Srpen 2016

Poloviční ženská & rok na hormonech

21. srpna 2016 v 15:42 | Vlasti
Ahoj,
tak jsem tady zase! O5 po delší době.
Tento článek vzniká už asi dva měsíce, spíše jako deníček. Vždy jsem si napsala pár řádků, když jsem měla nějakou myšlenku.
Tedy doufám že to pochopíte a moc se v tom nezamotáte. Nejčerstvější myšlenky a zážitky jsou na začátku. a čím starší tím víc ke konci. A v závorkách většinou doplnění z dneška



Včera jsem byla na vyšetření pro komisi u Mudr Suchého v Prostějově.

Moc hezky jsme si popovídali. Viděl mě před rokem a půl v totálních depkách. A teď je na mě vytahoval. Heeej jaké depky a proč? Jako nevím že to vůbec bylo!

A mě došlo jak moc jsem se změnila!
Před rokem a půl u něj byl úplně jiný člověk: vzhledem, myšlením ale i duševní pohodou! Nemohla jsem se více změnit!
Už jen to, že já se té návštěvy nebála a nebyla z ní ani v nejmenším nervózní. Prostě příjemné popovídání s chytrým a hezkým "klukem"
Obava o výsledek? Proč jako? Jsem si jistá sama sebou vím kdo jsem! Jsem žena!
A teď mi zbývá jen pár krůčků k úplné duševní pohodě a k tomu abych jí byla úplně všude!

Transexualita MtF je hrozná v tom že člověk je opravdu ženou, žádný babochlap, uchyl či travesťák. Prostě jen nešťastná ženská uvězněná v nenáviděném mužském těle!
Tohle bylo, teď sebe samu spíše vnímám jako ženu, která nemůže mít děti a sex.
Vím že jsem nic objevného tímto nenapsala. Jen jsem k tomu dospěla, tečka.

Nedá mi to abych se ještě nevrátila k Mudr Adamovi.

Já si uvědomila že jsem ten minulý život ty deprese, to co bylo nepěkné jsem prostě vypnula a vymazala, nic nebylo :-) Tak jako dříve sebe.
Mudr mě zase dostal otázkou na tělo: zkuste se popsat! Blééé, to dělám nerada, jenže on na tom trval, tak jsem to nějak jednoduše zamluvila. No jedna věc je jak se vidíme a jak se chceme vidět pane doktore!
V tom jaká bych chtěla být mám, ale úplně jasno: krásná, milá, éterická a trochu moudrá Vlasti.

Člověku nepřísluší, aby hodnotil sám sebe! To za něj mají dělat jiní.


.......................................................................................................................................................................


Je to nějaký ten pátek co jsem si tohle napsala, bylo to pár dní po operaci a na mě padl splín i z toho jak mě teď už bývalý šef hnusně vyutoval:

Nechápu proč zrovná já si musím projít takovým peklem, a takovými problémy. co jsem komu udělala? Proč má ségra úplně senzační život, kdy se jí vždy vše daří nikdy o nic nemusela bojovat a i doma mívala vše zadara? Senzačního manžela, velký dům s ještě větší zahradou, dva krásné kluky. A ještě se na mě dívá přes prsty?


Pár dní potom co jsem si tohle poznačila jsem hrála diskotéku v jedné pivnici:
Je úplný začátek večera, já hraju jen takové rozjezdové věcičky pro pohazení na duši a uvažuji kdy a s jakou serií do toho praštím.
Näjednou postřehnu pohyb pod Djským stolem a jsem úplně v šoku!
Po zemi se tam šourá ženská úplně bez nohou! V rukou měla dřeváky a pomocí nich "chodila" No bylo ní z ní do breku! A přišourala se tam bez vozíku, a i na zachod chodila po rukou. No strašné!
A pro mě úplná pecka do hlavy, heeeej Vlasti ty brečíš nad svým osudem? Vzpamatuj se!!!!! Ty máš možnost žít úplně normální život! Ty si máš šanci si ho vybojovat! A vlastně ho už i žiješ!!!!!
Ona může brečet nad tím jaký je osud svině! Ale i ona bojuje! Přišla se bavit na oslavu narozenin kamarádky!
Bohužel, že je jiná a že jsou z ní lidi v šoku nezmění!
Na mě to už vidět není a kdo mě nezná, prý nic nepozná (V práci na mě zatím nic neprasklo tak snad jo:)

Posléze mě napadlo jak se ona dívá na mě?
Třeba si a říkala to samé co já ještě před chvílí! Proč jsem se narodila takhle? Co mi ten osud přichystal! Třeba koukněte na tu DJku ta má vše na světě, vysoká štíhlá, dělá fajn práci chlapi se o ní doslova perou, proč má na světě všechno?
Kde je nějaká spravedlnost?
Je to o úhlu pohledu, a o tomhle je i název tohoto článku. Obě jsme poloviční ženké, jen každá jinak. Jenže já brzo poloviční nebudu! Já mám právo volby a možnost s tím pohnout!


.......................................................................................................................................................................



Před pár dny jsem slavila narozeniny, ne datum, které mám v rodném listě, ale začátek Vlasty, start hormonální léčby!
Vyrazili jsme to tedy s Adou oslavit do naší oblíbené vinárky!
Já také slavila zbavení se té hnusné cévky o velikosti menší zahradní hadice, která mě neskutečně omezovala, nedalo se s ní ani pořádně sedět, natož třeba cestovat.

Jedna věc ale proti minulosti se změnila! Když jsem se zrozvernily vínečkem, začaly jsme blbnout a fotit se. To byl u mě vždy kámen úrazu. Jenže tentokrát co se cvaklo to se dalo použít a já z těch fotek neměla trauma. Dokonce i při různém pitvoření tam nikde nebyl mužský škleb. jen ženská! Jupí

Dříve jsem z různých fotek, přeměnových videí atd dostala naivní pocit, že po roce na HRT je přeměna skoro hotová.
Prostě po roce už byla na fotkách vždy ženská. Hotovo vymalováno. Víc netřeba.
Jejda ani se tomu nedá věřit a já ten rok mám a fotky jsou taky holčičí.

Jenže teď to vnímám jinak, z toho jak vydím kamárádky jak se stále mění a co a jak se stále tělo a obličej mění třeba i více než dva roky na HRT.
Teď je mi jasné že ten můj rok je stále jen půl jablíčka.
I to tělo stále není dokonalé, třeba mě pořád zlobí chloupky, je to boj musím depilovat depilovat a depilkovat. Samozřejmě ten pokrok je vidět ze spoustu míst zmizely a kde jsou jsou už mnohem řidší a světloučké. jenže ještě zlobí, a když jsem to před nějakou dobou konzultovala s Mudr ta se jen zeptala: jak dlouho jste na HRT?" Hmmm třičtvtě roku? No vždyť jste úplně na začátku! Co by jste chtěla!

Co ale vnímám opravdu pozitivně a nejkrásnější věc z celé přeměny je to že nemám vousy! Není nic krásnějšího než se ráno zbudit a sáhnout si ná hebkou a nepichlavou tvářičku! To je uplná nirvána dokonalosti! Tatam je hnusné pichlavé smolně černé svinstvo, které bylo schopni začít píchat i třeba hodinu po oholení!
To jsem vždy brala jako boží trest a milionkrát to obrečela!
Teď po čtrnácti laserech sice není vyhráno, stále trošku zlobí spíše už jemňoučké chloupky na rtech a v budoucnu ještě s laserováním počítám, ale už z nich nemám žádné depky a stavy vzteku že mi kazí tvář, vizáž a začernávají obličej.

Co a jak se tedy za ten rok změnilo?
Pobavila mě kamarádka otázkou Vlasti neděsí tě jak se měníš mentálně? Je pravda že některé věci se zhoršují třeba řízení auta, prostorová orientace, někdy i trošku kourdinace pohybů, že jsem chvilkami úplný slon v porcelánu a věci kolem mě padají na zem jako při řádění poltergaista!
Ne kačko neděsí stávám se sama sebou, něco se lepší něco horší, tohle jsem opravdu já!

Pojďme raději na téma které je mnohem zajímavější: tělo.
Já byla dříve hodně svalnatá a hodně se toho bála, je tedy fajn pozorovat jak ty svaly mizí, zaoblují se a stávají se tvarově ženskými.
Začnu u toho co každého zajímá: prsa. Zatím ze mě není žádná prsatá venuše není, ale něco málo vyrostlo: Teď jsem ve fázi když si vezmi A čkovou push-upku tak mi je malá a prsa mají divný tvar.
Správnou volbou je teď 80 B kterou už uplně vyplním. A není v ní žádné prázdné místo. Všude sedí! a to dokonce i bez ramínek!
Původně jsem začínala nosit 90B ve které byla spousta místa, ale jak se tělo mění a ubyly uzle svalů na zádech mizí, dostala jsem se na tu 80B.

Z čeho mám opravdu velkou radost tak to je tvar ramen, ty se změnily opravdu radikálně a já se ráda dívám jaké mám hezky úzká ženské ramínka. A těším se jak se budou měnit dál.
Zajímavé je jak se změnily bicepsy, pořád tam sice jsou, když zatnu ruku tak se boulička udělá, ale je to spíše boule svalnaté sportovkyně. Co do tvaru bych řekla že se ten sval hodně zůžil a trošilinku mi pod ním vysí kuže.
Taky jsem taková štíhlejší v oblasti výsřihu.
Z včerejšího měření mám cca 103 - 82 - 98 k (177cm 69kg) proti původnímu 92-82-88 (177cm 76kg) což by nemuselo vypadat úplně nejhůř, z profilu je to celkem fajn jenže mi zadaček zatím rostl spíše dozadu a teď si říkám že tím směrem už stop a teď pěkně prosím raději do řířky než hloubky! Ať se mi udělají boky. jak jsem již psala profil ten je fajn ale zepředu to ještě není uplně ono Co jsem měla špeky v oblasti pasu tak se jim nechce moc ubývat, alespoň už nejsou vypouklé opačně mužsky ven taď se to srovnalo a je to rovné bez vykrojení pasu!
(Tohle je měsíc a půl staré konstatvání, pas se začíná trořit a špeky jako by si sedaly níže! a míry momentálně z 21.8.jsou: 105 - 80 - 100)

Z posledních měření se lýtka zmenšily o 4 centimetry, jen stehna mi teď poslední měsíc kdy jsem memohla po operaci cvičit nějak narostly! Jenže potvory spíše dovnitř, teď už zase třou o sebe jako kdysy, když jsem byla tlusťochem.
Aleaspoň jsou krásně žensky měkoučké :-) Dokonce jsem na nich měla náběh na celulitídu, ale masirováním jí držím pod kontrolou.

Velmi se zjemnila pleť, ale to snad není žádná novinka, co je zajímavějčí tak že je náchylnější k poškrábání nebo k poškození. S tou pletí souvisí i zarůstání chloupků na nohách po epilaci.
Já před HRT vzdala epilovaní noho protože chloupky zarůstaly a bylo to nepříjemné. Což už není pravda, ony sice sem tam zarůstají ale samy se dostanou ven nebo stačí trošku škrábnout nehtem a jsou venku.

Co je ale úplně markantní, i přes svou na ženu relativní svalnatost, nemám vůbec sílu! vytekla jako když se vypustí vana. Je problém zvednout na pult v obchodě i balík minerálek!
Po pravdě si z toho hlavu nedělám jsem slabá ženská :-)

......................................................................................................................................................................


Už vím co to je mužská síla.

Vystupovala jsem na jednom fesťáčku v jednom zapadlém koutě Moravy
A co čert nechtěl v okamžiku, když si ochranka na dvě minutky odskočila, aby si mohla odskočit :-) a dobít energii v pivu. Za mnou na podium vlezl tak cca šestnáctiletý ovíněný mladík a začal se mnou dělat pořádek, protože jsem skončila krátkou sérii drums&base a přešla na jiný styl.
Kluk prostě pubertální chcípák (nevím jak to napsat jinak). O půl hlavy menší než já a o deset kilo lehčí.

Dokud tam jen stál a vyhrožoval, tak jsem to nechala být a čekala až se vrátí ochranka a vysvětlí mu zač je v Pardubicích perník.
Jenže mi začal sahat do mixu a přehrávačů, že tohle hrát nebudu! A to už jsem se musela bránit.
jenže já nebyla schopna toho klučinu z podia vytlačit. I když byl malinký a ještě bez mužské muskalatury, já na něj vůbec neměla!
Jestli čekáte happy end v tom jak ho ochranka vedla za uši z areálu tak se mýlíte. Jakmile se objevila, kluk zdrhul a zanechal za sebou posunutý stůl a mou poškrábanou ruku.

.......................................................................................................................................................................


Hodně se diskutuje o tom jak je hormonální léčba nedostatečná a jak nefunguje. O tom já nehodlám polemizovat. Funguje krásně!
Jen je třeba nemít zavřenou pusu.
Aktuálně beru 6mg Estrofemu a 100 mg androcuru denně. Začínala jsem na 6 a 50. Jsou to tři měsíce kdy mi Mudr zvedla estrofen.
Bylo to skoro stejné jako při začátku HRT, Já se začala viditelně měnit, před tím to tak trochu začalo stagnovalo. Opět mě tedy začali bolet a růst prsa a konečně se začal přesouvat tuk a tvarovat postava.




Myslela jsem si že čekání na komisi a pak na operaci bude podobně vypjaté peklo, jako bylo čekání na hormonální léčbu. Jenže opak je pravdou.
Teď to plyne tak nějak pohodově, žádný stress, je mi fajn hezky to utíká. Práce mě baví, nikdo nic neví, od úterý jsem tajně zamilovaná do nejlepšího kamaráda od šéfa :-) Koupila jsem si nové vysněné šaty.
Krom toho že chybí nějáká ta láska, žiju svůj sen!
Komise přesně za měsíc a za čtyři týdny po komisi konzultace a přidělení termínu u Mudr Vřeského.
Nečekám po ní zázrak, ale bude fajn že to tam nebude a už se nebudu muset bát, že mě vyoutuje rodné číslo a dalších milión věcí které ten život udělají zase o trochu příjemnější než je teď!
Těším se!