Vlasti
Právě držím v ruce klíčky od kanceláře v centru našeho města.
A vůbec tomu nevěřím! Tohle byl sešup! Už delší dobu jsem bádala a uvažovala kam v žitotě dál a bylo mi jasné, že k novému životu musím začít s novou prací, kde nikdo nic neví, nebo skoro nikdo!
Já si říkala, že po operaci, jakmile začnu fungovat se do toho pustím s plnou vervou! Minulý týden se to, už zlomilo. Našla jsem pro mě zajímavý inzerát, druhý den poskládala životopis, motivační dopis a odeslala. Byla to práce na půl úvazku v expedici jedné internetové prodejny. Přesně co teď potřebuji. Celý úvazek si netroufám. Prostě před srs mám tolik návštěv doktorů, že by to s běžnou pracovní dobou nešlo skloubit! A také adrocur je pěkné svinstvo a teď se 100mg denně bych to asi fyzicky nedávala.
Stejná firma nabízí i místo asistentky majitele.
To ale byl jen takový sen na který jsem neplnila všechny podmínky a taky je to místo na celý úvazek.
Ale po pravdě jsem si na ně myslela! A ve svém denním snění se viděla jako ozdoba ředitelské kanceláře. To bylo minulý čtvrtek, kdy jsem to odentrovala a vyskočila na mě informace o tom že pokud mi do jednoho dne nepřijde zamítavé stanovisko, postoupila jsem do dalšího kola a bude mi volat majitel. Pokud projdu telefonním pohoverem pak si mě pozvou přimo na zkušební den a když se osvědčím je to moje.

To byl minulý čtvrtek a pak se nic nedělo.
V neděli na koncertu jsem se potkala s manažerem několika kapel slovo dalo slovo a domluvili se že se v týdnu potkáme, že by mě jako DJku i začal zastupovat a jšeště u kávy pokecáme o životě.

Je tedy úterý, já sedím v jeho krásné vile, Vysvětluji mu že mě jako Transexuálku produkovat nesmí! Proč by to nedělalo dobrotu a že lepší bude jen dobrá DJka a moderátorka a časem zpěvačka!
Vše tedy domluvené, vymyšlené úkoly zadané a my se přesunuli na zahradu a pijeme kafe. Vysvětluji mu jak na to jsem a že chci začít dělat na půl úvazku a taky ukazuji své CVčko.
A v tom mu to docvaklo! Hele nechtěla by jsi dělat asistentku majitele? Já na to, jasně že jooooooooooooo!
Zvedl tedy telefon a říká: "Dane už jsi snídal? Ne? tak pojď ke mě na zahradu na kafe!"
Šli jsme dovnitř uvařit ještě dvě kapučína a jedno snídaňové presso. Nesu to dolů, zatímco Vládin chystá ještě pohoštění, sejdu po schodech na zahradu a tam sympatický čtyřicátník zrovna leze od sousedů přes plot!
Dobrý den, jste zloděj nebo jste přišel na kafe? Ptám se a usmívám se na něj!

U nahodilo se téma a u kávy si postěžoval jak je těžké sehnat kvalitní samostatnou a schopnou asistentku, která je ochotna dělat na zkrácený úvazek. No slovo dalo slovo co by potřeboval, abych uměla zařizovala atd.: " Tak více co, dejte mi na sebe číslo a přijďte ve čtvrtek v pět hodin do kanceláře a pak se nějak dohodneme! A zavolejte hodinu předem ať se ujistíte zda to platí.
Bum ho!
Senzace nic nepoznal!!!!!! Už to je velká výhra!
A s tím čtvrtkem jsem moc nepočítala, říkala jsem si že to určitě musí prasknout, zvlášť když se Vláďa několikrát přeřekl a mluvil o mě chvilkama v mužském rodě!
A jsou to sousedi tak mě budou do čtvrtku x-krát řešit až se někdo podřekne!

Je čtvrtek ráno a volá šéf firmy kam jsem posílala CV na pracovníka v expedici. Já už to nečekala a taky mě vzbudil, takže jsem bez kafe mlela úplné koniny! Ale že prý mě asi vezme!
To je legrace, Ani jsem se moc nesnažila a už mám dvě nabídky.

Tedy jsou čtyři odpoledne volám Danovi a on to zvedá se slovy, dobrý den Vlasti!
Teda ani mi nedal možnost se rozmyslet! Ukázal mi kancl co a jak se řeší a hned mě začal zahrnovat úkoly co zařídit!
Klíčky do ruky a bylo to!
Evidentně nic netuší, protože se ptal zda jsem vdaná, jestli mám sviště kde bydlím atd!
A možná to ani nepraskne, jeden z prvních úkolů: udělat si pracovní smlouvu a poslat účetní, a ta mi řekne co dál. Jediné co mě může prozradit je tedy rodné čílo ve smlouvě, ale na to už mám vymyšlenou výmluvu, kdyby si toho někdo něco!

Tak tedy dnes jsem vykročila do nového života, zítra vezmu pořádný vysavač s tepem a dám kancelář pěkně do pucu!
A taky musím koupit nějakou hezkou klíčenku, nejlíp ve tvaru myšky!
Dobrou noc, jdu se na to vyspat!

O opilých plyšových medvídcích II. (v nemocnici)

27. července 2016 v 11:30 | Vlasti
Ahojky,
už mě svrběly prsty od nepsaní článků, jen vrozená lenost mi nedovolovala psát.
Co se za ten měsíc zase stalo?
Spoustu lidí bude asi zajímat jak jsem dopadla v nemocnici a jak se tam ke mě chovali. Tohle Vám určitě dlužím, protože je to velmi zajímavé téma.

