Jedu domů, den desátý a jedenáctý

22. února 2017 v 19:02 | Vlasti
Nemocniční postel jsem vyměnila za tu domácí.
A teď mě plně pohlcuje rekonvalescence a péče o nový orgán.
Určitě napíší ještě o tom co jsem opravdu v nemocnici potřebovala a k tomu pár postřehů.
Ale teď se ještě ve zkratce vrátím k posledním dvou dnům v nemocnici.
V neděli dopoledne měla jít ven fantom a cevka.
Z toho druhého jsem radost neměla. Strašně jsem se bála jestli se rozčůrám. S tím že mi to necura bojují od mala a poslední roky se z toho už stalo peklo. Není nic horšího než nemoct se vyčurat když se mi strašně chce a pak člověk podřizuje celý život tomuto problému.
Po loňské operaci a následné medikaci jsem to skoro dostala o stavu normálu.
Takže možnost že mi to zase nebude čůrat byl velký strašák.
Návrat noční můry.

Když jsme se o tom o den dříve bavili s MUDr Vřeským, tak jsem mu říkala, že jestli má pochybnosti tak ať klidně cevku nechá, mě nevadí a počkám až se to více zahojí.

Vím že s uretrou měl při druhé operaci problémy.
A po operaci je vše napuchle i uretra, proto je rozčůrání vždy problém.
Tak jsem si chtěla ušetřit trápení.

Na druhou stranu jsem počítala s tím že ji vytáhne.
Proto jsem v neděli ráno pila jak nemocný osel. Chtěla jsem jít čůrat co.nejdrive po vytažení cevky.
A mít to za sebou.
Lup a cevka byla venku a začalo se řešit zítřejší propuštění a následná péče.
Naštěstí mi sestra nabídla odvoz sanitkou. Nechápu jak můžou holky z Motola jezdit domů metrem. Já bych dojela zase zpátky do nemocnice.

Doktor odešel a přišla sestra a začala řeším to mé inzeráty rozčůrání a mě z jejich slov došlo, že to bude opravdu problém.
Zase na druhou stranu jsem si říkala, že s tím mám letité zkušenosti a vím co dělat aby to šlo.

Mezitím co jsem do sebe lila jeden čaj za druhým, přivezli mi na pokoj slečnu se slepakem.
Bylo mi jí líto, užila si své, ale taky jsem z ní byla rozhozena. Buď brečela že ji to bolí nebo, když nebolelo pořád vstávala a někam se courala. Aby ji to zase bolelo a neříkala v bolestech.
No po třech hodinách od vytažení již byl tlak na močák už nesnesitelný a já si byla jistá že se dílo podaří.
Dobelhala jsem se na záchod celá natěšená a nic. Prostě najednou je to všechno jiné, vše napuchle necitlivé a necurajici ani násilím.
To bylo poprvé co jsem se v nemocnici regulerně rozberečela. Prostě ne a ne a ne ať jsem dělala cokoliv.
S brekem jsem šla do pokoje a cestou hlásila sestře že je průšvih že déle to už nevydržím a že to nejde a co jako budeme dělat?
To už zkoušíte teď? To vám nepůjde to je brzo. Nejdříve večer!

V pokoji jsem uvažovala co dál, jestli už nic nepit ať nemám šílené muka z ještě plnějšího močáku. Když mi evidentně nikdo cevkou nepomůže, nebo do sebe lit čaj dál a dej se vůle boží.
Psychicky jsem z toho všeho byla dost na dně. Dokonce tak že jsem napsala mamce, ať dnes nechodí že je tu holčina se slepakem ať ji nerušíme. Vždy jsme si při jejích návštěvách pouštěli biatlon a odborně jej komentovaly což bylo i dnes v plánu.

Mamka přecijenom dorazila a i ten biatlon se konal, škoda té bramborové Gabko :-D
No mamka chtěla kecat a řešit zítřejší propuštění, ale já ji brzdila ať s tím moc nepočítá. Opravdu mi z toho všeho bylo hodně špatně.
A už jsem ji pakovala pryč. Už to bylo tak špatné, že jsem ani nemohla chodit jak se mi chtělo na malou.
A povedlo se to! Neskutečná euforie a úleva!!! Brečela jsem štěstím!! Ani z operace jsem neměla takovou strašnou radost jako z teď!!!! Kdybych vyhrála miliony v loterii tak nebudu mít takovou radost jako z prvního holčičího čuraní.

Hned jsem se musela pochlubit sestrám, byly hooodne překvapené, že se povedlo tak brzy už odpoledne. Tj po šesti hodinách od vytažení cevky. Prý se většinou povede až večer spíše v noci.

Jen hlodal čertík zda se povede i po druhé.
Počkala jsem si zase až na maximální tlak a v noci se povedlo podruhé.

Máme tu pondělí a po vizitě přichází sestra a řeší propuštění a sanitku. Stejná která mě v den první operace chtěla zvedat ať se projdu.
Že ať si vezmu lístek a zajdu dolů do šatny pro šaty. Třeba jiná směna té paní co se mnou ležela a celou dobu bez problémů chodila ty věci přinesla. Já doteď nesměla sama ani na záchod.
A teď nejednou takový kus sama?
No bylo to tak tak a celou dobu jsem se musela pridrzovat zdi.
Nejhorší bylo čekání ve frontě na výdej oblečení. Odkud zrovna odcházela sestra z našeho oddělení. No fajn to.mi jako nemohla přinést? Tohle bylo fakt velké sousto! Já se při čekání musela opřít o zeť a ještě rukou chytnout za nějaký háček.
No jsem zpátky na pokoji, oblékání vzdávám a.leham si na postel že nikam nejedu. Možná tak za nejdříve za hodinu.
Za půlhodinu je tu zase ta milá sestra a dostávám nadano, proč nejsem oblečená, že sanitka už je tady. Nemám ani sílu odporovat, napůl se oblekam věci házím do kufru a znovu padám i v kozackach na postel. Jeee já tu málem zapomněla Arnošta, který se za tu dobu zde stal úplným maskotem :-D ty vometaku plyšový ty tu jako zůstáváš? Že ani nepipnes? Zato jedeš domů v kufru!
A slečna z vedlejší postele si trhá stehy smíchy, že když jej panují do kufru hlavou dolů.
Po včerejšku a noční operaci ji evidentně ulevilo. První co ráno jak ji přivezli z jipky sháněla, bylo kde se tu dá kouřit. A děsně se rozčilovala, že tu není kuřárna.
Prý bude kouřit na záchodě. Jediné štěstí že já jela domů. Na zakoureny záchod fakt zvědavá nejsem. To by letěli cigara do záchodu.

No nic je tu milý saniťák, zvedá mě z postele pomáhá do kabátu a pomaličku vede dolů do sanitky.
Jejda tak takového vsimaveho chlapa bych brala všemi deseti! A jak byl na mě opatrný a jak mi krásně pomáhal do sanitky. No krása. Úplný sen, jako bych byla secesní dáma a gentleman mi pomáhal do kočáru ;-)
Jízdu sanitkou jsem poloze pololežíciho střelce, ať dodrzime biatlonovy slovník ani moc nevnímala, jen jsem si žehrala na to že jsem si polštářek nesbalila do kufru, ale měla jej hezky pod hlavou.

Šikovný saniťák nedal jinak, než že mě musí dovézt až do bytu. Hehehe, toho pána se zlomenou nohou co jel s námi vyhodil před vchodem a rozloučil se. A mě hezky až do bytu? Když otevřela maminka tak měl úplně čáru přes rozpočet a evidentně zkažené plány :-P

A já hezky pravou nohou přes práh a hup do nového života!
Tedy přesněji hup do postýlky ty manévry mě utahaly!
Vlasti pěkně se vyspi, večer tě čeká první dilatace!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anita angelb anita angelb | 24. února 2017 v 10:26 | Reagovat

Hele ma mila to jako
Supky supky do zamestna
ni si chtela? ?:ll rekonvalesence
Je dyl jako dilatace ..
to neni koupelna lecba
Kdyz odpocinuta prijedes
domu  .TO JE FAKULTNI
NEMOCNICE JA ZNAAAAM
ty neeee :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama