Den třetí, až sesty, aneb svědí mě pipina :-P

14. února 2017 v 17:58 | Vlasti
Doplněno v 21:00


Ahoj
Nebojte, nepíšu protože bych měla komplikace, ale proto, že se toho moc neděje a mám úplně husí kůži psát na tohle půjčeném telefonu.
Mám půjčeny telefon od operátora, protože ten můj se odporoucel!
Sice pěkný, skoro všechno jede, ale to psaní je příšerné!
Nebýt mu,j tak už je třikrát rozplacnuty o zeť a dvakrát letěl z okna. Prostě odezva na psaní je stejná jako u mého prvního dotykového telefonu který jsem si koupila před deseti lety. Píše úplně něco jiného místo l maže místo N dělá mezery.
Jediné co na něj platí je psát pomalu.
A na to jak mám dostatek času nemám nervy.
Takže opravdu jen zjednodušeně.
Den tři: první procházka po chodbě, tj asi deset metrů k sesterne.
S tím chozenim problém nemám, to docela jde, moc nebolí, horší je vždy vstanuti a zase lehnuti bez sednuti.
Taky jsme byli od sesterny zahnany sestrou zpět
Na procházku mě vzal sanitar, prostě měl pokyn abych chodila,( neskutečný rozdíl od sestricek které jsou většinou opatrné a nechtějí ublížit). Takže mě vytáhl z postele bolest nebolest jako pytel brambor.
Ono mi to nevadilo já se projít chtěla. Jen zarvani hned ji vezměte zpátky než Vám zkolabuje nevidíte že má úplně šedé rty?
No co potřebovala jsem se jen napít.

Den čtyři, to už bylo zajímavější. Už snad od nulteho dne mě.strasila jedna věc a kvůli ní jsem nechtěla ani ze začátku jist.
Prostá a běžná záležitost, stolice. To mě napadlo až po operaci. Jak na to, když to přesně tam dole mám celé rozebrane a zrovna od tama jdou i hadičky. Plus jaká to bude bolest vytlačit ven? A nic nepotrhat?
A další věc záchody jsou 50 metrů a na jezdící židli tam rozhodně nepojedu, musí se sedět.
Samozřejmě se mě pořád ptali zda stolice byla, legrace bez pomoci jsem se nedostala ani k umyvadlu.

Vydržela jsem to.do.soboty a večer mi navrhnul sestra Jarek že mi v neděli ráno dá projimadlo. (výkon! naposledy jsem byla v úterý večer)
Skvělý nápad bez toho bych to nedala.

No a takto jdou pomalým krokem mě dny dál. Jen ležet na zádech a moc se nehybat.
Jednou mi je líp podruhé hůř.
V pondělí už to bylo celkem otravné. Dneska méně, to už se těším na zítřek kdy jdu na sál aby mi vytáhli fantoma dreny a ještě udělali nějakou drobnou kosmetiku.
Řekla bych, že teď mě asi nejvíce bolí ty dreny.
Sem tam zaboli i jiné věci ale spíše jen sem tam takové skubnuti.

Zatím nějaká velká euforie není, zatím ji prebiji ty každodenní starosti. Ale sem tam si trošičku zabrecim radosti, jako když jsem řešila co mě dole svědí a zjistila že to je tím že se hojí pipina!

Těch myšlenek je samozřejmě spousta ale jak jsem psala brzdí mě telefon.

Aspoň že jsem si vzpomněla na poslední dva dny v práci.
Poslední týden bez hormonů jsem měla pocit jak jsem v práci věcná, nežensky bez emocí výkonná. Měla jsem takový nedobry pocit že vykukuje kousek chlapa.
No poslední den v práci a šéf odbehl na jednání nechal zapnutý svůj notebook připojený k bedynkam. Hrála tam hudba nevadila mi líbila se tak jsem ji nechala. Ale pak se zapnula další složka a už se mi to nelíbilo. Tak jsem šla ten přehrávač v notebooku vypnout.
No nenašla jsem odkud to z toho počítače hraje, tak jsem na něm stáhla zvuk a vyřešeno.
No druhý den ještě z nemocnice jsem tam zaskočila, abych vyridila nemocenskou poslala věci účetní a dodelala drobné resty.
A našla šéfa jak téměř mlátí notebookem o stůl, protože mu nehraje.
Máte stažený zvuk říkám já. Ježíš proč???? No ono to hrálo a já to neuměla vypnout. Tak jsem ho stáhla!
A proč jste nevypnula bedýnky? Jejda to mě nějak nenapadlo. Přišlo mi to jednodušší. No co šéf trochu hudral na ženskou logikou a já byla spokojená. Jsem prostě žena i bez hormonů!


Dopsala jsem a do půl hodiny jsem byla hlavní hvězdou kovbojky.

Před zítřejší operací jsem šla na velkou, samozřejmě velké manévry. Ale už jsem věděla jak na to tak to bylo celkem v pohodě. Bez bolestí.
Byla jen chyba v procesu čištění mého já. Prostě jsem byla na nohou čtvrt hodiny a došli mi síly.
Ono by se ani nic nestalo vše by se stihlo, kdyby sestra neměla telefonát a já stala ve sprše a čekala až mě odvede.
Druhá co to tam po mě uklizela mi sice nabízela ať si sednu, ale toho jsem se bála. Že raději postojim.
A najednou mi došli síly a já se neudržela na nohou.
Asi jsem je vyděsila, že jsem na ně nechtěla moc mluvit, prostě mi došla síla i na mluvení. Naštěstí nedošlo na elektrosoky a skončilo to jen u injekce 💉. A já byla za chvíli jako rybička. Skoro Teda :-D
Prostě jsem slabá a nejsem na to zvyklá, být slabá.
Ale i tak se to lepší!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anita angelb anita angelb | 16. února 2017 v 1:34 | Reagovat

Blahopreju mas cos
Chtela! !!vis??:)))
< holka moje takovy
Zuzo bych chtela i ja
Ty si myslis ze nemoc
Nice je pro srandu.?
Ze jo?;)))  
a ted vidis ze boli:)))
Ja takove neco
zazila 1988 no nebyla
to OP..:)))
Kdo je ten vresky?
Starej mlAdej?
NeznAm :/
Se drz smitec..
teckaaa :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama