Říjen 2016

Komise & Budu vším čím budu chtít!

13. října 2016 v 19:21 | Vlasti
Koukám se na svůj poslední článek a dochází mi, jak dlouho jsem nic nenapsala.
Tedy milý deníčku, promiň!
Ale i tak to asi bude nejkratší příspěvek co jsem kdy vyplodila.

Myslela jsem si, že přeměnou pro mě spoustu věcí skončí. Že to prostě, už nepůjde. Nevadilo mi to. Říkala jsem si, Vlasti vyděla jsi kus světa, vystupovala a podílela na akcích s různými V.I.P a tohle mi nikdo nevezme. To bylo, zažila jsi to, bylo to fajn, ale teď už povedeš jiný život. Ženský, usedlejší! A budeš mít na co vzpomínat!

Původně jsem chtěla psát článek, co všechno bylo od posledka pro mě poprvé.
Poprvé na pláži, první koupání jako ženská. V práci pro všechny ženská....
A najednou poprvé na velké akci jako ženská v krásných šatech a to hned v Polsku!
A jaká byla legrace, když za mnou do V.i.p. salónku přišla mladičká servírka a byla tak vynervovaná, že přestala mluvit anglicky a jen koktala :-) (myslela si že jsem hlavní hvězda večera)
Vše je úplně jinak, žiju jinak, svět se ke mě chová úplně jinak! A já mám konečně pocit, že svět není naruby!

Nebo taky poprvé a vlastně i naposledy u komise. (pro nezasvěcené: Komise pro změny pohlaví u transexuálních pacientů)
Možná že si to taky pár vět zaslouží!
Komise jsem se nebála, brala jsem to jako formalitu, všechny požadavky jsem splnila bez toho, aby někdo musel přivírat oči, doporučení od psychologa i od Mudr bylo OK, a komisi jsem nemusela nic zamlžovat.
Dokonce ještě v předvečer komise jsem usnula bez počítání oveček a spala klidně celou noc!

Jenže sedím ve vlaku a začínám být úplně vynervovaná! A čím jsem blíže Praze tím víc!

Stojíme s kamarádkou na Palackého náměstí kde sídlí ministerstvo, mám hodinu čas a nejde ze mě vypáčit kloudné slovo.
Po hodinové procházce na náplavce znovu stojíme kousek od budovy ministerstva sleduji co jde dovnitř a nemám odvahu tam jít sama.
Tedy původně jsem nechtěla, aby šla kamarádka se mnou dovniř. Myslela jsem, že jí posadím do nějaké přilehlé kavárničky a tam na mě hezky počká a jak budu hotová, vyrazíme do víru velkoměsta!
Ale nakonec jsem byla ráda, že bez ptaní šla se mnou!

Nadosmrti bude pro mě vzpomínka na komisi spojená s flitrovými lodičkami velikosti cca čtyřicet šest na dvaceticentimetrovém podpadku. (Pokud to někoho zajímá, chodit se v tom nedá, jak jsme viděli!) Do teď mě mrzí, že ve mě při čekání zvítězilo slušné vychování a já tu spoušť fotoaparátu nezmáčka. Ano ty lodičky nemám vyfocené, což mě děsně mrzí, už jen kvůli tomu, že by se skvěle vyjímaly jako hlavní fotka k článku!
To bylo předsálí, samotná komise už tak vzrušující a nebyla.
Celkem tři otázky, což bylo pět minut i s právními formalitami a bylo hotovo!
A já to třesocí se rukou podepsala.

Možná bych měla zmínit, že většinou tam byli kluci FtM a to tedy nebylo stresující pokoukání! Ba právě naopak, jeden fešák vedle druhého!

Já už několikrát psala, že komisi nevnímám jako nějaký zásadní milník. To byl jen schůdek. zásadnější věci se teprve stanou. A tím bude konverze, tedy operace.

Pár gratulací k absolvování komise přišlo, já se tím moc nechlubila, jak říkám opravdu to beru jako formalitu. Jenže jedna mě potěšila: "Teď už budeš vším čím budeš chtít"
V těch pár slovech je schováno tak strašně moc moudra, tohle mohl napsat jen ten kdo, už si tímto prošel a sáhl v životě na dno.

Ano je to hluboká pravda, přeměna se chýlí ke zdárnému konci. na jejích nažáktu stál ošklivý tlustý chlap na pokraji odchodu ze života. Teď? No to ať soudí jiní! rozhodně jsem nadšená z toho co vidím v zrcadle jak se ke mjě chová okolí a ten život mě fakt baví!
Jsem jen krůček od splnění mých nejtajnějších nesplnitelných tajných snů, stále mám strach že se jednou probudím a ten senzační a krásný sen bude jen snem!
Jenže není!
Tedy: život máme sami ve vlastních rukou a je jen na nás co s ním uděláme a kým v dalším životě budeme!

KONEC?
Ale kdepak!
Už jen proto, že se stále měním a prsa stále rostou! :-)