Březen 2017

To není sen, to je přirozenost a sebou do nemocnice.

3. března 2017 v 18:44 | Vlasti |  PŘEMĚNA
Stále se mě někdo ptá jak se mám a jaké to je když se splní sen.
To mě nutí se nad tím zamýšlet,
Ano splnil se mi nejtajnější holčičí sen, ale je to úplně jiné než když si splníte sen krásnými šaty, vysněným autem, nebo bytem. To je věc která se stane najednou a je to. Máte tu věc a jste šťastní. Jedno jak jste k ní přišli, zda našetřili půjčili si, nebo dostali. V jeden okamžit ji nemáte a v druhý ano!
To co se se mnou děje, je věc která je dlouhodobá. Nic nebylo přes noc. I ta operace je na dvakrát a dlouho trvá než se vše stabilizuje a začne vypadat a fungovat jak má.

Prostě spíše se cítím fajn a přirozeně i když stále vše bolí!
Jako bych žila tak, že dříve nic nebylo a byla to jen noční můra! Ono poslední dva roky jsem dělala, že to tam dole není! Vyhýbala se pohledu na to a i na noc jsem to měla stánuté abych neměla v kalhotkách bouli. No a teď to tam není doopravdy!
Teď jsem to prostě konečně já! Nedokonalá ale svá! Už nemusím otáčet či zakrývat zrcadla v koupelně! Nedostanu z toho co vidím v zrcadle záchvat vzteku. Spíše naopak, teď mě pohled na jisté části potěší. Jako třeba vcčera a já si štěstím trošku zabrečela. Vlastně člověka těší i ty nepříjemné starosti, jako kupováni vložek nabo ještě zajímavější, nákup vaginálních čípků. Prostě přirozenost, nikdo se neptal a nedivil ani nezvedal obočí.

Já jsem já a teď už dokonce i s příponou -ová na konci jména, další fajn pocit. Prostě vše jak má být! jen na to nové rodné číslo si ještě pár týdnů počkám. Ale co to je drobnost, spíše se netěším na obíhání školy, operátora a pojišťoven a tam se všude vyoutovávát. No co teď už to bude opravdu naposledy!

Ale pojďme na důležitější věci, Už byla poptávka po tom co jsem slíbila:
Tedy co sebou do nemocnice a malé typy jak se tam chovat!

Ještě upozorňuji, že tohle platí pro Ostravu, v Motole to může být úplně jinak!

Před nástupem jsem četla a psala maily na všechny strany co si mám nachytat. Nutno říct že to byla pěkná kupa věcí!

Tedy co sebou?
Vlastně skoro nic z těch obsáhlých seznamů! Vše dostanete!
Z oblečení stačí to v čem přijdete, + župan nebo dlouhý svetr, přezůvky a teplé ponožky
Skoro není potřeba ani vlastní noční košile, dostanete erár a každý den vám ji vymění!
Ale pokud máte raději svou z příjemnějhšího materiálu vemte si ty košile aspoň tři! První dny strávíte v eráru a pak si vezmete vlastní.
Dále se mi hodili síťované kalhotky, ale nemusí být nakonec se tu taky našli!

Dále klasika: Toaletní potřeby, kartáček pastu, Sprchový gel. A pozor nezapoměňte na žínku! Možná pár odličovacích tampónů a papírové kapesníčky. A na co nezapomenout tak to jsou ubrousky na intimní hygienu! A vezměte to největší balení! Aspoň 50 kusů! koupíte to v dětských potřebách!

Telefon, nabíječku a k němu sluchátka! Nějaké knížky. pokud máte krátkou šňůru z nabíječky, kupte si co nejdelší!

A co se mi opravdu hodilo, tak vezměte si sebou malý polštářek, může být i trochu tuhší! Bude se opravdu hodit!

Je potřeba si uvědomit, že nejedete k moři :-) ani se předvádět na kolonádu do lázní!
Tady to kompletně proležíte!

Není sebou potřeba tahat notebook, já vše odbavila (maily, blog, filmy, youtube) chytrým telefonem a i mít notebook tak jej stejně nevytáhnu! Ani si nedokáži představit jak bych jej lovila z kufru na zemi! První dva dny jsem se do něj ani nedostala!

Ani krásné nové kalhotky nebudou potřeba, když už vezmete nějaké krom těch co budete mít na sobě, tam maximálně staré. Čím víc vytahané tím líp, stejně je zničíte! Ale ty se mi spíše hodili doma, kdy jsem zjistila že jsou lepší než síťované kalhotky!

Další kapitola je jídlo,
Nečekejte stravovaní jako v interhotelu u Polreicha, i když třeba proti fakultce v Porubě to bylo o třídu lepší! Jen bych to nenazvala nemocniční dietou, ale spíše Výkrmovou, čtyřikrát do týdne knedlíky, sladké snídaně, tukové rohlíky a k tomu tučná vysočina.
Mě vždy stačilo sníst polovinu toho co přinesli.
Co doporučuji, dvě lahve neperlivé vody, může se hodit viz níže, taky pár kousků ovoce, a když bude nejhůře tak knekenbrod.

A tím se dostáváme k pár tipům co si v nemocnici pohlídat nabo jak se chovat.
Samozřejmě budete mít dostek čaje, jen se může stát, že bude na oddělení nějaký problém a nikdo nebude mít čas zrovna nosit čaj! Proto sebou tu vodu!

Jak jsem psala jídla je dostatek, jen to časování! Snídaně v osm či později, oběd o půl dvanácté a večeře o půl páté. Tj mezi večeří a snídaní může být i šestnáct hodin bez jídla! Já se později poučila a když jsem nesnědla něco na snídani, nevracela jsem to, ale nechala jsem si to na druhou večeři!

Pamatujte! Ne vždy je tam plně poučený personál, který ví co s vámi! Neberte to špatně nejste tam sami!!! Sama musíte vědět co a jak!
Tak například večer před operací si říct o projímadlo, ať se co nejlépe vyprázdníte a pak následně můžete jít co nejpozději od operace na velkou! To byla první věc, kterou jsem si po operaci uvědomila a pak se bála! A taky jsem ze začátku raději téměř nejedla! Hlavně ať nemusím na velkou! Když daná věc přijde, znovu si řekněte o projímadlo! S ním to nebudu až tak náročné a bolestivé!

Další věc, druhý den po operaci se nenechte vyhnat od personálu, že si máte zajít k umyvadlu na hygienu! Ten sanitář to třeba ani neví, že nemůžete chodit! Čím méně se hýbete tím to méně bolí a taky si nic nepotrháte! Ať vás pěkně umyjí v posteli! A s tím souvisí další věc!
Nechte si první den po operaci pořádně umýt záda a hlavně pozadí, stehna a vše kolem kde to nebude zavázané!
Budete celá žlutá od dezinfekce a jak se začnete v posteli potit pěkně to pálí a dělá odpruzeniny!

Nedělejte hrdinku a přiznávejte že Vás to bolí! A vyžadujte injekce a léky proti bolesti! S nima to půjde o hodně lépe a ušetříte si trápení!
Nečekejte že je Vám dají automaticky! Ještě jednou opakuji řekněte si o ně! Máte je napsané, a personál je nedá automaticky!!!!!!!

Ještě se vrátím k tomu polštářku!
Musíte počítat, že celou dobu v nemocnici strávíte na zádech v leže či pololeže. Sedět nebo ležet na boku se moc nedá! Proto třikrát sláva za elektricky polohovatelné postele. Ty se budou hýbat za vás a taky se můžete sami polohovat a tím pádem měnit polohy, když už jedna nebude snesitelná!
Polštářek se opravdu bude hodit, Ať člověk dělá co dělá, potí se na zadečku, stehnech a zádech a to je velmi nepříjemné. Pak přijde vhod ten polštářek různě si jej budete podkládat, tak aby si daná část vašeho těla nadzvedla větrala a nedělali se proleženiny a opruzeniny! Nebo se dal s ním nasimulovat částečné ležení na boku!

Vubec můžu doporučit natrénovat si spánek na zádech! Já ho trénovala loni, když jsem ležela na urologii, a pak musela spát čtrnáct dní na zádech i doma. Ale měla jsem natrénováno tak to šlo.
A teď nemocnici se to taky sakra hodilo! Vlastně ještě pořád se nadá spát celou noc na boku, jen chvíli pak to začne bolet!

No a to je asi tak vše na co jsem si vzpoměla, když mě něco napadně ještě doplním!

Jejda a ještě dvě důleživou věc jsem zapoměla!
Jak jsem již psala, první dny po operaci jste opravdu nefunkční jen ležíte a jste rada že se menusíte hýbat! tzn nedostanete se ani do kufru! Proto je potřeba než Vás odvezou na sál vše hezky nachystat ať pak máte vše potřebné po ruce!
Tak tedy: zapojte si do zdi nabíječku na mobil a kabel tak aby jste na něj dosáhli! A do stolku dejte knihu a toaletní potřeby!

A ta druhá, pro někoho samozřejmost, ale raději připomínám! V předvečer operace si velmi důkladně oholte místo operace i vše kolem, vzláště kolem konečníku! Takže sebou žiletku!

Specifická rada bude pro toho kdo do nemocnice přijde až v den operace!
Chystat na operaci se budete na předoperačním pokoji! A pak Vás až se stabilizujete převezou na standartní pokoj. V okamžiku odjezdu na sál budete muset mít všechny věci v kufru! Krom přezůvek a toaletních věcí, které vám sestry poté dají do stolku!
Tak tedy mobil a nabíječku si dejte k toaletním potřebám! Ať na ně v první dny dosáhnete!

Jen doufám ,že jsem někoho nevyděsila. Já nerada maluji na růžovo. Nebudu tedy psát nesmysly o tom jak to nebolí a že si za týden po propuštění z nemocnice otrlejší jedinec zaběhne maraton pod dvě hodiny.
Ano oprace je bolestivá, jenže dá se to přežít. Ta motivace je přeci obrovská, člověk to nedělá pro zábavu či z plezíru! Je to vyvrcholení velké životní cesty!

Taky z mých článků jste mohli nabít dojmu jak je personál nekompetentní a že Vás tam nechá shnít ve špíně a hlady. Kdepak, opak je pravdou je tam spoustu úžasných sestřiček které ví co přesně s Vámi dělat a co ne! Jen je to tam jako všude jinde, málo personálu a moc pacientů. proto se může někdy stát že se sestry věnují těm akutnějším případům!

Jak se tak koukám dneska to moc veselé nebylo, na mě až moc strohé a přímé!
Veselé je to ve skutečnosti! Šlověk se probudí a ví že už je žena a neumírá hambou když musí ukázat rozkrok!
Tenhle pocit přebije každou bolest! A co teprve když poprvé vidíte vlastní tělo a je to tělo ženské?
K nazaplacení!