Poslední dny před nástupem na urologii už pracovala má bujná mysl naplno a samozřejmě kreslila ty nejčernější scénáře.
Například jak mě strčí na pokoj k těm nejodpornějším smradlavým a chrápajícím chlapům a ještě jim budou vysvětlovat proč tu slečnu dávají na pánský pokoj. A všichni mě budou oslovovat v mužském rodě.
říct že jsem z toho byla špatná by bylo málo.
Člověk se nemá vzdávat bez boje a tak jsem alepoň poupravila na kupě těch papírů co jsem tam měla odevzdat ty malé chybičky. Jako třeba pohlaví v jedné hloupé kolonce. Nebo to jak mi při odběrech v laboratoři nějaký iniciativní blbec opravil jméno z Vlasta na Vlastimil a k tomu nechal mé neutrální příjmení. Asi mu to nesedělo k rodnému číslu že :-)

Naštěstí se nabídla kamarádka, že mě tam odveze a dohlídne, aby se mi nic zlého nestalo. Za což jí moc děkuji, já byla tak vystresovaná až jsem z toho byla úplně nemožná!

Přišly jsme na urologii, hned ve dveřích potkali krásnou usměvyvou sestřičku. Odvedla nás dovnitř a začali se řešit papíry. Jenže se zjistilo, že jsem nebyla na centrálním příjmu. Nikdo mi to neřekl.
Nechala jsem věci a všechny dokumenty ať můžou papirovat na urologii a šla zase zpátky na centrální příjem.
Vystála jsem frontu a podala ženě za pultem občanku. Paní to začala zadávat a nešlo to, pak úplně zděšeně na kolegyni: "Lenkoooo pojď sem já tady nemůžu zadat paní. Místo ní mi mi tam pořád vyskakuje nějaký cizí chlap!"
Za chvíli marného datlovani ve dvou a otáčení občanky a kontrola mého krásného F-ka:
Máte špatné rodné číslo! Podívejte tady máte mít pětku a místo toho máte nulu :-)
No to se už nedalo nic dělat a já musela přiznat barvu. Jeeee to bych do vás vůbec neřekla, vypadáte jako krásná ženská!!!!
V systému zůstaly zadané staré údaje, když jsem tady byla na endokrinologii. A pořád se jim to přiřazovalo podle rodného čísla ke starému jménu. tak to přepsaly a bylo to.

Když jsme se vrátili zpátky na urologii, tak už jsem měla věci na nadstandartu. Moc pěkném pokoji s ledničkou a balkónem a televizí. Když jsem cestou po oddělení viděla ty standartní pokoje stejně velké jako můj kde jsou tři postele. Tak jsem finanční stránku pustila z hlavy a vůbec neprotestovala.
Za celou dobu v nemocnici jsem tam od nikoho neslyšela mužský rod, jen paní, slečno či ona!
Taky při vizitě to bylo takové zajímavější, kdy se mě přišel zeptat primář na pár podrobností v den operace. Za ním nahrnulo asi tak dvacet studentů, kteří se do pokoje nevešli a jen jsem viděla jak se melou ve dveřích, aby všichni viděli. A z venku jsem zaslechla moc milou poznámku: jé blondýnka. Nepočítám že se tak tlačili kvůli tomu aby slyšeli jestli jsem nachytaná na operaci :-)
Ten pátek jsem měla jít na řadu jako poslední, asi jako to nejlepší na konec.
Celkem nepřijemné: člověk nesmí jíst ani pít jen být v klidu na lůžku, Jenže utíkala hodina za hodinou já měla čím dál větší žízeň a když se přehnula do pozdní odpolední, už mi bylo jasné že se někde stala chyba.
A taky že ano: přišla zase ta milá sestřička: " Omlouváme se ale na sále měli urgentní případ a na Vás nezbyl čas."
Musím říct že by se ve mě krve nedořezal. Vím že se tohle stává na urologiii v Motole a pak člověk dostane další termín operace třeba za tři měsíce či za půl roku. Néééééééééééééééé tak tohle ne! Nechci už další měsíce trápení kdy mi to nečůrá a to mě velmi omezuje v životě a je velmi nepříjemné!
Vezmeme vás v pondělí ráno, a na víkend Vás pustíme domů a nebudeme Vám účtovat ten nadstandart!
Sakra to byla rána, jak mi spadl ten kámen ze srdce! Održbář se rychle letěl podívat jestli se neutrhnul výtah se slonem!

No a je tu pondělí ráno a mě hladovou a oblblou vezou na sál, vnímám jak se nad hlavou míhají zářivky a představuji si, že mě vezou na tu velkou od dětství vytouženou operaci a já se po narkóze probudím bolavá, zavázaná nemohoucí, ale už žena se vším všudy!

Tohle se nestalo já se probudím a to potvorstvo tam stále je, ještě k tomu mě příšerně bolí, tedy mnohem víc než operované místo, ale spoustu věcí byla podobná. Už jen to ležení na zádech s příšerně bolavými patami. Nebo že téměř nedalo chodit či to, že jsem šla domů s pytlíkem na moč.

Nebudu zabíhat do zbytečných podrobností. Aspoň mám zkušenosti až půjdu na srs co sebou vzít a co ne. Například určitě budu potřebovat aspoň dvě noční košile, měla jsem je pořád od krve. Nebo že si mám sebou vzít žínku jinak se neumyju. Taky nějaký jogurty a ovoce které na jídelníčku ve fakultce vůbec nebyly. Nebo instantní kafe. A budu sakra spořit ať mám peníze zase na nadstandart!

PS: balkón s výhledem na oderské vrchy byl senzační, dalo by se i opalovat, kdybych tedy po operaci neměla jiné zájmy, jako bylo spaní a nehýbání se.