Duben 2017

Zázrak se stal! Jsem žena od narození

11. dubna 2017 v 23:42 | Vlasti
Ano zázrak , volejte haleluja! Anebo ne, stačí když se usmějete :-)
Tak jako já, před pár dny v obchodě na pána, co volal:" pusťe slečnu má jen tři věci v košíku"
A k úsměvu mám i dnes velký důvod. Právě jsem si vyzvedla svůj nový rodný list s krásným ženským rodným číslem! A ještě krásnějším F v pohlaví dítěte.
Před těmi X lety se tedy opravdsu narodila holčička :-) Jen to příroda nějak popletla, nebo to zblbli na té matrice? To je už teď jedno, vše napraveno!
Já vím zase blbnu, o zázracích jsem psala snad stokrát! Jenže zázrak se k dnešku uzavřel.
Uvědomila jsem si to těsně před tím než jsem lezla do sprchy. Kdy jsem jen v tričku a kalhotkách tančila u zrcadla a usmívala se sama na sebe! Proč taky ne, vždyť v zrcadle tančila celkem hezká holka.
A mě konečně došlo, kam jsem se až dostala. Alenka v říši za zrdcadlem je proti tomu úplný čajíček.
Kam jsem to došla? Za všechny hranice fantazie! Jen si to zrekapitulovat!
Začnu u těch skromných přání, nechtěla jsem být ošklivým tlusťochem.
Od puberty jsem snila o tom, že nebudu mít ošklivý křivý nos a snila o plastické operaci nosu!
I jako úplný bezvěrec jsem se modlila ke všem východním a i západním božstvům abych neměla ty hnusné vousy.
A v úplně nejhlubších dětských snech, které jsem si jako dospělá ani neodvážila snít jsem byla holka v šatech.


Vše splněno, dokonce mnohem hlouběji než jsem si dokázala kdy přát, nožná ještě kdysi v těch tajných holčičích snech kdy přišla jednou za rodiči krásná dospívající holka a řekla to jsem já a jsem zpátky!
No a teď v tom zrcale jsem si to mohla říct: to jsem já!
Jsem to já a sen se nerozplyne, pokračuje!
Hnusný, tlustý, nemladý, nešťastný chlap zmizel!

Možná jsem právě překročila tu hranici kterou jsem si stanovila, nehodnotit sama sebe a svůj vzhled.
To musí hodnotit jiní.
Ne, nedoufejte! Svou fotku sem nedám. Myslete si třeba, že úříšerně lžu a mé články jsou výplodem mé fantazie. A ve skutečnosti jsem příšerná vobluda něco jako kombinace vyhublého travesťáka s ježibabou z Mrazíka, jak si myslí spoustu škarohlídů co se mi tu sem tam snaží kazit ovzduší. :-)
Jenže co když je opak pravdou? No třeba sem někdo kdo mě zná a viděl, dá koment, jak to je ve sklutečnosti!

Slíbila jsem seriozní články o tom co sebou do nemocnice, nebo jak se hojím a kdy by člověk mohl po operacích nastoupit do práce a kdy je schopen se o sebe postarat.

Jenže můžete chtít něco seriózního po ženské co má v posteli tři plyšáky a každý večer jim domlouvá, aby se v noci tolik neroztahovali?
Nebo při lezení do sprchy pokaždé bez vyjímky domlouvá svým prsam, prsou, prsami ne Kozičkám:" holky supr, už začínáte vypadat! Krásně rostete! Už to není úplná ostuda, ale pozor neusnout na vavřínech rosteme dál! Ideální to ještě není, tak tedy šup šup!"

Teda já dneska nechtěla ani psát o sobě, vlastně jsem i měla původně v úmyslu vytvořit informativní článek.
Chtěla jsem jen pár řádků euforie, já chtěla napsat i o jiných holkách na stejné cestě. Kdy taky ještě před pár dny nevěřily ve výsledek a teď jsou v euforii také, třeba Eli, když jí u doktorky měli za paní, po pár dnech na HRT. Nebo o Zuzce, která byla dnes na kontrole po operaci u primáře Vřeského, či Niki, terou čeká příští týden. Tento blog by už neměl být jen o mě, ale i o Vás ostatních.
A hlavně o naději, o naději na nový život!

Pro mě se už přeměna uzavřela a dalo by se říct, že stříhám cílovou pásku, jenže ne! Tohle cílová páska není! TO je startovní!
Já postoupila do dalšího levelu hry zvané život.
A stojím jako nový člověk s novými úkoly zase hezky na startu, takže co teď dál, nová práce? Nový partner?
Ale když restatr tak restart, tedy pořádný, co tak právnická fakulta?
Že na to nemám?
Ale jděte zázraky se dějí, že ano?


A nebojte, já to zítra dopíšů i s pár zajímavými daty!



Už je zítra, tedy zase dneska :-) tedy 12.4. a já neméně v euforii pokračuji v psaní článku!


Je mi jasné, že pár dat bvych se dát měla. Třeba o tom jak dlouho trvalo přidělení rodného čísla.
8.2. 2017 to si asi budu pamatovat celý život den konverze! Ještě z nemocnice jsem vyřídila u Mudr Entnerové potvrzení o změně pohlaví.
Na matrice jsem byla první den možný den po propuštění z nemocnice tj 23.2.
27.2. jsem dostala potvrzení z změně jména a vzdala se práva na odvolání a matrikářky začali řešit s ministerstvem změnu rodného čísla. To trvalo přesně šest týdnů, jak paní matrikářka předpovídala. A tedy včera 11.4. jsem si vyzvedla rodný list.
A dnes jdu vyřídit nový občanský průkaz.
Pamatuji se jak jsem z toho před rokem a čtvrt dělala vědu. Ladila účes, make-up s řešila které náušnice a čekala na vhodný okamžik kdy po laseru nebudu mít černý obličej.
Fotka se povedla a já do dneška nemám problém ukazovat občanku! Je tam bezpochyby ženská, že je ošklivějšíé to nevadí. Na průkazovém fotu každý vypadá jak trestanec.

Děsně fajn, že to numusím řešit, prostě si tam odskočím když půjdu dneska odpoledne na chvilku do kanceláře. Ať si mě cvaknou tak jak běžně vypadám.

Počítám že mi dneska procvaknou občanku a dají lísteček s novými daty.
S tím si oběhnu kolečko po pojišťovnách, operátorovi, změnit vysvědčení a diplomy (na to se netěším). A za čtrnáct dní nástup na operaci čela. Pak vyzvednout novou občanku a zněnit řidičák a techničák od auta. Velký nadvakrát, protože na velký TP jen připíšou změnu. Což je víc než pitomé, tak jej po té roztrhám a za týden půjdu znovu, že mi jej roztrhal pes ať mi udělají nový, kde už bude jen nové jméno a rodné číslo bez minulosti.

A to snad bude všechno.

Některé z Vás zajímalo, kdy je člověk funkční po operaci a kdy může začít chodit do práce.
Každopádně je to asi inviduální a každý to má jinak.
Mé resumé je takové: člověk se přinutí a dá se fungovat i třeba tři týdny po operaci. Ano hrála jsem na jedné akci po týdnu a půl od propuštění z nemocnice. Slíbila jsem to dlouho dopředu a nějak špatně spočítala.
Sice jsem to zvládla, ale bylo to vyloženě trápení zvýřátek a já si tím způsobila komplikace!
Počítejte s tím, že první měsíc od propuštění z nemocnice to chcec opravdu klid a když to porušíte tak vás tělo vytrestá!
Lepší je užít si to volno a odpočinout si! Stejně to poslední měsíce před operací byl děsný blázinec!
A do práce pokud neděláte horníka, nebo neděláte u odpichu na v hutích by se asi tak dalo po dvou měsících od propuštění z nemocnice! Ale upozorňuji, že stále to po této době není zahojené a nejsem stoprocentně fit!

Já jsem stále na nemocenské, ale aby se kancelář nesesypala dělám z domu a dvakrát týdně v době vycházek skočím do kanceláře.
Stejně mám za 14 dní zase nástud do nemocnice a během toho lítání po doktorech, tak by byla blbost to na těch pár dní ukončovat!


Já už jedno ukončení článku včera zvládla, ale stejně mám stále něco na srdci:
Dostala jsem se někam, kde holky které začínájí s hormony, nebo jen uvažují o léčbě, či jen tajně sní vůbec nevidí.
Je to pro ně vzdálené miliony světelných let a mají pocit, že se jich to skoro ani netýká. Že jsem už úplně někde jinde.
Ano jsem, ale také nezapomínám, že jsem taky byla tam kde ony!
Moc dobře si pamatuji, že nejvíce jsem hltala ostatní blogy v době kdy se to ve mě lámalo a kdy jsem čekala na první vyšetření u sexuoložky, a že to teda trvalo!
Dobu po Konverzi jsem si nedokázala ani představit, vlastně ani ten ženský svět!
A jen zoufale vzhlížela k holkám které to dokázaly!
Nedosažitelná meta pro mě byl začátek hormonální léčby!
Vlastně úplně původně jsem si říkala, tohle pro mě není, ze mě by byla jen vobluda marně parodující ženství!
Pak jsem měla jen malý sen prostě jen být ošklivou ženou v koutě, jen abych nebyla za chlapa to by mi tehdá úplně stačilo!

Dostala jsem se mnohem dál než jsem vůbec snila, stačilo jen chtít a jít za snem!
A já za ním došla! Tedy smysl a název blogu se naplnil.
Dál to bude cesta životem jedné ženské!

K nerozeznání a Ahoj léto!

6. dubna 2017 v 23:12 | Vlasti

Prosím když posíláte vzkaz z blogu a chtete abych Vám odpověděla zadávejte prosím svůj email! Pak to vypadá že jsem nafrněná a neodpovídám, jenže nemám komu, když na sebe nezanecháte kontakt!






Ahoj všem :-)
Tak už je to tady,
jaro nám dalo dalo malý závdavek léta.
Sice ještě vzduch létem nevoněl ani náhodou, ale teplé letní paprsky a snaživé sluníčko vyhnalo o víkendu teploty na téměř letní!
Po dlouhé temné zimě je to tady! Jaro zahnalo Moranu a já po měsicích bolesti tmy a koukání do čtyř stěn jsem se konečně rozlétla do světa.
Ano jsem to teď už opravdu já bez nějakého ale.
Moc se těším na léto, strávené u vody v lese a na loukách. Bikiny prosím sem! Jen se nemůžu rozhodnout zda ty černé s bílými tečkami nebo tyrkysové, či snad červené? nejlíp asi všechny :-)
Já vím že si ještě nějakou chviličku počkám. Ještě mě toho čeká.
Jen prostě už vím jaké to bude!
Žádné schovávání, žádné maskovaní či stahování! Jsem ženská všude!
no a tím bych mohla skončit.

Jen by to zase byl další článek o ničem. Sice bych si užila jeho psaní, možná bych pár řádků přidala a ještě více popustila svou fantazii jenže ke čtení by to asi až tak nebylo.
Ne ne kdepak dávnou už nepíšu sama pro sebe.
Tak tedy ať je o čem číst.

Hodněkrát jsem psala o tom jak můj blog změnil funkci od vypisování depek a mého neštěstí po prvotní nadšení a radosti a tužby. Až do současného stavu, kdy chci ostatním ukázat že to jde a že to může být výce než fajn!
Možná trochu kostrbatě napsáno, ale co! Nic lepšího mě momentálně nenapadá a nebudu plýtvat básnickým střevem, na věc kterou jsem už popsala a vysvětlovala několikrát. Proč taky když mi myšlenky běží už uplně jinam. Ano do léta!

Pro další článek vždy potřebuji nějaký impulz tedy při mé lenosti spíše několik než jen jeden.
Tak kudy dál ať to má nějakou vypovídající hodnotu?
Tak třeba tím, jak to se hojím po operaci.
Nejlíp vše vystihuje to že už 14 dní chodím běhat a už celkem normálně sedím. Samozřejmě úplně vše v pořádku ještě není. Pobolívá to uvnitř v oblasti podbříšku, ale s tím se už dá fungovat a nebude to navždy.

K výslednému orgánu.
V pátek jsem šla posedět ven s pár kamarády. Jak jsem z toho sluníčka a náznaku léta ve vzuduchu a sama sebe v letních šatičkách a sandálkách byla vláčnejší a jala ukazovat nějkaké fotky v telefonu. A vůbec mi nedošlo, že hned vedle mám fotky svého nového orgánu.
Tedy ne že bych se nějak vyžívala v selfiečkách, to ne. Ale jak si člověk dolů pořádně nevidí, chtěla jsem si ji pořádně prohlédnout.
No teda děsná ostuda, že? Ukazovat někomu svou pipinu. Teda vlastně jí vlastně viděla jen kamarádka. A ta z toho byla tak v šoku a nenechala si to pro sebe, že jsem to musela ukázat i ostatním. Nedali by mi pokoj.
Tak vlastně proč ne? Stejně to na mě všichni ví tak co.
A já taky měla trochu pochybnosti zda je opravdu k nepoznání.
Teda Vřeský si ji chválil jak se mu povedla :-) ale znáto to: každá liška chválí svůj ohon.
Tak tedy reakce byla taková, že mi nevěřili že je to má výbava :-) prý si z nich dělám legraci a je to normální pipina.
Asi to další komentář nepotřebuje.
Asi nemusím psát nic o tom jak mě ta reakce potěšila.
Samozřejmě mě asi čeká ještě malá kosmetika v oblasti nad clitorisem. Mudr to tam chce ještě snížit, aby se vytvořil přirozenější zářez.
Whav fajn pocit tohle včechno mít! A nenít nic jiného. těžko popasat co prožívám.
Vlastně už ani nevím že to někdy bylo jinak. teď je to přirozené! A hlava mi nebere že to někdy bylo jinak. já ji přece měla vždycky.

Ale pojďme na jiné téma.
V pondělí jsem byla na svém junilejním sedmnáctém laseru. Teď už doufám že snad posledním.
Ten šestnáctý proběhl v listopadu a pomalu nebylo co laserovat jen rty a brada.
Vlastně už tehdy jsem si říkala je to poslední? Ne nebyl ani jsem tomu nevěřila. Tušila jsem že po před operací během vysazení hormonů tam zase něco naskáče.
Ale já se teď vrátím o dva měsíce zpátky. Je úterý 7.2. já mám po příjmu v nemocnici a zítra ráno v šest tam a "jde se na věc." Už více než týden jsem bez hormonů a v pátek jsem si depilovala nohy. Vždy si je vyškubu mám aspoň deset dní klid. Jenže já zjistila, že čtyřech dnech mám nohy jak ježek záda. Včechny chloupky vyrašili jako dobře pohnojená zahrada! A uplně všude a neskutečně pichlavé! No fuj to bude v nemocnici ostuda!
Prostě se splašili hormony :-)
No nic ono mě to tehdá až tak nepřekvapilo, jen jsem se bála zda mi to neudělá stejnou paseku na obličeji. Zvlášť když mi vycházel na termín operace Laser. Prostě už byl pomalu čas a zase tam něco maličko začínalo rašit. Jenže operace byla důležitější tak jsem nechtěla nic riskovat.
A teprve teď jsem se na něj cítila. Potvoráci vousáci Už se zase hlásili o slovo, ale už to bylo jiné. Nedělali takové to mužské zašednutí, snad jen velmi lehce na horním rtu. Ale to má i spoustu bio ženských. Prostě už to jsou prostě ženské vousky.
Jaké ale bylo mé překvapení když mi sestřička blýskala na celém obličeji a i na krku?
Prostě byli tam! Téměř neviditelné spíše jemňoučké chloupky. prostě se to vysazení HRT podepsalo i zde! Jenže na druhou stranu se po operaci výrazně oslabili chloupky na jiných místech. To mi dává naději, že i nad nima vyhraji!

No a jako vždy jsem se zakecala a utekla mi myšlenka, kterou jsem začala rozvíjet na začátku článku.
Na psaní potřebuji impulz.
A ten správný nepřišel s tím sluníčkem, ale s facebookem.
Mám moc ráda když mi sám nabízí a připomíná co jsem dělala a kde jsem byla, nebo jaké jsem měla myšlenky před rokem dvěma nebo ještě hlouběji.
A nedávno mi nabídl fotku kterou jsem udělala v den první návštěvy své sexuoložky.
Heeej ono je to jen dva roky?
Co to jsou dva roky v lidském žití? Jak moc se člověk může změnit za dva roky?
Před těmi dvěma lety tam ale stál někdo úplně jiný!
Nemyslím až tak fyzicky, to je jasné každému, že na hormonech se člověk krásně mění a rozkvétá!
Já si spíše připoměla své tehdejší rozpoložení, své tužby, potřeby, myšlenky.
Ptám se tedy sama sebe, jsem to, či nejsem stále já?
Po delším váhání odpovídám sama sobě ano jsi! Některé vlastnosti se prohloubily, jiné ustopily do pozadí a řeším úplně jiné životní situace a problémy. žiju úplně jinak!
Ale stále jsem to já, ale teď už opravdovější, teď už neskrývaná. Teď už opravdu žena uvnitř i navenek se všemi klady i zápory!
Je fajn nebrečet, nad tím že mám mužské tělo, rostou mi vousy, jsem nechutně ošklivá, a v depresi sama ze sebe a svého bytí. Že tohle přeci nejsem já a kde se stala ta hnusná chyba!
Tedy i Já nezapomímám že jsem jednou stála na startovní čáře, nebo spíše přesnější topila se v bažině deprese sama ze sebe. I Já byla hnusná!

Teď už nejsem! Já si nezvolila tento úděl, a tisíckrát obrečela jak jsem se narodila. Proč se to stalo právě mě?
Jenže jednu šamci jsem dostala, možnost to změnit, a tuto šamci jsem nepromarnila.
Nepromarněte své šance na život!