Den nula a den jedna

9. února 2017 v 17:34 | Vlasti
Asi už víte, mám to už za sebou!
Procházka růzovou zahradou to není, ale myslela jsem že to bude horší.
Protože se na půjčeném telefonu velmi špatně píše omluvte chyby a strohost. Můj krásný bílý telefon se čtyři dny před nástupem do nemocnice pokazil a u toho stihl vymazat většinu kontaktů z Googlu. Naštěstí zůstal kalendář, bez něj bych byla úplně v háji. Mám tam kdy kde nastoupit kdy na které vyšetření atd.

Tedy včerejšek.
Sotva jsem stihla odeslat včerejší příspěvek, už mě vezli na sál. Malé zklamání bylo, že jsem neviděla zářivky střídat se na stropě, jako v tunelu tak jak jsem o to vysnila.
Na sále jsem byla brzo takže jsem čekala až vyvezou paní co byla predemnou.
Pak se uklizelo a já si mohla prohlédnout sál na kterém byla děsná zima .
Taky byla u toho jak mi stavěli kozu. No za vědomí bych tam ty nohy do praku nedostala! Vlastně teď i vím proč mě bolí i kyčle :-)

Operační Team se někde zdržel tak jsem mohla pokecat s anesteziology.
Teda jsme se tam nakonec skoro ani nevešli, kolik nás bylo!

Měla jsem strach ze mě uspi a probudí mě příšerná bolest.
Spíše jsem se výborně prospala. A vzbudil mě záchvat zimnice jak jsem v té zimě prochladla.
Pak si pamatuji dospavaci pokoj a příšerné horko a bolest. Jen jsem zaslechla že mi můžou dát analgetika za dvacet minut. Z dvaceti bylo trictvrte hodiny a další čtvrt než zabrala. Taky mi sundaly ty vyhřívací dečky které mě málem upekly.

Pak už to bylo snesitelne.
Jen jsem nesměla pohnout pánvi. To se pak zase ozvalo.
Když jsem se nehybala tak to šlo.
Každý sebemenší pohyb opravdu bolel.
Večer mě úplně vyděsila noční sestra jestli jsem už vstala!!!
Neeee a nehybat se mnou, vyděsila jsem já ji!

Jak jsem sebrala trochu sil tak jsem si hned napsala o číslo na Vreskeho, že bych volala kdyby něco. Terka v Motole stávala až sedmý den po vydání fantomu.
Měla jsem strach ze mi to pocuchaji.
Naštěstí v noci za mnou přišel Primář. Jeho příchod mě sice vyděsil zjevil se v temné chodbě jako nějaký zloděj :-o

Hned jsem to s ním probrala a překvapil mě tím že bych další den měla na chvíli stát.
No v tom okamžiku mi to znělo. Asi jako že mám zítra hrát hokej proti konkurenční chirurgii.
Vždyť jsem se nemohla ani hnout! Slíbil že mi tedy upraví medikaci.

Člověk si musí dát pozor na neinformovany personál, ráno to bylo zase horší, protože mi došla kapacka a ošetřovatel ještě chtěl ať se zajdu umýt k umyvadlu! No to těžko když že mě visí 4 hadice!
Nakonec mi umyvadlo přinesl ať se tedy umyju z postele. To jsem bojkotovala, nemohla jsem se ani pohnout.

Poté přišly sestry nakonec mě od dezinfekce a krve umyly aspoň částečně.
Ale i tak to bylo peklo.
Pak jsem konečně dostala prášky a usnula.

Měla jsem pocit, že pospavam celý den a že už musí být večer.
Po složitých peripetiích jsem zapojila vybity telefon do nabíječky a v šoku zjistila, že je teprve jedenáct dopoledne. Několikrát jsem se na telefon dívala zda se nepletu!
Ještě že je ta postel elektricky nastavitelná. K zásuvce nahoře ve zdi jsem dojela a kousek se i natáhla.
Jeeee já se pohla a neumrela!!!

Pak byl oběd kdy jsem zjistila že jde i na půl sedět když mě postel zvedne.

Joo a ryba byla fajn, i když za vypadala příšerně.

Po obědě přišly sestry s tím že musím na chvíli postavit či sedostat. Což jsem odmítla zda je tohle opravdu nutné a jestli to nenecháme na zítra.
Prý to být musí!
Nakonec to šlo téměř bez bolesti. Až jsem byla sama překvapená. A ve stojaté poloze zůstala déle než bylo potřeba. Aspoň se trochu spravila pravá noha ve které jsem
Od operace vůbec neměla cit a byla jako když si ji prelezim.
Noha je stále trochu horší ale už to tolik nebolí, teď se to dá přežít.
Jo a už jsem viděla svůj krásný klín. sice ještě zafacovany ale bez trapné boule!!!!

Málem jsem zapomněla na vizitu. To jsem úplně vyprskla smíchy!
Doktor chtěl od sestřičky vědět s čím tam jsem. A ta to nechtěla říct aby to neslyšela ta paní, co u mě v pokoji čekala na operaci.
Nakonec ji zachránila Konverze! Jo tak řekl doktor a už se rval pod peřinu, což mu sestra zatrhla, že se to může sundat až pondělí!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anita anita | Web | 9. února 2017 v 23:01 | Reagovat

Ty zijes houstone?  To je
Skvelee!!
Nevriskej tolik:)
Mudr vresky ma jenom
2 Usi:))
Blahopreju a vez ze ma..
Ma spojeni s ..prahou
!!

2 Miriam Miriam | 9. února 2017 v 23:28 | Reagovat

Přeju Ti, ať už to nebude bolet...
To nejhorší už máš za sebou... ;-)
Už bude jen líp... :-)

3 KaiLee KaiLee | Web | 10. února 2017 v 10:55 | Reagovat

To zní skoro jako sen. Gratuluji, a snad to bude bez komplikací. Snad se taky dočkám. :D

4 Kristýna Kristýna | 10. února 2017 v 13:07 | Reagovat

Hlavně ať na tom posledním kuse cesty za snem nemáš žádné komplikace. :-)

5 Míša Míša | 10. února 2017 v 17:47 | Reagovat

Přeji, ať se vše dobře a hlavně rychle zahojí. :-)

6 Míša Míša | 10. února 2017 v 21:26 | Reagovat

[3]:V to doufáme všechny. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama